Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Burkovák: úkryt magických předmětů

burkov1Na první pohled je to celkem obyčejný kopec, jakých je ve středním Povltaví spousta. Většině lidem jeho jméno asi nic neřekne. Přesto se tu ukrývá jedna z velkých záhad naší minulosti. Na malém prostranství na temeni kopce našli archeologové obrovské množství prastarých hliněných plastik znázorňujících zvířata, ale ještě častěji různé geometrické předměty neznámého určení nebo tvary zcela abstraktní. S největší pravděpodobností sloužily nějakému kultu - ale proč jich tu bylo tolik? Nikdo jinde u nás nebylo nic podobného nalezeno. Nejbližší obdobu znají archeologové až z daleké Itálie.

 

 

Podle jedné hypotézy byla na Burkováku svatyně, kam lidé z širokého okolí po velmi dlouhé období nosili dary jakémusi božstvu, nebo magické "pomůcky" pro nějaký rituál. Druhý názor hlásá pravý opak: na vrchu byla dílna, kde se záhadné předměty (sloužící například jako amulety) vyráběly. Ve skutečnosti ale jednoznačné, úplné a přesvědčivé vysvětlení zdejších nálezů zatím chybí - a možná se ho ani nikdy nedočkáme.

Proč si uctívači tohoto dávného kultu vybrali právě Burkovák, dnes  může samo o sobě vypadat jako záhada, protože v současnosti  lokalita vypadá poněkud všedně – nic víc než kus lesa na mírně zaoblené části krajiny. Teprve u samého vrcholku poutník zjistí, že kdysi tohle místo nápadné být mohlo. Protáhlá vrcholová plošinka je ze všech stran ohraničená sice nevysokým, ale poměrně prudkým svahem, takže v časech, kdy tu nebyl les, vystupovala  z terénu velmi výrazně a musel z ní být daleký výhled na všechny strany.

 

 

Sluneční kult

Příběh podivného nálezu na Burkováku začal poměrně nedávno. Ve 20. letech minulého století v kraji působila organizace amatérských archeologů z Jihočeské společnosti pro zachování husitských památek. Její členové Josef Švehla a František Lískovec se roku 1923 podívali i na Burkovák, o němž se vědělo, že byl na počátku husitského období místem velkého shromáždění lidu. Našli ale něco úplně jiného než čekali: v malých lomech na okrajích vrcholové plošiny se povalovaly podivné hliněné předměty zjevně velkého stáří.

burkov2

 

 

 

obr: Dnes vypadá Burkovák u jihočeských nemějic celkem nenápadně a pravěké kultovní místo by tu nikdo asi nehledal. Před zalesněním ale mohla být vrcholová partie kopce velmi výrazná

Foto: Jan A. Novák

 

 

Amatérským archeologům to vrtalo hlavou a v letech 1927 a 1928 se na kopec vrátili. Udělali výkop, který měl plochu 20 čtverečních metrů - a z tohoto malého kousku země vynesli na světlo neuvěřitelné množství nálezů: 1440 malých hliněných plastik a několik tisíc keramických střepů. Přitom plastiky byly opravdu podivné. Snadno šly interpretovat jednoduché zvířecí figurky, v nichž nebylo těžké rozeznat koně, méně často ptáky.

To ale byla jen malá část z celkového množství, zatímco zbytek se vysvětluje mnohem obtížněji. Jsou tu disky, válečky, ozubená kolečka, jakési cívky s ozubenými kolečky na okrajích nebo bez nich, kuličky, kroužky, tyčinky rovné i všelijak ohnuté, hranoly, trychtýře... Většina skončila v pražském Národním muzeu, v Prácheňském muzeu v Písku a v Husitském muzeu města Tábor.

Laikovi to nepřipomene vůbec nic, hodináře nebo mechanika možná napadne, že je to primitivní hliněné napodobení součástek nějakého stroje. A archeologové pochopitelně mají obvyklé náboženské vysvětlení. Už objevitelé věřili, že jde o obětiny, které byly zanechávány na posvátném místě v rámci nějakého kultu. Všimli si také, že většina předmětů má v sobě otvory, takže je bylo možné uvázat na provázek. Usoudili podle toho, že se věšely na posvátné stromy - asi jako když my dneska zdobíme vánoční stromek.

kopce-smx

- - - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Hory a kopce opředené tajemstvím, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - -

 

Současná věda se domnívá, že předměty pocházejí z období halštatu, což je první fáze keltského osídlení a spadá do doby mezi 8. a 5. stoletím př n. l. Představu "vánočních stromků" ověšených hliněnými ozdobami zavrhla, s magickým posláním předmětů ale souhlasí. Disky a kola mají znázorňovat sluneční princip, cívky a válečky naznačují potřeby pro předení, a tedy ženský princip, kuličky možná napodobují jantarové korále, mohou tedy být zástupnou obětinou za skutečné šperky a podobně.

Některé prohnuté tyčinky vypadají jako jha pro zapřažení hospodářských zvířat. Dá se proto předpokládat, že společně s figurkami koní, kol a dalších prvků mohli tvořit modely povozů.

burkov3

 

 

obr: Část nálezů z Burkováku. Předměty pocházejí z halštatského období a i když vypadají jako součástky do budíku, pravděpodobně tu byly obětovány při provozování jakéhosi kultu

 

 

Archeologové k těmto interpretacím došli na základě srovnání nálezů s objevy od jinud a je to vysvětlení pravděpodobné. Ale i kdyby bylo chybné, tak ti, kteří předměty vytvořili, už protestovat nejspíš nebudou.

Pozdější výzkum na vrcholové plošině ještě objevil jamky po kůlech, které byly součástí jakési konstrukce. Zřejmě souvisela s provozováním obřadů, jak ale vypadala, to nevíme.

V širším okolí se nacházely pohřební mohyly halštatské kultury a z jedné z nich (návrší Hůrka u Nemějic) pochází nález, který možná naznačuje víc: bronzový řetěz s masivním přívěškem ve tvaru kola se čtyřmi loukotěmi ve tvaru kříže, na nichž jsou čtyři ptáci s hlavami směřujícími k ose.

Kolo s křížem je  odedávna považováno za symbol slunce (podle některých hypotéz se právě z něj vyvinula svastika - hákový kříž). Dá se také interpretovat jako zobrazení čtyř ročních období, čtyř významných astronomických dat (slunovratů a rovnodenností), a tedy střídání ročních období. V širším smyslu pak opakujících se cyklů přírody i vesmíru, života a smrti, kosmického řádu...

Znamená to, že Burkovák, kde se nacházely obdobné předměty v hliněném provedení, byl místem provozování slunečního nebo kosmického kultu?

To všechno jsou jen domněnky. Lidé, kteří podivné artefakty zanechali, jsou tisíce let mrtví a neměli písmo ani žádné jiné prostředky, jimiž by zanechali své myšlenky a představy o světě dalším pokolením. Přes propast času za ně mluví právě jen ty podivné předměty - a jejich řeč je chudá.

Burkovák ale nesloužil k obcování s mystickými silami jen v pravěku. Jeho stará sláva se mu nakrátko vrátila ještě v 15. století na samém konci středověku.

 

Správné místo pro konec světa

Na počátku takzvané husitské revoluce se vrchnost snažila poddaným novou víru zakazovat - často ani ne tak z ideologických důvodů, jako spíš kvůli šířícímu se přesvědčení, že co nevidět přijde konec světa. Když rolník uvažuje stylem "...a napřesrok už nezaseju...", to aby pak chudák feudál všechno dělal sám. A to bylo třeba zarazit. Jenže když se jednou dají masy do pohybu, jde to dost těžko. Poddaní pánům utíkali a shromažďovali se na kopcích - ne snad, aby tam vybudovali novou lepší společnost, jak ještě nedávno tvrdily učebnice dějepisu (a jak mnozí věří dodnes), ale aby v modlitbách vyčkali konce světa...

burkov4

 

 

obr: Bronzový řetěz ze stejného období, který byl nalezen na nedalekém návrší Hůrka. Symbolika by mohla napovídat, še souvisí s kultem Slunce

 

 

Sektám ohlašujícím konec světa se obvykle říká chiliastické podle řeckého slova chilioi - tisíc, protože největšího rozmachu dosáhly v souvislosti s blížícím se rokem 1000 našeho letopočtu. Tehdy se lidé masově zbavovali pozemských majetků a káli ze svých hříchů v naději, že jim to pomůže až stanou před tváří Stvořitele při Božím soudu.

Jenže v roce 1000 bylo soudní přelíčení z neznámých důvodů odloženo na neurčito a majetky kvůli němu odložené se nevracely. Zavládla všeobecná kocovina.

Lidé jsou však nepoučitelní, a tak chiliastické sekty z tváře světa nezmizely dodnes. Proč se rozmohly v českém království právě na počátku 15. století, to by bylo na dlouhé povídání. Spokojme se proto jen s konstatováním, že právě víra v brzký Soudný den a následné nastolení království Božího poháněla to, čemu se dost nepřesně říká husitská revoluce. Rozhodně mnohem víc, než touha husitů vybudovat komunistickou společnost, jak se nám snaží namlouvat někteří novodobí historikové.

Není asi třeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že stejně jako v roce 1000, i v 15. století na chiliastickém poblouznění mnozí pěkně vydělali - ale to už by bylo zase jiné povídání.

Důležité je, že takový konec světa není žádná legrace. Samozřejmě se musíte především zbavit všeho co máte (on už vám revoluční kněz nebo hejtman poradí, komu a kde to odevzdat), trávit čas v modlitbách a sem tam namlátit někomu, na koho vůdci hnutí ukáží. Jenže to zdaleka není všechno - to by bylo moc jednoduché. Při konci světa se také, jak známo, otevírají nebesa, padají hvězdy, vylévají vody, z hlubin země vystupují všelijaké Satanovy bestie... a přitom by mohl jeden snadno přijít k úrazu. Proto je třeba pěkně v co největším houfu vyjít na nějaký k tomu vhodný kopec a tam se modlit a modlit a modlit...

burkov5

 

 

 

obr: Vrcholová plošinka Burkováku, odkud záhadné nálezy pocházejí. Dnes tady významný archeologický objev nic nepřipomíná

Foto: Jan A. Novák

 

 

Proč?

Příčina je v Bibli, konkrétně v Novém zákoně, který vypráví o jedné hodně zvláštní příhodě v životě Ježíše Krista. Když se jeho kazatelské poslání na Zemi chýlilo ke konci, vzal své učedníky Petra, Jakuba a Jana na vrchol hory jménem Tabor..."a proměnil se před nimi. I zaskvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak učiněno bílé jako světlo. A ukázal se jim Mojžíš a Eliš rozmlouvající s nimi... Když pak on ještě mluvil, oblak světlý zastínil je. A aj hlas z toho oblaku řkoucí: Tentoť jest můj milý syn... Když pak sestupovali z té hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých."

Biblickým příběhem zvaným Proměnění Páně se podrobněji zabývám v jiné své knize (Záhady Bible, Alpress 2012), pro nás je důležité, že právě on inspiroval stoupence Husova učení k pořádání táborů lidu na horách. Když na kopci komunikuje Bůh se svým synem, zřejmě je to místo, kterému dává přednost před nížinami. Proto je přinejmenším zdvořilé přijít mu tam naproti i před Soudným dnem.

burkov6

 

 

 

obr: "Megalitický" kamenný kruh na severním úbočí Burkováku vypadá působivě, ve skutečnosti ho tu ale postavila skupina nadšenců teprve roku 2010. Informační tabule tvrdí, že kameny koncentrují blíže nespecifikovanou energii, která má léčivé účinky...

Foto: Jan A. Novák

 

 

A právě proto se na Burkováku roku 1419 konal velký tábor lidu, kterého se mělo zúčastnit 42 tisíc poutníků. Tehdy také dostala hora své druhé jméno Tábor. Výběr lokality přitom nejspíš nebyl náhodný; i na jiných místech této knihy uvidíme, jak povědomí o starých pohanských kultech na některých kopcích přečkalo příchod nové víry a leckde se jen dávný kult převlékl do křesťanského kabátu.

Krátce na to začalo nedaleko odtud růst město Tábor. Tak se slovo "tábor" dostalo do našeho jazyka - byť se v moderní době čím dál víc objevovalo v souvislostech, které nejsou příliš bohulibé. Stejné jméno (většinou z obdobných důvodů) ale mají nejméně čtyři další kopce u nás, a tak byl tomu jihočeskému později zase vrácen název Burkovák.

Do třetice se Burkovák stal kultovním místem, když na jeho úbočí roku 2010 skupina nadšenců postavila repliku pravěkého megalitického objektu typu henge, o níž věří, že má léčivé účinky.  

 

 

burkov7Jak se tam dostat

Nejbližší železniční zastávky jsou Bechyně - koncová stanice na trati z Tábora, nebo zastávky v Branicích, Stehlovicích či Jetěticích na trati Tábor - Písek. Na kole nebo autem se dá dojet do Nemějic, odkud vede na vrch směrem na jih zelená turistická značka. K pravěkému nálezu tu chybí jakékoliv označení nebo informační tabule. Na vrcholové plošince, kde k němu došlo, jsou informační cedule týkající se husitských shromáždění a Boží muka.

Novodobá napodobenina megalitického kamenného kruhu je na severním svahu kopce, dostanete se k ní, když ze zelené značky na začátku lesa odbočíte vpravo – odbočka je označená šipkou s nápisem „Kamenný kruh“. Ten je opatřený obsáhlou informační tabulí, nad jejímž obsahem asi lidem s lékařským, přírodovědeckým nebo archeologickým vzděláním vstávají vlasy hrůzou, nicméně jde o půvabné místo s dalekým rozhledem a kruh sám je působivou atrakcí, byť bez jakékoliv historické hodnoty.  

 

název: Burkovák (též Tábor)

nejvyšší bod: 504 m n m.

souřadnice GPS: 49o19°07"N, 14o21°15"E

kde se nachází: okres Písek, poblíž Bechyně

další blízké kopce: Kleť, Boubín

zajímavosti v okolí: Bechyně, Písek, Písecké hory, jezero Orlík

východisko k výletu: Nemějice

 

Jan A. Novák

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Template Tutorial: from JoomlaShack