Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Megalodon: Obří superžralok možná nevyhynul

megalodon    Setkat se v moři s velkým žralokem je vždy poněkud stresující zážitek. Mohou se ale stát i horší věci. Například setkat se s žralokem hodně velkým - třeba takovým, který rozměry několikanásobně překonává i Spielbergovu plastikovou příšeru z filmu čelisti. Zkuste si to představit: plavete pod hladinou a najednou se z mlhy na hranici viditelnosti začíná zhmotňovat obluda velikosti menší ponorky, jejíž do široka rozevřenou a bohatě ozubenou tlamou byste prošli ve stoje. Možná ani hlavu byste nemuseli sehnout.

    Fantazie?

    Ne tak docela. Takové monstrum na naší planetě opravdu žilo - a není to ani tak dávno. Nechybí ale ani celkem dobře podložené názory, podle kterých žije v mořích stále.

     Například domorodci v Tichomoří před příchodem bělochů ještě v 18. století pořádali rituální lov na mimořádně velkého žraloka jménem niuhi, kterého uctívali jako božstvo. Biologové dodnes nevědí, o jakého tvora šlo. Popis však velmi přesně odpovídá představě paleontologů o podobě obřího třetihorního žraloka Carcharodon megalodon (někdy nazývaný také Carcharocles megalodon).

     Větší bratr Bílé smrti

    V květnu oznámili paleontologové ze Smithsonian Institute a University of Florida, že v Panamě objevili naleziště, kde se nacházely stovky zubů třetihorního žraloka Carcharocles megalodon. Zvláštní bylo, že šlo téměř výhradně o zuby mladých jedinců.

    "O životním cyklu megalodonů toho víme velmi málo, protože se po nich zachovali jen zuby," konstatovala Catalina Piementová z University of Florida. "Víme jen že gigantičtí jedinci dorůstající 20 až 25 metrů neměli nepřátele, ale mladí žraloci se museli bát těch velkých. Náš objev umožňuje konstatovat, že mládí zřejmě trávili u břehu v kořenech mangrovníkových porostů, kde se velcí žraloci nemohli volně pohybovat."

megalodon, zub    Nové poznatky o megalodonech opět rozvířily starý spor. Opravdu vyhynuli? Zuby, které jsou to jediné, co po nich zůstalo, totiž vydávají velmi rozporuplné svědectví.

    Žraloci mají chrupavčitou kostru, která krátce po jejich smrti celá podlehne zkáze. Jediné, co zbude, jsou zuby. To je také vše, co zůstalo po megalodonech. Jejich fosilizované zuby, které se nacházejí především na americkém kontinentu, ale jsou natolik mimořádné, že dnes představují cenný obchodní artikl.

 

    obr: Zub megalodona v porovnání s velikostí lidské ruky.   

    Foto: archiv 

 

    Obchodníci se zkamenělinami je nabízejí i na internetu a opravdu pěkný kousek stojí řádově několik tisícikorun. Ohromující jsou především jejich rozměry: deseticentimetrové zuby nejsou nic zvláštního, mohou však dosáhnout i délky patnáct a víc centimetrů. Maximální zaznamenaná délka byla 168 milimetrů.

    Jakkoliv se může zdát, že chrup toho o vyhynulém živočichovi mnoho neřekne, pravý opak je pravdou. Biologové porovnali zuby megalodona se zuby moderních žraloků a zjistili, že jsou ve všech znacích prakticky totožné s jiným druhem. Toto blízké příbuzenství je poněkud děsivé. Jde totiž o druh Carcharodon carcharias, známější jako žralok bílý, žralok lidožravý - nebo také Bílá smrt. Široké popularity se mu dostalo zejména po uvedení Spielbergova filmu Čelisti. Hlavní hrdina thrilleru sice ve skutečnosti byl loutkou ovládanou na dálku, při jeho ztvárnění však filmaři věrně přihlédli k přírodnímu vzoru. I k jeho zvykům: žraločí útoky na lodě rozhodně nepatří mezi rybářskou latinu...

    Žralok bílý dorůstá délky okolo 8 metrů, velmi vzácně i víc. Jeho zuby bývají dlouhé maximálně 7 centimetrů. To je také jediné, v čem se liší od zubů megalodona. Ty totiž dosahují délky i více než dvojnásobné. Dá se předpokládat, že stejné to bude s dalšími rozměry, mezi paleontology proto převažuje názor, že dorůstal okolo 16 metrů a vážil asi 20 až 30 tun.

megalodon    Přesto nechybí ani odborníci mluvící v souvislosti s megalodonem o 26 a více metrech. V newyorském Muzeu přírodní historie dokonce je u rekonstrukce čelistí megalodona popisek tvrdící, že tvor dorůstal 30 metrů.

 

    obr: Porovnání velikosti megalodona, žraloka bílého a potápěče. Srovnání na kresbě vychází z umírněného předpokladu, že megalodon dorůstal okolo 18 až 20 metrů. Nechybí ale ani názory, že mohl mít 25, 30 i více metrů...

    Kresba: Jan A. Novák

 

    Spisovatel David G. Stead vydal v roce 1963 knihu Sharks and Rays of Australian Seas, v níž uvádí svědectví rybářů z Port Stephens, kteří se údajně setkali se žralokem zcela mimořádných rozměrů. Odhady svědků se pohybovaly mezi 38 a 100 metry. Pro srovnání: první vůz pendolina je dlouhý 27 metrů.

I podle umírněnějších odhadů by megalodon byl největším predátorem všech dob, protože těchto rozměrů nedosahovali ani masožraví dinosauři, ani současní draví kytovci. Problém je v tom, že o skutečném poměru mezi velikostí zubů a rozměry megalodona nevíme vůbec nic - i velké pily mívají stejně velké zuby jako ty menší...

     Obrovské světélkující oči

    Strašlivé zuby megalodona jsou kvůli lepšímu "krájení" masa po stranách ještě opatřené pilovitými břity. Bezpochyby je neměl pro nic za nic - rozhodně se neživil planktonem, jako současný největší známý žralok velrybí dorůstající maximálně 18 metrů. Někteří badatelé soudí, že megalodon byl tvor velkých hloubek, kde lovil další neméně děsivé živočichy, zejména obří hlavonožce, podobně jako dnešní vorvani. Na rozdíl od nich se však nemusel vracet k hladině kvůli dýchání. Blíž k povrchu snad vystupoval jen v některých ročních obdobích a v noci, možná kvůli páření. Podle havajských legend jej bylo nutné k hladině přilákat a fungovalo to pouze v době květu určitých stromů.

    Hypotéza o megalodonovi jako tvoru hlubin zní logicky. Tím spíš, že svědectví tichomořských legend mluví v souvislosti se žralokem niuhi o dalším poněkud strašidelném detailu: tvor má obrovské světélkující oči, což jsou charakteristické znaky hlubinných ryb. Přesto se dnes můžeme nejčastěji dočíst, že megalodon žil na mělčinách a živil se masem mořských savců. Důvod je jediný: podobný životní styl vyznává jeho blízký příbuzný žralok bílý.

    S tím příbuzenstvím to ale nemusí být tak žhavé. V biologii platí zákon označovaný jako pravidlo konvergence, podle kterého i zcela nepříbuzní živočichové mohou mít téměř shodný tvar, nebo některé části těla, pokud žijí stejným způsobem života. Podobnost zubů megalodona a žraloka bílého tedy může vyplývat jen ze stejného způsobu lovu - o skutečné podobě a velikosti celého tvora ale nevypovídá téměř nic.

     Útok na škuner Rachel Cohen

    Existuje ale i přesně opačná hypotéza tvrdící, že megalodon je jen větší poddruh žraloka bílého. Ze zubů obou druhů totiž lze podle velikosti sestavit naprosto plynulou řadu, z níž nikdo nepozná, který zub ještě patří současnému zabijákovi a který postrachu třetihorních moří. Přibližně uprostřed této řady najdete promíchané zuby obou druhů, aniž by bylo možné je odlišit jinak než podle stáří. Z toho by vyplývalo, že tvor, kterému říkáme megalodon, vlastně nevyhynul. Buď proto, že v podobě žraloka bílého dnes z nějakých důvodů už nedorůstá svých někdejších třetihorních rozměrů, nebo proto, že opravdu velcí jedinci žijí skrytě. Například ve velkých hloubkách - ano, tak jako bájný niuhi.

megalodon jaws    Přesto většina paleontologů soudí, že megalodon, který se objevil v třetihorních mořích před přibližně 25 miliony let, definitivně opustil scénu evoluce před půldruhým miliónem let. A to i navzdory skutečnosti, že ne všechny zuby megalodona pocházejí z třetihorních hornin. A ne všechny jsou tmavé, jak by vzhledem ke svému stáří měly být.

 

    obr: Rekonstrukce čelistí megalodona v barcelonském akváriu.

   Foto: Jan A. Novák

 

    Už roku 1872 našli vědci plující na palubě výzkumné lodi HMS Challenger dva téměř dokonale bílé zuby - ve vlečných sítích vytažených z mořského dna. Mladší z nich byl starý jen asi 10 000 let, takže magalodon téměř jistě sdílel životní prostředí Země se současným druhem člověka.

    "To, že jsme zatím žádného megalodona nechytili, ještě neznamená, že vyhynul," říká mořský biolog Richard Ellis "Jen doufám, že zrovna nebudu ve vodě, až se tato hypotéza potvrdí."

    Ale nepotvrdila se už?

    Když v březnu 1954 zatáhli do suchého doku v australském přístavu Adelaide k opravě dřevěný rybářský kutr Rachel Cohen, s lehkým mrazením v zádech našli v jeho trupu potaženém měděnými pláty pod čarou ponoru zaražených 17 obrovských žraločích zubů uspořádaných do polokruhu o průměru téměř dvou metrů. Největší z nich byl dlouhý 10 centimetrů a široký 8 centimetrů.

    megalodon, shark-god, PolynesiaKapitán lodi si později i vzpomněl, kdy se tvor do trupu pravděpodobně zakousl. Při noční plavbě v bouřlivém počasí nedaleko pobřeží indonéského ostrova Timor ucítila posádka silný náraz, o němž se domnívala, že jej způsobil plovoucí kmen palmy, jaké v té oblasti bouře často splavují do oceánu. Teprve později se ukázalo, že při incidentu byl deformován i lodní šroub. Trup ale žralok naštěstí neprorazil a tak mohla loď nabrat kurs směrem k přístavu.

 

    obr: Dřevěná polynézská figurka znázorňující žraločí božstvo sloužila k rituálním účelům Polynézané provozovali nebezpečné nábožensky motivované lovy na gigntického žraloka neznámého druhu, jehož popis se nápadně shoduje s představou paleontologů o podobě megalodona. Z havajských legend ale vyplývá, že tvor nežil v pobřežních vodách, jak se dnes soudí, ale ve velkých hloubkách.

    Foto: Jan A. Novák  

 

     Podobných svědectví existují desítky, u žádného z těchto případů však nebyl uznávaný vědec. Dokonce i nález posádky Challengeru paleontologové často raděj přecházejí mlčením. Oficiálně tedy megalodon dávno vyhynul. A tak se můžete v moři klidně koupat dál - pokud obří superžralok ctí vědecké kapacity, ví co je jeho povinností: být půldruhého milionu let po smrti.

 

 

   

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

 

 

 Přílohové texty

 

 

 

 Největší současní mořští tvorové

plejtvák obrovský - 33 m

krakatice obrovská - 18 m

vorvaň tuponosý - 18 m

žralok velrybí - 18 m

kalmar Hamiltonův - 14 m

žralok velký - 12 m

žralok bílý - 8 m

 

   Žralok bílý

žralok bílý, carcharias carcharodon, white shark

   Nejnebezpečnější z žraloků, kterému je přičítáno nejvíc útoků na člověka. Délka dospělého jedince se udává mezi 6 až 8 metry, hmotnost 2 až 2,5 tuny. Byly ale zaznamenány i exempláře dlouhé přes 10 metrů. Pohlavní dospělosti dorůstá v 15 letech, průměrná délka života se odhaduje na 30 let. Loví na mělčinách teplých moří, nejraději má teplotu vody v rozmezí 18-24 stupňů Celsia. Základem potravy jsou velké ryby, kytovci a ploutvonožci. Poměrně časté útoky na surfaře jsou vysvětlovány podobností mezi tuleněm a surfařem, který leží na prkně a pádluje rukama. Byly zaznamenány i útoky na lodě - od kajaků až po velké rybářské čluny. Jeho stavy jsou ohrožené lovem a některé státy vyhlásily ochranu.

 

  Žralok velrybí (Rhincodon typus)

žralok velrybí, Rhincodon typus

  Největší známý druh žraloka a současně i největší studenokrevný obratlovec na této planetě. Jeho průměrná délka je okolo sedmi metrů, vědci ale zaznamenali i jedince dlouhé až 18 metrů vážící 40 tun. Existuje dokonce nedoložená zpráva o exempláři žijícím okolo roku 1890 v blízkosti přístavu San Juan na Portoriku, který měřil 20,5 metrů. Tlama bývá široká i přes metr, přesto nepředstavují tito tvorové žádné nebezpečí, protože se živí mořským planktonem, podobně jako některé velryby. Žralok velrybí dosahuje pohlavní zralosti ve věku okolo třiceti let a dožívá se asi 70 let. K potápěčům se chová netečně nebo přátelsky, žádné útoky nebyly zaznamenány. Žraloci velrybí se často pohybují těsně pod hladinou, proto bývají vyhledávanými objekty zájmu tzv. ekoturistických výletů.

 

Více v mé knize: Megalodon

 

Komentáře   

+14 #1 luciferka1232 2014-02-12 16:49
super
Citovat
+18 #2 Matus Detko 2014-09-12 11:23
Velmi ma to zaujma
Citovat
-37 #3 matěj 2014-12-24 10:30
megalodon neexistuje vy piče černý skurvený a vymrdaný
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack