SERIÁL: Tajemný vrch Ládví (2)
- Kategorie: Cesty za záhadami
- Vytvořeno 10. 5. 2013 9:05
V minulém díle seriálu jsme viděli, že pražský vrch Ládví je v mnoha ohledech výjimečný. Představuje také mnohem výraznější krajinnou dominantu než třeba Petřín, Hradčany, Vyšehrad, Děvín nebo Vítkov. Přesto tu - na rozdíl od nich - nikdy neexistovalo žádné lidské sídlo, opevnění, hradiště, nebo aspoň strážní hláska... nic. Není už to samo o sobě divné?
Pražské kopce opředené starodávnými legendami (od Vyšehradu až po Hradčany) ve skutečnosti žádnými kopci nejsou. Představují pouze okraje Pražské plošiny, relativně rovné krajiny, do nichž se zařízla Vltava a její přítoky. Všechny jsou s touto plošinou bezprostředně spojené - a tedy z této strany obtížně hájitelné.
Naproti tomu Ládví je skutečná hora. Jejích 355 metrů nadmořské výšky představuje dominantu pravého břehu pražské kotliny a může se pochlubit svahy ze všech stran. Tedy místo s dalekým rozhledem, ideální pro pravěké hradiště, jakých je na kopcích kolem Prahy víc než dost. Přesto tu žádné zřejmě nikdy nebylo. Pro něco takového musel existovat pádný důvod. Jednou z možností je, že šlo o posvátný kopec vyhrazený jakémusi významnému kultu.
Přímé důkazy pro to sice nejsou, nepřímých ale je docela dost. Patří mezi ně i menhir (nebo menhiry) v nedalekých Dolních Chabrech, vzdálených od vrcholku Ládví jen asi kilometr. A co víc: materiál, z něhož jej lidé neznámé kultury kdysi vyrobili, odtamtud také pochází. Jakýsi vztah mezi kopcem a megalitickým objektem tedy existuje. Proč ale byl kámen vztyčen?
Kamenný slouha
Dolní Chabry začínají kousek za tramvajovou smyčkou a kobyliskou vozovnou. Až do konce 19. století se rozkládaly jen kolem prastarého kostelíku Stětí sv. Jana Křtitele, který s naší historií také souvisí, a o němž tu ještě bude řeč. Mezi nimi a vrchem Ládví byla pouze pole - a právě uprostřed nich stál osamělý špičatý kámen, kterému se odedávna říká Kamenný slouha. Snad proto, že zdálky připomíná shrbenou lidskou postavu.
obr: Menhir Kamenný slouha v Dolních Chabrech je vlastně nejstarším dokadem o stavební činnosti na území Prahy. Dnes stojí ve výklenku plotu vilové zástavby v ulici Ládevská. Materiál, z něhož je zhotoven, pochází z vrchu Ládví.
Foto: Jan A. Novák
První podrobnější zmínku o chaberském menhiru zveřejnil známý spisovatel Eduard Štorch roku 1914. Ve 20. letech minulého století byla pole v okolí původní vsi rozparcelována a během dalších desetiletí se podivný kámen ocitl uprostřed vilové zástavby v ulici, která dostala jméno Ládevská.
Kdybyste ho hledali, najdete, ho před domem č.p. 542, jehož někdejší stavitel projevil u nás nepříliš častou ohleduplnost: menhir stojící právě na hranici jeho pozemku při stavbě plotu nezlikvidoval, ale šetrně se mu vyhnul.
Menhir v Dolních Chabrech je vysoký přibližně půldruhého metru a je zhotovený z tvrdého černého buližníku shodného s horninou tvořící skály na Ládví. Je to s největší pravděpodobností vůbec nejstarší lidmi vytvořený objekt z kamene na území dnešní Prahy.
- - - - - - - - - - - - - - -
UPOZORNĚNÍ:
Text je součástí knihy Hory a kopce opředené tajemstvím z nakladatelství Alpress. Pokud ji neseženete u knihkupce, můžete ji se slevou objednat zde
- - - - - - - - - - - - - - -
Odhady jeho stáří se však značně liší. Někteří archeologové se domnívají, že pochází už z mladší doby kamenné (neolit), která je kladena mezi 3. a 6. tisíciletí před počátkem našeho letopočtu. Jiní soudí, že byl vztyčen až v době bronzové, tedy asi 2 tisíce let př. n. l.
Víc už toho ale o něm nevíme, snad jen kromě toho, že jde o typický projev tzv. megalitické kultury. Ta ovšem sama o sobě představuje jednu z největších záhad minulosti.
Atlantida na okraji Prahy
Megalos lithos znamená řecky velký kámen - a lépe tuto tajemnou kulturu snad ani charakterizovat nelze. Její příslušníci měli zvláštní zálibu v stavbách z gigantických kamenných kvádrů, s nimiž by měla problémy i dnešní těžká stavební technika. Mezi nejznámější památky tohoto druhu patří slavné Stonehenge nebo kamenné řady v Bretani. To je však jen vrchol megalitického ledovce.
obr: Nejstarší známý snímek Kamenného slouhy pořídil spisovatel Eduard Štorch roku 1914. Tehdy ještě menhir stál uprostřed polí
Foto: archiv
Vědci kladou různé megalitické stavby do velmi širokého časového rozmezí od 6. do 1. tisíciletí před naším letopočtem. Je však možné, že přinejmenším některé z nich jsou ještě mnohem starší, protože dobu opracování kamene nejde určit.
Stejně jako v čase se tyto objekty doširoka rozprostřely i v prostoru; v Evropě to je od Irska až po Kavkaz, mnozí badatelé však vidí charakteristické megalitické znaky i ve stavbách dávných kultur ostatních kontinentů, zejména v Jižní Americe.
V Evropě platí, že čím blíže k Atlantiku, tím starší a monumentálnější stavby to jsou. Příznivci hypotézy o Atlantidě se proto o megalitickou kulturu intenzivně zajímají.
Na našem území se tyto památky vyskytují především v oblasti mezi Rakovníkem, Prahou a Žatcem. Tedy v povodí Labe, Ohře a Vltavy. Zřejmě navazují na výskyty megalitických objektů v severním Německu - a potvrzují domněnku, že nešlo jen o civilizaci zručných stavitelů, ale také odvážných mořeplavců. Nápadná totiž je přítomnost megalitických památek na březích moří a velkých splavných řek. Dnešní Praha tak může být místem, kam tito lidé pronikli od Severního moře povodím Labe nejdál na jih...
Moc nám nepomohou ani archeologické nálezy v okolí chaberského menhiru. Našly se tu sice památky po Keltech, s nimiž lidé megalitickou kulturu často chybně spojují, ve skutečnosti sem však Keltové přišli až v časech, kdy Kamenný slouha už dávno stál. Na území Chaber byly ostatně objeveny stopy mnoha dalších kultur, od lovců mamutů až po staré Slovany. Vztah k menhiru se však u žádné z nich nepodařilo prokázat. Tak je tomu i u většiny megalitických staveb v zahraničí. U mnoha z nich se ostatně nenašlo vůbec nic. Většinou také nevíme, k čemu tyto objekty (jistě vybudované s nezměrným úsilím) sloužily.
Mohlo by se zdát, že jeden menhir toho o Ládví moc neříká. Existují ale náznaky toho, že Kamenný slouha mohl být součástí většího megalitického komplexu.
Jan A. Novák
obr: Druhý kámen patrně stejného původu byl vykopán a vztyčen v 80. letech 20. století v zahradě rodinného domku. Na snímku jsou zachyceny oba menhiry - před plotem i za plotem. Foto: Jan A. Novák
