Novákoviny

V Hospodářských novinách jsem dostal za úkol napsat článek o tom, co bude s havarovanou jadernou elektrárnou Fukušima I. Snažil jsem se oponovat, že to nevědí ani japonští experti (jak by mohli, když neznají skutečný stav reaktorů), ještě méně experti čeští, kteří už týdny horlivě optimisticky lžou - a ze všeho nejméně pak nějaký Novák. Nebylo to nic platné, práce novin se zřejmě řídí jinou logikou, jejíž podstata mi zůstala utajena. Tak jsem se rozhodl zadání vyřešit psaním o tom, jak se likvidovaly minulé havárie jaderných elektráren. Šéfredaktor pak článek označil za zmatený a pasáž o Černobylu za nadbytečnou. Do internetové podoby Hospodářek se nakonec s týdenním zpožděním dostal jen okleštěný text bez všeho, co se týkalo Černobylu – včetně plánů na vybudování nového sarkofágu, které byly z hlediska tématu podstatné. Takže výsledek nakonec opravdu vypadal dost zmateně…

Tady je článek celý. Myslím, že i navzdory okolnostem svého vzniku obsahuje dost informací, které mohou zajímat všechny, kdo se s obavami dívají k Fukušimě.

- - - 

  Situaci v havarované jaderné elektrárně Fukušima I zatím záchranáři stále ještě nemají plně pod kontrolou a zřejmě ještě nějaký čas mít nebudou. Nikdo také přesně neví, v jakém jsou reaktory stavu, předpokládá se jen, že přinejmenším v jednotkách 1 a 3 už došlo k částečnému tavení aktivní zóny. Skutečnou situaci ale nikdo nezná, tím méně pak další vývoj událostí. Přesto se v pátek objevily úvahy, že by bylo možné zvolit řešení černobylského typu, totiž uzavřít havarované reaktory do betonového sarkofágu.

"Procesy, které se ve Fukušimě rozeběhly, už nejde zastavit, " reagoval na tyto informace Jaroslav Strombak z Kuzněcovova jaderného institutu v Moskvě na serveru Hlas Ruska. "Jako průmyslový objekt je elektrárna odepsaná. Sarkofág se proto jeví jako přijatelné řešení."

 

Příliš brzy na rozhodnutí

Ve skutečnosti však informace o zamýšlené stavbě sarkofágu v Japonsku vycházely pouze z nezávazné reakce odborníků na novinářské otázky. Zástupci společnosti TEPCO, která elektrárny provozuje, toto řešení neoznámili, ale jen připustili. Především při tom ale naznačili, že tyto úvahy jsou předčasné a připomněli, že ze všeho nejdřív je třeba stabilizovat situaci a zamezit riziku dalších explozí.

"Stavba sarkofágu není vyloučená, naší prioritou teď ale je reaktory ochladit," řekl mluvčí společnosti TEPCO na tiskové konferenci zpravodaji Reuters. "To zřejmě bude záležitost několika dalších měsíců."

Co odborníci najdou uvnitř zřícených reaktorových budov, až se tam podaří proniknout, zatím vůbec není jasné. Proto je ještě velmi předčasné hádat, k jakým prostředkům sáhnou potom a zda technicky vyspělé Japonsko zvolí stejné řešení jako Ukrajina v časech rozpadu SSSR.

Jisté je jen jedno: likvidace havárie potrvá desítky let a bude stát miliardy dolarů. Středem pozornosti přitom zřejmě bude reaktor číslo 3, který kromě uranu obsahuje i velké množství ještě nebezpečnějšího plutonia.

Lidé, kteří budou mít Fukušimu na starosti, proto ze všeho nejdřív pečlivě prostudují všechny minulé případy nehod v jaderných elektrárnách. Jako modelové se nabízejí především dvě největší: ukrajinský Černobyl a americká Three Mile Island. Bez zajímavosti ale z tohoto hlediska není ani havarovaný reaktor elektrárny A-1 ve slovenských Jaslovských Bohunicích.

 

Horší než Three Mile Island

I bezpečná likvidace jaderné elektrárny, která spořádaně dosloužila (například dosáhla plánované životnosti), je velmi složitá a drahá záležitost - ne o moc levnější, než byla její stavba. Kompletní demontáž zařízení, v němž se nachází havarovaný reaktor, je ještě mnohem obtížnější: v Jaslovských Bohunicích, kde došlo k druhé a poslední havárii roku 1977, se to například nepodařilo dodnes. A úplné rozebrání reaktoru, který má zcela roztavenou aktivní zónu, nebo dokonce protavenou reaktorovou nádobu s pomocí současné techniky považují odborníci za prakticky nemožné. Jeho pohřbení do betonového sarkofágu se proto nabízí jako přijatelné řešení.

Současně je to ale řešení diktované bezmocí. Zatím se realizovalo jen v Černobylu - a tam představuje spíš odstrašující příklad.

"Trhliny a díry v černobylském sarkofágu už zabírají plochu okolo stovky čtverečních metrů," upozorňuje organizace Chernobyl Children International.

 

obr: Černobylský sarkofág dosluhuje

Oficiální zprávy o stavu černobylského sarkofágu jsou obvykle méně konkrétní, přesto bylo už loni přijato rozhodnutí o stavbě nového. Náklady se však odhadují na 1,6 miliard eur a zatím není moc jasné, kdo je zaplatí.

Odborníci často upozorňují, že srovnávat havárii v Černobylu s fukušimským případem není možné - to ale platí jen o typu reaktorů a o míře radiačního rizika. Z hlediska likvidace reaktoru to naopak může být srovnání až nepříjemně trefné. Pokud se totiž ukáže, že došlo k rozsáhlému tavení a poškození reaktorové nádoby, pak jde teprve o druhý případ takové havárie v celé historii jaderné energetiky.

Že to nejde vyloučit, na diskusi v ČT24 nepřímo připustila i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, kterou rozhodně nelze podezírat z toho, že by rozměry havárie nafukovala. "Nehoda ve Fukušimě už v této chvíli je větší, než byla ta v USA," uvedla, přičemž měla na mysli havárii reaktoru v Three Mile Island, která dosud byla považována za druhou nejhorší po Černobylu.

 

Chátrající ochrana

Černobylské explozi dodal sílu hořlavý grafit, který sloužil jako moderátor štěpné reakce, a také to, že tu prakticky nebyl ochranný kontejnemnt. Z reaktoru číslo tak 4 nezbylo prakticky nic - když pomineme 30 tun kontaminovaného prachu, 740 000 krychlových metrů radioaktivních trosek, 16 tun rozprášeného uranu a plutonia a 200 tun ztuhlé radioaktivní taveniny. Tím je tato nehoda naprosto výjimečná a zřejmě do budoucna neopakovatelná - i když některé jednotky v nedávno ještě rozvojových zemích mohou překvapit. Zvlášť, pokud se ujme trend obtížně regulovatelných množivých reaktorů...

Černobylský sarkofág začali stavět už v červnu 1986 a v listopadu byl hotový. Má železobetonou konstrukci, která jednak izoluje od okolního prostředí zbytky havarovaného reaktoru, jednak odděluje reaktor č. 3, který byl po havárii ještě nějaký čas v provozu.

 

obr: Měření uvnitř sarkofágu

 

Obsahuje také ventilační a filtrační systém, který umožňuje odvětrávání vnitřních prostor a kropící zařízení zamezující vzniku radioaktivního prachu. Předpokládá se, že uvnitř je okolo 95 procent veškerého radioaktivnéího materiálu z havárie. To, co měsíce strašilo Evropu a dodnes starší Ukrajinu, tedy bylo jen necelých 5 procent.

Stavba sarkofágu probíhala ve velkém spěchu,  v podmínkách rozkladu sovětského impéria a podle toho vypadá i její kvalita. Dovnitř byly navíc navezeny další trosky a kontaminovaný  materiál z okolí nehody. Stále tam je vysoká úroveň radioaktivity, místy dochází k zahřívání a probíhají pochody, které nejsou zcela pod kontrolou - podle některých údajů tu dokonce vznikají minerály v přírodě neznámé. Vysoká vlhkost v kombinaci s teplotou a radioaktivitou vede k rychlému chátrání konstrukce. Někteří odborníci tvrdí, že současný sarkofág by se zřítil už při menším otřesu půdy. Ten, který ho má nahradit, má plánovanou životnost 100 let - a pak si budou muset s problémem nějak poradit naši potomci.

 

Pod stálým dozorem

Pokud se ukáže, že v aktivní zóně fukušimských reaktorů došlo jen k částečnému tavení (což se zatím jeví jako nejpravděpodobnější), pak nejlepším modelovým příkladem pravděpodobného dalšího postupu je obdobná havárie jaderné elektrárny Three Mile Island v USA. K ní došlo 28. března 1979 na reaktoru číslo 2 (TMI-2) a výsledkem byl rozsáhlý únik radioaktivity i částečné roztavení aktivní zóny. Reaktorová nádoba ale zůstala nepoškozená.

Likvidace následků havárie začala už v srpnu 1979. První fáze spočívala v důkladné dekontaminaci elektrárny a teprve v říjnu 1985 bylo možné přikročit k rozhodující operaci - vyvezení více než 90 tun jaderného paliva a následně i 150 tun dalšího vysoce radioaktivního materiálu.

 

obr: Elektrárna Three Mile Island  - dnes čeká na konečnou likvidaci 

 

Nebezpečné látky putovaly na úložiště v Idahu. Oficiálně sanační práce na Three Mile Island skončily v prosinci 1993 a vyžádaly si náklady okolo jedné miliardy dolarů.

V současnosti je reaktor TMI-2 bez paliva i chladící vody a pod stálým dozorem. Provozovatel (General Public Utilities Nuclear Corporation) jej chce v tomto stavu nechat do doby, kdy skončí povolení k provozu druhé jednotky TMI-1. Do té doby bude dál klesat radioaktivita v postižených prostorách. Nakonec zřejmě půjde oba reaktory rozebrat současně a zlikvidovat společně s ostatním zařízením elektrárny, což výrazně sníží náklady.

Dá se předpokládat, že podobnou cestou se budou snažit ubírat i Japonci ve Fukušimě. Pokud jim to ovšem dovolí stav reaktorů a skutečnost, že jich havarovalo několik najednou.

Jan A. Novák

 

Přílohový text:

Nový černobylský sarkofág

Havarijní stav současného sarkofágu, pod nímž se nachází černobylský reaktor č. 4, donutil odborníky uvažovat o stavbě nového – tím spíš, že ten původní byl od počátku koncipován jako provizorní řešení. Protože na to Ukrajina nemá prostředky (a ty, co dostane, tamní politikové z velké části rozkradou), dostala návrh, stavbu a financování na starost mezinárodní organizace CSF (Chernobyl Shelter Fund). Jejími členy je vedle Ukrajiny Evropská unie a USA. Nový sarkofág bude vyvrcholením programu SIP (Shelter Implementation Plan), jehož cílem je stabilizovat radiační situaci v okolí Černobylu na příštích 100 let.

Nový sarkofág měl být původně hotový roku 2005, zatím poslední termín byl stanoven na rok 2013. Součástí stavby je zpevnění sarkofágu stávajícího, aby se nezřítil během konstrukčních prací. Bude také vybudováno úložiště jaderného odpadu, kam se postupně převeze nebezpečný materiál ze zbytků  reaktoru č. 4.

Vlastní kryt bude spočívat na mohutných obloucích s výškou okolo 100 metrů a s vnějším rozpětím 270 metrů. Dlouhý bude 150 metrů. Uvnitř budou dva obrovské jeřáby schopné manipulace s nebezpečným materiálem. Ty v poslední fázi stavby umožní rozebrat stávající sarkofág a vyklidit jeho obsah.

 

You have no rights to post comments