Novákoviny

Český vynálezce byl odjakživa spíš nepraktický snílek. Zatímco v Anglii, Německu nebo USA čerství majitelé patentů obratem zakládali úspěšné firmy, zdejší koumáci měli víc důvodů své nápady proklínat než blahořečit - hlavně proto, že čekali, kdy je někdo objeví a finančně zajistí. K nečetným výjimkám patřil František Křižík.

Český Edison - to je přívlastek, který František Křižík neobdržel jen proto, že se narodil ve stejném roce jako slavný vynálezce žárovky. Podobností bylo mnoho, především ale oba soudili, že vynálezce má stát v čele vlastní firmy. Jen tak může financovat svojí další práci, aniž by ho někdo připravil o výsledky. Křižík byl jedním z mála českých vynálezců 19. století, který tento edisonovský styl dokázal uplatnit v praxi.

Šťastná elektrická hvězda

Už roku 1806 zjistil britský vynálezce Humphry Davy, že když elektrický proud prochází štěrbinou mezi dvěma uhlíkovými elektrodami, vzniká intenzívní světlo. Praktické využití bylo dlouho problematické, protože elektrody nepravidelně ohořívaly a jejich vzdálenost se musela ručně měnit. Snaha nahradit lidskou obsluhu nějakým automatem nechyběla, dlouho však nikam nevedla. Teprve Křižík navrhl, aby se vzdálenost elektrod regulovala automaticky, pomocí elektromagnetů napájených procházejícím proudem. "Tak jsem si hrál po večerech a najednou to pěkně svítilo," říkával pak prý svým vnoučatům.

Křižíkovy obloukovky měly obrovský úspěch. K největším patřila zlatá medaile ze světové výstavy v Paříži roku 1881 - shodou okolností si odtud odnesl ocenění také Edison za žárovku. Následovaly patenty, které Křižíkovi přinesly peníze. Vynálezce přitom odmítl nabídky k odchodu do zahraničí i možnost odprodat výhradní práva za pohádkovou cenu.

obr: Schéma uspořádání obloukové lampy.

"Měl jsem za svou povinnost státi na špici pokud se týče pokroku v elektrotechnice," komentoval své rozhodnutí zůstat doma a založit firmu. "Snažil jsem se o to, aby čeští technikové vyrovnali se národům jiným."

Z dílny na výrobu obloukovek a železničních zařízení v pražském Karlíně se postupně stal podnik, který budoval elektrické dráhy, osvětloval města, zámky i velkostatky. Zůstalo po něm mimo jiné i přibližně 140 elektráren po celé Evropě a první elektrická dráha v Rakousko-Uhersku. Popularitu mu přineslo také slavnostní osvětlení Jubilejní výstavy v roce 1891, které si vyžádalo tehdy neuvěřitelný počet 1400 elektrických světelných zdrojů. I díky němu byly Čechy a pozdější Československo po několik desetiletí přední průmyslovou zemí světa.

Český sen

Edisonův život byl dokonalým naplněním pojmu americký sen - a kdyby existoval nějaký český sen, byl by mu také Křižík mohl sloužit za vzor. Narodil se roku 1847 do jedné z nejchudších rodin v pošumavské Plánici, otec byl švec, matka příležitostně posluhovala v kostele. Přesto ho rodina s vypětím všech sil udržovala na školách. Po nižší reálce v Klatovech přišla německá reálná škola v Praze, kterou ale musel opustit, když propadl z němčiny. I to byl možná jeden ze zdrojů jeho pozdějšího horlivého vlastenectví. Dokončil teprve českou reálku, ovšem bez maturity, protože chyběly peníze na maturitní poplatek. Na techniku jej proto přijali jen jako mimořádného studenta. Už ve druhém roce ale vysokou školu opustil, aby mohl vydělávat.

Podobnost s Edisonem pokračuje: americký vynálezce začínal ve vlacích, Křižík nejdřív pracoval v továrně na železniční návěstidla, později přešel k Ferdinandově dráze. Po několika přeloženích si v Plzni najal malou dílnu a po práci si hrál s elektrotechnikou. Mimo jiné i s obloukovou lampou.

Vize a omyly

Křižík se ale nezabýval jen světlem a elektrickými drahami. Přitahovaly ho také vodní elektrárny, chtěl zkonstruovat elektrickou mlátičku a jeden čas se intenzívně věnoval vývoji elektromobilu. Roku 1898 po Praze jezdily jen tři automobily - z toho jeden byl Křižíkův elektrický model.

Ne vždy odhadl vývoj správně. S Edisonem například sdílel mylnou víru ve stejnosměrný proud, přestože trojfázový systém geniálního Nikoly Tesly si tehdy už úspěšně razil cestu světem. Sám také uznával, že je víc vynálezcem než podnikatelem. Elektrické dráhy a elektrifikace měst byly často prodělečné, přesto se do nich vrhal znovu a znovu.

obr: Křižíkova tramvaj při slavnostním zahájení provozu 18. 6. 1891

Technické experimenty pohlcovaly velkou část zisků a dluhy postupně narůstaly. Roku 1917 přiměla banka Křižíka přeměnit firmu na akciovou společnost v níž by již neměl rozhodující slovo. O jmění nepřišel jen díky prozřetelným zásahům praktické manželky Pavlíny, v karlínském podniku ale bylo jeho už jen jméno. Křižík se z firmy stáhl, v Bubenči vybudoval malou soukromou elektrotechnickou laboratoř a dál pokračoval ve vynalézání. Zemřel roku 1941.

Firma Křižík a.s. působila v Praze ještě po druhé světové válce, v 50. letech byla její výroba přesunuta na Slovensko. Dnes jsou pod tímto jménem v Prešově vyráběny elektroměry. V někdejším karlínském areálu sídlí Tesla Karlín.

Od obloukovky do vesmíru

František Křižík měl se svou energickou ženou Pavlínou osm dětí, jen tři se ale dožily dospělosti: syn Jan a dcery Růžena a Anna. Z dnes žijících potomků Křižíkova rodu pokračují v cestě velkého vynálezce především pravnuk Čestmír Bárta a jeho syn stejného jména.

obr: Svými experimenty s elektromobilem František Křižík tak trochu předbehl dobu

Čestmír Bárta starší pracoval ve Fyzikálním ústavu ČSAV mimo jiné i na materiálovém výzkumu prováděném ve vesmíru. V roce 1992 založil malou firmu, která vyvíjí zařízení pro tyto experimenty. Nyní v ní působí jako vědecký poradce, šéfem a majitelem však už je Čestmír Bárta mladší.

Dalším významným potomkem Františka Křižíka je liberální ekonom Jan Kruliš-Randa, který většinu svého života strávil ve švýcarském exilu.Jiný vynálezcův pravnuk, Čechoameričan Jiří Bárta získal roku 2000 v restituci zpět rodinný zámek Oltyně. Do držení roku Křižíků se dostal sňatkem vynálezcova syna Jana s Annou Fellner z Feldegu. Dvě pravnučky Františka Křižíka žijí v Bechyni.

 Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

You have no rights to post comments