Novákoviny

Drogy, minulé životy, šamanismus, meditace - to všechno zahrnuje obor zvaný transpersonální psychologie. Jedni ji považují za revoluční průlom do tajů lidské mysli (a možná i samotného vesmíru), jiní naopak za pavědu a trestuhodné šarlatánství. A někteří dokonce za nebezpečný experiment ohrožující psychiku i zdraví pacient?. Zajímavá je i tím, že k vůdčím osobnostem patří vědec českého původu Stanislav Grof.

 

"V posledních několika desetiletích se před námi objevuje krize dosud nevídaných rozměrů," vysvětluje význam transpersonální psychologie Stanislav Grof. "Moderní věda vyvinula řadu účinných metod a vyřešila řadu problémů a je schopná si nakonec poradit i s nemocemi, hladem, znečištěním a nedostatkem energie. Největší výzva současnosti ale není technologická nebo ekonomická. Skutečné kořeny dnešní globální krize leží hluboko v lidské osobnosti a mají původ v úrovni vědomí, kterého náš druh v průběhu evoluce dosáhl."

 

Jako rudý šátek na býka

Stanislav Grof a další zastánci transpersonální psychologie v podstatě tvrdí, že prakticky všechny naše velké problémy vyplývají z toho, že neznáme sami sebe - a že klasická psychiatrie a psychologie takové poznání ani neumožňují. Teprve prohloubení tohoto poznání otevírá cestu ke skutečnému řešení potíží.

 

obr: Transpersonální psychologie chce léčit duši pomocí změněných stavů mysli. Na počátku její zastánci vkládali naději především do syntetické drogy LSD.

 

 

Což lze akceptovat - jenže transpersonální psychologie toho chce dosáhnout pomocí metod, které jsou obvykle pokládány za nevědecké, nebo dokonce škodlivé až protizákonné, včetně změn stavu vědomí pomocí drog typu LSD. Navíc její zastánci docela vážně mluví o minulých životech, napojení se ne univerzální vědomí vesmíru a dalších věcech, které na vyznavače Jediné A Opravdové Vědy působí jako rudý šátek na býka. Takže o kritiky a zavylé nepřátele nemají nouzi.

Současně jim ale nechybí ani oddaní zastánci, zejména mezi humanitně orientovanými intelektuály a umělci. Spor o transpersonální psychologií tedy je mnohem víc než jen konflikt zastánců a protivníků jednoho oboru. Je to do značné míry i souboj mezi racionálním a spirituálním viděním světa - v podstatě mezi materialismem a metafyzikou.

Ve své knize "Za hranice mozku", Stanislav Grof přímo říká: "Stoupenci materialismu si nechtějí připustit, že uznávají účelovou a neprokazatelnou teorii... Proč se studenti neučí o tom, že mnozí ze zakladatelů moderní fyziky nejenom shledávali svou práci slučitelnou s mystickým světovým názorem, ale v jistém smyslu vstoupili prostřednictvím své vědecké činnosti i do mystické sféry?"

 

 

Sisyfova pocta

"Dr. Grof je zakladatelem kočkopsa - transpersonální psychologie, která se snaží sjednotit vědu a spiritualitu," praví prohlášení spolku vědeckých skeptiků Sisyfos, který mu za to udělil ironickou anticenu Bludný balvan. A dále Sisyfové ve zdůvodnění této "pocty" říkají, že dr. Grof "přetavil šamanské praktiky do takzvaného holotropního dýchání, skrze něž lze navodit v mozku chemickou bouři a přivodit tak přiotrávenému mimořádné pocity... MUDr. Grof blábolivým výpovědím přiotrávených pacientů přiznává status skutečnosti a odvodil z nich dokonce představu kosmického Absolutního Vědomí..." A protože jsme v Česku, nemůže spolek Sisyfos vynechat ani narážky na výši honorářů doktora Grofa.

Naproti tomu Stanislav Grof obdržel i skutečná ocenění. U nás největší bouři vyvolala cena nadace Vize 97 Václava a Dagmar Havlových, kde se připomíná jeho přínos psychologii a mezinárodního uznání, kterého se mu dostalo.

Kde je tedy pravda?

Spolek Sisyfos (mezi jehož přední členy patří popularizátor astronomie Jiří Grygar) se mýlí přinejmenším v tvrzení, že Stanislav Grof transpersonální psychologii založil. Její kořeny lze najít už u slavného psychologa Carla Junga (1857-1961), který se rovněž nespokojil s klasickou psychologií a dokonce ani s freudovskou psychoanalýzou, ale začal hledat poznatky o podstatě lidského myšlení v oblasti na pomezí vědy a mytologie. Velká autorita Carla Junga vedla k podobnému pohledu u mnoha psychologů té doby.

 

 

Zakladatelé

V polovině minulého století kritizoval omezenost dosavadních psychologických škol také americký psycholog Abraham Maslow, kterému se nelíbilo, že člověku přisuzují stejné pohnutky jednání jako zvířatům. Společně s Anthony Sutichem založil Společnost pro humanistickou psychologii, která měla velký ohlas a přitahovala další podobně orientované badatele. Ti postupně došli k přesvědčení, že je nutné do terapie zahrnout i spirituální prvky.

 

obr: Transpersonální psychologie těžila z módních směrů 60. let, k nimž neoddělitelně pařilo užívání LSD. K jeho popularitě nezanedbatelnou měrou přispěli také Beatles

 

 

Mezitím vypukla bouřlivá 60. léta, Beatles odjeli meditovat do Indie, rozjelo se hnutí hippies, LSD se stalo bezmála životním stylem - a tak i transpersonální psychologie lovila inspiraci v módních filosofiích a náboženstvích východu. Úspěch se nemohl nedostavit.

Roku 1967 se tito psychologové sešli v kalifornském Menlo Parku a založili malou pracovní skupinu, která si dala za úkol založit novou psychologickou školu. Měla zahrnout celou škálu projevů lidské duše - včetně mystiky, krteativity, psychedelických stavů, kosmických souvislostí atd. Vedle Maslowa a Suticha byl členem této skupiny také český emigrant Stanislav Grof. Ten tehdy také vymyslel název oboru: místo Maslowem původně prosazované transhumanistické psychologie tak vznikla psychologie transpersonální - tedy meziosobní, nadosobní, přesahující meze pouhého jednotlivce.

Skupina brzy přerostla do Společnosti transpersonální psychologie vydávající vlastní časopis. Roku 1975 založil Robert Fragel v kalifornském Palo Alto Institut transpersonální psychologie.

 

 

Droga pravdy

Stanislav Grof se narodil roku 1930 v Praze, vystudoval lékařskou fakultu a později byl jedním ze zakladatelů Výzkumného ústavu psychiatrického v Bohnicích. Tehdy ještě byl pod vlivem Freudova učení o psychoanalýze - pak ale přišel do styku s diethylamidem kyseliny lysergové známou dnes spíš pod zkratkou LSD.

LSD vzniklo v laboratořích švýcarské farmaceutické firmy Sandoz už koncem 30. let, ale jeho účinky na lidskou psychiku byly objeveny náhodou až během druhé světové války. Psychiatři postupně začínali zjišťovat, že droga má některé zajímavé účinky: nevyvolává závislost, je minimálně toxická, současně ale nebývalým způsobem uvolňuje představivost a kreativitu.

V 60. letech už bylo LSD středem odborného zájmu - včetně tajných služeb, které v ní toužily vidět dlouho hledanou "drogu pravdy". Líbilo se jim pochopitelně i to, že ji nelze odhalit běžnými testy. V USA pak došlo k několika skandálům, když se provalilo, že látka byla tajně testována na lidech bez jejich souhlasu. Tu a tam i se smrtelnými následky; věřit halucinacím našeptávajícím schopnost létat může být zejména ve vyšších budovách poněkud nezdravé. Dodnes není jasné, zda šlo o nehody při testování, nebo o cílenou likvidaci nepohodlných osob...

 

 

Holotropní dýchání

O tom, co se kolem LSD dělo ve východním bloku, existuje mnohem méně informací. Dr. Grof byl při tom, když ze Švýcarska došla do Bohnic jedna ze zásilek, které Sandoz tehdy rozesílal odborným pracovištím po celém světě se žádostí o výzkum účinků.

"Když jsem pozoroval, že na každého LSD působí jinak, došlo mi, že nenavozuje psychózu, jak se původně soudilo," vzpomínal na to později. "Zážitky nebo vize neprodukuje, ale vytahuje z hlubokého podvědomí. Od té chvíle jsem v LSD viděl nástroj, který může pro psychiatrii znamenat totéž co mikroskop pro biologii."

 

obr: Stanislav Grof, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie

 

 

Stanislav Grof se začal využití drogy v psychoterapii zabývat hlouběji. Přitom zjišťoval, jaký význam měly látky působící na psychiku v jiných kulturách: dospěl k názoru, že odpoutání od reality, meditace a podobné dávno známé techniky dokázaly v některých případech víc než racionální věda Západu. A tak se postupně se začal dostávat na společnou vlnu s dalšími zakladateli transpersonální psychologie.

Roku 1967 získal dr. Grof stipendium na studijní pobyt v Marylandském výzkumném psychiatrickém centru a do Československa se už nevrátil. V téže době ale začali mít badatelé v oblasti transpersonální psychologie problém: ukázalo se, že LSD sice opravdu není toxické, ale odpoutání od reality, které způsobuje, může také zabíjet. A tak se dostalo na seznam zakázaných látek.

Stanislav Grof však tehdy přišel (společně se svou americkou manželkou Christinou) na to, jak se obejít i bez drogy: stačí, když bude pacient chvíli hodně zhluboka dýchat. Metodu nazvali holotropní dýchání.

 

 

Přiotrávení pacienti

Hluboké rychlé dýchání za doprovodu vhodné hudby (a pod dozorem odborníka) má podobné účinky jako droga - a přitom na něm není nic k zakazování, zabavování a další restrikce ze strany státní moci. Většinou je pokládáno za Grofův největší přínos transpersonální psychologii. Pro něj to však byl teprve začátek.

Stanislav Grof napsal celou řadu úspěšných knih, v nichž se snaží dokázat, že zážitky, které mají pacienti při seancích, nejsou tak úplně nereálné. Věří, že se opravdu vraceli do minulých životů, nebo napojovali na Univerzální Vědomí Vesmíru - a že právě takové poznání je úplné a vedoucí k řešení všech problémů pacienta.

Už samotná metoda holotropního dýchání má celou řadu odpůrců. Změněné stavy vědomí jsou při ní vyvolávány sice bez drog, ale způsobem neméně nebezpečným: změnou obsahu plynů v krvi. A mozek je orgán, který to snáší ze všech orgánů nejhůř. Pacient je opravdu přiotrávený - a zahrávat si s centrální nervovou soustavou, o níž toho stále moc nevíme, není radno.

Jiným vědcům víc vadí transpersonální psychologie jako taková, zejména její mystický náboj neslučitelný s postupy racionální západní vědy. Tvrzení o minulých životech, kosmickém vědomí a podobných věcech nejde vyvrátit ani dokázat - a tak má povahu víc náboženství, než vědy.

Příznivci ale reagují poznámkou, že existuje celá řada dalších jevů, na které tradiční věda nestačí. Ještě donedávna to byl třeba kulový blesk, stále to jsou například fenomény telepatie a podobně. Tvrdí, že teprve nový přístup umožní vědě posunut se dál. Teprve budoucnost ale ukáže, zda je tím novým přístupem právě transpersonální psychologie.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

 

 

You have no rights to post comments