Novákoviny

Afrodisiaka vyhlížejí jen jako odlehčující téma na samé hranici bulváru, ve skutečnosti ale jde o závažnou problematiku. Především proto, že obchod s nimi má obrovský objem - téma se ale týká také zdravotnictví, ochrany ohrožených druhů rostlin a živočichů a v neposlední řadě i kriminality.

Klasickým příkladem ničivého dopadu zájmu o afrodisiaka jsou rohy nosorožců. Víra, že mají zázračný dopad na mužskou potenci, patrně vznikla díky podobnosti tvaru s mužským pohlavním údem a nemá vědecké opodstatnění. Někteří badatelé pouze připouštějí, že v notoricky podvyživené asijské populaci mohly mít živiny v rohu (především vápník a fosfor) pozitivní dopad na celkový stav organismu - a dobře živený zdravý člověk má chuť na sex
větší než hladový rachitik. Vznikla poptávka a jak masově vybíjených nosorožců ubývalo, ještě rostla. Tak se z rohů nakonec stalo luxusní zboží pro bohaté Číňany a Vietnamce.

Dnes mezi Afrikou, kde žijí nosorožci, a Asií, kde žijí bohatí ale nepříliš potentní nebo stárnoucí muži chtiví sexu, kvete čilý černý obchod. Protože je nosorožec na pokraji vyhynutí, a tedy přísně chráněný, na africké straně zuří skutečná válka mezi pytláky a ochránci, při níž se střílí a padají mrtví. V poslední době sílí snahy jihoafrické vlády zrušit zákaz lovu a povolit legální vývoz s rohů nosorožců "pro nekomerční účely". Biotechnologická firma Pambient zase chce uspokojit obrovskou poptávku asijského trhu umělou výrobou za pomoci genetických metod. Ve skutečnosti je roh nosorožců tvořen keratinem, tedy stejnou látkou jako naše vlasy, nehty a svrchní vrstvy kůže.

Vražedné pověry

Pověry o afrodisiakálním účinku odesílají z přírody do seznamů vyhynulých druhů i další tvory. Zbytky jihoamerických lachtanů, kteří přežili několik století vybíjení kvůli masu, zubům a kůžím, nyní čelí zájmu Asiatů o pohlavní orgány samců. Roku 2002 šokoval peruánskou veřejnost nález množství rozkládajících se lachtaních těl v rezervaci Paracas. Byli zabiti noži a holemi a ponecháni na místě, protože lovci si vzali pouze genitálie.

obr: Na víru v afrodisiakální účinky svých rohů krutě doplácejí nosorožci

Ze stejného důvodu jsou na pokraji vyhubení čínské vlaštovky stavící si hnízda z vlastních slin, protože Číňané věří, že jde o afrodisiakum. Smůlu mají také žraloci, jejichž ploutve proměněné na polévku údajně nejen léčí všechno možné, ale také posilují libido. Jedna porce žraločí polévky proto může v Asii stát i 110 eur, tedy přibližně 2700 Kč.

Lov přitom probíhá drastickým způsobem, kdy rybáři nešťastné parybě pouze useknou ploutve a živou ji hodí zpátky do moře. Tam pak zahyne pomalou smrtí hladem nebo udušením, protože jejich žábry omývá voda jen při aktivním pohybu žraloka. Odhaduje se, že ročně je uloveno okolo 100 milionů jedinců a některé žraločí druhy už jsou na pokraji vyhubení.

Sexuchtiví Číňané také suší a drtí mořské koníky, zatímco stejně postižení Japonci dávají přednost rybě fugu (čtverzubec). Láska s její pomocí ovšem nemá daleko do ruské rulety, protože kromě neprokázaného afrodisiakálního účinku některé části rybího těla prokazatelně obsahují tetrodotoxin, který je jedovatější než pověstný kyanid draselný (cyankali).

Evropané zase přinejmenším od starověku věřili, že lepší sex zařídí ústřice, kaviár, lososi a úhoři. Obvykle tato víra vyplývala z tvarové podobnosti s genitáliemi - zatímco falický tvar lososů a úhořů připomínal mužský pohlavní úd, ústřice zase ženské pohlavní orgány.

Podobnost tvaru s šourkem zase dala vznik víře v účinky česneku a cibule. Nebyly tak úplně neopodstatněné, protože tyto rostliny mimo jiné upravují krevní oběh, což může mít vliv i na sexuální aktivitu. Naproti tomu vrabčí mozečky nejspíš nepomohou, přestože staří Řekové je právě proto pojídali.
Víra v účinky této diety přetrvala až do novověku, protože například publikace Culpeper°s Physical Directory ji z tohoto důvodu doporučovala ještě roku 1651. Není bez zajímavosti, že vrabčí mozečkovou dietu měli v oblibě zejména duchovní.

Od varlat aligátorů ke španělským muškám

Pokrmy a substance povzbuzující "mužnost" popisoval ve svém díle i antický přírodovědec Plinius Starší (23 až 79 našeho letopočtu), ostatně termín "afrodisiakum" pochází od starořecké bohyně lásky Afrodity. Stejná témata obšírně rozebírají staročínské a indické texty. Už v roce 2600 př. n. l. v nich nechyběla reklama, která je nejen sugestivní, ale i stejně pravdivá jako ta dnešní: "...po vypití uspokojil 1200 žen a stal se nesmrtelným".

obr: Tělesnou lásku mají povzbuzovat také ústřice

Jiné recepty byly kuriózní a poněkud obtížně realizovatelné, například text z 8. století radí povařit máslo s varlaty aligátorů, myší, žab a vrabců a potřít si tím podrážky bot. "Budete schopni navštěvovat ženu neomezenou silou, dokud se nohou nedotknete země".

Ve starých spisech, knihách a lidových pověstech existují tisíce návodů jak připravit něco, po čem se člověk stane nepřekonatelným milencem. Víra v účinnost takových receptů nebyla neškodná - v čarodějnických procesech na přelomu středověku a novověku hrála významnou roli právě obvinění z výroby a podávání nápojů lásky. Ne vždy bylo neopodstatněné, protože u některých prostředků byla hranice mezi sexuálním požitkem a smrtí velmi rozostřená.

To se týká i španělských mušek - asi nejpopulárnějšího afrodisiaka v dějinách. Ve skutečnosti jde o výtažek z brouků čeledi puchýřníkovitých obsahující kantharidin. Muži ho nejčastěji míchali do vína ženám, přestože účinkoval spíš na ně: způsoboval otok močové trubice, a tedy erekci.

Puchýřník lékařský žije i u nás, rozhodně ale po něm před erotickým povyražením nepátrejte. Drobný problém totiž spočívá v tom, že už nepatrná dávka kantharidinu může být smrtelná - markýz de Sade tak prý jaksi omylem zabil dvě prostitutky, s nimiž si chtěl obzvlášť dobře užívat. Přesto je to stále dobrý byznys a v sex-shopech i na internetu najdete množství nabídek na prodej "španělských mušek". Ve skutečnost však nemají s kantharidinem nic společného, protože ten je zakázaný. Obvykle jde o směs rostlinných výtažků, vitamínů a dalších neškodných látek, které působí především jako placebo.

V nápojích lásky používaných v lidovém léčitelství (nebo chcete-li čarodějnicemi) hrály roli i další rostliny obsahující přírodní jedy, například blín, bolševník, některé houby a další. To, že mezi čarodějnictvím a travičstvím byla značně nejasná hranice, inkvizitorům jejich krutou práci často velmi usnadňovalo.

Afrodisiakum snů neexistuje

V terminologii "nápojů lásky" ovšem panuje poněkud zmatek, protože často bývá mezi takové přípravky řazena i populární Viagra, její generika a další léky ve skutečnosti způsobující jen lepší prokrvení pohlavních orgánů. Pravá afrodisiaka ale působí na libido, tedy na sexuální touhu a pud. Jinými slovy Viagra (přesněji řečeno léky na bázi sildenafilu) sice muži sex "mechanicky" umožní, ale na požitek z něj nemají vliv. To je také důvod proč stále neexistuje nic na způsob Viagry pro ženy. Naproti tomu skutečná afrodisiaka zvyšují chuť na sex jako takový a zintenzivňují jeho prožívání.

Ve veřejnosti přežívá představa, že sexuální pud řídí sexuální hormony (mužský testosteron, ženské estrogeny a další), proto jsou předmětem kvetoucího obchodu. Ve skutečnosti se ale značně přeceňují (a jejich neodborné užívání může způsobovat zdravotní rizika), protože přinejmenším stejně významnou roli hrají i další faktory.

obr: Ani avokado nezajistí dokonalý sex, přestože mnozí tomu věří

Na činnosti mozkových center, která mají sexuální vzrušivost na starosti, se podílí celá řada mechanismů, jichž se účastní nebo je ovlivňuje mnoho látek, od neurotransmiterů až po feromony. Praktický důsledek je ten, že "afrodisiakum snů" – univerzální látka, která by okamžitě po podání způsobila prudké zvýšení libida a následně úžasné milování, stále neexistuje. Není patrně náhoda, že mnoho přírodních afrodisiak (včetně pověstného celeru nebo legendárního ženšenu) má obecně příznivé účinky i na další funkce organismu, což logicky vede i k lepšímu sexu.

Dalším důsledkem této skutečnosti je, že u afrodisiak mimořádně silně působí placebo efekt. Pokusy prokázaly, že chuť na sex i prožitek z něj se výrazně zvýšil u osob, kterým bylo sděleno, že dostali účinnou látku, přestože šlo jen o ochucenou vodu.

"Je potřeba vědět, že prakticky všechno, o čem se mluví jako o afrodisiaku - od jídla až po léky - funguje z největší části na principu placebo efektu," tvrdí Jennifer Bassová z Indiana University v Bloomingtonu. "Pokrmy, které zlepšují celkový stav organismu, prostě způsobí, že se člověk cítí lépe a tak má i větší chuť na sex."

Jenže kvalitní sex představuje jednu z nejsilnějších potřeb většiny normálních lidí a mnozí z nich k němu místo zdlouhavé péče o životosprávu hledají zkratku. Poptávka po simulantech lásky, stejně jako obrovská nabídka přípravků a "rad" na internetu ukazují, že skutečná moc afrodisiak je někde jinde: touha po kvalitním milování představuje sílu, která roztáčí kola velmi výnosného byznysu.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments