Novákoviny

 Revoluce usilující o "volnost, rovnost, bratrství" možná nejsou novodobým vynálezem a byly tu už dávno p?ed Robespierrem, Marxem a Leninem. Alespo? podle n?kterých antropolog?, kte?í soudí, že podobný proces musela prod?lat už spole?nost pralidí ve starších ?tvrtohorách (pleistocénu). K modelování "Velké pleistocénní revoluce" si nyní vzali na pomoc i matematické metody a po?íta?e.

Slavný Orwellův román "Farma zvířat" sice je jen podobenství, které na příkladu zemědělské usedlosti paroduje revoluci v tehdejším sovětském Rusku, přesto nejde o takovou fikci, jak by se na první pohled mohlo zdát. Biologové v poslední době zjišťují, že ve zvířecích tlupách opravdu vládnou složité společenské vztahy a mezi jejich členy zuří neustálý "třídní boj". Komplikované hierarchické uspořádání mají například společenstva hyen, surikat, delfínů a samozřejmě i velkých primátů. Zvířata v nich vytvářejí nejrůznější spojenectví a vnitřní aliance, které jim umožňují získat lepší postavení v rámci celé tlupy a tím i lepší přístup k potravě a možnostem páření - obvykle na úkor slabších jedinců. Na vrcholu pyramidy je vůdce (obvykle dominantní alfa samec), jehož moc je neomezená. Každý příslušník má ve struktuře společenství přesně vymezené místo, přičemž zde však neustále vládne skrytý boj o moc. Na venek stabilní poměry panují pouze tak dlouho, dokud je dominantní zvíře schopné zastrašit všechny své protivníky.

Čím dokonalejší mozek, tím složitější jsou interakce ve smečce. Je to logické: paměť tvorovi umožňuje uchovávat různé vzorce chování u sebe i druhých a jejich dopad, zatímco inteligence dovolí jejich vyhodnocování a hledání nových výhodnějších řešení. Zejména u lidoopů je proto možné pozorovat komplikované společenské strategie získávání potravy, partnerů k páření i dalších výhod, které leckdy nabývají rafinovaných forem ne nepodobných politickému boji v lidské společnosti. Jejich součástí je i vytváření spojenectví v rámci tlupy. Podrobně se tímto chováním zabývá holandský psycholog Frans de Waal ve svých knihách s výmluvnými názvy "Šimpanzí politika" a "Opice v nás".

Dnes už tedy etologové (odborníci zabývající se chováním zvířat) o složité hierarchické struktuře ve společenstvích nejvyspělejších savců nepochybují. V souvislosti s tím se ale objevuje velká záhada: všechny známé lidské společnosti v rané fázi lovců a sběračů byly (a někde dodnes jsou) naopak velmi rovnostářské, bez výrazného vnitřního rozčlenění. Mají sice jakési vůdce, jejich postavení je však slabé, protože na rozhodování se podílejí všichni členové tlupy téměř rovnocenně. K přijetí nějakého rozhodnutí je nutný souhlas většiny. Náčelník do tohoto procesu vstupuje pouze v případě sporů. Společenská hierarchie, jak ji známe z historie, se začala vytvářet až mnohem pozdějších fázích rozvoje.

Znamená ostrý kontrast mezi "absolutismem" primátích tlup a rovnostářstvím u pralidí, že někde na evoluční cestě mezi šimpanzem a pračlověkem proběhlo něco jako "Velká pleistocénní revoluce"? A má tento proces nějaký podíl na vzniku unikátního tvora, jímž je Homo sapiens?

Mnozí antropologové se domnívají, že právě během starších čtvrtohor (pleistocénu), jejichž počátek je dnes kladen do doby před asi 1,5 miliónem let, došlo k výrazné změně v postavení lidských předků vůči okolní přírodě. Zatímco dosud byli zcela závislí na jejích darech i nepřátelských projevech, nyní se díky rozvoji mozku a inteligence dosáhli takové úrovně, že se od této závislosti do značné míry osvobodili. Jejich ekologická dominance začala být tak silná, že se dokonce sami stali hnací silou evolučních proměn. O přežití už nerozhodovala fyzická síla, ale rozum. Inteligentnější jedinci byli schopni zajistit obživu i ostatním členům kmene, jejich postavení se tedy zlepšovalo, měli proto více potomků, předávali své geny dalším generacím - a společenství se začalo proměňovat dosud v přírodě nevídaným způsobem: přibývalo v něm chytřejších na úkor silnějších. To také oslabovalo pozici tradičních vůdců, která byla vždy založená téměř výhradně na fyzické převaze nad ostatními. Slabší ale chytří členové brzy zjistili, že se mohou proti zvůli vůdčích alfa samců spojit. Z tlupy slabých jedinců podřízených tyranovi se stala společnost rovných fungující na základě konsensu.

Tuto hypotézu, které se také říká teorie sociálního mozku, dosud zastávali jen někteří evoluční biologové a antropologové. Jiní ji považují za kontroverzní, protože chybějí konkrétní důkazy takového vývoje. Biolog Edgar Duenez-Guzman a počítačový odborník Michael Vose z University of Tennessee v Knoxville se proto rozhodli k ověření použít výpočetní techniku. Vypracovali komplex matematických modelů využívajících simulace rozsáhlých komplikovaných procesů k vyhodnocení změn v tlupách primátů a lidský společenství lovců-sběračů. Jejich metoda vyhodnocovala vliv konfliktů v tlupě na vývoj její hierarchie a do značné mír potvrdila předchozí teorii.

"Ukázalo se, že s rostoucí velikostí tlupy vzrůstá i komplikovanost její hierarchie a dynamika společenských procesů v ní," vysvětlují autoři metody. "Výsledkem stále intenzivnější soutěže mezi jedinci nerovného postavení nakonec paradoxně je rovnostářské společenství."

Vědci ale upozorňují že tyto egalitářské revoluce pravěku rozhodně neměly divokost revolučních výbuchů moderní doby. "Proces probíhal po dobu mnoha generací zřejmě tak nenápadně, že si příslušníci tlupy změn nejspíš ani nevšimli," tvrdí vědci.

Psáno pro slovenské Hospodárske noviny

You have no rights to post comments