Novákoviny

    Mariánské zjevení v Lurdech, ve Fatimě a v Medžugorije jsou všeobecně známá - a pohled na ně se různí nejen mezi věřícímu, ale i napříč katolickou církví, která se k nim většinou staví velmi obezřetně. V každém případě však se jedná o zajímavý fenomén, který nelze jen tak odbýt mávnutím ruky. K těmto záhadným jevům došlo i na Slovensku. Známější je případ zjevení v Limanové, k němuž došlo po pádu komunistického režimu, takže o něm široce referovala média. Mnohem zajímavější je ale  zjevení Panny Marie v Turzovce, které se odehrálo  v dobách, které víře příliš nepřály. To z jeho svědků a zvěstovatelů  snímá mnohá podezření.

     Turzovka

    Obec Turzovka se nachází jihozápadně od Čadce pod pohořím Okrouhlá, jehož vrch Živčáková (nadmořská výška 787,7 metru) už dříve přitahoval lidi kvůli několika pramenům údajně léčivé vody. Na prameništi byl v neděli 1. června 1958 i dvaačtyřicetiletý lesník Matuš Lašut - a možná není tak docela náhoda, že právě toho roku se slavilo sté výročí od slavného mariánského zjevení ve francouzských Lurdech (11. února 1859). Matuš Lašut neměl lehký život: jako pětiletému mu zemřela matka a aby se vůbec uživil, od sedmi let slouží u cizích lidí. Na školu měl čas jen v zimě, přesto se snažil vzdělávat sám, tak že si bral knihy na pastvu. K lepšímu se vše změnilo v jeho třinácti letech, kdy se dostal do rodiny ve Frýdku-Místku. Opět šlo o službu, zaměstnavatelé mu však poskytli nejen pohodlí a vzdělání, ale přivedli ho také do katolické církve. Pak přichází vojna a po ní návrat do Turzovky, kde si založil rodinu. Nejdřív pracuje jako lesní dělník, pak se díky přirozené inteligenci a pracovitosti stává hajným.

    První den června roku 1958 ale jeho život od základu změnil - a zdaleka ne k lepšímu. Matuš Lašut je byl službě a při pochůzce se dostal i k prameništi na Živčákové, kde už před tím na jednom stromě visel obrázek Panny Marie. Lesník jako správný křesťan poklekl a v rychlosti se pomodlil - když náhle zaznamenal vedle obrázku výrazný záblesk jasného světla. Zapamatujme si to, protože podobně vypovídali i svědkové mnoha dalších mariánských zjevení, ať už to znamená cokoliv.

    A pak následuje vlastní vidění. Les kolem Matuše Lašuta zmizel a nahradily jej rozlehlé záhony květin. Především ale před ním stála socha Panny Marie Lurdské vysoká nejméně dva metry. Po chvíli se socha začne pohybovat - a lesník vidí, že stojí tváří v tvář samotné Panně Marii. Bohorodička na něj upře pronikavý pohled a ukáže na poškozené ohrazení svatého obrázku. Matuš jej tedy spraví. A vzápětí se místo, kde visel, podivuhodným způsobem promění. Místo obrázku se ve vzduchu vznáší zmenšená planeta Země a lesník nějakým podvědomým způsobem vytuší, že žlutá barva na ní vyznačuje nejen nížiny a roviny, ale také zlo. Naproti tomu zelená barva zvýrazňuje pohoří a znamená dobro. Cosi mu do mysli vyrývá slova: "Čiňte pokání, modlete se růženec". Současně vidí, jak žlutá barva postupně pohlcuje zelenou a poselství pokračuje: "Pokud se lidé nepolepší, zahynou!"

    Obraz se při tom několikrát promění a změna je vždy doprovázena dalšími varováními.

    "Viděl jsem na moři výbuchy blízko pobřeží," vyprávěl později Matuš Lašut o čtvrtém obraze svého zjevení. "Obrovské exploze z hlubin vrhaly na pevniny žhavou hmotu, která zapalovala zemi. Všude, kam dopadly, zanikl život. A současně se objevila výstraha, která říkala, že pokud se lidé nepolepší, přijdou strašlivé pohromy - jednotlivě i hromadně a lidstvo bude hynout různými způsoby."

    Co bylo na pátém a šestém obraze, to si Matuš Lašut nechal pro sebe, zatímco sedmý obraz ukazoval Zemi, jak by se na ní žilo, kdyby lidé dodržovali Boží přikázání.

    Pak opět zašlehne záblesk světla a zjeví se Ježíš Kristus. Z jeho srdce vyšlehnou tři paprsky, jeden zasáhne lesníka do hrudi a odhodí jej na zem. Pak už si nepamatuje nic. Probere se až po třech hodinách.

     Mučedník Zjevení

    Matuš Lašut o svých zážitcích nemlčel. Končilo neblahé období 50. let a zatímco jedni ho na horu následovali k dalším poutím, jiní jej udali Veřejné bezpečnosti. První pokus odvézt jej k policejnímu výslechu se nezdařil, protože tomu zabránili obyvatelé Turzovky. Dostal ale předvolání a dostavil se sám. Následovala série výslechů a obvinění z pobuřování. Když se komunistům nepodařilo prokázat úmyslnou podvratnou činnost, prohlásili jej za duševně chorého a 12. prosince 1958 jej umístili do psychiatrické léčebny v Bytče u Žiliny.

    Terapie byla v mnoha ohledech horší než skutečný kriminál - alespoň pro "pacienty", které režim považoval za ideologicky nebezpečné. Takzvaná léčba Matuše Lašuta začala desetiměsíční samotkou. Následujícího roku jej sice propustili, ale jen nakrátko - 22. září 1959 následuje další internace v Bytče. Tentokrát na 14 měsíců. Potřetí si pro něj přijdou v září 1961. Z Bytče pak putuje do psychiatrické léčebny v českých Kosmonosích. To se pak opakuje ještě několikrát - a obvykle při tom nechybí elektrošoky, podávání psychofarmak, hypnóza, výslechy a výhrůžky. Ani to ho ale nezlomilo. V Turzovce žije dodnes.

    Podobně se doba podepsala i na místě zjevení. Extatické zážitky tu měli i mnozí jiní a tak tu spontánně vzniklo poutní místo. Komunistické moci se to nelíbilo, a tak nechala lokalitu několikrát zničit. Po jedné takové akci došlo k dalšímu údajnému zázraku: když se místní žena pokusila vytáhnout z ohně hořící svatý obrázek, opět před ní stanula Panna Maria. Většina obrazu sice shořela, zachovala se však právě jen postava Bohorodičky, která na něm byla znázorněná.

    Podobným zázrakem vznikla také jedna ze soch na místě zjevení. Ze dřeva ji vyřezal ostravský horník Alois Lašák - i přesto, že nikdy před tím nic podobného nedělal. Sám to vysvětloval zázračnou pomocí Panny Marie.

     Tento text je upravenou ukázkou z autorovy knihy Největší záhady Slovenska, kterou nakladatelství XYZ připravilo pro slovenský trh

You have no rights to post comments