Novákoviny

Pryč jsou časy, kdy stolní počítač po půl roce beznadějně zastaral - dnes můžete i hodně náročné věci dělat na stroji starém třeba pět let (tedy, pokud jste si tehdy nekoupili nějakou obzvlášť lacinou šunku). A není moc důvodů si myslet, že to nepůjde ani za dalších pět let, alespoň jestli se nechystáte přejít od brouzdání webem, hraní her, střihu domácího videa a sledování HD filmů na profesionální 3D produkci dalšího dílu Hvězdných válek nebo modelování dějů při jaderném štěpení. Což se nejspíš nechystáte, takže si nanejvýš přikoupíte trochu nějaké té paměti, sem tam možná něco uvnitř vyměníte, ale jinak vám bude stará dobrá krabice sloužit k plné spokojenosti.

Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva - jenže jak pro koho. Třeba výrobci se z toho vůbec neradují a někteří (například Samsung) dokonce od výroby stolních PC právě kvůli tomu upouštějí. Protože produkt, který nejde po pár měsících do sběrného dvora, je z hlediska moderního managera stejně černá ovce, jako satanista z hlediska středověkého inkvizitora.

Manager ovšem nedisponuje tak přímočarými nápravnými prostředky, takže - jistě ke své nemalé lítosti - musí problém řešit po dobrém. Konkrétně to znamená nabídnout zákazníkovi něco, co by mu umožnilo na stolní počítače zapomenout. To je i důvod, proč se v poslední době objevuje na trhu stále víc zařízení, která na první pohled vypadají poněkud kuriózně - pokud si ovšem nevšimneme jejich základních "předností": velmi omezené možnosti upgrade a oprav, výkony odsuzující je k rychlému morálnímu zastarání a pravděpodobně i nevalná fyzická životnost.

Jedné z těchto koncepcí se říká all-in-one PC, neboli počítač "vše v jednom". Správnější by asi bylo říkat vše ve dvou, protože střeva počítače se přesunula z klasické bedny do monitoru, zatímco klávesnice zůstala - ale to by zase neznělo tak pěkně.

Ve skutečnosti to není nápad nijak nový; pamětníci možná vzpomenou na počítače Apple Macintosh v druhé polovině 80. let, které to měly úplně stejně. Jen s tím rozdílem, že tehdy ještě nešlo o LCD monitor, ale vakuovou obrazovku, kolem níž bylo dost místa na další hardware. Přesto Apple od této koncepce brzy upustil.

V placatém šasí LCD obrazovky se zápory koncepce all-in-one projeví mnohem výrazněji než ve starém "macovi". Odvod tepla je je ještě horší než v noteboocích, takže životnost součástek nejspíš nic moc. Úspora místa vylučuje klasické sloty, takže se rozlučte i s možností oprav a upgrade - co si nekoupíte v základním provedení, to nemáte. Také konektorů (od USB až po možnosti připojení dalších zařízení) se sem vejde méně než na klasickou bednu. Přitom cena je vyšší než u klasického PC stejných parametrů...

Některé počítače all-in-one mají dotykový displej, takže po odpojení klávesnice se z nich stane něco jako tablet - až na to, že nemají akumulátor a při úhlopříčce okolo 24 palců nejsou zrovna dvakrát skladné. Můžete si je ale pověsit na zeď jako televizi...

Důsledněji se pokusil touto cestou kráčet Hewlett-Packard v podobě obřího tabletu HP Envy Rove 20 s úhlopříčkou "jen" 20 palců a akumulátorem. "Odpoutejte se od svého desktopu," říká reklamní slogan, jenže cena za odpoutání není právě malá: přibližně 17 tisíc korun. Dostanete za to i 1 TB interní paměti a možnost používat také bezdrátovou klávesnici - jenže pořád nevím, proč bych u stolu neměl raději pracovat na PC a na cestách na něčem skladnějším (bez nutnosti zvlášť vláčet klávesnici), třeba na ultrabooku. Nebo aspoň na tabletu, ke kterému je klávesnice připojitelená nějakým sofistikovanějším způsobem.

Jinou náhradou za stolní PC mohou být - alespoň pro část uživatelů - takzvané minipočítače (miniPC). Jde - zjednodušeně řečeno - o standardní PC zbaveného všeho, co není nezbytné a nacpané do co nejmenšího prostoru. Například místo pevného disku tu je slot na SD karty, napájení se řeší prostřednictvím USB, roli operačního systému často zastane Android... Tomu odpovídají i schopnosti, které obvykle nebývají o moc větší než u smartphonů. Ovšem pro mnoho domácích uživatelů stačí - miniPC se používají například jako "inteligentní" televizory a přehrávače videa schopné současně brouzdání po internetu.

Výhodou je cena, která se obvykle pohybuje v řádu několika málo tisíc. Existují ale i nadupanější a dražší krabičky, například minipočítač Giada D2308 o rozměrech 230 x 55 x 173 mm už si schopnostmi nezadá se skutečným stolním PC. Může pracovat pod Windows (od XP až po osmičky) i Linuxem - ovšem cena se pohybuje v desítkách tisíc korun (v závislosti na konfiguraci).

Ani to není myšlenka úplně nová; pokusy o miniatury stolních počítačů se vyskytovaly už v 90. letech a nijak zvlášť nezaujaly. Důvod byl stejný jako u řešení all-in-one: vyšší poruchovost v důsledku přehřívání a omezené možnosti upgrade. Klad malého rozměru je ostatně dost diskutabilní, protože stejně potřebujete monitor a klávesnici.

Přesto není vyloučeno, že náhražky za klasické desktopy zaujmou, protože dnešní uživatelé už jsou úplně jiní, než počítačoví nadšenci v 90. letech. Zda se tak opravdu stane, je koneckonců věc výrobců, která nás nemusí až tak moc trápit.

Mnohem důležitější je, co se stane s deskotopy, pokud na ně velcí výrobci definitivně zanevřou (což jez ekonomických důvodů dost možné). Těžko předpokládat, že grafici, webdesignéři, konstruktéři a další profesionální uživatelé budou smolit svá díla na miniPC nebo křížencích tabletů s klávesnicí. Budou se stolní PC bastlit pokoutně? Půjde o rukodělné řemeslo, nebo malosériový luxus ve stylu Rols-Royce?

Uvidíme. Každopádně ode dneška utírám prach ze svého počítače mnohem šetrněji.

Jan A. Novák

Psáno pro Ekonom

Ilustrační foto: navzdory mnoha předpovědím tohle zřejmě hned tak nehrozí

You have no rights to post comments