Novákoviny

Zničení Pompejí Vesuvem je asi nejslavnější vulkanická katastrofa, která lidstvo postihla, i když zdaleka ne nejhorší. Málokdo ale ví, že na druhé straně Neapole se ukrývá mnohem větší a strašnější sopka. Má se za to, že supervulkán Campi Flegrei před desítkami tisíc let vyhubil neandrtálce - a nyní se možná znovu připravuje k výbuchu.

"Naše nová studie potvrzuje, že Campi Flegrei se blíží ke kolapsu," komentoval Christopher Kilburn svou práci zveřejněnou v odborném časopisu Nature°s Communication Eart and Environment.
"Vypracovali jsme model chování sopky, který předpovídá vznik trhlin v reálném čase a na Campi Flegrei jej uplatňujeme od roku 2017. Od té doby se vulkán chová tak, jak model předpovídá: roste tu počet malých trhlin naznačujících sílící tlak zdola."

"To že se otevře velká trhlina, nemusí nutně znamenat velkou erupci, ale její pravděpodobnost tím významně roste," dodává Christopher Kulburn, který je profesorem vulkanologie na univerzitě UCL (University College London). "Záleží také na tlaku magmatu na správném místě. Upravujeme proto naše postupy, abychom mohli předpovědět i to."

Území města Pozzuoli ležícího v kaldeře Campi Flegrei se díky tlaku žhavé hmoty v obrovském podzemním magmatickém krbu zdvihá - například jen během 70. let tu vulkanologové zaznamenali vzrůst nadmořské výšky povrchu o celé dva metry. Italští vědci Roberto Isaia, Paola Marianelli a Alessandro Sbrana proto už dřív připustili, že k velké erupci tu může dojít v horizontu desítek let. Krizi by mohlo odstartovat i relativně malé zemětřesení, které by 0ag0at4 otevřelo cestu na povrch..

Model Christophera Kulburna a jeho spolupracovníků naznačuje, že situace vyžaduje nejvyšší obezřetnost. Úřady města Pozzuoli v poslední době vyhlásily druhý (žlutý) stupeň vulkanického rizika. Pokud by je rostoucí počet zemětřesení a další jevy donutily vyhlásit třetí (červený) stupeň nebezpečí, bude nutné oblast evakuovat. Jenže Campi Flegrei má průměr okolo 13 kilometrů, na její ploše žije 360 tisíc lidí a má potenciál ohrozit i Neapol, kde žijí tři miliony lidí. S evakuací takového rozsahu nejsou žádné zkušenosti.

"Naše měření naznačují, že skála nad magmatickým krbem Campi Flegrei slábne," uvedl Nicola Alessandro Pino z Vesuvius Observatory. "Nebezpečí kolapsu tak roste."

 

Smrt v kráteru

Stalo se to poslední den letních prázdnin roku 2017. Jedenáctiletý Lorenzo Carrer z Meola poblíž Benátek byl se svými rodiči a mladším bratrem na výletě v Pozzuoli. Rodina se rozhodla k prohlídce kráteru spící sopky Solfatara, která je momentálně nejaktivnější z mnoha sopek systému Campi Flegrei.

 

 

obr: Tady milánskou rodinu pohltilo horké bahno 

 

Přesto na první pohled nešlo o žádný riskantní podnik; Solfatara se divokým hřmícím vulkánům chrlícím lávu a sopečné pumy, vůbec nepodobá. Rovné dno kráteru je zčásti holé a zčásti porostlé zelení, ze tří stran jej obklopují nepříliš vysoké svahy, kousek od jejichž hrany stojí domy, včetně hotelů. Po jedné straně kráteru vede silnice. Neuděláte moc velkou chybu, když si představíte třeba terén plaveckého stadionu v pražském Podolí - jen bez bazénů a s kouřícími otvory fumarol.

Do roku 2017 šlo o turistickou atrakci, kráterem procházely davy lidí a nikdo s tím neměl problém. Návštěvníci se jen měli pohybovat po vyznačených cestách a nesměli překročit spíš symbolické zábrany ohraničující riziková místa. Toho dne ale Lorenzo z dětské rozpustilosti bariéru přelezl - a země se pod ním otevřela.

Má se za to, že chlapcův otec Massimilliano nebezpečí postřehl a vyrazil syna zachránit. I on skončil v tři metry hluboké jámě plné jedovatého plynu, na jejímž dně vřelo horké bahno. Vzápětí podobně reflexivně zareagovala matka Tiziana Zaramella - a dopadla stejně. Všichni tři se nejspíš udusili ještě dřív, než mohli pocítit spalující žár. Z celé rodiny zůstal jen sedmiletý Alessio, kterého se ujali záchranáři a psychologové.

"Snažili jsme se ho uklidnit, protože byl zjevně velmi šokován," řekl reportérovi listu La Republica Armando Gurriero, majitel baru u vchodu do kráteru. "Opakovaně se ptal na zbytek své rodiny..."

Záběry těl přikrytých látkou a připravených rakví vedle jedné z nevinně vyhlížejících fumarol tehdy obletěly svět.

 

Zakázaná sopka

Když přiletíte do Neapole kvůli sopkám, máte dvě možnosti: buď se vydat z hlavního nádraží na Garibaldi Sq. malebnou úzkokolejkou Circumvesuviana jihovýchodním směrem k Vesuvu a Pompejím, nebo na stejném nádraží nastoupit do moderního metra Linea 2 a jet na opačnou stranu, kde linka končí v Pozzuoli. Ke kráteru Solfatara je to odtud jen pár minut pěší cesty do kopce mezi luxusními vilami, restauracemi a bary.

 

 

obr: Kráter Solfatara při pohledu z dronu

 

Na místě ale čeká nepříjemné překvapení: lokalita je uzavřená, důkladně znepřístupněná a pro jistotu ještě místy opatřená cedulemi, které hrozí přísnými tresty každému, kdo by se odvážil dovnitř. Vzhledem k tomu, že v tragédii z roku 2017 je sopka prakticky nevinně, protože rodina překročila základní bezpečnostní pravidla pro pohyb v kráteru, vypadá takové opatření poněkud předimenzovaně.

Mohou tu ale být i jiné důvody, včetně obav z rostoucí aktivity. Na silnici vedoucí po západní straně kráteru je cítit síra a slyšet souvislé hučení. Přesto má místo zvláštní přitažlivost pro vojáky: hned vedle je vojenská letecká akademie s heliporty, opodál v Bahnili velitelství NATO a v jiném kráteru rekreační středisko americké armády...

Problém byl, že jsem přijel, abych vyfotografoval vulkanické jevy na dně Solfatary a internet mě před uzávěrou předem nevaroval. Nakonec se to vyřešilo s pomocí teleobjektivu a dronu, i když ne bez jisté nervozity. Snímky prozradily, že ještě nedávno bývalo v sopce živo: kromě zbytků vyznačených cest, rozvalených zábran a laviček, tu je také opuštěný kemp, hřiště, a bazén. Ale také fumaroly chrlící dým, jejichž ústí obklopují sytě žluté povlaky síry.

 

Zlověstná Ohnivá pole

Campi Flegrei v překladu znamená Ohnivá Pole - a ten, kdo název kdysi vymyslel, zjevně věděl, proč to dělá. Solfatara je jen jedním z mnoha zdejších sopečných kráterů, sice momentálně nejaktivnější, ale zdaleka ne největší. V bezprostředním sousedství najdete řadu dalších, často mnohem větších (například sousední Astroni), kráterových jezer a horkých pramenů, do nichž se jezdili rekreovat už bohatí občané starého Říma, zatímco ti ještě bohatší si tady (podobně jako v Pompejích) nechávali stavět luxusní vily.

 

 

obr: Vznik Monte Nuovo na dobové rytině

 

Kráterové pole na souši je jen malá část celku, protože větší kus kaldery se nachází na mořském dně mezi Pozzuoli a ostrovem Ischia. Campi Flegrei sice není tak velká, jako katastrofickými filmy už trochu zprofanovaný Yellowstone, ale i ona by podle pesimističtějších scénářů dokázala naší civilizaci pořádně zatopit. ćas od času to i nepříliš decentně připomene.

Že zdejší krajina může nepříjemně překvapit, naznačuje třeba kopec s výstižným jménem Monte Nuovo (Nová hora) ležící asi dva kilometry západně od Solfatary. V souvislosti s horami se obvykle používá adjektivum "vypínající se", jenže Monte Nuovo se nijak nesnaží mu dostát; takových terénních hrbolků máme i v Česku na tucty. Teprve pohled z výšky (nebo na mapu) prozradí kráter, tedy že je to aktivní sopka. A ne ledajaká.

Ještě v létě roku 1538 tu bylo ploché pobřeží s termálními prameny a vesnicí Tripergole, v níž už od antických časů stála mimo jiné luxusní vila slavného římského politika a řečníka Narcise Tulia Cicera (106 - 43 př. n. l.). Začátkem září se ale kolem vesnice začala třást země a vydržela to dělat až do října, kdy z jedné pukliny náhle vyrazil dým, popel a struska. Brzy už na tom místě stál kopec, který pohltil Tripergole i s Cicerovou vilou. Šlo o historicky první vznik nového vulkánu, který popsali očití svědkové.

To je scénář, který se může na ploše Campi Flegrei v hustě obydlené oblasti západně od Neapole (kde počet obyvatel každoročně ještě zvyšuje příliv turistů) opakovat kdykoliv a kdekoliv. Ale zdaleka to není scénář nejhorší - může být ještě mnohem hůř. Campi Flegrei totiž není obyčejná sopka, ale sopečná kaldera, která vzniká poněkud odlišným způsobem. Takovým, který mívá kontinentální nebo světový dosah.

"Vesuv, který zničil Pompeje, spálil a udusil tisíce lidí, je jen pupínek na zádech mnohem většího vulkánu s potenciálem zničit Evropu," tvrdí novinář Phil Robinson na serveru MailOnline.

 

Loučení strýčka neandrtálce

Kaldera typu Campi Flegrei může vzniknout jen nad hodně velkým podzemním vulkanickým krbem při hodně velké erupci. Stane se to tak, že vulkán vychrlí tolik popela, lávy a sopečných pum (řádově stovky až tisíce krychlových kilometrů), takže toto množství začne v podzemí chybět.

 

 

obr: Mapa supervulkánu Campi Flegrei. Červená vyznačuje vnější kalderu, zelená vnitřní

 

Skály nad magmatickým krbem už nic nepodepírá, zemský povrch se do vzniklé dutiny zřítí a nastane spektakulární finále: až do stratosféry vyrazí sloup dýmu, v němž se klikatí blesky, žhavá pyroklastická mračna se rozletí na všechny strany, v moři se zdvihnou obří vlny tsunami, popel zastíní slunce, nastanou klimatické změny, po řadu let nepřijde léto...

Campi Flegrei něco takového předvedla před přibližně 39 až 40 tisíci lety, kdy vznikla zdejší vnější kaldera. Do atmosféry přitom vychrlila okolo 500 krychlových kilometrů materiálu a způsobila náhlé ochlazení po celé Evropě a v části Asie. Erupci dali vulkanologové název Campanian Ignibrite Eruption. Zvláštní shodou okolností právě tehdy začali scénu dějin opouštět neandrtálci. Někteří vědci proto soudí, že o shodu okolností nešlo: zima jim nesvědčila. Definitivně sice vymřeli později, ale katastrofa, která postihla právě oblasti, kde žili, nejspíš zasadila jejich populaci první velkou ránu.

Naši předkové přežili, protože obývali větší území a byli lépe schopní se adaptovat na změněné podmínky. Vlastně tedy supervulkánu na jihu Itále vděčíme za to, že nám přestali konkurovat silnější chlapíci s větší mozkovnou, než jakou disponujeme my - a Evropa byla naše.

V menší míře se Campi Flegrei takhle rozzuřila před necelými 15 tisíci lety (erupce jménem Neapolita Yellow Tuff). Tehdy tady vznikla druhá menší (vnitřní) kaldera. Dříve nebo později to supervulkán nejspíš udělá znovu - a některé indicie naznačují, že spíš dříve.

 

Mezi dvěma ohni

Vesuvius Observatory patřící pod Národní institut geofyziky a vulkanologie (INGV) sice nese název jednoho z nejslavnějších vulkánů světa, větší starost jeho vědcům ale dělá v širší veřejnosti téměř neznámá Campi Flegrei.

 

 

obr: U kráteru Vesuvu

 

V sálech plných monitorů napojených na kamery a čidla rozmístěná po celé ploše neapolského zálivu se sbíhají informace o sebemenších otřesech, změnách ve složení sopečných plynů a dalších projevech supervulkánu, vulkanologům to ale pořád nestačí. O těchto hrozivých obrech se ví ještě méně než o klasických sopkách, protože se projevují jen zřídka - zato ale s potenciálem ohrozit celé kontinenty nebo dokonce celou civilizaci.

Vědci z INGV vedení Giusepem de Natale proto před časem přišli s nápadem uskutečnit vrt hluboký okolo 4 kilometrů, který by sice nedosáhl magmatického krbu (zbývaly by ještě další 4 kilometry), ale zpřesnil by poznatky o vrstvách nad ním. V opuštěných ocelárnách v Bahnili začaly přípravy, ale vyskytla se nečekaná potíž: přestože většina vědců soudí, že nehrozí žádné riziko, jeden jejich optimismus nesdílel. Geochemik Benedetto De Vivo tvrdil, že nad magmatickým krbem Campi Flegrei je vrstva přehřáté vody, jejíž navrtání by ohrozilo přinejmenším celou Neapol. Tisk se katastrofického scénáře radostně chopil a starosta města přípravy zastavil. Politické změny na radnici sice projekt s názvem CFDDP (Campi Flegrei Deep Drilling Project) umožnily přece jen rozjet, dosáhl však hloubky jen 500 metrů a po roce 2018 zprávy o něm mizí.

INGV nemůže pustit ze zřetele ani Vesuv, který Neapol ohrožuje z druhé strany. Po velké erupci roku 1631 soptil víceméně pravidelně s intervaly okolo dvou desetiletí, od roku 1944 však v jeho kráteru panuje zlověstný klid. Někteří vědci upozorňují, že podobně tomu bylo i před obrovskou erupcí, která roku 79 zničila Pompeje a další římská města v této oblasti. Jejich obyvatelé dokonce ani netušili, že Vesuv je sopka. Jisté je nyní jen to, že charakter erupcí se mění - a že hora dominující Neapolskému zálivu může nepříjemně překvapit. Oproti zániku Pompejí s tím rozdílem, že tentokrát není ohroženo několik tisíc obyvatel, ale nejméně tři miliony.

 

Jan A. Novák

You have no rights to post comments