Novákoviny

Dnešní přechod Venuše přes sluneční kotouč jsem šťastně zaspal, přestože počasí ráno zřejmě nebylo tak beznadějné, jak to ještě včera vypadalo. Ale časné vstávání není zrovna moje silná stránka - a tečku na Slunci si jistě všichni umíme představit. Server ScienceDaily ale tuhle událost uvedl v souvislostech s hledáním planet u jiných hvězd, což je mnohem zajímavější. Proto jsem jeho ?lánek pocházející z materiál? NASA a Jet Propulsion Laboratory pro Novákoviny v rychlosti přeložil (a v některých místech doplnil vlastními poznámkami). Tady je:

Přechod Venuše přes sluneční kotouč je velmi vzácná událost a ve středu 6. června (na některých místech planety už 5. června) 2012 jsme ji mohli sledovat v tomto století naposledy. Za pomoci speciálních zařízení chránících zrak bylo možné spatřit planetu jako malou tečku pomalu se sunoucí přes zlatý disk Slunce.

obr: Jeremiah Horrock pozoruje přechod Venuše přes sluneční kotouč roku 1639 (dobový obraz).

Za pozornost stojí zařízení, které Horrock používá - obraz dalekohledu promítá na světlou plochu. Je to dodnes nejbezpečnější a přitom velmi  levná a jednoduchá metoda pro amatérské pozorování (a fotografování nebo filmování) různých jevů na Slunci: zatmění, skvrn, protuberancí atd.

Vzácnost jevu dokládá i skutečnost, že od roku 2000 př. n. l. k němu došlo jen třiapadesátkrát. a jenom šest z nich bylo možné sledovat od vynálezu dalekohledu roku 1608. Přechody se vyskytují v jakýchsi párech - k tomu současnému byl relativně časově blízký transit Venuše přes Slunce, k němuž došlo 8. června 2004. Další příležitost jev spatřit bude až 11. (resp. 12.) prosince 2117, takže se to nikoho z nás skoro určitě netýká...

Venuše pomůže Keplerovi

První vědecké pozorování transitu uskutečnili mladí britští astronomové Jeremiah Horrocks a William Crabtree roku 1639. Při další příležitosti, který se naskytla roku 1769 už šlo o rozsáhlou vědeckou akci, na níž se podílela také posádka slavného mořeplavce Jamese Cooka. Šlo o to jev přesně zaznamenat z různých míst Země, aby bylo možné vypočítat vzdálenost naší planety od Slunce. Tak si vědci poprvé mohli udělat přesnější představy o rozměrech sluneční soustavy.

obr: Jedním z cílů výpravy kapitána Cooka do Tichomoří  bylo pozorovat na Tahiti přechod Venuše přes Slunce

"Astronomové v minulosti využívali přechod Venuše přes Slunce jako příležitost získat širší poznatky o vesmíru," říká Natalie Batalha z Ames Research Center (NASA), která je jedním z vědců podílejících se na programu kosmického teleskopu Kepler. "Ani dnes tomu není jinak. Způsob, jakým se stím Venuše pohybuje po povrchu Země, je v podstatě stejný, jakým se zákryt planety jiného slunce projevuje na senzorech teleskopu Kepler."

Úlohou programu Kepler je právě hledání planet u cizích hvězd. Pracuje tak, že teleskop umístěný ve vesmíru průběžně měří intenzitu světla přibližně 150 000 hvězd. Vědci pak ze změn jejich jasu mohou odhalit přítomnost cizí planety - včetně takových, které by mohly být podobné naší Zemi. Kepler ovšem bohužel nemůže tyto planety ještě přímo fotografovat, na to je vzdálenost příliš velká a jeho rozlišení příliš malé. Vytipované planetární systémy by ale v budoucnosti mohl podrobněji zkoumat silnější kosmický teleskop Terrestrial planet Finder, jehož osud je ovšem v důsledku finančních problémů NASA nejasný.

Stín komára

Princip činnosti teleskopu Kepler spočívá v tom, že planety různých velikostí a v různých vzdálenostech od mateřské hvězdy její světlo zastiňují různým způsobem. Tyto změny proto zaznamenává detektor umístěný na satelitu Kepler. Je mimořádně citlivý, protože například při přechodu planety velikosti Země přes kotouč hvězdy podobné našemu Slunci činí odchylka v intenzitě jasu pouhých 84 miliontin původní hodnoty.

Pro lepší představu: je to ještě méně, než o kolik by zakolísalo světlo dálkových reflektorů automobilu vzdáleného několik kilometrů, kdyby mezi autem a vámi proletěl komár.

obr: Kosmický teleskop Kepler

Data získané při pozorování transitu planety přes její hvězdu mohou být zdrojem mnoha užitečných informací. Pokud známe velikost hvězdy, prozradí útlum jasu rozměry sledované planety. Intervaly mezi přechody zase dají vědět o její oběžné dráze. A když známe i tu, umožní Keplerův třetí zákon o pohybu planet vypočítat vzdálenost od mateřské hvězdy. Tyto tři informace už stačí k tomu, aby bylo možné planety zařadit mezi kandidáty na existenci mimozemského života podobného tomu našemu.

Pomocí této metody už Kepler za první etapu své mise trvající 16 měsíců trvání (období od května 2009 do září 2010) objevil 61 planet. U dalších 2300 hvězd přinesla data dávající tušit, že by tam planety mohly být také.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

obr: Princip hledání exoplanet teleskopem Kepler

You have no rights to post comments