Novákoviny

Když se řekne Golem, každý si představí Prahu časů Rudolfa II. a rabiho Löwa. Jenže golemů bylo ve skutečnosti víc a každý trochu jiný. Historikové se dodnes přou, odkud se vzala legenda o bytostech uměle vytvořených učenými rabíny. Není přitom bez zajímavosti, že židovští učenci v souvislosti s golemy řešili i takové otázky, jako je právní postavení robota, nebo přípustnost sexu s umělou bytostí. Předběhli tak dobu o několik staletí – co ale golemové doopravdy byli, to nevíme dodnes.

 

obr: Golem, kterého jako ilustraci slavné Meyrinkovy knihy nakreslil Hugo Steiner-Prag

 

"Mocný rabi Löw si jej vytvořil z hlíny a oživil tím, že mu vložil do úst posvátný šém. Golem... posluhoval, vodu nosil, dříví štípal, zametal a vůbec vykonával všechny hrubší práce. Přitom nejedl, nepil a nepotřeboval odpočinku," říká Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Byl to tedy nějaký druh domácího robota, o jakém se může dnešním hospodyňkám jen zdát?

Sotva. Starší židovsko-německé legendy (z nichž Jirásek zřejmě čerpal) sice také mluví o hlíně a šému, ale motiv nenáročného pomocníka v domácnosti v nich nenajdeme. Právě naopak, Golem stvořený pomocí magických praktik byl určený výhradně k chrámové službě a ochraně ghetta. Použít jej k domácím pracím by bylo totéž co rouhání.

Sex s robotem

Termín "golem" se vyskytuje už v nejstarších židovských náboženských textech - jde o výraz pro cosi nedokončeného, zárodečného. Člověk Adam vznikl z golema tak, že Bůh vdechl duši figuře vytvořené z prachu a vody. Ze stejných pramenů ale víme, že zušlechtit neživou hmotu až do stádia golema nebylo jen výsadou Boha.

S pomocí nejrůznějších magických praktik mohli prý totéž dokázat i obzvlášť učení mužové vyznačující se dokonalou znalostí posvátných textů. Tak se legenda o golemech objevuje v souvislosti s mnoha židovskými učenci a s mnoha ghetty. Známý je například golem rabiho Elija z polského Chelmu - i když do popularity svého pražského kolegy má dost daleko.

 

obr: Tak vypadá Golem v ilustraci od Mikoláše Alše k Jiráskově pojetí pověsti. Je zřejmé, že představa tohoto stvoření jako robota vznikla až mnohem později a rozšířila se zejména díky filmu Císařův pekař

 

Není přitom bez zajímavosti, že zdaleka ne všichni golemové byli jen nemotorní hromotlukové pražského typu. Učený španělský žid Šelomo ibn Gabirol, který žil v 11. století, si prý ze dřeva postavil golema ženského rodu, který mu obstarával domácí práce - ale zřejmě i lecjaká jiná povyražení. Šeloma tedy sousedé udali úřadům, že se svým robotem provádí rozličné nemravnosti, a tak byla umělá bytost zase rozebrána.

Patrně nešlo o ojedinělý případ. Jiné židovské texty dokonce řeší zcela praktický problém, zda je tělesné obcování s umělými tvory přípustné a zda je správné je zabít. V jednom komentáři ke Knize stvoření se dochází k překvapivě tolerantnímu názoru, že na tom není nic špatného, protože nejde o lidské tvory, takže jsou jaksi mimo veškerá zákonná ustanovení.

Varování moudrých rabínů

S hromotluckými roboty z hlíny typu pražského Golema, byl zas jiný problém: při nesprávné údržbě se vymykali kontrole, takže často napáchali víc škody než užitku. Havárie tohoto druhu postihla i pražského Golema, takže rabi Löw jej musel vyřadit z provozu odstraněním kouzelného šému.

Stalo se tak, zrovna, když učený rabi ve Staronové synagoze vedl sobotní bohoslužbu a odříkával její 92. žalm. Řádění golema ovšem bylo takové povahy, že učenec musel přerušit i posvátný úkon. Právě proto se tu prý od té doby tento žalm zpívá dvakrát. Vzhledem k výši napáchaných škod se pak už rabi Löw k restartu neposlušného panáka neodhodlal a hliněný muž byl uklizen na půdu Staronové synagogy.

 

obr: V souvislosti s golemy se moudří rabínové zabývali problémy, které až dnes znovu začína řešit moderní kybernetika a robotika

 

Nepřekvapí proto, že židovské texty často řeší problém, jestli je člověk vůbec oprávněn takovéto bytosti vytvářet. Docházejí k zajímavému závěru: kdyby byl člověk dokonalý jako Bůh, byli by jím postavení roboti (pardon, golemové) také dokonalí. Jenomže člověk je jen člověk - a podle toho vypadá i jeho konstruktérské dílo.

Na druhou stranu, kdybychom byli dokonalí jak Bůh, nejspíš bychom žádného golema nepotřebovali. Je proto lepší pracovat sám na sobě, než vytvářet panáky k svému obrazu. Někdo možná namítne, že i Bůh ve své osamělosti cítil potřebu si něco takového uplácat a vyšel mu z toho nijak zvlášť zdařilý Adam... ale toto ožehavé téma raději učeným rabínům - nebo moderním kybernetikům či etikům vědy.

Důležité je něco jiného: moudří rabíni se zcela vážně zabývali problémem, který se stává mimořádně závažný až dnes. Teprve celá staletí po nich řešila stejnou otázku sci-fi literatura a až dnes k ní pomalu dospívá praktická kybernetika: je stvoření umělé bytosti přínosem nebo hrozbou? A přísluší vůbec člověku něco takového vytvářet?

Podobné otázky už nejsou jen doménou beletrie, ale například i základním motivem knihy britského kybernetika Kevina Warwicka, která před několika lety vzbudila značný ohlas. Že zřejmě jde o problém naléhavý, naznačuje už samotný název jeho díla: "Úsvit robotů, soumrak lidstva".

 

- - - - - - - - - - - - - 

UPOZORNĚNÍ:

Podrobněji se můžete tajemným Golemem, možná ještě tajemnějším Gustavem Meyrinkem i dalšími záhadami naší země seznámit v knize Tajemné Česko, Pokud ji nenajdete u Vašeho knihkupce, lze ji objednat zde.

- - - - - - - - - - - - - 

 

Staří židovští myslitelé se v souvislosti s golemy trápili také otázkou, jestli umělá bytost, která vypadá jako člověk a jedná jako člověk, může také dosáhnout na vlastnictví duše - jinými slovy, jestli se může stát člověkem v pravém smyslu slova. Tatáž otázka stále naléhavěji vyvstává i před námi v souvislosti s počítači a roboty. Pražská pověst o umělé bytosti, která nejdřív sloužila, pak se vymkla kontrole a proto nakonec musela být definitivně zničena, je tedy nejen pohádkou, ale i mementem. Mementem, na jehož vyslyšení už možná začíná být pozdě.

Otec Golemovy slávy

Pražský Golem předčil věhlasem své soukmenovce především díky stejnojmennému románu Gustava Meyrinka (1868-1932). Na stránkách této knihy ale nenajdeme ani Jiráskova pomocníka v domácnosti, ani funící hliněné monstrum z filmu Císařův pekař, ale dokonce ani magicky stvořenou bytost starých židovských textů. Je to spíš metafyzický princip, tak trochu genius loci pražského ghetta, přízrak obtěžkávající už tak dost ponurý text ještě temnějším tajemstvím.

Meyrink jej nepopisuje - ale ilustrátor prvního vydání románu Hugo Steiner-Prag mu dal krutou tvář s asiatskýma očima a bezcitným výrazem, která mluví za všechna slova. Snad právě tímto počinem ožilo z Golema vše, co na jeho mýtu bylo magicky skutečné a vydalo se to na vítězný pochod světem.

 

obr: Působivá obálka slavné Meyrinkovy knihy, které Praha vděčí za jeden ze svých největších turistických magnetů. Mystik Gustav Meyrink přitom byl možná přinejmenším stejně záhadný jako sám Golem

 

 

Golemovským mýtem, v němž nelze oddělit pravdu od skutečnosti, je i Meyrinkova smrt. Začátkem prosince 1932 se rozloučil se svými příbuznými, zaujal jogínskou pozici a v okamžiku, kdy nad jezero u jeho domu vyšlo slunce, myšlenkou přiměl své srdce, aby přestalo bít.

Je to pravda, rodinná legenda, nebo marketingová báchorka, která měla dědicům zvýšit výnosy z autorských práv? To už se asi nikdy nedovíme. Jisté ale je, že právě Meyrink je člověk, který pražského Golema svým způsobem opravdu našel - a oživil k nové slávě.

Jak to ale bylo s Golemem rabiho Löwa, kterého mnozí dodnes hledají na půdě Staronové synagogy i jinde?

Tajemství Maharala

Přesné datum narození Jehudy Arjeho (Löwa, Leva nebo Loewa) ben Bezalel není známé. S místem narození je to podobné: buď spatřil světlo světa v dnešním Německu, nebo v dnešním Polsku, údajně však linie jeho předků vedla až k biblickému králi Davidovi. Stejně málo se toho ví i o studiích budoucího rabiho Löva a nechybí ani názor, že byl samouk.

Prvním historicky známým datem souvisejícím s jeho životem je rok 1553, kdy se stal v Mikulově vrchním zemským rabínem na Moravě. Rokem 1573 začalo jeho první a nejdelší pražské období trvající 11 let. Pak se sem vrátil ještě dvakrát a zemřel tu roku 1609. Je znám také pod hebrejským akronymem Maharal. Je to zkratka slov Morenu Ha-rav Rabi Leva, což znamená "náš učitel, rabi Leva".

 

obr: Jedna z geniálních ilustrací od Huga Steiner-Prag k Meyrinkově knize

 

Na rozdíl od ostatních vynikajících mužů působících v rudolfinské Praze, nebyl Maharal ani přírodovědec, ani mág nebo alchymista - a to i přesto, že mezi jeho přátele patřil také Tycho Brahe. Rabi Löw se zabýval (stejně jako většina židovských učenců té doby) především studiem židovských náboženských textů. Měl však i pozoruhodné názory na výchovu studentů a nechybí ani tvrzení, že byl přímým předchůdcem Jana Amose Komenského. Zajímal se rovněž o přírodu, soudil ovšem, že základním nástrojem pro její poznání jsou náboženské texty - mimo jiné i proto, že vesmír je Božím dílem. Studium přírodních věd je tedy v podstatě jen jakousi nadstavbou studia Tóry. Do renesančního pojetí vědy to mělo daleko, v prostředí ortodoxních a nedůtklivých židovských učenců však šlo o názor dost odvážný.

Jirásek však šel ještě dál a barvitě líčí nejen Golema, ale třeba i to, jak rabi uspořádal pro císaře Rudolfa jakousi seanci, na níž se - snad za pomoci projekce z laterny magiky - zjevují starozákonní proroci. Na této legendě ovšem je pravdivé jen to, že rabi se s císařem setkal. Vše ostatní bylo úplně jinak.

"Náš Pán, císař, přímý, velké světlo, velebený Rudolf, ať je povýšen jeho Majestát, ve své hojné milosti a opravdovosti povolal a pozval k sobě Levu syna Becalela a milostivě a s radostí jej přijal. A mluvil s ním tváří v tvář, tak jako člověk mluví se svým přítelem. A povaha a osobitost té záležitosti je skrytá, zapečetěná a neznámá. A stalo se to zde ve svaté obci Praze, dne 13. adaru 352 (26. února 1592)."

Tak to zapsal jiný pražský učený žid David Ganz - a žádný jiný doklad o setkání neexistuje. O čem spolu dva mimořádní muži mluvili, je tak možná největší skutečnou záhadou spojenou s rabiho jménem. Neexistuje totiž sebemenší náznak toho, že by se někdy zabýval snahou o vytvoření něčeho na způsob golema.

To ovšem neznamená, že k prostředí židovských ghett toto záhadné monstrum nepatří. Příběh golemů a příběh rabiho Löwa však jsou dva různé motivy, které se spojily v jeden až dlouho po Maharalově smrti. Hledání místa posledního odpočinku pražského Golema je tedy zjevně pošetilé.

Především prostřednictvím Golema ale dosáhl rabi Löw v českých dějinách i mýtech mimořádného postavení: byl do nich kooptován jako postava rovnoprávná, sympatická a skrz na skrz kladná, což se zřejmě nepovedlo žádnému rabínovi v žádné jiné zemi. Budiž to přičteno ke cti Čechům, zdejším Židům i Němcům zastoupeným tolerantním císařem Rudolfem. A na věčné časy uchováno jako důkaz, že tyto tři národy spolu mohly žít a vzájemně se při tom obohacovat - a ke škodě všech tří se to nakonec nepovedlo.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

 

 

obr: Staronová synagoga, na jejíž půdě podle některých pověstí Golem odpočívá.

Foto: Jan A. Novák

You have no rights to post comments