Novákoviny

Od počátku 60. let minulého století se poměry v tehdejším Československu začaly nenápadně lepšit. Díky tomu bylo aspoň tu a tam možné se znovu začít veřejně zabývat i parapsychologickými tématy. Badatelé na tomto poli to ale stále neměli lehké. poprvé ale také vznikly oficiálně uznané (a veřejně přiznané) subjekty, které se bádání na poli mimosmyslového vnímání věnovaly.

Jednou z nejvýraznějších osobností české parapsychologie první poloviny 60. let byl RNDr. Milan Rýzl. Zabýval se především vlivem změněných stavů vědomí na projevy mimosmyslového vnímání (ESP) a práci se senzibily. Díky přírodovědeckému vzdělání dosáhl zajímavých a i vědeckou obcí respektovaných výsledků a jeho knihy jsou stále vyhledávané. Současně ale vzbudil pozornost StB, která mu znepříjemňovala život natolik, že v roce 1967 emigroval do USA, kde působil na prestižní Duke University.

Zvláštní shodou okolností právě v té době začíná nová etapa české parapsychologie poznamenaná zejména jmény Zdeněk Rejdák a František Kahuda. I když jejich vzájemný vztahy byly zřejmě hodně napjaté, oba zvolili shodný postup: "vysvětlili" fenomén mimosmyslového vnímání v souladu s dogmaty marxismu leninismu a získali tak nadstandardní státní podporu. Právě tehdy se československá parapsychologie stala světově proslulá - v dobrém i zlém.

Tajné cesty do Moskvy

Zdeněk Rejdák byl nepochybně mimořádná osobnost bezmála renesančního rozmachu - a ovšem i renesanční dovednosti zacházet s temnými stránkami moci. Narodil se roku 1934, vystudoval psychologii a StB mu dala krycí jméno Homér, což do značné míry vysvětluje, proč se mu povedly věci, které v režimu zaklínajícím se dialektickým materialismem vypadaly jako fata morgana. Nejenže vydal velké množství článků a knih na parapsychologická témata (on sám  používal termín "psychotronika"), ale pomohl založit Koordinační skupinu pro výzkum otázek psychotroniky a roku 1973 dokonce v Praze zorganizoval první Mezinárodní kongres psychotroniků. Na něm se pak stal předsedou Mezinárodní společnosti pro psychotronický výzkum.

obr: Z pokusů Františka Kahudy - zesilovač mentionového záření

Ve stejné době se také Zdeňku Rejdákovi podařilo získat vlastní laboratoř. Pod jménem Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a juvenologii ji provozovala Vysoká škola chemicko technologická. Experimentovalo se tu se senzibily a z této práce zůstalo i několik filmových záznamů. Rejdák také v mezích možností pořádal přednášky pro veřejnost. Pamatuji si jej jako vynikajícího řečníka, který ovšem občas s fakty nakládal poněkud svérázným způsobem.

O tom, nakolik Zdeněk Rejdák využíval StB a nakolik StB využívalo jeho, se dodnes vedou spory. Možná ale nezůstalo jen u české tajné služby. Rejdákovy časté - a někdy i dost náhlé - odjezdy do Mosky byly mezi jeho spolupracovníky pověstné a on sám se nijak netajil kontakty s tamními psychotroniky. Jinak ale o podstatě těchto cest příliš nemluvil. Stejně často ostatně cestoval i na Západ a udržoval živé kontakty s tamními vědci. Zda při tom šlo opravdu jen o vědu, to už neprozradí, protože zemřel roku 2004.

Mention a demention

Zatímco Zdeněk Rejdák byl sice kuriózní ale přesto svým způsobem pozoruhodná postava české vědy, František Kahuda představoval spíš poněkud tragikomický zjev. Narodil se roku 1911, přírodovědeckou fakultu vystudoval roku 1934, pak ale jen učil na středních školách. Doktorát přírodních věd získal až roku 1952, tedy v době, která měla o vědecké kvalifikaci poněkud svérázné představy. Kahuda pak ostatně rychle přesedlal na politickou a organizační práci a už roku 1954 se stal ministrem školství. Samorost v některých ohledech nikoliv nepodobný jeho svéráznému předchůdci Zdeňkovi Nejedlému, v ministerské funkci vydržel až do roku 1963. To už byl zřejmě pro poněkud moderněji vedenou vládu neúnosný, a tak mu umožnili zabývat se teoretickou pedagogikou, kde byl vcelku neškodný.

obr: Profesor RNDr. et PaeDr. František Kahuda, ministr školství v období 1954-1969, zakladatel Psychoenergetické laboratoře, proslul výrokem "Mentiony existují, protože nikdo nedokázal opak"

Někdy okolo roku 1967 jej ale zaujala parapsychologie (i on si ji překřtil po svém - tentokrát na bioenergetiku) a začaly se dít věci. Stejně jako Rejdák dostal vlastní pracoviště na VŠCHT. Aby se to nepletlo, neslo oficiální název Psychoenergetická laboratoř.

Bádání vysoce postaveného soudruha brzy začalo přinášet pozoruhodné plody. Nejdříve objevil psychon, což údajně je základní částice života. Později k němu přidal ještě částici rychlejší než světlo, která má na svědomí telepatii. Ztotožnil ji s tachyony, což jsou hypotetické (a dodnes neprokázané) subatomové částice se zápornou energií, rychlejší než světlo. Kahuda dal těmto částicím označení mentiony a pro jistotu uvedl svou teorii také do souladu s učením klasiků marxismu. Jeho níže postavení kolegové ovšem mention potají překřtili na demention.

V Kahudově laboratoři také z provázků, špuntů a pletacích drátů vznikaly antény, zesilovače a detektory tohoto záření, údajně se senzačními výsledky. Snad ještě významnější ale byl vedlejší dopad tohoto snažení: díky Kahudově vlivu (a Rejdákově společenské zdatnosti) se pozdně socialistické Československo stalo světovou psychotronickou velmocí číslo jedna.

Idylu ukončily změny na počátku 90. let, kdy byla psychotronika "odloučena od státu" a laboratoře odstřižené od přísunu financí postupně ukončily činnost. Přívrženci těchto bádání tvrdí, že jsme tak přišli o něco ještě mnohem lepšího než byl radiolokátor Tamara. Lidé, kteří s těmito záležitostmi přišli blíže do styku, však naznačují, že zveřejněné údaje jsou jen špičkou ledovce - a z velké části cílenou dezinformací. Často mohlo jít o záměr odvést pozornost od skutečného bádání, nebo vyprovokovat protivníka, aby vydával co největší prostředky na nesmyslný výzkum. Pokud se ale pod hladinou ukrývá něco opravdu nadějného, co by například slibovalo předávat informace na dálku, či ovlivňovat myšlení, tak by šlo o nejstřeženější tajemství všech dob.

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina

You have no rights to post comments