Novákoviny

    Britská Královská zeměpisná společnost, to býval pojem: od svého založení v roce 1830 se podílela na mnoha odvážných objevitelských podnicích, které umožnily poznat tvář sv?ta. Podle toho vypadají i jména lidí oceněných její prestižní Zlatou medailí udělovanou samotným panovníkem: David Livingstone, Henry Stanley, náš rakousko-uherský rodák Julius Payer, baron Richthofen, Fridtjof Nansen, Richard Peary, Roald Amundsen, Edmund Hillary, Jacques-Yves Cousteau... Ano, samí cestovatelé, dobrodruzi, objevitelé. Pokud se ale budete ptát, jaké úžasné dobrodružství při pronikání do neznáma zažil letošní laureát, pak vězte, že Jack Dangermond si ocenění vykoledoval zdokonalováním počítačových geografických informačních systémů a vedením firmy, která je vyrábí. Tedy žádné bloudění vichřicemi, probdělé noci u kormidelního kola, nebo odhánění žraloků, ale život u klávesnice, konference, porady... Jako by to ilustrovalo jakýsi útěk od poznávání skutečného světa do umělého vesmíru počítačů, od výprav za nejzazší obzory ke krotkým dobrodružstvím bílých límečků v džunglích byznysu. Útěk, který je patrný i v mnoha dalších oblastech, na prvním místě v kosmického výzkumu. Jenže nejen státy, ale i celé civilizace se udržují pouze těmi principy, na kterých vznikly. A evropská (dnes euroamerická) civilizace od svých antických počátků jednoznačně stojí na hledání, poznávání a překonávání hranic. Pan Dangermon je jistě úctyhodný muž - nemohu se ale zbavit pocitu, že jeho zlatá medaile není dobré znamení.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny