Novákoviny

Americká kosmická agentura NASA definitivně potvrdila, že na Marsu se vyskytuje teutá voda i dnes. Její kosmická sonda Mars Reconnaissance Orbiter našla nedávno vzniklá koryta s minerály, které to jednoznačně dokazují.

 

"Tajemství Marsu rozluštěno!" Pod tímto poněkud bombastickým titulkem vydala o víkendu NASA zprávu, v níž zvala na tiskovou konferenci, kde sdělí "přelomový objev". Zasvěcenější pozorovatelé tušili, že to nebude tak horké, protože tímto způsobem se kosmická agentura v posledních letech snažila zviditelnit už několikrát. Měli pravdu: důkazy, že na Marsu teče voda i dnes, se hromadí už dlouho. Jde tedy spíš o definitivní potvrzení, toho, co už se ví, než o přelom.

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Víc o hledání vody a života na Marsu najdete v knize Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

 

"Pomocí zobrazovacícho spektrometru na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter jsme zjistili výskyt hydratovaných minerálů na svazích kráterů, kde se v teplejších obdobích objevují záhadné tmavé rýhy," uvádí oficiální zpráva kosmické agentury NASA. "Jev nazývaný LSR (Recurring Slope Lineae - opakující se svahové linie), mnozí považovali za projev současné existence tekoucí vody na Marsu. Objev hydratovaných solí v těchto korytech účast vody na jejich vzniku potvrzuje."

"Až dosud většina lidí o vodě na Marsu mluvila v souvislosti s dávnou minulostí," poznamenal k tomu na tiskové konferenci Lujendra Ojha, vedoucí týmu, který objev zveřejnil. "Teď už jsme ale dál. Spektroskopický nález hydratovaných solí výrazně posiluje hypotézu, že za vznikem LSR je voda, která na planetě proudí i dnes."

"Na Marsu všeho nejvíc pátráme po tekuté vodě, protože ji považujeme za předpoklad existence života," dodal John Grunsfeld z ředitelství vědeckých misí NASA. "Nyní máme vědecký důkaz, že tam je."

 

Bystřiny s nemrznoucí kapalinou

 

O existenci velkého množství vody v podobě ledu na Marsu nikdo nepochyboval, v roce 2001 se však objevily první náznaky toho, že by tam mohla být také v tekutém stavu. Sonda Mars Global Surveyor tehdy vyfotografovala ve stěnách několika stovek kráterů erozní rýhy, které zjevně vznikly teprve nedávno.

 

 

obr: Erozní rýhy ve stěnách kráterů na Marsu vznikají během letních období a má je na svědomí voda

Foto: NASA/JPL/Caltech

 

 

V té době ovšem ještě vědci netušili, jestli jde o "nedávno" z geologického hlediska - tedy v řádu stovek tisíc nebo milionů let - nebo o skutečnou současnost. Později dostaly tyto útvary i odborné označení RSL.

O několik let později pochyby kolem záhadných rýh rozptýlila novější sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) pořizující snímky stejných míst po dlouhou dobu. Ty ukázaly, že v letech 2004 a 2005 jsou erozní rýhy v místech, kde ještě okolo roku 2000 nebyly. Jiné strže změnily tvar a u úpatí některých se objevily čerstvé naplaveniny. Jako nejlogičtější vysvětlení se nabízela voda v teplejších ročních obdobích vyvěrající ze stěn kráterů.

Skeptikové však namítali, že vzhledem k nízké teplotě a nízkému atmosférickému tlaku to voda být nemůže, protože v těchto podmínkách okamžitě sublimuje. Přikláněli se proto spíš k názoru, že rýhy ve svazích způsobily sesuvy velmi jemných hornin, nebo vývěry kapalného oxidu uhličitého.
Postupně však převládal názor, že vodu udržuje i v těchto podmínkách v tekutém stavu vysoký obsah solí - podobně jako se na Zemi pomocí zimního posypu udržují sjízdné silnice. To nyní sonda Mars Reconnaissance Orbiter potvrdila.

"Měření sondy prokázala přítomnost hydratovaných solí právě jen v místech, kde dochází k sezónním změnám," komentoval na pondělní tiskové konferenci objev Lujendra Ojha "Znamená to, že buď tu tvoří temnější pásy právě tyto soli, nebo že jejich přítomnost je důsledkem nedávného pohybu vody těmito místy. V každém případě už je jisté, že voda hraje při vzniku RSL rozhodující roli."

 

Z Marsu nebo ze Země?

 

Spektrometrická měření naznačují, že temné pásy tvoří směs minerálů s vysokým obsahem hydratovaných solí, především chloristanů (perchlorátů). Jde o kyslíkaté sloučeniny chloru často se na Zemi vyskytující v pouštních oblastech. Mají ale také průmyslové využití - mimo jiné jako příměsi do nemrznoucích směsí. Některé dokáží udržet vodu kapalnou v teplotách až do -70 stupňů Celsia.

 

 

obr: Temný pás v levá části snímku je podle vědců z NASA tvořen hydratovanými minerály pocházejícími z čerstvých vodních proudů. Je přibližně 100 metrů dlouhý

Foto: NASA/JPL/Caltech

 

 

První náznaky existence sloučenin chloru v půdě Marsu pocházejí už ze 70. let minulého století. Tehdy přistávací moduly sond Viking našly v půdě Marsu chlormetan a dichlormetan. V té době se tyto látky používaly jako součást čistících prostředků, a tak vědci dospěli k závěru, že tyto látky si sondy na Mars nedopatření přivezly ze Země.

Když pak v květnu 2008 přistála na Marsu sonda Mars Phoenix, udělala dva závažné objevy: našla nehluboko pod povrchem vodní led a zjistila, že půda Marsu obsahuje perchloráty. I v tomto případě se objevilo podezření na kontaminaci ze Země, protože jde o okysličovadlo pro raketové motory. To byl také důvod proč roku 2012 těžký rover Curiosity přistával na Marsu do té doby nevídaným způsobem: spouštěl se na lanech z létající plošiny. Proto mohl potvrdit, že perchloráty jsou přirozenou součásti prostředí Rudé planety.

Chloristany jsou jedovaté, takže spíš než pro hledání života to vypadá jen jako dobrá zpráva pro budoucí astronauty: budou mít co lít do chladičů... Skutečnost je však poněkud složitější. Další zajímavou vlastností chloristanů totiž je, že jsou hygroskopické - umí pohlcovat, vázat a zhušťovat vzdušnou vlhkost. Není proto vyloučené, že mohou být mezičlánkem jakéhosi svérázného koloběhu vody na Rudé planetě.

 

Dobrá a špatná zpráva pro život

 

Ale nejen to. Přestože jsou jedovaté, na Zemi si některé mikroorganismy na jejich přítomnost zvykly a dokázaly využít jejich schopnosti vázat i to málo vodních par, které se v pouštních podmínkách vyskytují. Vědci z NASA už dřív našli tyto formy života v chilské vysokohorské poušti Atacama, jejíž podmínky mají k Marsu velmi blízko.

 

 

obr: Rover Curiosity. Při jeho předletové starilizaci  se s objevem tekuté vody nepočítalo, vědci teď diskutují, jestli se k vodním korytům smí přibližovat

Foto: NASA

 

 

"Pokud je voda zcela nasycená perchloráty, tak v ní život, jak jej známe za Země, není možný," tvrdí Lujendra Ojha. "Pokud je ale koncentrace nižší, tak by to naopak možnost jeho nalezení zvyšovalo."

"Čím víc toho o Marsu víme, tím víc také víme o podmínkách, které by mohly podporovat existenci života i jinde ve vesmíru," uvedl v této souvislosti Michael Meyer, šéf vědeckého výzkumu Marsu v NASA.

Shodou okolností je Rover Curiosity jen 50 kilometrů od nebližšího LSR vědci z toho ale kupodivu radost nemají.

"Místo, aby si užívali posledního objevu, tak se bojí toho, že Curiosity na Mars zavlekl pozemské mikroorganismy," poznamenal Ian Sample, vědecký redaktor The Guardian.

Automaty pro hledání života na jiných kosmických tělesech se samozřejmě sterilizují - jenže možná nedostatečně. Problém je v tom, že při přípravě mise Curiosity s existencí tekoucí vody na Marsu nikdo nepočítal. Stroj je proto sterilizovaný jen na stupeň VI b podle klasifikace organizace Cospar. Jenže pro zkoumání míst s vodou v kapalném stavu by potřeboval důkladnější sterilizaci VI c.

"Chápu, že teď bude velký tlak na to, aby Curiositiy zkoumal lokality s výskytem kapalné vody," řekl planetolog Andrew Coates z University College London. "Jenže správně by se k nim vůbec neměl přibližovat. Mohl by nanejvýš používat své vědecké přístroje pro dálkový průzkum."

 

Kosmické blufování

Za pozornost ale stojí i poněkud pouťový způsob, jakým NASA nález chloristanů v LSR ohlásila. Několik dní před jeho zveřejněním se na jejím webu objevilo tajuplné oznámení, že připravuje tiskovou konferenci o přelomovém objevu týkajícím se Marsu. Někteří komentátoři věřili, že to může být život - a následovalo jisté zklamání, protože zveřejněné výsledky pouze potvrzují to, co se už dlouho předpokládalo.

 

 

 

obr: Felisa Wolfe-Simon při práci u jezera Mono. NASA tvrdila, že její výzkum přepíše učebnice, jiní vědci ho označili za zfušovaný

 

 

NASA takto ovšem neblufovala poprvé. Asi nejvýraznější zklamání tohoto typu připravila fanouškům kosmického života v listopadu 2012, kdy jeden z jejích představitelů tvrdil, že následující měsíc budou zveřejněny "údaje, které se zapíší do učebnic." Prohlášení vědeckého šéfa mise Johna Rotzingera o tom, že došlo k objevům, které zatřesou zeměkoulí, pak museli jeho kolegové bagatelizovat tím, že Rotzinger prostě jen občas neví, co mluví.

Přesto se lidé z kosmické agentury v zápětí uchýlili ke stejnému postupu. "Bude třeba přepsat učebnice biologie," tvrdilo v prosinci 2012 oznámení o brzkém zveřejnění čehosi týkajícího se života ve vesmíru. Následně se ukázalo, že ve skutečnosti mikrobioložka Felisy Wolfe-Simonová pracující pro NASA objevila v kalifornském jezeře Mono baktérie schopné zabudovat do svého metabolismu i tak jedovaté prvky jako arzén. Nepochybně zajímavé - ale k přepisování učebnic to nestačí.

Jiní vědci později tento výzkum dokonce označili jako neseriózní s naprosto chybnou metodikou. Jiná mikrobioložka Rosie Redfield z University of British Columbia prohlásila, že je to dokonalá ukázka, jak špatná i věda někdy může být. Někteří komentátoři naznačili, že "výzkum" v jezeře Mono vypověděl pouze o tom, že pohledná doktorka Wolfe-Simonová okouzlila některého z vedoucích pracovníků NASA.

Poněkud barnumský způsob oznámení posledních výsledků výzkumu Marsu tak je jen jedním z mnoha - a nejspíš výrazem krize, v níž se podfinancovaná a přitom přebujelá NASA za vlády prezidenta Obamy nachází.

Jan A. Novák

Sestaveno z několika mých článků, pro Hospodářské noviny, iHned.cz a další média

You have no rights to post comments