Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Tajemný zdroj energie Johna Keelyho

keely1Tajemní vynálezci nebyli jen románovým atributem Julese Verna a dalších autorů rodící se literatury sci-fi. Skutečně existovali – a jedním z nich byl i záhadný Američan John Keely. Je v tom jen jeden háček - podle většinového názoru dnešních odborníků to byl podvodník. Ale podvodník přinejmenším neobyčejný, jehož některé kousky se dodnes nepodařilo zcela objasnit.

 

 

 

John Ernst Worrell Keely se narodil roku 1837 ve Philadelphii a velmi brzy osiřel, takže jeho vzdělání nestálo za moc. I když později tvrdil, že na základy svých vynálezů přišel už v dětství, dlouho nic nenasvědčovalo, že hodlá bádat na poli fyziky. Živil se jak to šlo: byl tesařem, hudebníkem v divadelním orchestru, malířem, obchodním cestujícím, cirkusovým umělcem, karnevalovým vyvolávačem... Příjmy nic moc, zato práce hodně, a tak se rozhodl, že na to půjde jinak. Roku 1884 oznámil, že objevil nový zdroj energie založený na využití vibrací a rezonance a založil akciovou společnost Keely Motor Company, která měla získat peníze na dotažení tohoto objevu k praktickému využití.

Na rozdíl od jiných vynálezců, se Keelymu peníze od investorů jen hrnuly - mezi akcionáři byly tisíce prostých Američanů, ale i podnikatelé velkého formátu, například John Astor. Zkušenosti karnevalového vyvolávače zřejmě přišly vhod: Keely čas od času pořádal působivé demonstrace svých vynálezů, o nichž se dochovaly nadšené zprávy. Už v září téhož roku například předvedl malé dělo, jehož projektily prokazatelně dosáhly úsťové rychlosti okolo 500 km/h a dostřelily do vzdálenosti přes čtvrt kilometru. Keely sliboval, že dokáže pomocí "sympatických vln" (což by se dalo rozšifrovat i jako rezonanční kmitočty) spoustu dalších neuvěřitelných věcí - například ze sklenice vody uvolnit tolik energie, že by mohla pohánět vlak na cestě přes celé Spojené státy.

ufonac-obalka- - - - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Létající talíř pro Hitlera, kterou vydalo nakladatelství XYZ/Albatros Media

- - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

Nás tady ale zajímá jen jeden z jeho údajných objevů: vynálezce tvrdil, že nalezl princip "akustické levitace". Údajně se jím intenzívně zabýval od počátku 90. let a jeho pokusy vyvrcholily právě roku 1896, zvláštní shodou okolností v době, kdy stovky Američanů tvrdili, že na obloze viděli jakési tajemné vzducholodě, o nichž píšeme na jiném místě.

Náhoda?

 

Nadnášející síla vibrací

"Keelyho vzducholoď byla úspěšně předvedena americkému ministerstvu války roku 1896. Na otevřeném prostranství dosáhla během několika málo vteřin rychlosti 500 mil v hodině. Keely v ní seděl na malé desce u klávesnice, kterou stroj ovládal. Proti účinkům rychlosti jej nic nechránilo. Ministerstvo války bylo nadšeno, konstatovalo však, že pro tento vynález nemá žádné využití..."

keely2

 

 

obr: John Keely mezi svými záhadnými vynálezy

Foto: archiv

 

 

Toto šokující sdělení se objevilo v seriózním listu Chicago Record roku 1897. Dodnes je hojně citováno ufologickými weby a přívrženci nejrůznějších konspiračních teorií. Obvykle u toho ale chybí datum vydání, v němž se zpráva objevila, takže ho tu doplňuji: 2. dubna 1897. Jinak řečeno, redaktoři ji sestavovali v den, kdy se obvykle připravují aprílové žertíky.

To ale nic nemění na skutečnosti, že Keely se levitací vyvolanou vibracemi opravdu zabýval - nebo to alespoň tvrdil svým mecenášům. Ti už ho ale pomalu začínali mít plné zuby. Vynálezce žijící nákladným životem z nich vylákal miliony dolarů, a přitom vyhlídka na tučné dividendy z akcií Keelyho společnosti byla stále v nedohlednu. Konstruktér netrpělivé akcionáře odbýval tvrzením, že řeší problém, jak zařídit, aby jeho zdroj síly dokázali ovládat i méně geniální lidé, než je on sám. Dál se spokojoval jen s efektními prezentacemi, které mu ale stále častěji kazili všeteční inženýři, podle nichž bylo možné stejných výsledků docílit použitím běžných zdrojů energie, například stlačeného vzduchu.

Investorům začala docházet trpělivost a Keely se jeden čas ocitl i ve vězení. Tuto krizi ještě ustál a dál pokračoval v kariéře, kterou jedni považovali za fascinující triumf lidského génia nad hmotou a jiní za neméně fascinující tahání peněz z kapes důvěřivých lidí. Z obklíčení stále hustších mračen, které se nad jeho Keely Motor Company stahovaly, jej v listopadu 1898 vysvobodila smrt.

Vyšetřování, k němuž pak na popud akcionářů a věřitelů proběhlo v jeho laboratoři, nenašlo žádný zázračný zdroj síly, zato však odhalilo třítunovou dutou kouli z ocele ukrytou pod podlahou. Závěr zněl, že šlo o rezervoár stlačeného vzduchu pro "vibrační motory" předváděné movitým důvěřivcům.

Přesto ne všichni věří, že John Keely byl šarlatán - nebo jen šarlatán. Jeho slovník sice připomínal spíš středověké alchymisty, než moderní vědce, důvodem ale mohlo být i to, že pronikl do oblastí, kam tehdejší věda ještě nezabrousila. Některé jeho postupy (nebo to, co za ně vydával) se nápadně podobají experimentům, kterými se dnes zabývají příznivci tzv. studené fúze, tedy uvolňování energie atomu za nízkých teplot. Mohl Keely přijít na něco, co je dodnes snem neortodoxních badatelů? Nebo jen díky zkušenostem cirkusového umělce vymyslel zdánlivě důvěryhodné univerzální hlášky, které zaberou v každé době?

Jan A. Novák

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack