Novákoviny

"Znám ještě pár takových lidových písniček," říká Haškův Josef Švejk, když ho vyhazují z blázince. "Třeba Kde domov měj, Vojenští páni vojnu započali, Zachovej nám Hospodine a Když jsme táhli k Jaroměři..." Císařská hymna Zachovej nám Hospodine, v níž se mimo jiné říká "Uměním i vědou silný duch se zmáhej..." se tu ocitá nejen ve společnosti budoucí hymny české, ale i přisprostlé vojenské odrhovačky, v níž se dechový hudební nástroj vkládá do tělního otvoru, který se k hraní obvykle nepoužívá. Tak nějak se narodil národ Švejků.

A tak se také z našeho prostoru vytratila píseň, kterou mnozí považují za vůbec nejkrásnější hymnu i po hudební stránce. Není se co divit: nesložil ji nikdo menší než Joseph Haydn (1732-1809)

Ideály monarchie

V 90. letech 18. století Evropu děsila francouzská revoluce, která společně s velkými ideály volnosti, rovnosti a bratrství, přinesla ukrutnosti, jaké nebyly obvyklé ani v tehdejších válkách. Revolucionáře vedla k vítězství i bojová píseň s velkolepou melodií a textem, v němž krev teče proudem z každé sloky - později známá jako Marseillaisa a ještě později jako francouzská hymna. Složil ji ženijní důstojník Claude Rouget de Lisle.

Haydn, laskavý katolík milující kanadské žertíky a svůj záhon růží, usoudil, že i jeho svět by měl mít píseň vyjadřující ideály, na nichž stojí. Inspirovala ho především britská královská hymna God Save the King, s níž se seznámil při své návštěvě Anglie.

Myšlenka získala podporu Hydnova mecenáše Gottfrieda von Swieten, který zadal napsání textu básníkovi Lorenci Haschkovi (podobnost s Jaromírem Haškem je čistě náhodná).

Haschka (1749-1827) prodělal zajímavý intelektuální vývoj. Mládí prožil v jezuitském řádu, po jeho zrušení se stal obdivovatelem osvíceného císaře Josefa II. a nakonec svobodným zednářem. V této fázi své umělecké kariéry psal mimo jiné texty namířené proti papežovi. Po Josefově smrti se vrátil zpět ke katolické víře.

Poprvé hymna zazněla na oslavě narozenin císaře Františka II. (1768-1835) 12. února 1797. Protože poslední sloka byla věnována osobně jemu, po jeho smrti se tato část měnila vždy podle jména vládnoucího císaře. Ostatní verše vyjadřovaly ideály mnohonárodní monarchie: svornost, právo, ochrana poctivě nabytého majetku, věrnost panovníkovi a odhodlanost tyto hodnoty bránit. Český i německý text najdete zde.

Jednota, právo a svoboda

Haschkův text byl přeložen do všech jazyků monarchie. Hymna známá u nás pod názvem Zachovej nám Hospodine (Gott erhalte Franz den Kaiser nebo také Kaiserlied) měla velký ohlas, mimo jiné také v hudebních dílech dalších skladatelů.

Je mezi nimi i Bedřich Smetana, v jehož Triumfální symfonii složené na počest Františka Josefa I. zní její motiv. Někteří hudební badatelé tvrdí, že Haydn se při skládání Gott erhalte Franz den Kaiser inspiroval chorvatskými lidovými nápěvy.

Po rozpadu monarchie roku 1918 písen přestala být rakousko-uherskou hymnou a začala žít vlastním životem. Dodnes zůstala jakousi hymnou monarchistů všech zemí bývalé říše, zněla i na pohřbu Otty Habsburského roku 2011 ve Vídni.

Už mnohem dřív ale melodie zaujala německého básníka Augusta Heinricha von Fallersleben. Ten roku 1841 nahradil Haschkův text vlastním, přizpůsobeným německým poměrům: Němci tehdy usilovali o sjednocení rozdrobených státečků. Tak vznikla varianta známá jako Das Leid der Deutschen (Písen Němců).

Roku 1922 se Píseň Němců stala oficiální hymnou Německa. Na rozdíl od Haschkova textu tady měla první sloka silný nacionalistický náboj (Deutschland, Detschland über alles, über alles in der Welt...), což později v časech Třetí říše dostalo nový pochmurný význam. Po válce proto vítězní spojenci tuto sloku zakázali.

Pokusy vytvořit novou německou hymny však ztroskotaly - a nakonec se jí znovu stala Das Lied der Deutschen, bez první sloky. Ty zbylé ostatně vycházely z Haschky:

"Jednota, právo a svoboda německé vlasti

O to se všichni snažme bratrským srdcem a rukou

Jednota, právo a svoboda

jsou zárukou štěstí"

Jan A. Novák

Psáno pro www.i60.cz

You have no rights to post comments