Novákoviny

Julia Roberts si ve filmu Flatliners (u nás uvedeném pod názvem Hráči se smrtí) zahrála lékařku toužící zjistit, zda existuje posmrtný život. Zdaleka nejde o uměleckou fikci. Existují odborníci, kteří tvrdí, že posmrtný život není jen výmyslem náboženských proroků, ale mají pro jeho reálnost vědecké důkazy.

Víra v posmrtný život by patrně navždy zůstala jen vírou, kdyby nebylo pokroku v moderní medicíně. Zatímco dříve nemohl nikdo vyprávět o tom, co je "na druhé straně", v posledních desetiletích rychle přibývalo lidí, kteří se ocitli ve stavu klinické smrti a vrátili se zpět. Raymond Moody byl první, kdo si všiml zarážející věci: jejich zážitky jsou překvapivě podobné.

Dílo amerického psychologa Raymonda Moodyho "Život po životě" (Life after Life) se před lety stalo jedním z největších světových bestsellerů. To, co lidé zatím znali pouze z náboženství, poprvé uslyšeli i od vědce: smrtí nejenže nic nekončí, ale dokonce začíná ještě něco lepšího. Většina lékařů se však k jeho teoriím staví skepticky a postupně přibývá poznatků, které dávají za pravdu spíš skeptikům.

Na druhém břehu řeky zapomnění

"Kolem mého lůžka stáli lékaři a usilovně se mě snažili přivést zpět k životu," líčí pacientka uváděná v Moodyho díle jako Maria. "Mne se to však už netýkalo, pozorovala jsem své bezvládné tělo i jejich úsilí nezúčastněně a jakoby z výšky. Pak jsem se začala vzdalovat, prolétávala jsem jakýmsi tunelem, jehož stěny byly spleteny z paprsků světla."

obr: "...pozorovala jsem své bezvládné tělo nezúčastněně a jakoby z výšky...

Vrchol Mariiných zážitků však měl teprve přijít. Na konci světelného tunelu ji čekalo jasné světlo v podobě zářící koule, z něhož vyzařovala láskyplná dobrota. Maria se v jeho přítomnosti cítila nevýslovně dobře, měla pocit jakoby se vrátila domů po dlouhé a namáhavé pouti. Světelná bytost jí však beze slov sdělila, že se musí odebrat zpět do svého těla. Jednou se sem však definitivně vrátí.

Mohlo by jít jen o halucinaci, Moody však shromáždil tisíce výpovědí od lidí, nejrůznějších vyznání, úrovně vzdělání i životních osudů, kteří prošli klinickou smrtí. V mnoha z nich nacházel stále stejné atributy: lhostejný pohled z výšky na své tělo, putování světelným tunelem, nekonečně dobrá světelná bytost na jeho konci.

Americký psycholog z toho vyvodil závěr, který se v podstatě nijak nelišil od toho, co mnohá náboženství tvrdila odedávna: naše pouť na tomto světě je jen méně příjemnou částí mnohem delšího a radostnějšího života po smrti.

Na Moodyho navázali další badatelé i "badatelé" a brzy jeho učení rozšířili také jaksi na druhou stranu, totiž před zrození. Díky hypnóze se jim totiž podařilo vyvolat u pokusných osob působivé zážitky z minulých životů. Sám Moody tomuto problému věnoval svou další knihu Život před životem (Life before Life) a brzy se na trhem prověřené téma nabalili i další autoři. Nechyběla ani známá jména, například populární herečka Shirley MacLaineová.

Bylo jen otázkou času, kdy se z této směsi vědy a tradičních představ stane další náboženství. Nemuselo se ani třeba čekat moc dlouho: scientologové založení americkým spisovatelem sci-fi Ronem Hubbardem a dnes považovaní za jednu z nejnebezpečnějších sekt začlenili tyto praktiky do minulých životů do uceleného systému v němž lákají věřící na vyřešení jejich současných problémů odhalováním jakýchsi traumat, která si nesou ze svých minulých životů.

Mozek v ohrožení

Většina psychologů a lékařů ovšem Moodyho posmrtný optimismus nesdílí. Dokonce i jeden z jeho následovníků Bruce Grayson, který pokračoval v shromaždování zpráv pacientů po klinické smrti, uvádí, že třetina až polovina z nich vůbec žádné zážitky neměla. Moodyho pokus o vysvětlení této skutečnosti sklouzl k argumentům známým spíše z náboženské sféry: "Je rozhodující, jak se člověk v okamžiku smrti dokáže otevřít tomu, co následuje. Jestliže se uzavře a nesmíří, nemívá žádné zážitky."

obr: Dr. Raymond Moody, autor knihy Život po životě

Již od vydání první Moodyho knihy upozorňují lékaři, že příčiny zážitků pacientů mohou být i méně mystické. Podle jedněch jde o stavy způsobené špatným okysličením mozku v okamžicích, kdy krevní oběh přestává pracovat. Jiní soudí, že mozek před smrtí zaplaví endorfiny - látky, které například dělají i z extrémní fyzické zátěže při sportu vysloveně příjemnou záležitost.

Není rovněž bez zajímavosti, že zážitky podobné těm z klinické smrti, mohou mít někteří lidé i za normálních okolností. Jedná se například o zkušenosti z tzv. holotropního dýchání. I zde bývají totožné pocity existence mimo vlastní tělo, cesta tunelem se světlem na konci a zážitek kontaktu s čímsi nadosobním.

Jiné vysvětlení nabídl americký psychiatr českého původu Stanislav Grof, který je považován za předního světového odborníka v oblasti změněných stavů mysli. Upozorňuje na podobnost těchto zážitků se zážitky lidského embrya v poslední fázi porodu, kdy rovněž dochází k odloučení, cestě "tunelem" do jasného světla na konci a k počátku nové vyšší formy existence. "Zážitek smrti a znovuzrození je symbolickým protějškem tohoto stádia porodu. Symbolika tohoto zážitku může být odvozena z mnoha oblastí lidského nevědomí, neboť každá významnější kultura má odpovídající mytologické formy k vyjádření tohoto fenoménu, " tvrdí Grof.

Experimentální výzkum skeptikům dává stále více za pravdu. Ukázalo se například, že drážděním určitých partií mozku pomocí elektrod lze u pokusných osob docílit halucinace velmi podobné těm, které popisuje Moody.

Lékaři se proto již většinou oprostili od mystiky a hledají jak tato změněné stavy využít. Bruce Greyson a Ian Stevenson z univerzity ve Virginni například zjistili, že zážitky mají pozitivní vliv na další uzdravování i běžný život pacienta. Snaží se proto shromáždit co nejvíc poznatků, aby bylo možné stavy navodit uměle (například hypnózou) a využít při léčení.

Přesto by asi správné tvrdit, že to vyvrací víru v posmrtný život - problém se pouze z oblasti vědy přesouvá zpět tam, kam lidské poznání stále nemá přístup. S jistotou můžeme říct jen to, že mozek za určitých okolností pracuje v režimech, o nichž toho zatím mnoho nevíme. Soudit však, že takto nabyté prožitky jsou reálné, je přinejmenším ukvapené. Na rozdíl od jiných teorií zde však má každý z nás nepříjemnou jistotu, že pravdu se dříve nebo později dozví.

Teorie vysvětlující zážitky z klinické smrti:

- posmrtný život

- nedostatečné okysličení mozku

- chemická reakce mozku na extrémně stresovou situaci

- vybavení zážitků z posledního stádia porodu

- dosud málo známé změněné stavy vědomí

Jan A. Novák

Sestaveno z mých článků pro Lidové noviny a Hospodářské noviny

obr: Záběry z filmu Flatliners (Hráči se smrtí), jehož zápletka se točí kolem zážitků ze stavů blízkých smrti

You have no rights to post comments