Tragické výročí: Zkáza vzducholodi Hindeburg
- Kategorie: Technika
- Vytvořeno 6. 5. 2011 9:10
Obrovská vzducholoď se majestátně sunula nad letištěm v americkém Lakehurstu za obdivné pozornosti davu diváků, novinářů, reportérů a kameramanů. Necelá stovka lidí na jejích luxusních palubách se za pár okamžiků bude moci pochlubit, že překonala Atlantik vzduchem. Pak však zahřměla mohutná exploze a více než čtvrt kilometru dlouhý trup se změnil v ohnivou smršť...
Dnes uplynulo právě 37 let od chvíle, kdy v Lakehurstu u New Yorku tragicky skončil zaoceánský let německé vzducholodi LZ-129 Hindenburg.
Zkáza dopravní vzducholodi Hindenburg 6. května 1937 bývá označována za jeden z velkých přelomů v letectví - skončila tak prý éra vzducholodí a vlády nad nebem se s definitivní platností ujala letadla těžší než vzduch. Katastrofa, při níž z 97 lidí na palubě v ohni zahynulo 37 osob, měla být důkazem nespolehlivosti a nebezpečnosti těchto plavidel. Ve skutečnosti je kolem tragédie celá řada nejasností a mnohé nasvědčuje tomu, že šlo o sabotáž. Navíc vzducholodě pak ještě konaly užitečné služby během druhé světové války - ale to už je trochu jiná historie.
Vraťme se tedy nyní k tragédii Hindenburgu.
Nepřekonaný div techniky
Už od časů hraběte Zeppelina mělo Německo v konstrukci velkých vzducholodí s pevnou kostrou před ostatním světem značný náskok.
obr.: LZ-129 Hindenburg v celé své kráse
Během první světové války vzbuzovaly armádní i námořní zepeliny hrůzu a vázaly na sebe značnou část letectva Spojenců. Po krátkém poválečném zákazu stavby se Německo pod vedením dr. Hugo Eckenera soustředilo na stavbu luxusních dopravních vzducholodí. Loď LZ-127 překonávala s pasažéry jeden rekord za druhým - a LZ-129 Hindenburg ji měl ještě o mnoho překonat.
Hindenburg byl technickým divem, který patrně zůstane svým způsobem navždy nepřekonaný. Na stavbu kostry se spotřebovalo 22 km trojbokých nosníků, 70 km duralových profilů a 135 km ocelového drátu. Trup pokrývalo 27 tisíc čtverečních metrů tkaniny napuštěné ochranným hliníkovým barvivem. Z trupu vyčnívalo pouze kapkovité velitelské stanoviště pod přídí, kam se sbíhalo ovládání kormidel, motorů, zátěžových nádrží a dalších zařízení. Uprostřed lodi byla nezávislá elektrocentrála o výkonu 30 kW zásobující desítky elektromotorů, čerpadel, ovládání antén, výtahů, kuchyňského zařízení, vysílací stanice a navigační přístroje a také stovky žárovek v kabinách a koridorech.
Létající palác
Prostory pro cestující byly zabudovány přímo do doutníkového trupu ve dvou palubách. Na horní bylo 25 kabin se dvěma lůžky, s mycím stolkem, přívodem teplé a studené vody. V zadní části této paluby byla 14 metrů dlouhá jídelna, v přídi obytná hala, písárna a čítárna.
Na dolní palubě byl sprchový kout, kuchyně a kuřárna jištěná bezpečnostním zařízením (náplní nosného tělesa byl vodík, protože na nehořlavé hélium uvalil jediný výrobce - USA - embargo).
obr: Interiér lodi. O pohodlí Hindenburgu se může pasažérům dnešních letadel jen zdát. Rekonstrukce: Kevin de Snates
Zde se také nacházely kabiny mužstva. Na bocích trupu se táhly prosklené vyhlídkové paluby. Při záoceánských letech bylo na palubě kolem sta osob, na kratších plavbách jich však mohlo být i 150.
Němci sice museli plnit své vzducholodi nebezpečným vodíkem, nepovažovali to však za tragédii, protože za několik desetiletí provozu zepelínů v nejtěžších podmínkách (včetně válečných) získali neocenitelné zkušenosti. Graf Zeppelin i Hindenburg byly sice stavěny tak, aby mohly být neseny i héliem, avšak to USA nikdy neuvolnily. Létalo se proto s vodíkem a dlouhá kariéra Graf Zeppelinu ukazovala, že to jde. Když však před zraky fotografů a kameramanů explodoval Hindenburg, nebylo nic lehčího, než tvrdit, že příčinou byl výboj statické elektřiny, který zapálil vodíkovou náplň nosného tělesa. A datum 6. května 1937 vešlo do dějin jako konec jedné éry ve vzdušné dopravě.
Nehoda nebo sabotáž?
Ve skutečnosti je však tato často opakovaná "pravda" možná mylná. Nejen proto, že se statickou elektřinou se při konstrukci zeppelinů počítalo. Podivné jsou i některé okolnosti vyšetřování katastrofy. Existují důkazy o tom, že němečtí členové vyšetřovací komise měli na přímý příkaz Göringa potlačovat všechny indicie, které by nasvědčovaly jiné příčině než "přirozené" katastrofě. Žádné přímé důkazy o sabotáži se sice (možná právě proto) nedochovaly, těch nepřímých však je celá řada.
Na prvním místě je výpověď mnoha svědků, kteří těsně před explozí viděli záblesk uvnitř zadní části trupu v místech, kde jím procházel servisní koridor.
obr: Málo známý záběr exploze Hindenburgu
Spíš než statická elektřina mohla být jeho příčinou malá nálož, která vodíkovou náplň zapálila. Odpůrci teorie sabotáže poukazují na to, že takovou nálož mohl umístit jen někdo z posádky, a v takovém případě by se odsoudil k téměř jisté smrti. Ve skutečnosti však měla loď v okamžiku exploze už několik hodin odpočívat v hangáru. Nepřízeň počasí u amerických břehů však způsobila zpoždění a pachatel při přistávacím manévru nemohl opustit své stanoviště, aby akci přerušil.
Podle některých teorií byl pachatelem údajné sabotáže mladý mechanik Erich Spahl, plavovlasý modrooký antifašista, který při havárii uhořel. Vadilo mu, že loď "vyzdobená" hákovými kříži slouží jako létající reklama na Hitlera po celém svět. Dokonce i při smutečním obřadu na počest obětí katastrofy v USA byly rakve zdraveny hajlováním a zdviženými pravicemi...
Ani katastrofa v Lakehurstu však neznamenala konec velkých vzducholodí. Němci ještě stačili dokončit a zalétat sesterskou loď Hindenburgu LZ-130 Graf Zeppelin II a rozestavěli LZ-131. Skutečným koncem bylo vypuknutí druhé světové války, kdy nechal Göring všechny lodě sešrotovat a hliník použít na výrobu letadel. Po válce sice oblohu na Atlantikem skutečně opanovala dopravní letadla, ovšem o pohodlí, jak měli cestující zeppelinů, si mohou jejich pasažéři nechat jen zdát. Projekty velkých létajících lodí se objevují stále, takže je stále ještě naděje, že 6. květen 1937 nebyl koncem, ale jen přerušením jedné velké éry.
Jan A. Novák
UPOZORNĚNÍ:Podrobnosti o vzducholodi Hindenburg a dalších plavidlech lehčích než vzduch najdete ne mém webu http://vzduchol.sweb.cz/