Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

X-37: Malý velký raketoplán

x-37B, Boeing, NASA, Jan A. Novák, Novákoviny    Zatímco pilotovaným raketoplánům Space Shuttle zbývají už jen poslední měsíce operačního nasazení, do vesmíru se vydal stroj naznačující, že okřídlená kosmická letadla zdaleka nejsou překonanou záležitostí. Jde o bezpilotní prostředek Boeing X-37B v médiích obestřený řadou mýtů, nejasností a někdy i propagandistických dezinformací. Nechybí dokonce ani titulky jako "tajemný nástupce raketoplánů" nebo tvrzení, že je to "raketoplán vojenského letectva", který má ve vesmíru provádět špionáž, ničit cizí satelity, nést zbraní hromadného ničení a že jeho vývoj a vypuštění porušuje mezinárodní dohody.

    Jaká je ale skute?nost?

      Kosmické prostředky příštích generací

    Nechme nejdřív promluvit americkou kosmickou agenturu NASA (což je mimochodem civilní a nikoliv vojenská instituce), která se na vývoji X-37 významným způsobem podílela: "Je to pokročilý letový demonstrátor (tedy zmenšený funkční model) otevírající novou éru kosmické dopravy... Bude přímo v kosmickém prostoru testovat technologie sloužící pro vývoj vesmírných dopravních prostředků nových generací."

    Na vývoji X-37 se ale nepodílela jen NASA. Dalšími účastníky projektu jsou agentura pro pokročilé obranné projekty DARPA (ano, to je ta, co má na svědomí internet) a US Air Force, což nepochybně civilní subjekty nejsou. Přesto X-37B mezinárodní rovnováhu nejspíš neohrozí - už díky svým trpasličím rozměrům. Je tak malý, že do nákladového prostoru raketoplánu Space Shuttle by se vešel na délku dvakrát a ještě by hodně místa zbylo. Z téhož důvodu také nejde o nástupce dnešních raketoplánů. Může být ale příslibem, že ukončení jejich provozu ještě zdaleka neznamená opuštění slibné myšlenky kosmického letadla.

    Skutečností je, že na informace o budoucích misích a nákladech X-37 jsou jeho provozovatelé poměrně skoupí. Přesto však nabízejí o tomto kosmickém letounu mnohem víc údajů, než jaké jsou k dispozici o mnoha ruských projektech nebo o jakémkoliv čínském kosmickém stroji. Tvrzení o tajemném programu tedy jsou hodně nadsazená.

     Létající laboratoř

    Ve skutečnosti je X-37 malý, ale plně funkční model bezpilotního raketoplánu, který může být do vesmíru vynášet různými raketovými nosiči. Stejně jako raketoplány Space Shuttle je vybaven nákladovým prostorem s dveřmi, které se po dosažení oběžné dráhy otevřou. Je tedy možné vystavit náklad podmínkám kosmického prostoru, nebo vypustit malý satelit. Vyloučit nelze ani zachycení objektů pohybujících se po vhodné dráze a jejich uložení uvnitř. Po splnění úkolů se X-37 vrací na Zemi klouzavým letem jako dnešní raketoplány Space Shuttle. Stejně jako ony je i mnohonásobně použitelný.

    Cíle těchto misí tedy mohou být různé: zkoušky technologií a navigačních systémů pro jiné kosmické stroje, vynášení malých satelitů na oběžnou dráhu, materiálové testy a pokusy prováděné ve stavu beztíže. Důležité je, že díky možnosti vracet se na Zemi může X-37 realizovat pokusy, na které satelity nestačí. I z toho je patrné jeho hlavní využití: nepůjde o rutinní operační lety, protože klasickou kosmickou špionáž nebo vynášení zbraňových systémů na oběžnou dráhu zvládnou mnohem levněji běžné kosmické prostředky. Patrně ale bude ověřovat technologie pro vývoj takových systémů. Stejně tak může pomoci při vývoji nových generací pilotovaných kosmických raketoplánů, prověřovat prvky orbitálních stanic či meziplanetárních lodí, provádět biologický výzkum a podobně. I proto je mnohem výstižnější jiné označení tohoto stroje: OTV - Orbital Test Vehicle.

     Pod křídly Bílého rytíře

    Už od dob legendárního prvního nadzvukového raketoplánu jsou americké experimentální stroje posunující hranice technických možností tradičně označovány písmenem X. Vývoj X-37 zahájila společnost Boeing roku 1999, cíle projektu i specifikace stroje se pak ale mnohokrát změnily.

    Poprvé se dostal X-37 do vzduchu roku 2005 pod křídly letadla White Knight - téhož, který sloužil jako první stupeň soukromé kosmické lodi SpaceShipOne. O rok později jej Bílý rytíř ve výšce několika desítek kilometrů odhodil a experimentální stroj po bezmotorovém letu přistál. Sice ne úplně vzorně, přesto ale testy splnily účel. Boeing pak začal s přípravou kosmické varianty označené jako X-37B.

    Kosmické premiéry se X-37B dočkal až 10. dubna tohoto roku. Na nízkou oběžnou dráhu ji z odpalovací rampy č. 41 na Cape Canaveral vynesla raketa Atlas V v konfiguraci označované jako 501. Není přitom bez zajímavosti, že právě Atlas V provozovaný společností ULA (United Launch Vehicle, společný podnik Lockheed Martin a Boeingu) by mohl v budoucnosti do vesmíru vynášet i lidi. Roku 2006 totiž ULA podepsala dohodu se se soukromou společností Bigelow Aerospace o vývoji nové verze Atlasu V, která by splňovala podmínky pro vynášení pilotovaných kosmických prostředků. Robert Bigelow je majitel hotelového řetězce, který hodlá rozšířit své ubytovací kapacity i na oběžnou dráhu.

Současnou misi X-37B řídí středisko kosmického velitelství US Air Force v Colorado Springs. Oficiálních informací o účelu letu je málo a není známá ani plánovaná délka letu. O to víc se vynořilo spekulací. Podle jedné z nich je cílem mise nácvik obrany proti nepřátelskému útoku. James Oberg, americký novinář specializovaný na kosmonautiku tvrdí, že let nějak souvisí s testem hypersonického letounu HTV-2, který se uskutečnil 22. dubna.

    Skutečnost ale může být mnohem prostší. Vzhledem k tomu, že současná mise je premiérou X-37, půjde nejspíš především o důkladnou prověrku jeho možností. A ve vesmíru bude stroj tak dlouho, dokud konstruktéři tyto informace nezískají. Ostatně i u mnoha civilních misí je skutečné trvání předem dané jen přibližně.

 

     přílohové texty 

Boeing X-37B - základní údaje

délka: 8,9 m

rozpětí křídel: 4,5 m

výška: 2,9 m

hmotnost: 4990 kg

maximální rychlost: 28 200 km/h

maximální operační doba: 270 dní

výrobce: Boeing

první kosmický start: 10. dubna 2010

Projekt HTV-2

Výzkumný projekt ohlášený roku 2003 podporovaný americkou agenturou pro pokročilý obranný výzkum DARPA. Kromě toho se na vývoji podílí NASA, Sandia National Laboratories, Lockheed Martin, Air Force Research laboratories a další. Cílem je vyvinout bezpilotní prostředek několikanásobně překračující rychlost zvuku, který by byl případně schopný dosáhnout i oběžné dráhy. První letový test se uskutečnil 22. dubna 2010, kdy byl letoun vynesen raketou Minotaur IV ze základny Vandeberg v Kalifornii. Po úspěšném startu bylo se strojem ztraceno spojení. Další test se má uskutečnit v příštím roce.

Další kosmické letouny X

 

X-33

Zmenšený funkční model raketoplánu VentureStar (předpokládaného nástupce raketoplánů Space Shuttle) vyvíjený firmou Lockheed Martin na základě objednávky NASA. Vývoj byl pro technologické problémy a nedostatek financí ukončen roku 2001

 

X-34

Bezpilotní raketový letoun schopný dosahovat osminásobku rychlosti zvuku měl sloužit k ověřování technologií pro vývoj. Roku 2001 NASA ukončila financování projektu poté, co do něj vložila 205 mil. USD.

 

X-38

Okřídlený kosmický kluzák, který měl sloužit jako "záchranný člun" na Mezinárodní kosmické stanici. Vývoj byl ukončen roku 2002.

 

X-40

Testovací stroj podobný X-37 používaný pro zkoušky letu v atmosféře, které proběhly roku 1998. Byl do výšky vynášen vrtulníkem, přistával na padáku.

 

X-43

Bezpilotní pokusný stroj sloužící především pro vývoj a testování reaktivních motorů spalujících atmosférický kyslík při velmi vysokých rychlostech (tzv. náporový motor typu scramjet). Roku 2004 se stal držitelem absolutního rychlostního rekordu letadel (12 144 km/h). Motory scramjet mají pohánět raketoplány příštích generací v první fázi letu.

 

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack