Novákoviny

Záhadné kosmické těleso Oumuamua prolétlo sluneční soustavou a zase zmizelo v hlubokém vesmíru už před několika lety, ale nepřestává vzrušovat vědce i milovníky záhad. Zatím poslední rozruch v souvislosti s ním vyvolala kniha Aviho Loeba Extraterrestrial: The First Sign of Intelligent Life Betone Earth. (První známka mimozemské inteligence). Loeb totiž není potrhlý ufolog, ale profesor astronomie na Harvardu.

Těleso dnes známé jako Oumuamua poprvé zaznamenal Robert Weryk z University of Hawaii pomocí teleskopu Pan-STARRS1, který v rámci programu pátrání po asteroidech přibližujících se k Zemi financuje NASA. Ke smůle vědy se tak stalo až víc než měsíc poté, co 9. září 2017 prošlo periheliem.

Podezřelý tvar

Na své dráze se Oumuamua přiblížila ke Slunci i k Zemi poměrně blízko: od naší hvězdy jej v periheliu dělilo jen 38 milionů kilometrů. Proťal tedy oběžnou dráhu Země, Venuše i Merkuru, přičemž při největším přiblížení jsme ho měli jen 24 milionů kilometrů daleko. To je přibližně polovina nejmenší vzdálenosti mezi Zemí a Marsem. Přesto jej tehdy pozemské teleskopy nezaznamenaly.

obr: Dráha záhadného vetřelce z jiného systému napříč naší sluneční soustavou

K objevu došlo teprve 40 dní po průchodu periheliem, když se těleso nacházelo od Země 33 milionů kilometrů (přibližně 85krát dál než Měsíc) a rychle se vzdalovalo. Tak rychle, že to brzy začalo být podezřelé, protože všechna tělesa sluneční soustavy se pohybují mnohem pomaleji. Nejdřív se vědci domnívali, že jde o kometu, proto mu dali označení C 2017 U1. Jenže vetřelec nejevil sebemenší snahu chovat se jako správná kometa: neměl ani náznak komy. Byl proto zařazen do kategorie asteroidů a dostal nové číslo A 2017 U.

Ale ani tím nebyl změnám konec. Podrobný propočet dráhy ukázal, že těleso přiletělo z mezihvězdného prostoru od souhvězdí Lyry a nyní míří do míst, kde se na noční obloze nachází souhvězdí Pegas. Tak došlo v polovině listopadu 2017 k poslední změně označení na 1I/2017 U, kde číslo 1 říká, že jde o první známý objekt svého druhu a písmeno I znamená Interstellar. Návštěvník pak dostal i skutečné jméno Oumuamua pocházející z jazyka havajských domorodců. Nejčastěji se překládá jako Průzkumník, Posel, nebo Ten, který přichází jako první.

Vzhledem k vzdálenosti se při pozorování Oumuamuy uplatnily jen nejsilnější přístroje - a ty přinesly data, s nimiž si astronomové dodnes neví moc rady. Délka se odhaduje na 100 až 1000 metrů, první záhadu ale představuje jeho předpokládaný průměr: mezi 35 až 167 metry. Žádný známý objekt ve sluneční soustavě nemá tak velký poměr mezi délkou a šířkou – kromě umělých těles.

Setkání s Rámou podruhé

Tím ale záhady zdaleka neskončily. Ukázalo se, že objekt je mimořádně temný, některá měření naznačují, že by mohl mít narudlou barvu, což je rovněž velmi neobvyklé. Nerotuje, jak se na řádné komety a asteroidy sluší, ale jeho pohyb by se dal označit spíš jako kymácení. A ještě ke všemu při průletu sluneční soustavou zrychlil natolik, že se to nedá připsat jen gravitačnímu působení Slunce.

obr: Avi Loeb ve své knize vysvětluje, proč si myslí, že Oumuamua je mimozemská kosmická loď

Vědců, kteří si vzpomněli na román Setkání s Ramou Arthura C. Clarka, popisující nápadně podobné plavidlo mimozemšťanů, asi bylo hodně, ale jen Avi Loeb z Harvard University měl odvahu vyslovit takové podezření nahlas. Ve své knize shromáždil indicie, které pro mluví pro teorii mezihvězdné lodi; mimo jiné tvrdí, že pro zrychlení při odletu použila sluneční plachtu.

"Kdybyste pravěkému člověku ukázali mobil, také by v něm viděl jen kámen," tvrdí harvardský profesor. Organizace SETI zabývající se hledáním mimozemské inteligence provedla radiové odposlouchávání, ale žádný signál nezaznamenala.

Oficiální věda se za každou cenu snaží pro Oumuamuu najít nějaké "přirozené" vysvětlení. V těchto kruzích proto převládá názor, že podezřelé zrychlení způsobily malé výtrysky odpařujících se plynů z povrchu tělesa, které se ale nepodařilo zaznamenat. Za podivný tvar pak údajně nejspíš může to, že Oumuamua je výsledkem srážky dvou těles v neznámé planetární soustavě, která jednu z trosek nasměrovala na bludnou pouť hlubinami vesmíru.

Jak to bylo doopravdy, by mohla zjistit jen výprava ke vzdalujícímu se Hvězdnému poslu. Nezisková organizace Initiative for Interstellar Studies vypracovala Project Lyra – návrh několika trajektorií, které by s využitím nejtěžších raket a urychlení gravitačním polem Jupitera umožnily malé sondě dostihnout Oumuamuu za 5 až 10 let od startu.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments