Novákoviny

Vynález hromosvodu je připisován americkému fyzikovi a státníkovi Benjaminu Franklinovi. V přibližně stejné době ale postavil toto zařízení i moravský kněz Prokop Diviš. Jeho světové prvenství se sice obhájit nepodařilo, i tak ale patří mezi vědce a vynálezce, jakých v naší historii nebylo mnoho. Vynalezl toho totiž mnohem víc a v některých případech předbehl svou dobu.

 Prokop Diviš se myšlenkou na "stroj", který by bouřkovým mrakům odnímal jejich elektrickou sílu, zřejmě zabýval několik let, prokazatelně ho však vztyčil 15. června 1754. Není pochyb o tom, že šlo o první skutečně realizovaný hromosvod využívající uzemnění.

Ale i Benjamin Franklin se věnoval stejnému problému dlouho. Už roku 1750 vypustil do bouřkového mraku draka a zkoumal jiskry sršící z konce šňury do země. Zahrával si při tom se životem: o tři roky později zahynul Georg Wilhelm Richmann, když se stejným způsobem pokusil změřit náboj mraku. I on je ostatně považován za jednoho z otců ochrany proti bleskům.

Franklin ale měl víc štěstí - nejen že přežil, ale navíc ho to inspirovalo k popisu jednoduchého a praktického uzemněného hromosvodu. Poprvé jej zveřejnil už v dopise datovaném 17. září 1753. Prvenství vynálezu tedy prokazatelně patří jemu. Franklin navíc správně rozpoznal, že hromosvod jen svede blesk neškodnou cestou, zatímco Diviš si myslel, že umí výbojům předcházet.

obr: Prokop Diviš. Portrét podle dobové kresby. Repro: archiv

Vlastně není ani tak důležité, kdo z těch dvou byl první. Nejen proto, že významný je výsledek (ujalo se Franklinovo řešení a ne Divišův komplikovaný přístroj), ale i proto, že hromosvod nejspíš znaly už staré civilizace před počátkem našeho letopočtu. Indové a Etruskové chránili některé stavby kovovými tyčemi vetknutými do země, zatímco před egyptskými chrámy stály sloupy s kovovými špicemi, pravděpodobně uzemněnými. Dost možná, že stejnou funkci měly také kovové sochy na střechách významných budov v mnoha starých kulturách.

Nic z toho ale nemění na skutečnosti, že Prokop Diviš ve své době patřil ve výzkumu elektřiny ke světové špičce. Prokázal to nejen hromosvodem, ale i jinými pozoruhodnými vynálezy.

Farář zlodějů a šelem

Prokop Diviš se narodil 26. března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka - i když někdy bývají uváděná i jiná data a jiná místa. Jeho původní jméno znělo Prokop Divíšek. Pocházel z chudé rolnické rodiny, a proto využil možnost získat vzdělání pomocí církve: v letech 1716 až 1719 studoval na jezuitské latinské škole ve Znojmě. Stipendium mu k tomu poskytli znojemští premonstráti, což jakoby předznamenalo jeho vědeckou kariéru: zakladatel řádu Norbert Xantenský zanechal hříšného života a obrátil se k Bohu poté, co jej blesk srazil s koně.

Po dokončení středoškolských studií Diviš roku 1720 do premonstrátského řádu vstoupil jako novic a o šest let později byl vysvěcen na kněze. Poté vyučoval přírodní vědy a připravoval se k vlastní disertační práci. Po její úspěšné obhajobě byl v Sacburku promován na doktora theologie a v Olomouci na doktora filosofie (tedy v dnešním pojetí doktora přírodních věd). Nějaký čas pak působil jako podpřevor kláštera v Louce u Znojma.

Roku 1736 odešel jako farář do Přímětic, kde pak - s výjimkou období 1741-42, kdy byl krátce převorem louckého kláštera - zůstal až do smrti.

obr: Přímětická fara, kde Diviš působil. Foto: Jan A. Novák

Samostatnost a dostatek volného času na faře Divišovi dávaly prostor pro jeho fyzikální experimenty. Ani to mu ale nestačilo, a tak se farníkům zřejmě moc nevěnoval. Ti se mu odvděčovali hojnými udáními k církevní vrchnosti. Tvrdili, že Diviš faru kvůli svým pokusům zanedbává a že jeho kázání nestojí za nic. Ve stížnostech dokonce stojí, že jim jejich farář z kazatelny nadává do zlodějů a šelem.

Diviš své pověrčivé a bigótní farníky zřejmě opravdu považoval víc za nepříjemnou překážku odvádějící od vědy než za duše o jejichž věčné spasení by měl usilovat. Nejzajímavější mu zřejmě připadali, když na nich zkoušel své metody léčení pomocí elektřiny. Údajně při tom slavil nemalé úspěchy - dobové zprávy tvrdí, že zbavil revmatismu až padesát osob a některé dokonce vyléčil z ochrnutí. Stejně usilovně zkoumal i vliv elektřiny na rostliny. V jeho době ještě nebyly známé galvanické články ani dynama, a tak si pro své pokusy vyráběl statickou elektřinu pomocí rotující skleněné koule, která se třela o kus telecí kůže.

Elektrická hudba v 18. století

Divišovy pokusy, při nichž vytvářel elektrické jiskry a další tehdy nevídané efekty, z něj udělaly známou postavu a býval často zván k jiným učeným mužům. Dopisoval si s předními vědci té doby, včetně slavného švýcarského matematika Leonarda Eulera. Roku 1750 byl dokonce pozván do Vídně, aby své experimenty předvedl před císařským párem. Vydal řadu vědeckých spisů; za nejdůležitější se považuje popis jeho hromosvodu z roku 1574 (Descriptio machinae meteorogicae) a shrnutí poznatků o elektřině a dalších jevech Magia naturalis z roku 1755.

Přímětický farář zřejmě měl dost svérázný smysl pro humor. Často se například uvádí, že když jeden jeho kolega na veřejnosti předváděl účinky statické elektřiny, stál Diviš poblíž v paruce s ukrytými kovovými předměty, takže pokusy se nedařily.

Hromosvodem se Prokop Diviš zabýval od počátku 50. let. Ve skutečnosti ale měla jeho "machina meteorologica" bouřkám spíš předcházet, než chránit budovy. Přímětický farář se domníval, že když z atmosféry pomocí kovových hrotů odsaje elektrický náboj, ztratí mraky svou ničivou sílu. Přesto jeho vynález jaksi mimochodem mohl fungovat i jako skutečný hromosvod. Byl však neúčelně komplikovaný, a tak se nerozšířil - první Franklinův hromosvod v Čechách postavili už roku 1775.

obr: Památník Prokopa Diviše s replikou jeho hromosvodu v Příměticích. Foto: Jan A. Novák

Divišův hromosvod také dál vyhrotil vztahy mezi přímětickými venkovany a jejich farářem. Dospěli k závěru, že ďábelský stroj může za sucho, které zavládlo roku 1759, a tak ho zničili. Pár let na to sice žádali jeho obnovení, protože přišly nebývale silné bouře, zhrzený farář ale odmítl.

Ve stínu hromosvodu trochu neprávem zůstává Divišův vynález univerzálního elektrického hudebního nástroje, který předběhl svou dobu nejméně o půldruhého století. Unikátní zařízení nazvané Denis d°Or (Zlatý Diviš) mělo 790 strun, jimiž procházela elektřina, dvanáct (podle jiných zdrojů čtrnáct) klaviatur a dovedlo údajně napodobit nejen většinu hudebních nástrojů, ale i celý orchestr a dokonce lidský hlas. A nebyl by to ani Diviš, kdyby do něj nezabudoval možnost hráči na dálku uštědřovat elektrické rány...

Zlatý Diviš ve své době po právu vzbudil víc pozornosti než "meteorologický stroj", jednání o jeho prodeji však překazila vynálezcova smrt. Prokop Diviš zemřel 21. prosince 1765.

příloha:

Jak vypadal hromosvod Prokopa Diviše

V konečné podobě byl "meteorologický stroj" umístěn na vrcholu 41,5 metrů vysokého stožáru, pobitého plechem. Šlo o rozměrný horizontálně položený kříž, na jehož ramenech byla umístěna příčná břevna tvořící další menší kříže. Tato konstrukce byla osazena dvanácti pouzdry obsahujícími kovové piliny z nichž trčely přibližně čtyři stovky ostrých kovových hrotů. Stožár ve svislé poloze držely tři železné řetězy, které byly vodivě propojeny se všemi pouzdry na konstrukci, takže současně tvořily uzemnění. Tak vypadala, konečná verze. Předtím Diviš údajně ještě vyzkoušel menší "meteorologický stroj" vysoký 15 metrů.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

You have no rights to post comments