Novákoviny

   P?ed nedávnem atletka Caster Semenyaová zp?sobila skandál, když z mistrovství sv?ta v atletice p?ivezla dom? do Jihoafrické republiky zlatou medaili z b?hu na 800 metr?. Vzáp?tí se totiž ukázalo, že m?la své schopnosti porovnávat spíš s muži. Narazila tak na problém, který se netýká jen sportu: existují lidé, jejichž p?íslušnost k ur?itému pohlaví je pon?kud nejistá.

   Caster Semenayová, která jako žena opravdu moc nevypadá, svými běžeckými výkony vyprovokovala požadavek Mezinárodní atletické federace (IAAF) na odborné přezkoumání jejího pohlaví. Černí obyvatelé Jihoafrické republiky to považují za skandální projev rasismu a na masových demonstracích projevují své atletce hysterickou podporu.

  "Jsme pyšní na svou holčičku," prohlásila zástupcům tisku exmanželka Nelsona Mandely Winnie Madikizelová-Mandelová. I rodina sportovkyně má v otázkách její sexuální příslušnosti jasno. Za důkaz považují rodný list a to, že "vždycky byla dívkou". Jenže to už současné vědě nestačí. Zvlášť v atletickém cirkusu, kde se točí velké peníze.

   "Semenayová nemá vaječníky, ale varlata a má třikrát vyšší hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu," uvedla britská BBC a podobné zprávy přinesl i australský list Sydney Morning Herald.

obr: Caster Semenayová - nebo Semenay? 

První skandál byl u nás

Případ Caster Semenyaové není nijak ojedinělý, protože lidé, jejichž pohlaví je nejasné, tu byli vždy. Svědčí o tom už starořecká báje, v níž syn boha Herma a bohyně Afrodité neopětoval lásku nymfy Salmakis a ona se mu pomstila tím, že s ním splynula v jednu oboupohlavní bytost. Tak vznikl i termín hermafrodit a hermafroditismus. Do středu pozornosti se však hermafordité dostali až když po první světové válce začaly padat zábrany v sexuální oblasti - a zejména s příchodem sportu.

   "Měli jsme na oddělení člověka, který byl před zákonem ženského pohlaví a byl úspěšnou sportovkyní," napsal v druhém dílu svých pamětí významný český psychiatr Vladimír Vondráček o případu, který se odehrál už ve 30. letech minulého století. "Necítila se ženou, cítila se mužem a usilovala o přepsání pohlaví. Byla pohlavně velmi vzrušivá a přitahovaly ji ženy."

   Zda se příběh týká atletky Zdeňky Koubkové - pozdějšího Zdeňka Koubka - slavný psychiatr neprozradil. Šlo o jeden z prvních skandálů svého druhu na světě a český tisk mu ve 30. letech věnoval vytrvalou pozornost. Stejně jako Semenayová byla i Koubková světovou rekordmankou v běhu na 800 metrů. Po chirurgické změně pohlaví se Zdeněk Koubek oženil, ale sport neopustil. Jako běžec by už mezi muži nevynikl, ale přeorientoval se na ragby.

V cizím těle

Problémy se sexuální nezařazeností mohou mít různé podoby. Dokonalý pravý hermaforoditismus, kdy má postižený jedinec obě "sady" orgánů funkční, je v mezi lidmi velmi vzácný. Mnohem častěji se vyskytuje pseudohermafroditismus, kdy v určité míře převládají ženské nebo mužské znaky, ale nechybí ani znaky opačného pohlaví. Zajímavou formou je porucha zvaná syndrom testikulární feminizace. Navenek obvykle jde o plně vyvinuté velmi atraktivní ženy s nadprůměrným intelektem, které však mají mužský genotyp, funkční, ale zakrnělé mužské pohlavní orgány v pánvi a chybí jim vaječníky i děloha.

   Jakousi nejjemnější formou hermafroditismu je transsexualita, kdy se celkem dobře vyvinutá žena se cítí být mužem nebo naopak. I to ale představuje pro dotyčného zdroj vytrvalého psychického utrpení.

      "Mám za sebou mnohaleté trápení v ženském těle. Dovedete si představit, jaké utrpení přináší menstruace klukovi?" popisuje to jeden účastník diskuse na serveru Translidé.cz. "Dlouhou dobu jsem musel bojovat sám se sebou, ale především s okolím a lidskými předsudky... protože konzumní společnost žádá, aby se člověk pohyboval v rovině dogmaticky dané pohlavím."

   Budiž však v zájmu spravedlnosti připomenuto, že "konzumní společnost" poskytuje hermafroditům a transsexuálům při hledání pohlavní identity možnosti, jaké tu nikdy předtím nebyly - od veřejné tolerance až po změny pohlaví chirurgickou a hormonální cestou.

Na vině je testosteron

Ve všech případech ale takový člověk nemá jednoduchý život - od zařazení mezi děti ve školce a škole, až po hledání životního partnera. Ale i v situacích zdánlivě nekonfliktních.

"Náhle onemocněla nějakou běžnou nemocí a chtěla být přijata na naši kliniku," vzpomínal dál profesor Vondráček na svůj případ z 30. let. "Na ženské oddělení jsem toho člověka položit nemohl, protože měl pohlavní ústrojí velmi podobné mužskému. Umístil jsem ji na mužské oddělení a dobře to dopadlo. Později bylo pohlaví přepsáno na mužské, oženil se, vzal si svoji milenku."

     Jsou však ale i oblasti, kde je sexuální nevyhraněnost předností. Notoricky se to týká především ženského sportu, kde se skandály tohoto typu objevují téměř pravidelně. Hermafrodité totiž nad ženami vyniknou výkony, které by mezi muži zapadly. Mohom mít sice genetickou výbavu ženy, ale hormonální porucha během vývoje před porodem nasměrovala jejich pohlaví více či méně opačně. Díky tomu mají v těle vyšší hladinu mužského hormonu testosteronu, který řídí i takové záležitosti jako produkci svalové hmoty, nebo fyzickou výkonnost. Přitom u některých by bez příslušných testů nikdo ani nepoznal, že vlastně nejsou ženy (což ovšem rozhodně není případ Caster Semenayové a mnoha dalších sportovkyň). Ale o tom, jestli je možné považovat hermafroditismus za doping, se vedou spory.

   Na rozdíl od člověka v přírodě existuje mnoho tvorů, u nichž je hermafroditismus standardem. Například suchozemští plži mají samčí i samičí orgány, při páření se oplozují vzájemně a oba pak kladou vajíčka. U mnoha druhů jedinci mění pohlaví během života. Ta je tomu například u běžné středomořské ryby kněžíka duhového.

 Přílohový text

Jak vzniká hermafroditismus?

Ten základní spočívá v samotné genetice - v tom, že existují dva pohlavní chromozomy, na nichž jsou geny kódující znaky vázané na pohlaví. Ženský chromozom se jmenuje X, mužský Y. Není to ale tak, že by ženy měly jen chromozom X a muži Y. Při oplození vajíčka spermií dostává každý jedinec chromozomy dva: muži XY, ženy XX. Mužský hormon v plodu nastartuje produkci mužského pohlavního hormonu testosteronu určujícího projevy mužství. Může se ale stát, že plod mužského pohlaví nedopatřením získá kromě chromozomů XY, navíc další chromozom X. To bývá jedna z příčin hermafroditismu.

   U žen se produkce testosteronu nespustí, přestože i u nich jsou v jiných částech genomu geny, které by ji dokázaly zahájit. Může ale dojít k poruchám tohoto procesu: v ženském plodu začne vznikat testosteron, nebo je naopak jeho nedstatek mužském plodu. Výsledek pak vypadá podle toho, jak vysoké hladině hormonu byl jedinec při vývoji vystaven.

  Hermafroditismus je tedy naprogramován už před narozením. Má se za to, že podobných způsobem vzniká i transsexualismus, sklony k transvestitismu a snad i homosexualita - jde o hormonální ovlivnění mozku během prenatálního vývoje, něco na způsob jakéhosi "psychického hermafroditismu".

Psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments