Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Soukromá kosmonautika se stává ekonomickou silou

soukos1

Start první soukromé orbitální kosmické lodi Dragon firmy SpaceX k Mezinárodní kosmické stanici se na druhý pokus podařil, což obrací pozornost k fenoménu soukromé a komerční kosmonautiky. Tu veřejnost obvykle spojuje jen s turistikou, jejíž současný podíl je však zatím nulový a budoucnost stále poněkud nejistá. Dragon ale míří výš, obrazně i doslova. Ve skutečnosti je v USA komerční vesmír už nějaký čas významnou složkou ekonomiky, tímto startem pouze dostává novou kvalitu.  Evropská kosmická agentura zatím jde trochu jinou cestou.

 

Komerční kosmonautika má překvapivě dlouhou historii. Od počátku v ní hrají rozhodující roli telekomunikační satelity (včetně televizních), jejichž vypouštění a provozování soukromými subjekty umožnil už americký zákon Communication Satellite Act z roku 1962. V současnosti se odhaduje roční obrat komerční kosmonautiky na 3 miliardy dolarů ročně, z toho asi polovina připadá na evropskou nadnárodní korporaci Arianespace. Největší podíl komerčních startů vykazuje ruská kosmonautika (okolo 44 procent), kterou však provozují státní nebo polostátní organizace.

Pod dohledem státu

Za nejstarší organizaci provozující komerční kosmické lety je označována společnost Arianespace založená 20. března 1980. Svůj první kontrakt podepsala o půldruhého roku později s americkou společností GTE Spacenet.

soukos2

Za soukromou ji však lze označit jen s velkou dávkou nadsázky: významný podíl v ní stále drží francouzská státní agentura CNES (34 procent). Nadnárodní evropská zbrojní korporace EADS v ní má 30 procent, zbytek je po nevelkých podílech roztroušen mezi státními organizacemi i soukromými podniky 10 evropských států. Provozuje rakety Ariane V pro těžké náklady, ruské Sojuzy pro střední satelity a nosiče Vega pro malé satelity.

 

obr: Ariane 5, vlajková loď evropských raketových nosičů

 

V USA se komerční kosmonautikou zabývají především společnosti Lockheed Martin Commercial Launch Service a United Launch Alliance. Používají řady raket Atlas a Delta od svých členů Lockheed Martin a Boeing.

Soukromé kosmické aktivity - od výroby nosičů, přes provozování kosmodromů až po samotné lety řeší v USA už od roku 1984 zákon Commercial Space Launch Act. Na jeho základě vznikl Úřad pro komerční kosmickou dopravu (Office of Commercial Space Transportation) se sídlem ve Washingtonu, který je součástí ministerstva dopravy. Podléhají mu všechny lety, které neorganizují státní subjekty, nebo které nepatří do kategorie amatérských modelů.

Jak evropská raketa Ariane V, tak i americké nosiče Atlas V a Delta IV jsou schopné projít úpravami umožňujícími certifikaci pro pilotované lety, včetně komerčních. A takové záměry skutečně existují. Varianta Heavy rakety Delta IV má vynášet kosmické lodi Orion, přinejmenším při prvních testech, než NASA postaví vlastní nosič. O Atlas V se zajímají některé firmy, které chtějí provozovat kosmickou turistiku, například Bigelow Aerospace.

Štika v rybníce

Na první pohled se tedy může zdát, že význam vstupu společnosti SpaceX na toto pole je poněkud zveličený. Ve skutečnosti to ale je kvalitativně zcela nový jev. Hranice mezi dosavadními subjekty komerční kosmonautiky, vojenskoprůmyslovým komplexem a státem je tradičně - mírně řečeno - rozostřená, naproti tomu SpaceX není spojená s vládními institucemi, ani se zbrojním průmyslem, ale přichází "zvenčí" jako nezávislá iniciativa.

soukos3

 

obr.: Kosmická loď Dragon společnosti SpaceX

 

SpaceX založil počítačový podnikatel Elon Musk roku 2002 se záměrem dopravovat do vesmíru náklady i lidi za cenu stokrát nižší než to dosud bylo běžné. Po mnoha nezdarech se první úspěch dostavil 28. září 2008, kdy jeho nosič Falcon 1 na nízkou oběžnou dráhu dopravil maketu satelitu vážící 165 kilogramů.

Pak přišel na řadu výkonnější Falcon 9, který předloni vynesl na oběžnou dráhu další chloubu SpaceX: kosmickou loď Dragon. Ta je zatím určená jen pro bezpilotní zásobování ISS, Elon Musk se ale netají záměrem udělat z ní kabinu pro astronauty. Klidné spaní a plány do budoucna mu umožňuje kontrakt s NASA na dopravu mezi zemí a ISS ve výši 1,6 miliard USD, který je možné zvláštním dodatkem ke smlouvě rozšířit o dalších 3,6 miliard.

Atraktivní vesmír

Musk zdaleka není sám, kdo by chtěl od NASA postupně převzít břímě pilotované astronautiky. Slibné výsledky má i společnost Bigelow Aerospace, která už na oběžné dráze bez posádky vyzkoušela své nafukovací obytné moduly Genesis I a Genesis II. Ty by se jednou měly stát základem komerční orbitální stanice či hotelu. Virginská společnost Space Adventures zase zprostředkovává výlety movitých zákazníků na Mezinárodní kosmickou stanici v ruských lodích a uvažuje i o komerčních obletech Měsíce. O oběžné dráze sní také populární společnost Virgin Galactic Richarda Bransona, jejíž připravovaná loď SpaceShipTwo však stačí jen na suborbitální skoky. Jako vzdálený sen zatím vypadá i plán těžby surovin na asteroidech, který nedávno ohlásila společnost Planetary Resources...

A tak bychom mohli pokračovat dlouho - Elon Musk už ale navždy zůstane prvním, komu se podařilo bez pomoci státu postavit a úspěšně vyzkoušet orbitální nosič i kosmickou loď.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

soukos4

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Free Joomla Templates: by JoomlaShack