Novákoviny

Hledání pravdy je složitá záležitost v životě i ve vědě. Nebyli by to ale vědci, aby se nesnažili na to vymyslet metodu. Už ve 14. století zavedl františkán William z Ockhamu pravidlo, které se dnes nejčastěji používá v této podobě: "Pokud je pro něco možné víc vysvětlení, platí to nejjednodušší". Říká se tomu pravidlo úspornosti nebo také Occamova břitva a velmi rádi jej používají zejména soudci nejrůznějších nových, odvážných nebo nepohodlných hypotéz. Leckdy opravdu funguje - například světlo letící po obloze spíš bude letadlo, satelit, nebo meteor než kosmická loď mimozemšťanů nebo baba Jaga, které se vzňalo koště. A tak někteří ochránci jedině správné vědy Occamovou břitvou řežou do všeho co jim přijde pod ruku. Je na Marsu život? Ne, vždyť jednodušší je tvrzení, že v takových podmínkách prostě být nemůže, než hypotézy, hledající možnosti, jak by tam mohl fungovat. Možná, že se nakonec ukáže, že tam opravdu není, přesto je Occamova břitva za určitých okolností zhoubná: není to přírodní zákon a mnohokrát už selhala. Své by o tom mohl vyprávět třeba mexický rolník Dionisios Polida, který roku 1943 trochu pozdě zjistil, že trhliny tvrdošíjně vznikající na jeho poli nejsou důsledkem sesychající půdy, ale že se mu tam klube sopka. Především ale Occamova břitva dusí fantazii a zakrývá myšlenkovou impotenci těch, kteří s ní lazebničí nápadně často.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny