Novákoviny

"Stop!" Tak by nejspíš mohl znít úplně poslední telegram, až pošty celého světa zruší telegrafní službu. Zprávy, že se tak už stalo, se sice ukázaly být - mírně řečeno - nepřesné, přesto už je telegraf v klasické podobě prakticky mrtvý. A zaslouží si, aby mu byla vzdána čest: máloco změnilo svět tak jako pavučina drátů přenášející změť teček a čárek. Ale nejen proto - morseova abeceda byla pravděpodobně první všeobecně použitelný systém zaznamenávající informace v binárním kódu, čšlo tedy o významný příspěvek k pozdější digitální revoluci.

Telegraf postupně umírá už dlouho a zdaleka ne jen díky elektronické poště. Z oceánů, kde slavné ...---... bylo poslední nadějí tonoucích lodí desítky let, jej už v únoru 1999 vyhnaly satelitní záchranné systémy.

Na souši ale skomírá vynález pana Morseho především díky internetu. Poslední telegram v České republice údajně dostalo pelhřimovské Muzum rekordů a kuriozit na apríla 2010; jisté je, že den předtím Česká pošta telegrafní službu pro všeobecný nezájem opravdu zrušila.

"Poslední telegram", o němž referovala světová média tento týden, byl ve skutečnosti poslední jen v Indii. Telegrafní služby stále nabízí řada telekomunikačních společností a zákazníci je chtějí především pro slavnostní příležitosti: dostat blahopřání ke svatbě nebo promoci na ozdobném telegrafním blanketu vypadá přece jen o dost lépe než obyčejná esemeska.

V rozvojových zemích zase pořád ještě je dost lidí, kteří nemají přístup k internetu. Jenže i tak zůstala už jen forma: telegrafní dráty, ťukající Morseho přístroj blyštící se mědí a telegrafista s klotovými rukávy patří minulosti, protože zpráva jde moderními telekomunikačními spoji. Nicméně telegram (nebo něco, co se jako telegram aspoň tváří) můžete dostat a poslat v Japonsku, Mexiku, Francii, Rusku a celé řadě dalších zemí. Zájem není malý, o čemž svědčí i to, že telegrafní služby ve vyspělých zemích nabízejí především soukromé společnosti.

Mniši, žabí stehýnka a bublinky

Snaha vymyslet něco jako telegraf je stará už několik tisíc let; římská říše se musela rozdělit i proto, že ovládat takový kolos pomocí poslů a optických znamení nešlo. S objevem elektřiny od 18. století přišla snaha využít ji ke komunikaci. Někdy i dost kuriózní.

obr: Teprve možnost rychle komunikovat na velké vzdálenosti umožnila průmyslovou revoluci. Ale nejen to - byla také revolucí v politice, vojenství a řadě dalších oborů. Málokdo změnil svět tak jako Samuel Morse a jeho telegraf

Foto: dobová ilustrace

Roku 1745 francouzský kněz Jean-Antoine Noilet natáhl drát od svého zdroje napětí (jímž tehdy byl obrovský kondenzátor zvaný leydenská láhev) k nedalekému klášteru a s uspokojením zjistil, že když doma sepne kontakt, na druhém konci drátu mnich vykřikne něco jako "juvaujs" (ovšemže francouzky, takže nejspíš "žauvés").

Mniši nároční na stravu byli později nahrazeni vypreparovanými žabími stehýnky, která sebou při průchodu proudu efektně škubala. Ovšem i tohle řešení mělo své mouchy - po několika dnech doslova a hodně.

První skutečný elektrický telegraf postavil roku 1809 německý vynálezce Samuel Thomas von Sömmering. Na jednom konci byla klávesnice, na druhém 35 skleněných válců s roztokem kyseliny označených písmeny. Elektřina roztok rozkládala, takže se tvořily bublinky.

Potíž spočívala v tom, že mezi stanicemi muselo vést tolik drátů, kolik bylo písmenek. Ta téhle vadě ztroskotaly desítky dalších systémů - až přišel Samuel Morse, který na to šel obráceně: nejdřív vymyslel novou abecedu a teprve k ní i telegraf.

Geniální tečky a čárky

Samuel Finley Breese Morse (1791-1782) byl profesí malíř specializující se především na portréty. K zájmu o telekomunikaci ho údajně přivedlo úmrtí jeho ženy - jízdní posel mu doručil zprávu o zlepšení jejího zdravotního stavu po nemoci v době, kdy už byla mrtvá a nestihl ani její pohřeb. A tak se pustil do zlepšování telegrafu. Výsledek byl geniálně jednoduchý: přístroj vyrobený na koleně z malířského stojanu, který si vystačil s pouhými dvěma dráty. Patent nese letopočet 1847.

obr: Vynálezce telegrafu Samuel Morse se svým přístrojem. Původním povoláním byl  portrétní malíř - a ne špatný

Myšlenka Morseho telegrafu spočívá především v převodu písmen a čísel do binárního kódu teček a čárek. Pomocí pouhých dvou znaků (krátkého a dlouhého elektrického impulsu) tak bylo možné po jednom drátě sdělit cokoliv. Technické provedení pak bylo na snadě: na jednom konci jednoduchý spínač, kterému se říkalo Morseho klíč, na druhém konci elektromagnet, díky němuž se elektrické impulsy zapisovaly jako tečky a čárky na pohybující se pás papíru. "Jak prosté, milý Watsone," komentoval by jistě Sherlock Holmes telegraf před svým přitroublým přítelem.

Na dnešní dobu prosté až moc a tak půvabné telegrafní přístroje už najdeme jen v muzeích. Tak už to chodí - horší ale je, že společně s telegrafem se vytrácí i Morseova abeceda. Svého času se její znalostí mohl pochlubit každý správný kluk, učila se ve skautu, Junáku i Pionýru a příslušníci starších generací si nejspíš ještě hodně písmen vybaví. Mladší už ne a to je škoda, protože myšlenka abecedy skládající se ze dvou znaků je nadčasová - a může se hodit právě v situacích, kdy vysoce sofistikovaná technika selže, ale třeba i ochrnutým lidem.

Morseho telegraf se rychle ujal a když se v polovině 19. století začaly pokládat podmořské kabely, změnil se svět jako nikdy předtím. Začala informační éra, která dodnes neskončila.

Informace mají cenu zlata (tedy alespoň ty, které jimi opravdu jsou a ne se jen tak tváří), což vedlo a vede k obrovským investicím do vývoje techniky a telekomunikačních systémů. Samuel Morse by asi nad internetem, optickými kabely a telekomunikačními satelity jen nevěřícně kroutil hlavou. Přesto by byla chyba na jeho vynález zapomenout: umí přenést jakoukoliv informaci velmi primitivními prostředky. A to se při zranitelnosti příliš komplikované techniky může velmi hodit.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny 

You have no rights to post comments