Novákoviny

Navečer 1. února 1620 otřásl Jičínem strašlivý výbuch.Z jičínského zámku zbyly jen trosky, v nichž ležela roztrhaná těla, další lidé umírali na následky zranění v následujících dnech. Celkem zemřelo 41 lidí, řada budov v okolí byla poškozena. Město zažilo explozi, jaká byla do té doby nevídaná a stala se realitou až mnohem pozdějších válek. Tentokrát ale ještě o žádnou válku nešlo; na počátku tragédie byl příběh, kde šlo o majetky, lásku a další věci, které by se hodily spíš do nějakého pokleslého televizního seriálu.

Rod Smiřických nepatřil k těm starým; na jevišti historie se objevuje až během husitských válek, kdy se Jan Smiřický (datum narození není známo, zemřel roku 1453) vyšvihl z nevýznamného zemana na jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších šlechticů v zemi. Své lavírování mezi panovníky ale nakonec nějak překombinoval, takže skončil na popravišti. Poslal ho tam král Jiří z Poděbrad, který jeho intriky celkem oprávněně považoval za zradu

Předčasná smrt vůdce povstání

Nicméně majetek rodu zůstal a Smiřičtí dál bohatli. Albrecht Jan Smiřický (1594 - 1618), se stal jedním z předních činitelů protihabsburského povstání českých stavů na počátku 17. století - nejen díky obrovskému jmění, ale také proto, že byl jedním z nejvzdělanějších a nejschopnějších spiklenců s kontakty na nejvyšší západoevropskou šlechtu. Osobně se zúčastnil třetí pražské defenestrace, kdy z okna pražského hradu vyletěli Habsburky dosazení místodržící Vilém Slavata, Jaroslav Bohata z Martinic a sekretář Filip Fabricius.

obr: Skvěle nastartovanou kariéru Albrechta Jana Smiřického ukončila předčasná smrt. Pravděpodobně zemřel na tuberkulózu, anechybí ale ani podezření na otravu

Smiřický pak byl zvolen členem direktoria (kolektivní vládny českého království, kterou spiklenci vytvořili) a měl velkou šanci stát se v případě úspěchu povstání českým králem. Tuberkulóza, která ho usmrtila ve věku pouhých 23 let, ale rozhodla jinak (a možná i to bylo jednou z příčin konečného neúspěchu povstání).

Historie si občas libuje v poněkud zvráceném humoru. Protože Albrechtův bratr Jaroslav už dřív také zemřel na tuberkulózu a druhý bratr Jindřich Jiří byl slabomyslný, přešlo dědické právo na ženské členy rodu Smiřických.

Tady ale také byl háček: Starší Eliška Kateřina (1590 - 1620) se zamilovala do kováře a protože prý byla ošklivá, dokonce i tohoto muže nízkého původu musela k lásce přinutit blíže nespecifikovaným nátlakem.

- - -

UPOZORNĚNÍ

Text je ukázkou z knihy Tajemství našich hradů, pevností a tvrzí, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Knihu si můžete se slevou objednat zde

- - -

Když se vše provalilo, tak ji otec zavřel do domácího vězení na hradě Kumburk. A tady se náš televizní seriál mění na červenou knihovnu: jako hrdinský rytíř ze špatného románu přijíždí Elišku vysvobodit rytíř Ota Jindřich z Vartenberka a vzápětí si ji bere na manželku. Zlé jazyky ovšem tvrdí, že spíš než láska řídila jeho kroky vypočítavost.

Podivný humor paní Historie

Ještě víc vtipné kaše nejspíš požila historie při řízení osudu její sestry Markéty Salomény (1597-1655). Tu si totiž vzal za ženu Vilém Slavata. Ano, ten místodržící, kterého Markétin bratr Albrecht pomáhal vyhodit z okna Pražského hradu. Slavata totiž dopadl do hnoje, takže se mu nic nestalo - a teď cestou sňatku sáhl po majetku Smiřických. Jenže ten chtěl i Ota s Eliškou...

Televizní seriál nabírá na obrátkách, ale i na dílech, tak to trochu zkrátím, protože tohle televizní seriál být neměl. Slavata byl vlivnější než Vartenberk, a tak stály soudy na jeho straně a majetky Smiřických přiřkl jemu. Poražená Eliška se pokusila Jičín a jeho zámek násilím ubránit svými lidmi, ale ti ji opustili. Naposledy byla viděna, jak sestupuje do sklepení zámecké věže, kde byl uskladněn střelný prach. Vzápětí Jičínem otřásla strašlivá exploze...

Ale ani to ještě není humorným kouskům historie konec. Poručníkem slabomyslného Jindřicha Jiřího Smiřického se stal Albrecht z Valdštejna, protože s ním byl zpřízněný. A hlavně protože
majetky Smiřických hodně chtěl - a věděl jak na to. Tak se nakonec obrovského jmění vůdce protestantských vzbouřenců zmocnil největší vojevůdce katolické ligy, kterému také k české královské koruně nejspíš chyběl jen poslední krok.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments