Novákoviny

Byla to asi největší zoologická senzace 20. století: v moři se podařilo ulovit rybu, o níž se vědci domnívali, že vyhynula před 70 miliony let. Kolem latimerie podivné je dodnes mnoho nejasného a vedou se o ní spory nejen vědecké, ale i náboženské.

Stalo se to v době, kdy byl chycen už druhý exemplář a i mnozí skeptikové začínali věřit, že "živá zkamenělina" opravdu existuje. Tehdy za jejím objevitelem Jamesem L. B. Smithem přišel jeden renomovaný vědec, zasmušile mu pohlédl do očí a vážně pravil:

"Doktore, kdo vás k tomu nutil? To je hrozné, takhle si zkazit vědeckou pověst!"

Smith nevěděl, o čem kolega mluví, a tak návštěvník pokračoval:

"No přece to tvrzení, že jste objevil vyhynulého coelacantha..."

Zoolog pořád ještě neviděl důvod, proč svůj životní objev odvolat, jeho vědecký přítel ale přišel s argumentem, který šlo jen těžko vyvrátit: "Všichni, kdo v oboru něco znamenají, přece vědí, že to je úplně obyčejná ryba - jen má zdegenerovaný ocas!"

 

 

Zdechlina od řeky Chalumny

Příběh o podivné rybě, která dodnes nedá mnoha vědcům spát, začal 22. prosince 1938. Toho dne lovil kapitán Hendrik Goosem se svou rybářskou lodí Nerine v jihoafrických vodách před ústím řeky Chalumny. Když prohlížel úlovek v sítích vytažených z hloubky 65 metrů, zaujala ho metr a čtvrt dlouhá ryba velmi neobvyklého vzhledu. Byla ocelově modrá, měla mohutné čelisti, ale především silné masité ploutve, které jakoby ploutvemi ani nebyly.

 

obr: Marjorie Courtenay-Latimerová s vypreparovanou latimerií. Šlo o jeden z prvních exemplářů, které šokovaly vědecký svět, protože do té doby paleontologové takové tvory znali jen ze zkamenělin.

 

Kapitán měl pochopení pro vědu, svůj podivný úlovek proto nesvěřil trhu, ale Jihoafrickému muzeu ve městě East-London. Do přístavu ovšem bylo daleko a ryba transport nepřežila. Nejen to - dostala se tam v dost nevábném stavu. Ještě ke všemu začínaly vánoční svátky a nepodařilo se zastihnout nikoho, kdo by byl ochotný dát k dispozici nějaké mrazící zařízení.

Kustodka muzea slečna Marjorie Courtenay-Latimerová ale byla statečná žena a nenechala se odradit vzhledem zdechliny, která se ze všech sil snažila dokázat přísloví, že ryba a host třetí den páchnou. Badatelka rybu nakreslila a z rozkládajících se zbytků vypreparovala alespoň kousky kůže pokryté hrubými ostnatými šupinami. To vše pak poslala významnému ichthyologovi Jamesi Leonardovi Brierleyhovi Smithovi do Grahamstownu.

 

obr: Profesor J. L. B Smith (sedící uprostřed s rukama na rybě) s latimerií na snímku pořízeném 29. prosince 1952. Byl to teprve druhý exemplář, který se podařilo ulovit. V pozadí kapitán Hunt posádka lodi Nduwaro na výpravě za latimeriemi 

 

Smithe už první pohled na preparáty a kresby vyvedl z míry. Takového tvora totiž už znal. Měl vědecké rodové jméno Coelacanthus a patřil k lalokoploutvým rybám. Největší rozmach prožili tito tvorové v období devonu před přibližně 360 milióny let. Dostali své jméno podle tvaru ploutví - vědci soudí, že některé z nich se s jejich pomocí plazily nejen na dně vod, ale i v jejich bahnitém okolí. Postupně se přitom naučily dýchat vzduch pomocí plovacího měchýře, který se později přeměnil na plíce. Staly se tak předky všech suchozemských obratlovců včetně člověka.

Mělo se za to, že poslední lalokoploutvé ryby vyhynuly před přibližně 70 miliony let. Tvor, na kterého profesor nevěřícně zíral, však na sedmdesát miliónů let rozhodně nevypadal.

 

Král moře

Později se ukázalo, že ve skutečnosti je to trochu složitější: objevená ryba patřila ke slepé evoluční větvi, která se už dál nevyvíjela. Na rozdíl od coelacantha má poněkud jinak umístěný mozek v lebce a další drobné anatomické odlišnosti. Není tedy sice naším přímým předkem, ale rozhodně je evolučně i geneticky velmi blízká tvorovi, díky kterému jsme se stali tím, čím jsme.

 

obr: Fosilie Coelacantha. Za stovky milionů let se tyto ryby téměř nezměnily. Dokázaly přitom unikat pozornosti vědců, přestože domorodí rybáři je dobře znali

 

 

Objev se stal světovou senzací a ryba dostal na počest okolností objevu latinské pojmenování Latimeria chalumnae - rodové jméno po objevitelce, druhové po místě nálezu. Česky se jí říká latimerie podivná.

V 80. letech latimerie fotografoval a filmoval přímo v jejich živlu německý biolog Hans W. Fricke, který se za nimi vypravil v miniaturní ponorce Jago do hloubek okolo 180 metrů. Jeho snímky roku 1988 zveřejnil přírodopisný magazín National Geographic a vzbudily světovou senzaci.

Dnes už je u afrického pobřeží známo několik lokalit, kde latimerie žijí. Teprve dodatečně vědci zjistili, že domorodci jejich šupiny odedávna používají místo smirkového papíru.

 

obr: Frickeho miniponorka Jago, z jejíž paluby zkoumal latimerie v jejich přirozeném prostředí

Foto: Hans W. Fricke

 

V červenci 1998 přišlo další překvapení z Indonésie: latimerie se objevila také na rybím trhu města Manado Tua na ostrově Celebes. Měla odlišné zbarvení a genetická analýza prozradila, že jde o jiný druh. Dostal jméno Latimeria medanoensis (latimerie celebeská). Ukázaly také, že oba druhy se navzájem oddělily teprve před 30 až 40 miliony let.

Na Celebes se okamžitě upřela pozornost vědců, která ještě vzrostla, když zjistili, že pro místní rybáře to není neznámý druh. Latimerii říkali raja laut (král moře). Roku 2007 muž jménem Justinus Lahama dopravil živou latimerii do bazénu na pobřeží, kde se ji podařilo nafilmovat. Po 17 hodinách ale uhynula. Snínky dokumentují její odlišnost od africké sestřenice: není ocelově modrá, ale hnědá se zlatými tečkami.

 

Fanatikové instantního Stvoření

Rozměry obou druhů jsou téměř shodné: délka okolo 1,3 metru, hmotnost přibližně 50 kilogramů. Tedy v každém případě "pořádnej macek", jak říkají rybáři. Pro kryptozoology (nadšence hledající tvory domněle vyhynulé nebo známé jen z pověstí) tak latimerie stále představuje velkou životní vzpruhu: když mohli akademičtí vědci tak dlouho přehlížet půlmetrákového coelacantha, pořád je naděje, že jim stejně snadno uniká i lochneská nestvůra, mořský had, superžralok megalodon a další tvorové žijící zatím jen v podivné zemi na pomezí legend a pokleslého bulváru.

 

obr: 

Laimerie ve svém živlu.

Foto: Hans W. Fricke

 

Latimerie se stala vděčným soustem také pro kreacionisty - náboženské fundamentalisty tvrdící, že neexistovala žádná evoluce trvající miliardy let, ale jen Stvoření přesně podle biblické knihy Genesis, k němuž stačilo pouhých šest dní. Kreacionisté se vyskytují nejčastěji mezi jednoduššími obyvateli amerického Středozápadu, vzácně jsou ale k nalezení i u nás. Dokonce přímo na pražském Hradě, kde jeden dělá poradce českému prezidentovi - a ostudu normálním křesťanům.

Na latimériích se kreacionistům líbí především to, že podle zkamenělin za 70 milionů let neprodělaly žádnou evoluci, což podle nich "logicky" znamená, že k evoluci nedošlo ani u jiných tvorů. Tvrdí také, že když z této dlouhé doby neexistují fosilie latimerií, ukazuje to na naivitu vědců, kteří podle zkamenělin věří nějakému Darwinovi. Každému z toho přece musí být jasné, že fosilie jsou jen hříčkou přírody, když už ne přímo ďábelským mámením, jak věděli někteří církevní otcové ve středověku. Tady ovšem zastánci instantního rychlostvoření velkoryse přehlédli, že tím vlastně popírají svůj předchozí argument: pouhým ďábelským mámením přece tedy jsou i fosilie coelacanthů...

 

obr: Rekonstrukce podoby coelacantha v muzeu historie a přírody c Santa Cruz na Tenerife

Foto: Jan A. Novák

 

 

Kreacionisté si u latimerie cení i toho, že žije ve větších hloubkách: "Smůla je, že žádná z chycených latimerií se nechystá vylézt na souš," jásá například kreacionistický web krestan.cz. Jak by tedy tato hlubinná ryba mohla být předkem člověka? Přehlížejí přitom již zmíněné upozornění paleontologů, že dnešní latimerie patří k rodu, který už nepokračoval - na pevnou zem se odvážili její příbuzní z jiné linie. Kromě toho za desítky a stovky milionů let některé živočišné druhy dokázaly stihnout opravdu hodně, včetně návratu do prostředí, z něhož kdysi emigrovaly. Což je třeba případ kytovců, druhohorních ryboještěrů a mnoha dalších tvorů. Proč by se tedy někteří coelacanthové nemohliž za 70 milionů let z pobřežních bažin zase vrátit do vody?

 

Senzace ve stínu tragédie

Skutečností ale je, že kolem latimerií dodnes existuje řada nejasností. Neví se například, jakého se dožívají věku. Vědci se pouze domnívají, že pohlavní zralosti dosahují až ve 20 letech. Velkým otazníkem zůstává také prostředí, které je jejich skutečným domovem. Podle většinového mínění jsou velmi vzácné a obývají skalnaté dno v hloubkách okolo 200 až 1000 metrů. To má být také důvod, proč v zajetí vydrží na živu jen několik hodin.

Existují ale i odlišné názory. Koncem 90. let tým potápěčů u pobřeží jižní Afriky pozoroval živé latimerie v mnohem menších hloubkách - bez ponorek, jen za pomoci dýchacích přístrojů. Ne pouze jedna ryba, jako dosud, ale dokonce šest jedinců tehdy defilovalo před potápěči zkoumajícími podmořské útesy v zátoce Sodwana.

 

"Pečlivě jsem je pozoroval a po několika sekundách jsem nabyl jistotu, že jde opravdu o latimerii," řekl pak novinářům člen výzkumného týmu Pieter Venter. "Znamená to, že někde v okolí možná žije větší populace těchto ryb."

Potápěčský tým se na slibné místo později vrátil s cílem pokračovat ve výzkumu a zachytit život latimerií na film. Akce však nakonec za tragických okolností ztroskotala - jeden z potápěčů zahynul po příliš rychlém výstupu na hladinu. Přesto badatelé předvedli novinářům unikátní záběry latimerií v neobvykle malých hloubkách jen desítek metrů. Tři ryby zde stály v podivných polohách hlavou dolů.

Film zhlédl ichtyolog specializovaný na problematiku těchto tvorů a prohlásil, že nejde o podvod. Ve skutečnosti nešlo o první takové pozorování. Několik amatérských potápěčů z jihoafrické republiky přineslo podobné svědectví již dříve, nepodařilo se jim však své zprávy přesvědčivě doložit.

"Možná, že jsou latimerie mnohem rozšířenější, než jsme si zatím mysleli," komentoval film jihoafrický mořský biolog Johann Augustin. "Není vyloučeno, že žijí všude v tropických mořích, kde je uspořádání dna podobné jako v zátoce Sodwana."

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

You have no rights to post comments