Novákoviny

Vyhlazení Lidic jistě bylo zločinem, který je třeba si pietně připomínat. Humbuk, který se ale odehrává kolem současného výročí, spíš než pietní vzpomínku připomíná někdejší komunistické taškařice. A vzbuzuje podezření, že stejně jako tehdy, i tentokrát nejde ani tak o Lidice samotné, jako spíš o ryze současné propagandistické cíle zdejších slavjanofašistů: o snahu ukázat Němce jako lidi, kteří mají vraždění Čechů navěky zakódované v genech - s nevysloveným závěrem, že nás proti nim ochrání jen Velký Bratr z Kremlu. A současně může vhodně posloužit i jako clona, která má zakrýt trapnou roli, kterou v případu sehrálo několik Čechů.Takže se raděj pojďme podívat na jednoho z málo známých aktérů tragédie, na továrníka Jaroslava Pálu, který tehdy nacistům přihrál záminku k akci.

V první polovině dvacátého století se čeští podnikatelé po několik desetiletí statečně drželi na světové špici elektrotechnických technologií. Jedním z nich byl i Jaroslav Jan Pála a jeho firma vyrábějící ve Slaném baterie a radiopřijímače. Majitel firmy ale také sehrál roli v případu lidické tragédie.

"Galvanický článek či článková baterie - toť elektrárna v malém, elektrárna kapesní, individuelní, toť přítel v nouzi, který nikdy nezklame, který Vás provází na každém kroku, který je stálou rezervou pro různá nemilá překvapení a který jde všude s Vámi i tam, kam nikdy nedosáhne elektrické vedení..."

Tak o výhodách výrobků mluvil roku 1933 reklamní prospekt firmy Pála a spol. ze Slaného. A i když nám dnes takové tvrzení může připadat trochu nadnesené, ve své době zas tak moc nepřehánělo. Právě baterie tehdy umožnily nastartovat elektronickou revoluci: z obřích elektrických zařízení se konečně mohly stát skutečně mobilní spotřebiče.

Energie žabích stehýnek

Už v 18. století si italský fyzik Luigi Galvani všiml, že když se kovovou tyčí dotkne žabího stehýnka, sval sebou škubne. Mimoděk tak objevil princip galvanického elektrického článku. Cesta od nebohých obojživelníků k moderním bateriím však byla dlouhá. Jedním z těch, kdo ji pomáhali dláždit, byl i slánský podnikatel Jaroslav Jan Pála. Jeho firma se nadlouho stala symbolem přenosných zdrojů elektrické energie. Vypracovala se do pozice české bateriové jedničky i přesto, že tu od konce 19. století působilo několik firem s tímto zaměřením - převážně poboček německých podniků.

obr: Jaroslav Jan Pála, zakladatel a ředitel elektrotechnické továrny ve Slaném

Také Jaroslav Jan Pála, který se narodil 27. září 1882 v Přeslici u Slaného, vlastně začínal s bateriemi v Německu. Před začátkem vlastní výroby byl totiž spolumajitelem firmy Hamburger Batterienfabrik (HABAFA). Roku 1919 však založil ve Slaném podnik, který již o rok později přinášel na trh ploché baterie do přenosných svítilen zhotovené podle postupů koupených právě od společnosti HABAFA. Později k převzatým technologií přibyly i vlastní Pálovy patenty a vylepšení. V té době nebyla v Československu žádná elektrotechnická továrna, která by vyráběla toto zboží na podkladě vědeckých poznatků a na základě vlastních zkušeností a patentů.

Výroba začala v pronajatých prostorách starého cukrovaru. Rozjela se tak úspěšně, že se už roku 1925 přestěhovala do vlastního nově vybudovaného závodu.

Podnik začínal s šedesáti zaměstnanci, poptávka po "elektrárnách kapesních" však byla tak obrovská, že firma rychle rostla. Nezastavila ji ani hospodářská krize ve 30. letech - Pála na ni zareagoval rozšířením výrobního sortimentu. K bateriím, bateriovým svítilnám a pouzdrům tak přibyly rozhlasové přijímače, jež vznikaly ve spolupráci se světoznámou značkou Philips. Na nich se objevilo nové jméno firmy: Palaba. Firma  byla majitelkou asi 50 čs. i zahraničních patentů a 400 ochranných známek. Nejznámější je modrá trojúhelníková ochranná známka se zářícím světlem na vrcholu, uprostřed kůň v tahu a dole nápis PALABA. Symboly měly vyjadřovat jas světla a sílu jako vlastnosti výrobků továrny.

Ve třicátých letech byli ředitelé podniku jednak syn továrníka Rudolf J. Pála, který tak jako jeho otec prošel tvrdou školou v cizině, dále ředitel A. Hnátek. K propagaci svých výrobků vydávala firma měsíčník s názvem "SVĚTLO A SÍLA". Vycházel v nákladu 20 tisíc výtisků česky a německy.

Firma měla i vlastní  chemické a vývojové laboratoře. Jejich výsledky se odrazily také v produkci speciálních bezsalmiakových baterií, které byly užívány hlavně v prvních letech rozhlasu u bateriových přijímačů pod názvem RADIO/PALABA a u svítilen pod značkou EXCELSIOR/PALABA. Výrobní kapacita továrny na baterie byla až 50 tisíc kapesních baterií denně. Později továrna hojně využívala umělé hmoty a vyráběla dokonce skříňky pro radiopřijímače v pastelových barvách.

Továrník a starosta

Rozšiřování programu se nezastavilo jen u rádií. Přibližně ve stejné době začal podnik vyrábět olověné akumulátory do automobilů, čisticí prostředky a zařízení jemné mechaniky. Krizi tak šťastně ustál a vzápětí nasedl na vzdouvající se vlnu zbrojení před blížící se válkou. Baterie byly potřeba do spojovacích prostředků i palubní techniky, kromě toho se začaly z továrny ve Slaném vozit plynové masky a vzduchotechnická zařízení pro pevnostní systémy a protiletecké kryty.

obr: Logo firmy Palaba

Prosperitu nezastavila ani okupace a válka. Právě naopak: v roce 1944 zaměstnávala firma okolo šesti stovek zaměstnanců a mohla se pochlubit roční produkcí 31 milionů baterií nejrůznějších typů. Na rozdíl od mnoha jiných českých nebo židovských podnikatelů si Jaroslav Jan Pála svou pozici udržel i ve složité době, a dokonce se stal i ve Slaném starostou.

Dobový tisk o něm napsal: „Starosta města Slaného a zakladatel slánské továrny na elektrické baterie Palaba, je mimořádným zjevem v kruzích českých průmyslníků. Narodil se r. 1883 v Přelíci u Slaného, jako žák byl v péči úspěšného pedagoga V. Štecha, který mu vtělil víru v život a ve vlastní schopnosti. Jako mladý muž odchází do ciziny a stává se v rychlém sledu vedoucím největší německé továrny na baterie v Hamburku (Hamburg) a posléze jejím spolumajitelem. V roce 1919, puzen touhou po domově, zřizuje ve Slaném podobnou továrnu, která dnes vyrábí vedle baterií i akumulátory, součástky pro radio, dynamka na kola, svítilny a chemické výrobky. Slánský podnik rychle přerostl formát města a starosti o stovky zaměstnanců se brzo stávají starostmi o celé město. V této činnosti je továrník Pála volen starostou královského města Slaného a zahajuje nové údobí jeho vývoje na poli hospodářském. Brzo začíná burcovati všechny občany ke spolupráci na výstavbě města a jeho originelní propagační metody budí pozornost celé české veřejnosti. Ostatní města sledují se zájmem činnost Slánských, která se stává vzorem v komunálním životě a je následována. Usměrnění činnosti za výstavbu obce dostává ideovou náplň a heslo "Lepší Slaný", které hýbe nejen vlastními občany, ale je i příkladem pro celou soudobou veřejnost a dochází uznání samého státního presidenta. Továrník Pála je jedním ze spoluzakladatelů Ligy motoristů, jejíž činnost vedl jako předseda slánské odbočky během celého jejího trvání.“

Případ Lidice

"Drahá Aničko, promiň, že Ti píši tak pozdě a snad mě pochopíš...Co jsem chtěl udělat, jsem udělal...Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Nashledanou za týden a pak se již neuvidíme."

obr: Průkaz Anny Maruščákové

Tento melodramatický vzkaz napsal jakýsi Václav Říha z Vrapic zaměstnankyni Pálovy firmy, aby se vykroutil z mimomanželského milostného poměru. Krátce předtím ale parašutisté vyslaní z Londýna sprovodili ze světa říšského protektora Reinharda Heydricha - a dopis zachytil majitel továrny. Snad z obavy, že by mohl být do případu zapleten, jej předal českým četníkům v Kladně. Ti jej poskytli gestapu. Říha nebo Maruščáková pak prý u výslechů zmínili lidickou rodinu statkáře Horáka, jehož syn bojoval v armádě Velké Británie. Vyšetřovatelé došli k závěru, že byl vysazen v protektorátu a po spáchání atentátu se ukrývá v Lidicích. Zbytek ponuré historie už je všeobecně známý...

Ve skutečnosti je však kolem lidického masakru a Pálovy úlohy v něm stále mnoho nejasného. Nechybí ani názor, podle kterého Říha ve skutečnosti (možná nechtěně) posloužil jako provokatér, případně mohla být jeho role i ještě temnější – zájem zabývat se těmito stránkami případu Lidic po válce očividně chyběl. A nijak zvlášť silný není ani dnes.

"Dostal se mi do rukou dopis otevřený sekretářkou, který byl adresovaný na firmu. Teprve když jsem si ho podrobně prohlédl, viděl jsem, že je určen dělnici závodního čísla 210," vypověděl po válce továrník. Vzápětí byl odsouzen za kolaboraci na doživotí. Roku 1963 ve vězení opravdu zemřel, avšak jeho podíl na lidické tragédii dosud nebyl uspokojivě objasněn. Jak svědčí nedávno vydaná kniha Prokletí továrníka Pály, temná životní etapa slánského starosty je zdrojem otázek i takřka půl století po jeho smrti.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

You have no rights to post comments