Kvůli Plutu se astronomové hádají už deset let
- Kategorie: Vesmír
- Vytvořeno 15. 7. 2015 11:34
Nedávný průlet sondy New Horizons kolem Pluta možná pomůže vyřešit i otázku, která astronomům zvedá hladinu adrenalinu už pěknou řádku let: k jakému objektu výprava vlastně směřovala. Odborníci se totiž pořád nemůžou shodnout, jestli je Pluto planeta, kometa, trpasličí planeta nebo něco úplně jiného.
Pluto objevil americký astronom Clyde W. Tombaugh 18. února 1930 podle nepravidelností v pohybu Neptuna. Už okolnosti jeho objevu jakoby naznačovaly, že s tímhle kosmickým tělesem nic nebude takové, jaké to vypadá. Pozdější propočty ukázaly, že Tombaugh vycházel z mylných předpokladů - Pluto je tak malé, že takové výchylky v pohybech Neptunu nemůže způsobovat. To, že americký astronom "předpovězenou" planetu opravdu našel, byla jen neuvěřitelná náhoda.
Kometa nebo měsíc?
Zpočátku se mělo za to, že Pluto je velké asi jako Země, a tak se dostalo do učebnic jako devátá a nejvzdálenější planeta sluneční soustavy. Postupně se ale začalo ukazovat, že je s ním něco divného. Nejdřív předvedlo, že se mu na posledním míst nelíbí, protože se občas přibližuje Slunci víc než předposlední planeta Neptun. Jeho dráha má tvar protáhlé elipsy, takže například naposledy v letech 1979 až 1999 si obě planety prohodily pořadí ve sluneční soustavě.
obr: Pluto a Charon - vlevo jak jsme je znali ze snímků nejsilnějších pozemských teleskopů, vpravo jak jej viděla sonda New Horizons
Foto: NASA
Někteří astronomové proto soudili, že Pluto je ve skutečnosti měsíc, který se vymanil z gravitační moci Neptuna - tím spíš, že existují jisté podobnosti mezi Plutem a Neptunovým měsícem Tritonem. Jdou ale vyložit i tak, že Triton je naopak těleso podobné Plutu, které si Neptun z jeho původní protáhlé dráhy kolem Slunce přitáhl k sobě.
Jiným astronomům zase protáhlá eliptická dráha Pluta připomínala kometu. Je ale podivná i jinak: neleží v rovině ekliptiky (tj. neobíhá Slunce ve stejné rovině jako ostatní planety), ale svírá s ní úhel 17 stupňů. S drahou Neptuna se díky tomu nikde neprotíná. Přesto je mezi oběma tělesy jakási záhadná spojitost: během dvou oběhů Pluta kolem Slunce, oběhne Neptun naši mateřskou hvězdu třikrát. Celý cyklus má pětisetletou periodu - ta znamená, že vždy po této době se obě tělesa dostanou do stejná vzájemné výchozí pozice.
A aby těch podivností nebylo málo, tak neobvyklá je i rotace Pluta kolem své osy. Jeho den trvá 6,39 dní pozemských, jenže osa rotace je nakloněná tak, že se spíš kutálí. Ještě ke všemu také rotuje opačným směrem, než ostatní planety.
A aby toho nebylo dost, časem se také ukázalo, že ke podstatně menší, než si astronomové zpočátku mysleli. Dnes víme, že má průměr jen okolo 2300 kilometrů, je tedy ještě menší, než náš Měsíc (3476 kilometrů). Zato ale má měsíc, který je vzhledem k velikosti mateřské planety nezvykle velký; má průměr 1200 kilometrů. Objevil ho roku 1978 americký astronom James Christy a dal mu jméno Charon, podle převozníka mrtvých duší v podsvětí z antické mytologie.
Pluto je tedy vlastně dvojité těleso; podobně jako systém Země - Měsíc. Hmotnost Charonu je v porovnání s Plutem asi osminová, zatímco mezi Měsícem a Zemí je rozdíl mnohem vyšší - hmotnost Měsíce činí jen o trochu víc než setinu hmotnosti Země.
Degradace na trpaslíka
Podivné chování Pluta vzbuzovalo v některých astronomech sílící podezření, že do rodiny slušných planet nepatří. Spor dlouho bublal pod povrchem, okolo roku 2005 se ale rozhořel naplno a ve hře nebyly jen vědecké aspekty. Jeho řádného členství se zastávali především Američané, protože to byla jediná planeta objevená jejich rodákem. Naproti tomu mnozí odpůrci se svezli i na vlně módního antiamerikanismu.
Existovaly ale i racionálnější důvody. Tou dobou už vědci věděli dost o takzvaném Kuiperově pásu za drahou Pluta, kde se zřejmě pohybuje větší množství takových těles nepodobných klasickým planetám. Sílila domněnka, že Pluto vlastně patří spíš tam.
"Kdyby se věc nechala tak jak je, do konce tohoto desetiletí bychom měli stovku planet," varoval tehdy profesor Iwan Williams z vedení Mezinárodní astronomické unie (IAU).
obr: Deteilní snímky naznačují, že Pluto je mnohem složitější těleso, než se dosud soudilo. Nechybí ani hlasy volající po jeho vrácení do kategorie planet
Foto: NASA
První snahy degradovat Pluto jako planetu se objevily už koncem 90. let minulého století, tehdejší kongres IAU v Paříži je však rezolutně odmítl. Američané se však neradovali dlouho. Na rok 2006 byl svolaný kongres IAN do Prahy a tam 24. října delegáti odhlasovali, že Pluto už není normální planeta, ale trpasličí planeta.
Ve skutečnosti ale na pražském kongresu nešlo ani tak o ponížení Pluta, jako o vytvoření definice, která by přesně stanovila, co planeta je a co není. Dohodli se tedy, že "...planeta je nebeské těleso obíhající kolem Slunce s gravitací, která mu dala přibližně kulatý tvar a vyčistila jeho okolí od jiných sobě podobných těles."
Pluto tedy díky Charonovi zjevně neodpovídá třetí podmínce - a tak muselo z kola ven. Přesněji řečeno do nově vytvořené kategorie trpasličích planet. Američané však protestovat nepřestaly a mnohé jejich námitky mají racionální jádro, protože nová definice planety byla zjevně ušita horkou jehlou. Podle Alana Sterna, vedoucího projektu americké sondy New Horizons k Plutu byla pochybná zejména podmínka, podle které planeta vyčistila svou dráhu od jiných těles.
"Je prakticky nemožné mezi planetami normálními a trpasličími vytvářet nějakou dělící čáru," říká Stern. "Jestliže Pluto byl diskvalifikován, protože jeho dráha se kříží s Neptunovou, pak by měly potíže také Země, Mars, Jupiter i samotný Neptun.
Většina planet podmínce nevyhovuje, protože jejich oběžnou dráhu protíná řada asteroidů. Země se ještě ke všemu podobá Plutu i tím, že také jde vlastně o dvojitou planetu. Definici dokonce nevyhovuje ani obrovský Neptun - právě proto, že ze své cesty nezametl maličké Pluto. Mnoha astronomům se také nelíbilo, že pražského hlasování se mnoho významných odborníků z různých důvodů nemohlo zúčastnit.
Na druhou stranu ale "degradace" Pluta byla nutná. Zjevně patří do rodiny mnoha objektů za drahou Neptunu, o nichž zatím nevíme o moc víc, než právě jen to, že se klasickým planetám nepodobají složením, původem ani rozměry. I když tedy v budoucnu skoro jistě přijdou lepší definice planetárních těles (a nejspíš budou mít ještě víc kategorií, jak naznačují objevy podivných planet u jiných hvězd), Plutu jeho ztracené postavení už nikdo nevrátí.
Jan A. Novák