Novákoviny

Británie má slavný kamenný kruh Stonehenge, francouzská Bretaň neméně slavné kamenné řady v Carnacu - ale i Čechy se mohou pochlubit svým megalitickým komplexem. I když jaksi podmíněně: odborníci se stále přou, zda kamenné řady u Kounova na Rakovnicku jsou prehistorické, nebo vznikly v době mnohem pozdější.

 

"Srovnání s megalitickými památkami v Carnacu nebo Stonehenge kulhá," tvrdí v knize Slepé uličky archeologie významný český archeolog a popularizátor této vědy Karel Sklenář. "Na západě Evropy jde o kamenné sloupy několik metrů vysoké, kdežto u Kounova o kamení, mezi nímž se sotva vyskytují kusy větší než metr. Jak by takové řady mohly sloužit k astronomickému pozorování, si vůbec nejde představit."

Jenže Karel Sklenář je ohledně megalitických památek v Česku znýmý skeptik: dlouho tvrdil, že se tu nevyskytují vůbec, později vzal na milost pouze největší menhir v Klobukách u Slaného. Jsou tu ale i opačné názory.

 

 

 

"Podle pamětnických zpráv zde stávaly vztyčené kameny, které již bylo možno nazvat menhiry. Některé z nich dosahovaly výšky lidské postavy", píše badatel Jaroslav Helšus, autor knihy Kamenné otazníky aneb Megality v Čechách. "Ve své původní podobě by byl objekt se západoevropskými nebo severskými megality srovnatelnější lépe, než dnešní zubožené torzo."

Nechybí ale ani extrémy, podle kterých jde o přistávací dráhy mimozemšťanů - a místní lidé se prý lokalitě raději vyhýbají, protože tam působí podivné energie.

Kde je tedy pravda?

 

 Pláň blízko obloze

Navzdory názvu jsou Kounovské řady ve skutečnosti blíž Mutějovicům, jehož nádraží také představuje nejlepší výchozí bod k výstupu do svahu nad vsí. Vedení značením naučné stezky se brzy ocitneme na rozlehlé pláni ohraničené strmými srázy s dalekým výhledem do krajiny Rakovnicka a Lounska. Jmenuje se Rovina a patří mezi takzvané stolové hory: vyvýšeniny s plochým vrcholem a příkrými svahy. Na plošině šlo provozovat zemědělství, ale také ji s výhodou bránit proti vetřelcům, takže lákala k osídlení už od mladší doby kamenné. A jaksi mimochodem odtud bylo blízko i k obloze. Z toho vycházejí i některé teorie o účelu kamenných řad. Ale nepředbíhejme.

Pláň se na obou koncích rozšiřuje, takže má půdorys jakýchsi obrovských přesýpacích hodin. Právě na rozšířených koncích si lidé odedávna stavěli svá opevněná sídla.

 

obr: Jedna ze zachovalejších kamenných řad. Foto: Jan A. Novák 

 

Dodnes je zde možné vidět zbytky valů a příkopů. Z těchto lokalit logicky pochází nejvíc archeologických nálezů datovaných od doby kamené až po dobu bronzovou. Ve srázech po obvodu stolové hory jsou k vidění drobné lomy, štoly, propadliny.

Kamenné řady se nacházejí uprostřed plošiny, v místech, kde je pláň Roviny paradoxně nejužší. Tak jako většina našich megalitických památek je i tato tak nějak "malá česká, ale naše". Téměř ztracené v hustém mlází se od jednoho okraje plošiny k druhému přesně severojižním směrem táhnou dlouhé řady kamenů nejrůznějších velikostí. Řad je čtrnáct (alespoň těch, které se dochovaly) a nejdelší je dlouhá 350 metrů. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že jde jen o torzo a o původní podobě stavby se lze jen dohadovat.

Za ústřední body objektu mnozí považují velké kameny nazvaný Pegas, Gibbon. Pegas má na sobě pukliny připomínající stejnojmenné souhvězdí, což ale může být jen náhoda. Důležitějším poznatkem snad je to, že Gibbon má na boku umělý výřez. Pokud původně stál svisle, mohl sloužit jako zaměřovací bod - vizír.

 

Pravěká dostihová dráha?

Kounovské řady byly objeveny poměrně nedávno. Roku 1936 se v časopise Vesmír objevila zpráva učitele Jaromíra Šmída konstatující, že "...ve střední části kopce objevil učitel Patejdl řady, jichž je celkem čtrnáct. Jsou přesně rovnoběžné, od sebe vzdáleny v různých vzdálenostech od 13 do 30, 3 metrů a přetínají celý kopec v délce 400 metrů... Celý kopec tvoří zvětralá opuka, zatímco řady jsou z křemence, tedy původu mnohem staršího. Tato okolnost, jakož i přesný směr řad ukazují, že jde skutečně o cennou prehistorickou památku."

Už tento článek vyvolal polemiku, čím kamenné řady vlastně byly. Nemohl se neobjevit názor, který zazní vždy, když si archeologové nevědí rady: šlo o kultovní objekt. Skeptikové zase prosazovali těžko udržitelnou představu přírodního původu; jsou to jen pravidelné výstupy geologických vrstev odlišné horniny.

 

obr: Některé řady ukrývá husté mlází, jiné byly poškozeny při těžbě dřeva. Foto: Jan A. Novák

 

 

Ještě kurióznější byla myšlenka, že jde o pravěké dostihové dráhy - končící ovšem téměř kolmými srázy. Ale už Šmíd ve svém článku zaznamenal dnes oblíbený názor, že "...měly tyto řady býti astronomické linie určující pohyb slunce a jiných význačných hvězd." Jinými slovy, že jde o pravěkou observatoř sloužící stejným účelům jako Stonehenge.

První vědecký výzkum provedlo ještě roku 1936 České muzeum v Žatci. Zjistilo to, co později potvrdili archeologové v 80. letech. Kameny byly usazeny v jakýchsi ložích z menších kamenů, pro které bylo uděláno místo odhrnutím zeminy až na skalnatý podklad. To tedy bezpečně vyvrací námitku dnešních skeptiků, podle níž řady vznikly odnošením kamenů z úzkých středověkých políček na jejich meze. Přesto je tato hypotéza mnohými vědci stále prosazovaná.

 

Legenda o kamenném kruhu

Teorie o pravěké observatoři nebo kalendáři je dnes nejrozšířenější, mimo jiné proto, že severojižní orientace kamenných řad astronomickou motivaci jejich tvůrců přímo sugeruje. Amatérští badatelé také pomocí přímek proložených největšími a nejnápadnějšími kameny našli další astronomické směry, například východy a západy Slunce v obdobích slunovratu.

Tato teorie má méně slabin, než ty ostatní, nelze však přehlédnout, že slabiny má. Jednou z nich je to, že astronomické směry vyznačuje jen pár kamenů z celkového obrovského množství. Některé z těchto přímek jsou ostatně konstruovány dost odvážně, protože objekt je ve velmi špatném stavu. Celé jeho části zmizely, existence některých je pouze tušená na základě vyprávění pamětníků a jejich skutečná podoba je sporná.

 

obr: Jedna z rekonstrukcí původní podoby objektu podle vyprávění pamětníků

 

Ale možná právě ve vyprávěních pamětníků leží klíč k řešení. Už Antonín Patejdl vyzpovídal místní sedláky, kteří tvrdili, že ještě v 19. století tu mezi řadami stál i kamenný kruh z kamenů, které neležely jako dnes, ale byly vztyčené. "Kameny kruhu byly tak velké, že na nich dítě mohlo posedět," uvedl pamětník O. Drechsler.

Kruh měl mít průměr okolo 5 metrů - a přirovnání kounovských řad ke Stonehenge by hned neznělo tak nadneseně. Současně by existence kruhu podpořila i hypotézu, podle níž šlo o pravěkou observatoř.

Náznaky existence kruhu a dalších objektů mimo řady přinesl i již zmíněný výzkum Českého muzea v Žatci roku 1936. Týkal se především nápadně velkých kamenů, které ležely mezi 3. a 4. řadou. Badatelé zjistili, že byly původně vztyčené a zajištěné menšími kameny - stejně jako balvany v řadách. O jednom dokonce usoudili, že původně stál na užší straně. "Velké kameny jsou hladké, menší zakulacené, některé se liší barvou a zřejmě byly stavěny," napsal tehdy o výsledcích výzkum kounovský učitel a amatérský archeolog Josef Korelus.

Svého času byla na lokalitě dokonce i orientační tabule s vyznačením polohy hypotetického kruhu vůči kamenným řadám. Jenže spolehlivé důkazy pro jeho existenci se zatím nepodařilo najít.

 

 Tajemná tabulka

Velký problém kounovských řad je, že ani profesionální archeologové u nich nenašli nic, co by je umožnilo datovat. I když...

V pozůstalosti bývalého ředitele žateckého muzea Františka Kopeckého byl nalezen tento zápis: "Našel jsem zlomek destičky, který snad bude klíčem a zjeví nám tajemství vzniku těchto řad, jež by pak byly výtvorem lidským.

 

obr: Kámen Pegas má na povrchu pukliny připomínající stejnojmenné souhvězdí. Foto: Jan A. Novák

 

Destička v rozměrech 13x10x0,5 cm jest vypálena z hlíny... Na destičce jsou tři řádky písma a skupina značek. Na dolejší části jest zobrazen pádící kůň se sedlem a kresba znázorňující pravděpodobně strom. V levém dolním rohu jest znak levé svastiky, vpravo před koněm je jiný znak, svislá čára zakončená nahoře dvojitým háčkem a přes ní dvě vodorovné čárky. Na rubu (červeném) je zobrazeno slunce s paprsky a nezřetelné zbytky písma.

Josef Korelus, Unhošť 1936"

Destička se později ztratila a dnes je všeobecně považována za padělek. Zda jím ale opravdu bylo, to už se asi nepodaří potvrdit ani vyvrátit.

A jako by záhad nebylo dost, byly v širším okolí objeveny další kamenné řady, které jakoby popírají i to málo, co víme o kounovském objektu. Pět kilometrů od Kounova například leží tzv. nečemické řady, které nemají žádnou astronomickou orientaci a navíc směřují přímo do strmého svahu. Zdá se dokonce, že vrchol tohoto svahu byl vytvořen uměle. Jediné, na co tyto řady míří, je dva kilometry vzdálený vrch Výrov, na němž kdysi stávalo pravěké hradiště.

Proč? To nikdo neví. I když se nabízejí ty nejdivočejší hypotézy, kounovské i nečemické řady zůstávají velkou záhadou minulosti.

 

Jan A. Novák

 

UPOZORNĚNÍ:Podrobněji se Kounovskými řadami zabývám v mé knize Tajemné Česko, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Objednat je možné ji zde: http://www.xyz-knihy.cz/tajemne-cesko.html

You have no rights to post comments