Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Kapitán Bligh: mezi sadistou a lidumilem

Vzpouna na Bounty, Bounty, William Bligh, Fletcher ChristianPostava kapitána Bligha, námořního velitele, jehož krutost vyvolala vzpouru na lodi Bounty, ožila v řadě románů i filmů. Často vzdálených realitě - ve skutečnosti se tento údajný tyran naopak snažil zlepšovat tvrdý život námořníků. V dobrodružných příbězích nezbylo ani místo na konstatování, že byl také uznávaný vědec. 

   

Anthony Hopkins, Charles Laughton, Trevor Howard, to jsou nejslavnější jména hereckých hvězd, které znovu oživily postavu kapitána Williama Bligha. S výjimkou Hopkinse z něj obvykle udělali sadistu týrajícího námořníky, kteří ho pak po právu odsoudili k pomalé smrti v malém člunu. Někdy bývá příběh královské fregaty Bounty líčen i jako třídní konflikt: utiskovaní námořníci vykonali revoluční čin, potrestali tyrana a vydali se hledat ostrov, na němž by vybudovali lepší společnost.

  Říci, po tom všem, že Bligh byl vědec, humanista a reformátor, téměř nejde. A přesto je to pravda.

 "Bligh nadával tam, kde jiní velitelé bičovali," tvrdí o něm anglická Wikipedie na základě údajů z lodního deníku HMS Bounty. "A bičoval, kde by jiní věšeli."

 

  Kormidelník kapitána Cooka

William Bligh, BountyWilliam Bligh se narodil 9. září 1754 v St. Tudy v Cornwallu. Kariéru námořního důstojníka zahájil už v devíti letech, kdy narukoval do služby a do námořních škol. Brzy se u něj projevil kreslířský a literární talent. Ten první později uplatnil jako uznávaný zeměpisec a kartograf, druhý se mu hodil mimo jiné i při psaní deníku Bounty a zpráv o vzpouře.

 

 

 

 obr: William Bligh na dobovém portrétu 

 

 

 

Bligh pak prošel obvyklou kadetskou službou kombinovanou s výukou na několika menších plavidlech. I díky vynikajícím výsledkům byl na jaře 1776 jmenován do posádky výzkumné lodi HMS Resolution, jíž velel slavný James Cook. Po Cookově tragické smrti na Havaji to byl právě on, kdo roku 1780 dovedl Resolution v pořádku domů.

 Po návratu se Bligh oženil s Elisabeth Bethamovou, dcerou výběrčího daní. Seznámil se také s Fletcherem Christianem, který se pak stal přítelem Blighovy rodiny - a později vůdcem vzpoury proti hlavě této rodiny. Tehdy si však Christian do svého deníku ještě napsal, že William se k němu chová jako vlastní bratr.

 V té době také Bligh z měření vykonaných během plavby na Resolution vypracoval hydrografické studie, kterými na sebe upozornil lordy Admirality. I díky tomu mu byla svěřena první loď už ve věku osmadvaceti let. Pak Bligh vystřídal několik dalších, až roku 1787 ve věku 33 let dostal čtyřiadvacetimetrovou Bounty (Hojnost). A spolu s ní i první velký úkol: dovézt z tichomoří sazenice chlebovníků na Jamaiku. Jejich plody se tam měly stát lacinou stravou pro otroky na plantážích.

 

 Vůdce vzpoury

  Na svou osudnou cestu Bounty vyplula z Plymouthu 23. prosince 1788. Prvním kormidelníkem (tedy druhým mužem po Blighovi) se stal John Fryer, druhým Fletcher Christian. Ten je ve většině dramat o Bounty předváděn jako kladný hrdina, v několika filmech si jej proto s chutí zahráli nejslavnější herci své doby (naposledy Mel Gibson). Současníci jej většinou popisují jako přátelského, otevřeného, ale poněkud přecitlivělého a lehkomyslného člověka.

Fletcher Christian, BountyChristin se narodil 15. září 1764 v rodině, která mezi své předky počítala i Viléma Dobyvatele. Stejně jako Bligh tady patřil do vrstvy gentlemanů, dá se dokonce říci, že Fletcherův původ byl podle tehdejších měřítek urozenější. I proto je scestné vkládat do vzpoury třídní podtext.

 

  

 

obr:  Žádný autentický portrét Fletchera Christiana neexistuje. Zde je moderní rekonstrukce jeho tváře, kterou na základě tříletého studia historických materiálů vytvořil výtvarník Adrian Teal

 

 

 

Během cesty na Tahiti se Bligh ukázal být pravým žákem kapitána Cooka: nepoužíval těžké tělesné tresty, staral se o to, aby posádka měla pohyb i slušnou stravu obsahující vitaminy. Prosadil také, aby se cesty zúčastnil slepý houslista Michael Byrne, který měl svou hrou udržovat posádku v dobrém rozmaru. To vše v dobách, kdy protahování pod kýlem, věšení v ráhnoví a bičování patřily na lodích Jeho Veličenstva k stejně běžnému jevu jako kurděje a podvýživa. Když se Bounty u mysu Horn dlouhodobě potýkala se špatným počasím, Bligh dokonce zpřístupnil kapitánskou kajutu prostým námořníkům, aby se měli kde ohřát a nabrat sil.

 

Ostrov volné lásky

 Zatímco Blighův vztah k posádce byl vzorný, důstojníci se nevyhnuli sporům mezi sebou. Kapitán byl nespokojen hlavně s Johnem Freyerem, kterého označil za neschopného potížistu. Konflikt vyvrcholil povýšením Christiana do funkce výkonného poručíka, což Fryera prakticky odsunulo na třetí místo v hierarchii na palubě. Přesto se později během vzpoury postavil za kapitána - a následoval ho i do člunu, který vyplouval vstříc téměř jisté záhubě.

Vzpoura na Bounty, Mutiny of Bounty, William Bligh, Fletcher Christian

Po připlutí na Tahiti dal Bligh posádce nebývalou volnost. Po pět měsíců mohli muži prakticky neomezeně na pevninu, kde na ně čekaly zástupy žen neznajících evropské zábrany. Fletcher Christian se stal velitelem pozemní skupiny, která shromažďovala chlebovníky. Stejně jako většina ostatních členů posádky, i on si na břehu našel přítelkyni.

 

 

 

obr: Dobové vyobrazení klíčového okamžiku vzpoury: člun odplouvá od Bounty. Stojící muž v bílém je Bligh, muž na zádi Bounty uprostřed je Fletcher Christian. Jde o jediné zobrazení vůdce vzpoury pocházející z 18. století.

 Obraz od britského malíře námořních výjevů Roberta Dodda (1784-1815)

 

 

 

Jak se chýlil pobyt na Tahiti ke konci, rostla mezi Angličany nervozita. Přibývalo krádeží, tři muži dezertovali a Bligh začal používat tělesné tresty. Když Bounty zvedla kotvy, napětí ještě zesílilo. Na obou stranách: posádka odvykla palubnímu drilu a kapitán ještě přitvrdil. Obzvlášť si zasedl na Christiana, kterého vinil z poklesu kázně. A tak se Williamu Blighovi 28. dubna 1789 - pouhé tři týdny od vyplutí z Tahiti - po probuzení naskytl pohled do ústí několika bambitek.

 

Neuvěřitelná plavba

 Zřejmě už během vzpoury Fletcher Christian cítil, že se mu události vymykají z rukou. Dokázal ale ještě zabránit povraždění neoblíbených členů posádky. Po vzrušených diskusích nakonec vzbouřenci vysadili Bligha a 18 dalších mužů do malého člunu. Vzpoura tak výpravu prakticky rozdělila na dvě poloviny - na palubě zůstalo pouhých 23 mužů. O "sadistické povaze" a "neoblíbenosti" Bligha ostatně svědčí i to, že do člunu k němu chtělo nastoupit víc členů posádky, přestože se tím vystavovali nebezpečí života. Christian jim v tom však zabránil: jednak potřeboval muže pro obsluhu Bounty, jednak v sedmimetrové barkase už nebylo místo.

BountyBlighova skupina se nejdříve pokusila přistát u nedalekého ostrova Tofoa, tam však došlo k tragédii: ještě na pláži domorodci zavraždili ubytovatele Johna Nortona. Ostatním se podařilo uniknout jen s nasazením všech sil. V té chvíli se kapitán rozhodl k něčemu, co po tom už nikdo nezopakoval: "Dovedu vás do Nizozemské Východní Indie, pokud jste ochotni vyjít s pětadvaceti gramy sucharů a jedním douškem vody denně."

 

 

obr: Bounty na moderní kresbě. Původně uhelná loď byla přestavěná pro potřeby výzkumných plaveb. Dochovaly se její přesné plány a dnes existuje několik replik. 

 

 

 

"Jsme s vámi, sire," zněla odpověď, přestože všichni věděli, že je za těchto nelidských podmínek čeká cesta přes více než osminu zemského glóbu, neprobádanými oblastmi s nepřátelskými lidojedy, tropickými bouřemi a moři plnými žraloků - na přeplněné kocábce, kterou může převrátit i neopatrný pohyb některého z námořníků.

Hrdinská plavba nakonec měřila 5800 kilometrů. Blighovi lidé přistáli v tehdejší Batavii (dnešní Jakarta) po 48 dnech plavby podobní víc mrtvolám, nicméně během cesty nezahynul ani jediný. Všichni se shodli na tom, že za záchranu vděčí kapitánovi, který neztrácel hlavu ani v nejbeznadějnějších situacích, vždy se dokázal rychle a správně rozhodnout a ve snášení útrap šel ostatním příkladem.

 

Argonauté 18. století

V Anglii Bligh dostal novou loď a tentokrát chlebovník dovezl na místo určení. Nakonec to dotáhl až na guvernéra australské provincie Nový Jižní Walles. Opět se pokusil o reformy - a opět to nedopadlo dobře. Když vojákům snížil příděly alkoholu, vypukla vzpoura která vstoupila do historie jako Rumová rebelie. Vzbouřenci Bligha drželi ve vězení celé dva roky. Po svém osvobození se vrátil do Anglie, kde 7. prosince 1817 zemřel v hodnosti viceadmirála.

V populární historii je William Bligh asi už navždy odsouzen do role tvrdého kapitána z Bounty. Ve skutečnosti to však byl mimořádně schopný velitel - a také uznávaný vědec. Roku 1801 se stal členem královské společnosti za svůj přínos geografii, navigaci a botanice. Zúčastnil se také několika výzkumných námořních výprav. V australských učebnicích dodnes figuruje jako výzkumník a botanik, který významným způsobem přispěl k objevování a osidlování pátého kontinentu.

Bounty, vzpoura na Bounty, mutiny on Bounty, voyageA vzbouřenci z Bounty?

"Po pravoboku ráj, pane Christiane," řekl prý jeden z nich, když konečně našli ostrov, kde by se mohli ukrýt před spravedlností.

A vůdce vzpoury měl odpovědět: "Záleží jen na nás pane Youngu, jestli to bude ráj nebo peklo. Jen na nás!" My už víme jak to dopadlo: vzbouřenci se navzájem povraždili, osud Fletchera Christiana je dodnes hádankou. Posádka Bounty stíny své minulosti nepřekročila a z ostrova udělala peklo. Jako by tím naznačovala, co už brzy přijde ve velkém: v okamžiku, kdy vzbouřenci vyváděli spoutaného Bligha na palubu Bounty, do vypuknutí francouzské revoluce chybělo jen dva a půl měsíce.

 

 

 

obr: Mapa příběhu Bounty. Červená linka vyznačuje trasu Bounty pod velením kapitána Bligha, zelená cestu jeho člunu a žlutá trasu Bounty v rukou vzbouřenců 

 

 

 

Historie fregaty Bounty asi navždy zůstane jedním z nejsilnějších příběhů námořních výprav, protože v ní jde o mnohem víc než jen o dobrodružství v tropickém ráji. Je v ní i konfrontace snů o lepším životě s realitou lidských povah, konflikt mezi řádem a touhou po neomezené volnosti, nedořčená výpověď o tom, že svoboda není pro každého. Možná ani Homér nebo Shakespeare by nevymysleli drama, které posádka HMS Bounty skutečně prožila.

 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend (zde je ovšem článek v podobě nekrácené editorem, tedy téměř o stránku delší)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack