Novákoviny

Vědci možná mají v rukách nový důkaz o dávném životě na Marsu. Poprask kolem meteoritu ALH 84001, který měl obsahovat zkamenělé buněčné struktury, si možná mnozí ještě pamatují. Nyní nejnovější výzkum rozpoutal stejnou diskusi o jiném meteoritu pocházejícím z Rudé planety.

"V mnoha ohledech to vypadá jako zkamenělá buňka - fascinující ale je, že zcela nepochybně pochází z Marsu," říká profesor Ian Lyon z Manchester University, který zkoumal meteorit známý pod označením Nakhla. Jeho poznámka se týká nápadně pravidelné oválné struktury v kameni. Britsko-řecký tým, který výzkum prováděl, nakonec dospěl k závěru, že se sice nejspíš nejedná o fosilii živé buňky, přesto jeho výsledky pravděpodobnost života na Marsu zvýšily.

Další člen týmu Elias Chatzitheodoridis z Národní technické univerzity v Athénách k tomu uvedl: "S největší pravděpodobností nešlo přímo o buňku. Mohla to ale vytvořit skupina bakterií nebo kolonie nějakých jiných organismů, které žily v dutině horniny."

Meteorit, který zabil psa

Podezření, že marsovský kámen Nakhla obsahuje stopy mimozemského života, trvá už několik desetiletí. Svou domovskou planetu opustil po úderu asteroidu před 1,3 miliardami let. Po dlouhém bloudění vesmírem explodoval roku 1911 nad oblastí Nakhla v Egyptě u Alexandrie, podle níž dostal jméno. Rozpadl se při tom na mnoho kusů, z nichž jeden údajně zabil jakéhosi psa.

obr: Jeden z úlomků meteoritu Nakhla. Mars odpustil před 1,3 miliardami let, tedy v době kdy měla být planeta už dlouho pustá. Pokud opravdu ukrývá stopy života, znamenalo by to, že se na Rudé planetě mohl vyvinout do vyšších forem, než se dosud předpokládalo

Foto: Smithsonian

Kámen i pes se díky tomu stali slavní, protože o případu referovaly anglické i egyptské noviny a stále bývá uváděn jako doklad toho, že kosmické projektily mohou zabíjet. A to i navzdory tomu, že kromě výpovědi jakéhosi Mohammeda Ali Efendiho Hakoma žádný další důkaz o smrti nešťastného zvířete neexistuje.

V roce 2006 se do zkoumání úlomku uloženého v londýnském Muzeu přírodní historie pustili vědci z NASA, Lockheed Martin Corporation a z britské Open University. Pomocí elektronového mikroskopu přitom v jeho pórech objevili materiál bohatý na uhlík uspořádaný do krystalických útvarů zvaných dendrity.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Víc informací o možných nálezech mikroorganismů v meteoritech a o hledání mimozemského života najdete v knize Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Nalezené struktury se nápadně podobají stopám, které na Zemi vytvářejí mořské mikroorganismy ve vulkanických sklech. Uhlík je základní složkou živé hmoty, objevitelé se proto snažili zjistit, zda se do meteoritu nedostal až po pádu.

"Pokud je uhlík původní, mohl se dostat na Mars buď z meteoritů zvaných uhlíkaté chondrity, nebo je biologického původu, " konstatovali tehdy badatelé. Už roku 2006 se také objevily zprávy, že v kameni Nakhla jsou aminokyseliny (základní složka bílkovin) a oválné struktury podobné primitivním bakteriím.

Úkryt kolonie mikroorganismů?

Útvar, který v meteoritu Nakhla britsko-řecký tým zkoumal nyní, je asi 80 mikrometrů dlouhý a 60 mikrometrů široký. To je mnohem víc než mají pozemské baktérie, ale jde o typické rozměry tzv. eukariotických buněk. Jde o buňky vývojově pokročilejší - takové z nichž se skládají i těla všech mnohobuněčných organismů, včetně našich. Potvrzení jejich existence na Marsu by znamenalo, že tamní život pokročil do poměrně vysokého stádia evoluce. Není přitom bez zajímavosti, že na Zemi dospěl život do formy Eukaryota před 1,8 až 0.8 miliardami let, tedy někdy v době, kdy kámen Nakhla opustil Mars.

obr: Oválná struktura nalezená v meteoritu Nakhla nápadně připomíná pozemské eukariotické buňky

Foto: E. Chatzitheodoridis, S. Haigh, I. Lyon

Vědci pro zkoumání oválné struktury použili nejmodernější současné metody: elektronový mikroskop, rentgenovou analýzu a hmotový spektrometr. Ukázalo se, že ovál vyplňuje jíl bohatý na železo a další minerály. Badatelé proto usoudili, že vlastní útvar je nebiologického původu.

"Náš výzkum ukázal, že to nejspíš nebyla živá buňka, ale že útvar kdysi obsahoval velké množství vody," říká Ian Lyon. "Ta se při dopadu asteroidu promísila s horninami z povrchu i z podzemí Marsu a pronikla do oválné dutiny, která vznikla už dřív. Jde tedy o indicii, že na planetě kdysi byly podmínky vhodné pro život. Ale nejen to. Ukazuje také, že velké dopady asteroidů tam mohly vytvářet podmínky pro existenci života ještě dlouho poté, co už ostatní povrch Marsu vychladl a zamrzl."

Profesor Lyon přitom nevylučuje, že živé organismy na Marsu jsou stále: "Panuje přesvědčení, že tam je pro život moc chladno a sucho. Ale to není pravda, protože známe na Zemi hodně mikroorganismů, kteří by si s takovými podmínkami uměli dobře poradit."

"Moc by nám při určení původu této struktury pomohlo, kdybychom v jiných materiálech z Marsu našli další takové útvary," dodává Chatzitheodoridis. "Pak by se případná podobnost se stopami kolonií mikroorganismů na Zemi dala dokázat mnohem snadněji."

Jan A. Novák

Psáno pro Ihned.cz

doplňkový text

Stručná historie Marsu

-4.7 mld. let: vznik planety

-4,1 až - 3,5 mld. let: éra Noachian. Podmínky podobné jako na Zemi, hutá atmosféra tekutá voda, možný vznik života

-3,6 až - 1,8 mld. let: éra Hesperian. Řídnutí atmosféry, ustávání sopečné činnosti, případný život vymírá

-1,7 mld let až současnost: éra Amazonian. Současný stav.

obr: Tak mohl vypadat povrch Marsu během noachiánské éry

You have no rights to post comments