Novákoviny

Energie bouřkového mraku je větší než ta která se uvolnila při atomovém bombardování Hirošimy roku 1945. V létě bohatém na mimořádné bouřky tedy nad našimi hlavami zuřily síly srovnatelné s menší jadernou válkou.

 

 

Bouřky k létu patří, jenže začátkem srpna se nad střední Evropou odehrálo něco, co obyčejnou bouřku mnohonásobně překonalo. Už 30. července se hromy a blesky nad mnoha místy Česka docela vyřádily. Nebyli jsme ale jedinou zemí, kde se koncem června ženili čerti: o dva dny dřív zasáhla Finsko bouře Elviira, která předvedla rekordních 29 000 blesků.

To nejlepší ale mělo teprve přijít.

 

Ničivé derecho

V prvních dnech srpna postoupila z Atlantiku nad západní Evropu studená fronta - rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem, na kterém se bouřky běžně tvoří. Normálně málokdy trvají déle než půl hodiny a pak se bouřkový systém rozpadne, ale tentokrát se stalo něco jiného.

Bouřky na čele postupující fronty nezanikaly, ale postupně spojily do pásu označovaného jako squall line dlouhého přes tisíc kilometrů a stále sílily. Nakonec se vyvinul útvar, kterému se říká derecho (derečo) - gigantická větrná smršť spojená s oblastí extrémně silné elektrické aktivity, která postupuje krajinou a ničí ji větrem s rychlostí okolo 100 km/h, údery blesků i přívalovými lijáky občas zpestřenými kusy ledu. Českem derecho prošlo 4. srpna a zanechalo za sebou miliónové škody včetně několika velkých požárů. Rozpadlo se až nad Polskem.

obr: Bouřkový mrak cumulonimbus v počátečním stádiu svého vývoje

Foto: Jan A. Novák

 

 

Další bouřkový systém neobvyklých rozměrů se začal rodit na čele postupující fronty nad západní Evropou 5. srpna. Ve Švýcarsku drastickým způsobem naznačil, kam má namířeno: na Eigeru blesk zasáhl dva české horolezce, jednoho z nich smrtelně.

O kus dál v německém Reutlingenu vítr dosáhl rychlosti 140 km/h a padaly kroupy o průměru 12 centimetrů. 6. srpna tento běsnící pás bouří - opět už jako derecho - protáhl Českou republikou od západu na východ. Znovu stála doprava, padaly stromy, nešel proud. V Rynárci na Pelhřimovsku blesk zapálil střechu nedokončeného domu a způsobil škodu za milion korun.

Ani to ještě nebyl konec. Hned o středeční noci přišla další bouřková linie pro změnu z Rakouska a táhla severním směrem nad Českomoravskou vysočinou. Pro pozorovatele na vyvýšených místech středních Čech představoval pohled na pásmo blesků pomalu postupující nad východním obzorem silný zážitek. Pro ty, přes něž se bouře přehnala, jistě taky, i když trochu jinak.

Pozdější rozbory ukázaly, že do kategorie derecho se vešly i události z 30. července - zažili jsme tedy na našem území tři vzácné a při tom mimořádně nebezpečné meteorologické jevy během jediného týdne. Při vší smůle ale mělo Česko přece jen štěstí: navzdory síle bouří tu nikdo nepřišel o život. Ne vždycky to ale dopadne tak dobře.

 

Deset mrtvých každý den

Asi největší katastrofu způsobil blesk 10. července 1926, kdy po zásahu základny US Navy Picatinny Arsenal na jezeře Denmark explodoval sklad munice i navzdory tomu, že budovy byly chráněné hromosvody. Výbuchy tří set tisíc kilogramů TNT trvaly 4 dny, zabily 19 lidí a desítky těžce zranily. Základna byla prakticky srovnaná se zemí, krajina vypadala jako po jaderném bombardování.

obr: Dobře vyvinutý bouřkový mrak připomíná explozi jaderné zbraně. Podobnost nikoliv náhodná

Foto: Jan A. Novák

 

 

V tomto případě ovšem bouřce hodně pomohl člověk a jeho technika - podobně jako v červenci 1977, kdy blesk na jeden den vyřadil z provozu rozvodnou síť v New Yorku. Škody byly odhadnuty na miliardu dolarů.

Nejvíc obětí na životech si na své konto obvykle bouřka připíše, když se jí podaří do svých spárů uchvátit letadlo. V dubnu 1977 se dostal do bouřkové oblačnosti letoun DC-9 společnosti Southern Airways mířící do Atlanty. Kroupy rozbily okna pilotní kabiny, pak vypověděly motory. Při pokusu o nouzové přistání na silnici stroj explodoval. Zahynulo 72 lidí, jen 22 přežilo. V prosinci 1964 srazil blesk z oblohy boeing 707 startující ze San Juan na Portoriku. Zemřelo všech 81 osob na palubě.

Zpráva o největším počtu obětí na zemi při jediném úderu blesku přišla v červenci 2007 z pakistánské vesnice Ushari Dara, kde zahynulo více než 30 lidí. V létě 2001 udeřil blesk do stromu v parku zámku Pourtalés ve francouzském Štrasburku, kde se zrovna odehrávala zahradní slavnost. Padající kmen zabil 11 lidí, dalších 80 odvezly sanitky.

Největší tragédií na našem území se odehrála 17. května 1906 v Koňakově nedaleko Těšína. Toho dne šli vesničané naposledy vyprovodit na hřbitov rolníka Michala Farneho - a netušili, že třináct z nich tam zůstane s ním. Pohřební průvod zastihla prudká bouře a lidé se snažili ukrýt v kostele, který ovšem neměl hromosvod. Žádný ze svědků si pak nikdy nedokázal vzpomenout, co se vlastně stalo, všichni si vybavovali až okamžiky, kdy se probírali mezi mrtvými a omráčenými. Podle některých názorů tehdy v kostele neřádil blesk obyčejný, ale legendami opředený kulový blesk.

Někdy ale bouřka může i pomoci. V červenci 2009 zasáhl blesk Nadu Acimovičovou ze srbské vsi Sljivovica a zbavil ji srdečních arytmií. Z roku 1856 pochází zpráva v časopisu Scientific American, podle níž blesk v Kensingtonu (New Hampshire) vyhloubil v zemi otvor, z něhož vytryskl pramen kvalitní vody. Přesto je lepší na bleskovou dobročinnost moc nespoléhat: každý den na Zemi po jejich úderech zůstane v průměru 10 mrtvých.

 

Bouřka jako 50 Hirošim

Jaderná puma svržená na Hirošimu měla ničivou sílu odpovídající 13 kilotunám TNT, což je - převedeno na fyzikální jednotky energie přibližně 54 terajoule (některé prameny ale udávají pro hirošimskou bombu 64 TJ při 13 kt TNT). Energie průměrné bouřky se odhaduje na padesátinásobek hirošimské bomby, má tedy ekvivalent 660 kilotun TNT. Ve skutečnosti se ale energie různých bouřek o celé řády vzájemně liší o celé řády, stejně jako u tornád, jejichž vydaná energie je srovnatelná s ničivým účinkem 8 až 600 hirošimských bomb.

obr: Bouře nad Prahou 29. července 2013

Foto: Jan A. Novák

 

 

Tak jako všechno na Zemi, i bouřky pohání energie Slunce. K jejich vzniku stačí jediné: aby se teplý vzduch nasycený vodní parou dostal do velké výšky. Mohou ho tam vynést buď stoupavé proudy v horkých dnech - a pak vznikne místní bouřka, po níž se zase vrátí teplé počasí. Nebo ho tam vytlačí klín chladného vzduchu na čele postupující studené fronty a pak se počasí změní k horšímu.

O tom, jak v mraku vznikají a putují elektrické náboje, zatím panují jen přibližné představy. Ví se jen, že tu jsou mohutné stoupavé i klesavé proudy, v nichž se elektricky nabíjejí krystalky ledu a kapky vody. Těch pár lidí, co průlet bouřkovým mrakem zvaným kumulonimbus přežilo, se shoduje jen v jednom: takhle nějak asi vypadá peklo. Chorvatského paraglidistu Davora Jardase vytáhly stoupavé proudy do mrazivé výšky 6,5 kilometru - jen v tričku a krátkých kalhotách, zatímco kolem něj šlehaly blesky  a padaly kroupy. Přesto se mu nakonec podařilo z mraku dostat a přistát na záložním padáku bez zranění. Obvykle to ale tak dobře nekončí.

Výsledkem složitých pochodů v kumulonimbu je, že horní část mraku nacházející se ve výškách nad 10 kilometrů se nabije kladně, zatímco ve spodní části se nahromadí náboje záporné. A protože kladné a záporné náboje se přitahují, shromáždí se na povrchu země pod mrakem kladné náboje. Kladné a záporné náboje se přitahují, brání jim ale vrstva nevodivého vzduchu. Když však elektrický potenciál překročí určitou hranici, nastane výboj - blesk. Proudem okolo 30 tisíc ampér se při něm vybije napětí až 100 milionů voltů. Teplota v bleskovém kanálu dosáhne okolo 20 000 stupňů - několikanásobně víc než na povrchu Slunce.

Ve skutečnosti blesk stále ještě představuje záhadu - poslední výzkumy naznačují, že při něm nejasným způsobem vzniká rentgenové a gama záření i částice antihmoty a že ho mohou doprovázet jaderné reakce.

Myšlenka obrovskou energii blesků využít, se nabízí sama. Společnost Alternate Energy Holding (AEH) z Idaha už od roku 2006 tvrdí, že zná metodu, jak ji shromažďovat ve výkonných kondenzátorech a poté využívat. Většina odborníků je však k možnosti praktického využití skeptická - a ticho, které technologii AEH od té doby obklopuje, jim zatím dává za pravdu.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

obr: Čelo mimořádně silné bouřkové linie označované jako derecho. Nápadnému pásu mraků mraků před ní se říká squall line

Foto: Jan A. Novák

 

 

obr: Bouřková oblačnost

Foto: Jan A. Novák

 

You have no rights to post comments