Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Částice, která drží vesmír pohromadě

higg1Důkaz existence Higgsova bosonu byl jedním z nejvýznamnějších počinů fyziky posledních let - ne nadarmo měla tato částice hmoty přezdívku božská částice a stala se hlavním hrdinou udílení Nobelových cen za rok 2013. Ty sice dostali dva vědci Peter Higgs a Francois Englert za teoretickou předpověď její existence, ale teprve důkaz dal této teorii váhu. Mohl se uskutečnit jen díky obřímu urychlovači LHC a armádě fyziků, matematiků a dalších specialistů, kteří na něm pracovali. Jedním z oddílů tohoto početného vojska jsou i čeští vědci z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.


Proč je vlastně Higgsův boson tak důležitý, že evropské státy vynaložily přibližně 8 miliard dolarů na stavbu LHC a další milióny ročně stojí jeho provoz?

Především proto, že jeho objev je základním krokem k rozluštění podstaty hmoty i celého vesmíru. Pokud patříte mezi takzvané realisty a ptáte se, k čemu vám jsou takové znalosti dobré, pak jediná seriózní odpověď zní: k ničemu. Ale když Luigi Galvani 1780 zjistil, že po doteku vidličky sebou na jeho talíři škubla porce chutných žabích stehýnek, také nebyl žádný praktický užitek v dohledu - a dnes díky tomu máme elektřinu.

Podobně tomu může být i s Higgsovým bosonem. Když hodně popustíme uzdu fantazie, tak jednou může jeho znalost přispět třeba ke stavbě mezihvězdné lodi, nebo ovlivňování gravitace, protože právě díky němu teď sedíte u stolu a neplácáte sebou někde u stropu.

 

Za tajemstvím gravitace


V 70. letech minulého století vznikla představa uspořádání hmoty, která se snažila vyhovovat jak Einsteinově teorii relativity, tak i kvantové mechanice. Problém byl v tom, že obě tyto teorie zjevně měly pravdu, přitom si ale v mnoha věcech protiřečily. Pro usmíření těchto rozporů vytvořili vědci představu, které se od té doby říká Standardní model.

higg2

 

 

obr: Existenci Higgsova bosonu se vědci snaží dokázat pomocí obřího urychlovače Large Hadron Collider (LHC)

 

 

Předpokládá, že veškerá hmota vesmíru se skládá z šesti druhů částic zvaných kvarky a šesti druhů částic zvaných leptony. Všechny její pozorovatelné projevy pak má na svědomí čtveřice sil.

Existenci všech částic předpovězených touto teorií se už podařilo dokázat - s výjimkou jediné. Jenže zrovna ta byla pro standardní model klíčová, protože - velmi zjednodušeně řečeno - celou jeho konstrukci drží pohromadě. Právě proto jí americký fyzik a nositel Nobelovy ceny Leon Ledermann dal v jedné ze svých knih (The God Particle) přezdívku božská částice.

Už v 60. letech minulého století popsal Peter Higgs z University of Edinburgh mechanismus, který (opět velmi zjednodušeně řečeno) ostatním elementárním částicím umožňuje, aby měly hmotnost. Je tedy mimo jiné i zodpovědný za gravitaci - ale především za to, že atomy, molekuly a hmota vůbec drží pohromadě. Teorie počítala s existencí oné částice nepolapitelné částice ze Standardního modelu a dostala jméno Higgsův boson.

Bosony jsou jedním ze dvou druhů částic, které se vyznačují určitými vlastnostmi (těm druhým se říká fermiony). Mezi bosony patří například fotony, zatímco v rodině fermionů najdeme třeba elektron, proton nebo neutron.

 

Stroj pro výrobu Velkého třesku


Lov na Higgsův boson se stal jedním z hlavních důvodů pro stavbu největšího urychlovače světa Large Hadron Collider (LHC). Vznikl v impozantním důlním díle, jenž v mnohém překonává podzemní síť metra leckterého velkoměsta - v kruhovém tunel dlouhém 27 kilometrů nacházejícím se nedaleko Ženevy.

higg3

 

 

obr: Large Hadron Collider útočí na největší tajemství hmoty a vesmíru. Na výzkumu se podílejí i vědci  z Akademie věd České republiky

 

 

Tvoří jej 1600 supravodivých elektromagnetů ochlazovaných kapalným héliem na teplotu necelé dva stupně nad bodem absolutního mrazu (tj. přibližně -271 stupňů Celsia). Magnety vytvářejí dvě souběžné dráhy, v nichž se urychlují svazky protonů na rychlost blízkou rychlosti světla. Za vteřinu tak každý proton proletí dráhu tunelu jedenáctisíckrát.

V každém svazku ale protony letí opačným směrem. - a na několika místech je dráha uspořádaná tak, aby se mohly ve vhodné chvíli srazit. Na krátký okamžik tak vznikne teplota stotisíckrát převyšující teplotu v nitru Slunce a podmínky blízké těm, jaké panovaly na počátku vesmíru během Velkého třesku. Několik detektorů pak zachycuje částice, které při tom vznikly.

Členskou zemí CERN je i Česká republika proto se na obřím urychlovači u Ženevy se proto podíleli i zdejší vědci a firmy. Mají podíl na stavbě jednoho z jeho čtyř detektorů - zařízení ATLAS (A Toroidal LHC AparatuS). To je víceúčelový detektor subatomových částic zaznamenávající dráhu a povahu částic vzniklých při srážkách protonů. Nyní se zabývají zpracováním na něm získaných dat, aby se potvrdilo, že nalezená částice opravdu je Higgsův boson.

"Dospěli jsme k takovým výsledkům, že jsme si jistí, že pozorujeme nový boson," říká Jiří Chudoba z Fyzikálního ústavu AV ČR. "Jestli je to Higgsův bosonn, to si ještě úplně jistí nejsme."

Jan A. Novák

Psáno pro iHned.cz

You have no rights to post comments

Ze stejného soudku

 
Joomla Templates: by JoomlaShack