Novákoviny

Erupce islandské sopky Bárdarbunga znovu obrátila pozornost na nebezpečí, které z tohoto vulkanického ostrova hrozí světu. Jedna z nejaktivnějších oblastí zemské kůry už několikrát způsobila pohromu globálního rozsahu - a může se to kdykoliv opakovat.

Bárdarbunga vysoká 2009 metrů je jednou z nejaktivnějších islandských sopek. Naposledy si vydatně zařádila roku 1477, kdy předvedla jednu z nejsilnějších islandských erupcí v historické době. Vulkanologové jí zpětně přiřadili stupeň VEI (Volcanic Explosivity Index) 6, tedy o dva stupně víc než proslulé explozi Mt. St Helens roku 1980 a o stupeň víc než filipínské Pinatubo, která vyhnala americkou armádu z tamní letecké základny v roce 1991.

Od té doby se Bárdarbunga spokojila se skromnějšími aktivitami, i ty ale mohou být pro dnešní technickou civilizaci nebezpečné. Patří totiž mezi takzvané glaciovulkány: je zcela pokrytá obrovským ledovcem Vatnajökull - a o to je zákeřnější. Přítomnost ledu, který žhavé magma mění v páru, dodává výbuchu obzvlášť ničivou sílu. Dochází k tzv. freatomagmatické erupci, která se vyznačuje velkým množstvím materiálu vyvrženého do atmosféry.

- - - - - - - - - - - - - - - 

CHCETE VĚDĚT VÍC?

O islandských sopkách a jejich nejničivějších erupcích najdete celou kapitolu v knize Smrtící sopky, kterou vydalo nakladatelství XYZ/Albatros Media

- - - - - - - - - - - - - - -

Co dokáže kombinace žhavého magmatu s ledem, dokázala na jaře 2010 jiná islandská sopka Eyjafjöll. Přestože šlo o poměrně slabou erupci (3 až 4 VEI), vytvořilo se obrovské množství popílku, který zastavil leteckou dopravu na velké části západní polokoule. Vulkanologové sice soudí, že v případě Bárdarbungy zatím takové nebezpečí nehrozí, obávají se ale jiného nebezpečí, které může být ještě horší.

Žhavé magma si hledá cestu

Aktivita Bárdarbungy ukryté pod ledem se od začátku srpna projevovala sériemi otřesů a protavenými místy na povrchu ledovce. V noci na pátek 29. srpna se nad ledovcem objevil mrak dýmu naznačující, že hora svou aktivitu přestala tajit pod ledem a během následujícího dne pak piloti zpozorovali i výtok lávy.

obr: Sopečná erupce přikrytá ledovcem může vést ke vzniku velkého množství popílku, který ohrožuje leteckou dopravu. Naposledy to předvedla islandská sopka Eyjafjöll roku 2010

Foto: APA/EPA

Islandská meteorologická služba obratem vyhlásila nejvyšší - červený - stupeň vulkanického rizika, brzy jej však zase odvolala a spokojila se s nižším oranžovým. Zatím vše nasvědčuje tomu, že vulkanická aktivita má klidný průběh bez větších explozí, vyvrženého popela je málo a rychle klesá k zemi v bezprostřední blízkosti.

"Další vývoj situace záleží na průběhu erupce a směru vzdušných proudů," oznámil zástupce islandské meteorologicko služby. "Momentálně ale není letecká doprava ohrožená."

Vulkanologové však vidí velké riziko jinde. Bárdarbunga není osamocená sopka, ale je součástí rozsáhlého a vzájemně propojeného vulkanického systému, který je přibližně 200 kilometrů dlouhý a 25 kilometrů široký. Touto sítí podzemních kanálů se může přemisťovat žhavé magma mezi islandskými vulkány - a poslední měření naznačují, že se tak opravdu děje.

Seismická měření ukazují, že ohnisko otřesů pod sopkou se od 24. srpna začalo posouvat severovýchodě - a satelitní navigace GPS současně ukazuje, že se stejným směrem zdvihá i zemská kůra. Vědci odhadují, že podzemím se tu rychlostí 5 kilometrů za den pohybují milióny krychlových metrů žhavého magmatu. A co je ještě horší, míří k vulkánu Askja, který má ve svých hlubinách další vydatnou porci roztavených hornin. Přitom Askja v minulosti už několikrát předvedla, že s ní není žádná legrace.

Záludná hora

Askja patří k těm vulkánům, které dlouho mlčí - ale když promluví, tak to stojí za to. Před přibližně 11 tisíci lety, na samém sklonku poslední doby ledové, její obrovská erupce dokázala vymrštit sopečný materiál až do Skandinávie. 

obr: Askja působí vulkanologům v posledních letech starosti

Foto: Arctic Adventures

Pak byla tichá až do Velikonoc 1875, kdy si tisíce let nečinnosti bohatě vynahradila. Během několika málo hodin vychrlila do prostoru 2,5 krychlových kilometrů sopečného materiálu, který větry donesly až do Skotska. Na Island padal otrávený popel, umírala hospodářská zvířata a lidé hladověli. Ostrov se vylidnil v důsledku hladomoru a masové emigrace.

Zvýšenou pozornost věnují vulkanologové Askje od roku 2010 v souvislosti s tehdejší aktivitou Eyjafjöll. I ona je součástí zdejšího vulkanického systému - a mnohé nasvědčuje tomu, že podzemní aktivita se tu v posledních letech neustále zvyšuje. Pohyb magmatu od  Bárdarbungy tímto směrem tedy nevěští nic dobrého.

Je čeho se bát, protože geologická stavba Islandu představuje světovou raritu. Prochází jím jeden ze žhavých švů zemské kůry známý pod jménem Atlantský rift a současně pod ním funguje silný stoupavý proud vedoucí teplo z velkých hloubek (možná až z rozmezí pláště a jádra) pod zemskou kůru. Díky spojeným silám dvou vulkanických mechanismů je ostrov oblastí s vůbec nejsilnější sopečnou činností na světě.

Některé zdejší erupce v minulosti dokázaly dramaticky proměnit klima celé planety - například zničující aktivita Laki v letech 1783-4 nejenže poslala na onen svět 40 tisíc Islanďanů, ale způsobila ochlazení následované hladomory, jemuž padly za oběť miliony lidí po celé planetě. I proto je každá zdejší vulkanická aktivita bedlivě sledovaná: v dnešní společnosti vyznačující se komplikovanou infrastrukturou a přelidněním by měla událost obdobná aktivitě Laki apokalyptický rozměr.

Jan A. Novák

psáno pro iHned.cz 

You have no rights to post comments