Novákoviny

Móda koupání v moři se objevila až na konci 19. století - a právě tehdy se poprvé dostaly do těsnějšího kontaktu dvě bytosti, které předtím neměly mnoho příležitostí k seznámení: žralok a bezbranný nahý člověk plovoucí ve vodním živlu. Dravé paryby předtím měly vlastně jen dvě možnosti, jak ochutnat lidské maso: při ztroskotání lodí a při námořních pohřbech. Přičemž druhou možnost odborníci často zpochybňují, protože mrtvé tělo bývá obvykle zatížené a klesá do hlubin příliš rychle, než aby stačilo přilákat pozornost žraloků.

 

To se teď ale změnilo. Pláže zaplnili dvounožci, kteří byli ve vodě příjemně neobratní a nemuseli chutnat špatně. Budiž přičteno žralokům ke cti, že v drtivé většině se nenechali svést ke špatnostem. Každé pravidlo však má své výjimky. V tomto případě byla asi nejděsivější z nich série vražedných útoků provedená jediným žralokem roku 1916 u pobřeží New Jersey - v místech, kde nikdo nic takového nečekal.

Nebyl ani důvod. New Jersey přímo sousedí s New Yorkem, jeho pobřeží začíná až na téměř 39. stupni severní šířky, což je přibližně na úrovni Portugalska v Evropě. Léta tu jsou sice teplá a vábí na pobřeží turisty z vnitrozemí i severnějších států USA, ale v zimě se průměrné teploty pohybují jen těsně nad bodem mrazu.

Tedy nic, co by přitahovalo velké žraloky zvyklé na vody subtropů a tropů. Američané z východního pobřeží ostatně dlouho skálopevně věřili, že mořští dravci útočící na lidi se nevyskytují severně od mysu Hatteras - a to je od New Jersey ještě hodně daleko na jih.

Tahle víra jim měla vydržet jen do 1. července 1916. A skončila způsobem, na který nešlo hned tak zapomenout.

 

První oběť

Vlastně celá historie začala už o tři roky dřív. Už tehdy mohl jistotu o bezpečí ve vodách New Jersey nahlodat úlovek žraloka, v jehož žaludku se našla ženská noha. Dokonce oblečená v punčoše a s nazutým střevícem, takže její někdejší majitelka se v okamžiku smrti jen stěží koupala v moři dobrovolně. Turističtí podnikatelé z New Jersey proto raději uvěřili, že šlo oběť zločinu, který byl spáchán bůhví kde.

 

 

 

obr: Sériové žraločí útoky na plavce u pobřeží New Jersey se zaplnily titulní stránky tehdejšího tisku 

 

 

 

Léto roku 1916 nezačalo dobře. V Evropě zuřila nejničivější válka, jakou lidstvo do té doby zažilo a bylo jen otázkou času, kdy se do ní zapojí také Spojené státy. V New Yorku vypukla epidemie obrny a celé východní pobřeží USA navíc zasáhla vlna veder. Letoviska u pláží New Jersey se zdály být dobrým místem, kam před vším tím utéci.

V sobotu 1. července na pláži Beach Heaven skočil do vody i pětadvacetiletý Charles Epting Vansant z Philadelphie. Krátce na to zaslechli lidé jeho zoufalý křik. Vodě kolem zmítajícího se plavce zrudla a na hladině se objevila temná trojúhelníková ploutev. Místní plavčík a někdejší závodní plavec Alexander Ott nešťastníka vyrval žralokovi z tlamy a vyvlekl na břeh. Vansant s nohu rozervanou na kusy ale zemřel dřív, než jej dopravili do nemocnice.

Celé pobřeží strnulo hrůzou, ale lidé rychle uvěřili, že šlo o výjimečnou událost. Pláže zůstaly otevřené - to však ještě zdaleka nebyl konec. V luxusním letovisku Spring Lake asi 70 kilometrů severně od Beach Heaven se 6. července koupal v moři také sedmadvacetiletý Charles Bruder. Žralok na něj zaútočil, když byl od pobřeží asi sto metrů.

Jakási žena upozornila plavčíky, že viděl, jak se na moři zvrhla červená loďka - jenže když se člun se záchranáři dostal na označené místo, zjistili, že jde o krutý omyl způsobený krví ve vodě. Mezi ní se na chvíli se objevilo Bruderovo tělo a plavčíci se jej chystali vtáhnout do člunu. Bylo překvapivě lehké, protože chyběly obě nohy. Bruder zemřel ještě dřív, než s ním dorazili ke břehu.

Teprve teď mezi turisty vypukla panika. Mnozí opouštějí letoviska, do vody se neodváží téměř nikdo. Na moře vypluly čluny plné odhodlaných lovců vlekoucí za sebou návnady, které měly vraha přilákat. Podnikatelé strachující se o své zisky sáhli k obvyklé taktice: přiměli místní politiky, aby tvrdili, že smrtelná zranění způsobila obrovská želva nebo ještě větší makrela. Pro Boha, jen ne žralok!

"Žádný žralok nemá takovou sílu, aby způsobil taková zranění, " tvrdil tehdy odborník, kterému z titulu jeho funkce mohli lidé věřit: dr. Frederic Lucas (1852-1929), ředitel slavného Muzea přírodní historie v New Yorku. Znovu tak potvrdil starou pravdu, že akademické hodnosti a skutečné znalosti často nejsou totéž...

Ale série smrtících útoků ani tím neskončila.

 

Krvavé finále

Netvora se chytit nepodařilo, ale strach pomalu opadal. Zdánlivě vůbec žádný důvod k obavám nebyl v Matawanu, malém přístavu severně od Spring Lake, který je s mořem spojen jen 26 kilometrů dlouhým mělkým kanálem Matawan Creek. Je to to poslední místo, kde by někdo očekával setkání s velkým lidožravým žralokem - a přece tam byl. Přitom varování nechyběla, jenže jich nikdo nedbal.

 

 

obr: Mapa oblasti, kde k útokům došlo s vyznačením dat jednotlivých tragédií

 

 

 

Po lávce vedoucí přes kanál přecházel 12. června vysloužilý námořní kapitán Thomas Cottrel. Všiml si přitom, že vodou se plíží dlouhý temný stín. Běžel varovat místního šerifa a ten se pokoušel vyhlásit poplach. Obyvatelé města i místní policisté se mu ale vysmáli.

Jen o kousek dál a o chvíli později se v kanále potápěl také čtrnáctiletý Rennie Cartan. V kalné vodě ho náhle cosi šlehlo přes břicho. Vylezl z vody a zjistil, že má kůži rozedřenou čímsi hrubým. Také on věřil, že se setkal se žralokem. Při pokusu varovat ostatní dopadl stejně jako Cottrel.

To už se ale rychle schylovalo k největší tragédii toho léta na jerseyském pobřeží.

V mělké vodě kanálu u Matawanu si hráli také jiní chlapci a mezi nimi i jedenáctiletý Lester Stiwell. Jeho kamerádi zahlédli, jak se kolem něj mihlo černé tělo, pak uviděli i bílé břicho obrovské paryby a vzápětí tlamu plnou oslnivě bílých zubů. Netvor se zahryzl do Lestera, stáhl ho pod vodu a hladina zrudla krví...

Děti běžely do městečka pro pomoc a v kalné vodě kanálu začal jakýsi pokus o záchrannou akci. Část lidí se snažila žraloka odlákat kusy masa, zatímco čtyřiadvacetiletý místní obchodník Watson Stanley Fischer se vodou vydal k místu, kde věřil, že najde tělo nešťastného chlapce. Byla to prohlubeň v jinak mělké vodě - a na jejím dně Lester opravdu ležel.

Jenže společně s ním tam byl i žralok. Fischer to zjistil teprve ve chvíli, kdy mu serval všechny svaly z pravé nohy. Podařilo se jej ještě dopravit do nemocnice, tam ale zemřel na operačním stole.

Jen o půl hodiny později a o necelý kilometr dál pak týž žralok ještě zaútočil na jedenáctiletého Josepha Dunna. Byl jediným, kdo svá zranění přežil, z nemocnice jej ale propustili až v polovině září. Dunn byl také poslední obětí "jerseyského zabijáka". Za dva dny rybáři nedaleko od ústí Matawan Creek chytili dvaapůlmetrového žraloka bílého. Když pak k dalším útokům nedošlo, veřejnost uvěřila, že má pachatele. Vycpaná paryba skončila ve výkladní skříni jednoho z manhattanských obchodů a do jerseyských letovisek se vrátila prázdninová pohoda.

Otazníky ale zůstaly.

Dalo se ještě pochopit, proč se žralok v mimořádně horkém létě vydal podél jerseyského pobřeží na sever. Méně jasné ale bylo, proč se zaměřil především na koupající se lidi. A naprostou záhadou zůstal jeho úmysl plout Matawan Creekem hluboko do vnitrozemí. Byl zraněný? Ztratil orientaci, nebo ho zklamaly příslovečně citlivé žraločí smysly?

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Megalodon, kterou vydalo nakladatelství XYZ/Albatros Media. Je možné ji objednat zde

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

 

 

Většina odborníků usoudila, že pachatel nebyl normální - dokonce i v měřítcích norem kladených na tvory s tak špatnou pověstí, jakou mají žraloci. Buď byl nemocný, nebo ho k vyhledávání lidského masa přiměly nějaké zvláštní okolnosti. Někteří komentátoři se domnívali, že to mohlo souviset s tehdy probíhající první světovou válkou: žralok podle nich měl ochutnat posádku nějaké potopené lodi. A přitom zjistit, že právě tento druh stravy vyhovuje jeho vytříbenému gurmetskému vkusu.

Nechyběly ani vysvětlení značně kuriózní. New York Times například dával útoky do souvislosti s přítomností německé ponorky Deutschland u amerického pobřeží. Ta do tehdy ještě neutrálních Spojených států připlouvala pro strategicky důležité suroviny. A společně s ní prý připluli i žraloci navyklí na lidské maso z evropských válčišť...

Jisté je jen jedno: podobnost zabijácké série v New Jersey s dějem Spielbergových čelistí nejde přehlédnout. Ještě si myslíte, že umělohmotná napodobenina žraloka z úspěšného thrilleru hrála jen vymyšlený příběh, který se ve skutečnosti nikdy nemohl přihodit?

 

Jan A. Novák

 

You have no rights to post comments