Novákoviny

Minulou sobotu přistála v kazašské stepi kosmická loď Sojuz TMA 19M s tříčlennou mezinárodní posádkou. Událost prožívá zejména Velká Británie, jejíž astronaut Tim Peake strávil na palubě Mezinárodní kosmické stanice 186 dní a vytvořil tak britský rekord v délce pobytu na oběžné dráze. Byl také prvním britským občanem na palubě ISS.

"Byla to nejlepší jízda, jakou jsem kdy zažil," komentoval Tim Peake svůj pobyt ve vesmíru po dosednutí Sojuzu na zem. "Od začátku až do konce to bylo naprosto fantastické. Ten výhled ze stanice mi bude chybět, ale teď bych uvítal trochu studeného deště, protože v kabině je velmi horko."

Během mise se čtyřiačtyřicetiletý Tim Peake - původním povoláním pilot vrtulníku - stal ve své zemi velmi populární, mimo jiné i tím, že v dubnu na palubě stanice uběhl oblíbený Londýnský maratón. Ten se od roku 1981 každoročně běhá na trase z Greenwich Parku podél Temže do St. James Parku, což obnáší 42,195 kilometrů. Na oběžné dráze se Peake musel místo toho spokojit jen s běžeckým trenažérem, délku londýnské trasy ale dodržel přesně a uběhl ji za 3 hodiny, 35 minut a 21 vteřin. Dostal se tak do Guinessovy knihy rekordů.

Tam už by ale byl i bez toho - nejen jako první Brit na ISS, ale také jako první poddaný Jejího Veličenstva, který ve skafandru vystoupil do otevřeného kosmického prostoru. Stalo se tak při výměně zařízení na povrchu stanice.

Experimentální požár

Kromě Tima Peaka tvořili posádku Sojuzu ještě Američan Timothy Kopra a ruský kosmonaut Jurij Malenčenko. Na ISS dál zůstávají dva Rusové (Oleg Skripočka a Aleksej Ovčinin) a astronaut NASA Jeff Williams. Nezůstanou tam sami dlouho, protože další start Sojuzu na ISS je naplánovaný na 7. července, kdy se k Mezinárodní kosmické stanici vypraví Rus Anatolij Ivanišin, americká astronautka Kate Rubins a Japonec Takuja Oniši.

obr: Tim Peake na palibě Mezinárodní kosmické stanice

Tim Kopra, Jurij Malenčenko a Tim Peake společně s těmi, kteří ve vesmíru ještě zůstávají, tvořili posádku mise označené jako Expedition 47. Tihle tři do ní přešli z předchozí Expedice 46, zatímco ti, kdo jsou nyní nahoře, přejdou do mise Expedition 48. Pro laika je systém označování misí poněkud nepřehledný, důležitější je, že Peake s Koprou a Malčenkem na stanici přiletěli z Bajkonuru lodí Sojuz TMA-19M v prosinci minulého roku.

Poslední fáze přibližování k ISS se neobešla bez problémů, když selhal navigační přibližovací systém. Velitel Malčenko proto musel při spojování se stanicí řídit loď ručně.

Během svého dlouhého pobytu na stanici plnila běžné povinnosti, především vědecké a medicínské experimenty v nulové gravitaci. I proto Evropská kosmická agentura misi Tima Peaka nazvala Principia podle významné publikace Sira Isaaca Newtona, objevitele gravitačních zákonů. Britský astronaut při pobytu na stanici pracoval 14 hodin denně a podílel se na více než 250 experimentech navržených vědci z mnoha zemí.

Do jeho pracovní náplně patřilo také přijímání přilétajících nákladních lodí, včetně soukromých. Právě ty přivezly nejdůležitější experimenty této posádky - Saphire 1 a BEAM.
Také Saphire 1 se zapsal do knihy rekordů; šlo o největší požár ve vesmíru. Naštěstí šlo jen o experiment, který ale měl pomoci proti největší hrozbě pilotovaných letů - ohni na palubě. Saphire 1 byl metrový kus hořlavého materiálu, který posádka stanice 15. června naložila na na již nepotřebnou nákladní loď Cygnus. Ta se pak odpojila a ve vzdálenosti 1800 kilometrů od ISS Saphire 1 na její palubě vzplanul.

Data a videa získaná při experimentu pomohou při přecházení a hašení požárů ve vesmíru. Cygnus shoří v hustých vrstvách atmosféry 22. června.

Ještě významnějším experimentem bylo rozvinutí nafukovacího modulu BEAM firmy Bigelow Aerospace, který na ISS dopravila bezpilotní lo%d Dragon. Podobné moduly by jednou mohly tvořit součásti meziplanetárních lodí a stanic na planetách.

Návrat Sojuzu z oběžné dráhy

Opuštění kosmické stanice a přistání na Zemi je komplex složitých manévrů, na jejichž přesnosti závisí život posádky lodi. Od ISS se Sojuz oddělil v 5 hodin a 52 minut světového času GMT (u nás tou dobou bylo o dvě hodiny víc), krátce na to jej pomocné trysky natočily požadovaným směrem a postrčily do bezpečné vzdálenosti.

obr: Kosmická loď Sojuz TMA krátce po oddělení od Mezinárodní kosmické stanice

Po kontrole systémů se na čtyři minuty zažehl hlavní motor a loď začala klesat. Ještě před vstupem do hustých vrstev atmosféry se od ní oddělil orbitální a servisní modul, aby během nebržděného pádu shořely, zatímco velitelský modul se natočil tak, aby tepelný štít směřoval vpřed. To se odehrálo ve výšce okolo 120 kilometrů při rychlosti 28 800 km/h.

Třením o vzduch se pak štít zahřál na teplotu 1600 stupňů Celsia. Jeho povrch při tom rudě žhnul a ionizovaný plyn obklopující loď přerušil spojení. Posádku přitom do křesel tisklo přetížení 4 až 5 g - což znamená, že v tu chvíli "vážili" čtyři- až pětkrát víc než ukazuje jejich osobní váha na Zemi.

V desetikilometrové výšce se nad Sojuzem rozvinul padák, který sestup zpomalil na 5 km/h. Těsně před dopadem se zažehly malé raketové motory (tzv. retrorakety), díky nimž loď zpomalí na téměř nulovou rychlost. To se stalo v 10:15 světového času.

Poté se rozvinula anténa, která záchranným týmům umožnila loď najít.

"Země krásně voní," řekl Tim Peake po otevření průlezu.

Jan A. Novák

psáno pro iHned.cz

You have no rights to post comments