Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Existuje život po životě?

moody1Julia Roberts si ve filmu Flatliners (u nás uvedeném pod názvem Hráči se smrtí) zahrála lékařku toužící zjistit, zda existuje posmrtný život. Zdaleka nejde o uměleckou fikci. Existují odborníci, kteří tvrdí, že posmrtný život není jen výmyslem náboženských proroků, ale mají pro jeho reálnost vědecké důkazy.

 

Víra v posmrtný život by patrně navždy zůstala jen vírou, kdyby nebylo pokroku v moderní medicíně. Zatímco dříve nemohl nikdo vyprávět o tom, co je "na druhé straně", v posledních desetiletích rychle přibývalo lidí, kteří se ocitli ve stavu klinické smrti a vrátili se zpět. Raymond Moody byl první, kdo si všiml zarážející věci: jejich zážitky jsou překvapivě podobné.

Dílo amerického psychologa Raymonda Moodyho "Život po životě" (Life after Life) se před lety stalo jedním z největších světových bestsellerů. To, co lidé zatím znali pouze z náboženství, poprvé uslyšeli i od vědce: smrtí nejenže nic nekončí, ale dokonce začíná ještě něco lepšího. Většina lékařů se však k jeho teoriím staví skepticky a postupně přibývá poznatků, které dávají za pravdu spíš skeptikům.

 

Na druhém břehu řeky zapomnění

"Kolem mého lůžka stáli lékaři a usilovně se mě snažili přivést zpět k životu," líčí pacientka uváděná v Moodyho díle jako Maria. "Mne se to však už netýkalo, pozorovala jsem své bezvládné tělo i jejich úsilí nezúčastněně a jakoby z výšky. Pak jsem se začala vzdalovat, prolétávala jsem jakýmsi tunelem, jehož stěny byly spleteny z paprsků světla."

moody3

obr: "...pozorovala jsem své bezvládné tělo nezúčastněně a jakoby z výšky...

 

 

Vrchol Mariiných zážitků však měl teprve přijít. Na konci světelného tunelu ji čekalo jasné světlo v podobě zářící koule, z něhož vyzařovala láskyplná dobrota. Maria se v jeho přítomnosti cítila nevýslovně dobře, měla pocit jakoby se vrátila domů po dlouhé a namáhavé pouti. Světelná bytost jí však beze slov sdělila, že se musí odebrat zpět do svého těla. Jednou se sem však definitivně vrátí.

Mohlo by jít jen o halucinaci, Moody však shromáždil tisíce výpovědí od lidí, nejrůznějších vyznání, úrovně vzdělání i životních osudů, kteří prošli klinickou smrtí. V mnoha z nich nacházel stále stejné atributy: lhostejný pohled z výšky na své tělo, putování světelným tunelem, nekonečně dobrá světelná bytost na jeho konci.

Americký psycholog z toho vyvodil závěr, který se v podstatě nijak nelišil od toho, co mnohá náboženství tvrdila odedávna: naše pouť na tomto světě je jen méně příjemnou částí mnohem delšího a radostnějšího života po smrti.

Na Moodyho navázali další badatelé i "badatelé" a brzy jeho učení rozšířili také jaksi na druhou stranu, totiž před zrození. Díky hypnóze se jim totiž podařilo vyvolat u pokusných osob působivé zážitky z minulých životů. Sám Moody tomuto problému věnoval svou další knihu Život před životem (Life before Life) a brzy se na trhem prověřené téma nabalili i další autoři. Nechyběla ani známá jména, například populární herečka Shirley MacLaineová.

Bylo jen otázkou času, kdy se z této směsi vědy a tradičních představ stane další náboženství. Nemuselo se ani třeba čekat moc dlouho: scientologové založení americkým spisovatelem sci-fi Ronem Hubbardem a dnes považovaní za jednu z nejnebezpečnějších sekt začlenili tyto praktiky do minulých životů do uceleného systému v němž lákají věřící na vyřešení jejich současných problémů odhalováním jakýchsi traumat, která si nesou ze svých minulých životů.

 

Mozek v ohrožení

Většina psychologů a lékařů ovšem Moodyho posmrtný optimismus nesdílí. Dokonce i jeden z jeho následovníků Bruce Grayson, který pokračoval v shromaždování zpráv pacientů po klinické smrti, uvádí, že třetina až polovina z nich vůbec žádné zážitky neměla. Moodyho pokus o vysvětlení této skutečnosti sklouzl k argumentům známým spíše z náboženské sféry: "Je rozhodující, jak se člověk v okamžiku smrti dokáže otevřít tomu, co následuje. Jestliže se uzavře a nesmíří, nemívá žádné zážitky."

moody2

obr: Dr. Raymond Moody, autor knihy Život po životě

 

Již od vydání první Moodyho knihy upozorňují lékaři, že příčiny zážitků pacientů mohou být i méně mystické. Podle jedněch jde o stavy způsobené špatným okysličením mozku v okamžicích, kdy krevní oběh přestává pracovat. Jiní soudí, že mozek před smrtí zaplaví endorfiny - látky, které například dělají i z extrémní fyzické zátěže při sportu vysloveně příjemnou záležitost.

Není rovněž bez zajímavosti, že zážitky podobné těm z klinické smrti, mohou mít někteří lidé i za normálních okolností. Jedná se například o zkušenosti z tzv. holotropního dýchání. I zde bývají totožné pocity existence mimo vlastní tělo, cesta tunelem se světlem na konci a zážitek kontaktu s čímsi nadosobním.

Jiné vysvětlení nabídl americký psychiatr českého původu Stanislav Grof, který je považován za předního světového odborníka v oblasti změněných stavů mysli. Upozorňuje na podobnost těchto zážitků se zážitky lidského embrya v poslední fázi porodu, kdy rovněž dochází k odloučení, cestě "tunelem" do jasného světla na konci a k počátku nové vyšší formy existence. "Zážitek smrti a znovuzrození je symbolickým protějškem tohoto stádia porodu. Symbolika tohoto zážitku může být odvozena z mnoha oblastí lidského nevědomí, neboť každá významnější kultura má odpovídající mytologické formy k vyjádření tohoto fenoménu, " tvrdí Grof.

Experimentální výzkum skeptikům dává stále více za pravdu. Ukázalo se například, že drážděním určitých partií mozku pomocí elektrod lze u pokusných osob docílit halucinace velmi podobné těm, které popisuje Moody.

Lékaři se proto již většinou oprostili od mystiky a hledají jak tato změněné stavy využít. Bruce Greyson a Ian Stevenson z univerzity ve Virginni například zjistili, že zážitky mají pozitivní vliv na další uzdravování i běžný život pacienta. Snaží se proto shromáždit co nejvíc poznatků, aby bylo možné stavy navodit uměle (například hypnózou) a využít při léčení.

Přesto by asi správné tvrdit, že to vyvrací víru v posmrtný život - problém se pouze z oblasti vědy přesouvá zpět tam, kam lidské poznání stále nemá přístup. S jistotou můžeme říct jen to, že mozek za určitých okolností pracuje v režimech, o nichž toho zatím mnoho nevíme. Soudit však, že takto nabyté prožitky jsou reálné, je přinejmenším ukvapené. Na rozdíl od jiných teorií zde však má každý z nás nepříjemnou jistotu, že pravdu se dříve nebo později dozví.

 

moody4Teorie vysvětlující zážitky z klinické smrti:

 

- posmrtný život

- nedostatečné okysličení mozku

- chemická reakce mozku na extrémně stresovou situaci

- vybavení zážitků z posledního stádia porodu

- dosud málo známé změněné stavy vědomí

 

 

Jan A. Novák

Sestaveno z mých článků pro Lidové noviny a Hospodářské noviny

 

obr: Záběry z filmu Flatliners (Hráči se smrtí), jehož zápletka se točí kolem zážitků ze stavů blízkých smrti

Komentáře   

0 #1 Pavel 2015-02-09 02:22
"... nepříjemnou jistotu, že pravdu se dříve nebo později dozví."
Tím už předpokládáte existenci posmrtného života.
Druhou variantu můžeme zcela správně zanedbat, protože by němělo nikomu vadit pokud nebude existovat. Proto doporučuji předpokládat existenci a zařídit se podle toho.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack