Novákoviny

Na jaře mi zemřela matka. Bylo jí přes 90, ale psychicky pořád v relativně dobrém stavu, teprve poslední měsíc se její stav výrazně zhoršil. Odmítala vstávat, byly problémy s jídlem a hygienou, vymýšlela si, i v noci neustále někam telefonovala... Obvodní lékařka ale shledala její zdravotní stav jako dobrý, a tak jsem se rozhodl ji držet doma, dokud to jen půjde. Přitom se stala věc, z níž mi dodnes běhá mráz po zádech...

Péče byla stále náročnější a moc jsem se nevyspal, protože bylo třeba k matce často vstávat. Někdy už jsem si ráno přestával být jistý, co z událostí minulé noci byla skutečnost a co sen. Jednoho dne jsem po probuzení našel zapnutý počítač - a na něm text, který jsem si tam v noci zřejmě zapsal. Neměl daleko ke scénáři nějakého hororu. Tady je nezměněný, jen jsem ho pro větší srozumitelnost opatřil poznámkami v závorkách:

"Dnes v jednu hodinu v noci matka zase někam telefonovala, trvalo mi pak dlouho než jsem zase usnul, ve čtyři hodiny se mi ve spánku zdálo, že ji zas slyším křičet, že na někoho volá ať jde pryč, že tam nechce, chtěl jsem k ní jít, ale nemohl jsem se ani pohnout, zmítal jsem sebou v posteli a asi i křičel nebo sténal. Ve dveřích pokoje se objevila ruka držící hrozen černorudé révy a připadalo mi, že po předsíni chodí otec (zemřel před 25 lety). Zdálo se mi, že jsem došel k matce do pokoje a u její postele sedělo dítě v černé gumové pláštěnce s černou špičatou čepicí na hlavě. Uviděl jsem se v zrcadle a zjistil, že mám na sobě stejnou pláštěnku a čepici...

Pak se mi přece jen podařilo se probrat, ale byl jsem slabý a motala se mi hlava, že jsem skoro nemoh jít, v pokoji silně voněly růže, běhal mi hrůzou mráz po zádech. U matky se svítilo, ale byla zticha. Došel jsem se tedy napít, ale k ní jsem se nedíval, abych ji případně nevzbudil, jsem rád, že je chvíli klid. Pak se u ní zhaslo.

Teď píšu, abych se z toho dostal, jsou čtyři hodiny ráno. Růže tu pořád ještě voní, zdroj nemůžu najít, motá se mi hlava. Večer jsem kvůli vichřici (bylo to začátkem dubna) úplně dovřel ventilaci oken, možná je to tím, tak větrám. Už je to trochu lepší, pořád se ale nemůžu zbavit pocitu, že po bytě chodila Smrt."

- -

Tak tohle jsem měl ráno v počítači – teprve po přečtení jsem si na noční události vzpomněl. Druhý den jsem volal bratrovi, vyprávěl mi, že měl téže noci neobyčejně živý sen, v němž se ho nějací parašutisté se samopaly pokoušeli zabít. Probudil se celý vyděšený.

O pár dní později matka dostala záchvat, který se podobal epilepsii - a křičela přitom totéž, co v mém snu: že někam nechce. To už bylo nutné zavolat sanitku. Za tři dny v nemocnici zemřela.

Vůně se pak v bytě vždy večer objevovala ještě několik dní.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

You have no rights to post comments