Novákoviny

Jamese Camerona není třeba představovat: se svým Titanicem, Avatarem a Vetřelci patří k nejslavnějším a nejúspěšnějším současným režisérům. Nad mnoha svými kolegy vyčnívá i tím, že nepřitahuje pozornost médií společenskými skandály, ale zálibou ve vědeckých dobrodružstvích. Teď má nový cíl - při natáčení pro pokračování Avatara se chce potopit na nejhlubší místo oceánu, do hloubky 11 kilometrů

"Myslím si, že jakýkoliv výzkum, jakékoliv objevy zvyšují úroveň představivosti," řekl Cameron pro časopis Astrobiology Magazine. "Nejde jen o samotné výsledky těchto aktivit. Stejně důležité je, že to je způsob, jak angažovat lidi."

 

 

 Camerona přitahuje především vesmír a mořské hlubiny, což je vidět i na jeho filmech - a v neprávem opomíjeném dokumentu Tajemné hlubiny (Aliens of the Deep) obojí dokonce zdařile propojil. První z těchto cílů je pro něj zatím nedostupný, zato vodního světa si užívá. Ne s potápěčskou výstrojí pár metrů pod hladinou jako kdejaký turista, ale v miniponorkách dosahujících několikakilometrových hloubek.

Poprvé angažoval ruské hlubinné čluny Mir pro natáčení Titanicu a od té doby se do jejich tlakových kabin stále vrací. Zatím naposledy letos v srpnu, kdy své padesáté šesté narozeniny oslavil na dně jezera Bajkal, které je se svými 1642 metry nejhlubší sladkovodní nádrží světa. Obětoval na to nemalou sumu: ruská strana si za jeden ponor Miru v Bajkalu účtuje 2 miliony rubů (cca 64 000 dolarů). 

 Ani to ale Jamesi Cameronovi nestačí. Jeho dalším cílem je hlubina Challenger, vůbec nejhlubší místo světového oceánu. Právě tam chce získat záběry, které budou tvořit pozadí pro počítačové animace druhého dílu Avatara. Nebude to míst snadné, protože podmínky panující na dně nejhlubší propasti světa jsou v mnoha ohledech drsnější než na jiných planetách. Zatím se tam dostali jen dva lidé a dva roboti.

 

Hlubina Challenger

Zatímco Měsíc a Mars už jsou podrobně zmapované, kolem nejhlubšího místa Země stále panují nejasnosti. Učebnice tvrdící, že největší hloubky dosahuje Marianský příkop v Pacifiku, mají sice zřejmě pravdu, trochu horší to ale je s číselnými údaji a přesnou lokalizací nejhlubšího bodu. Roku 1951 britská výzkumná loď Challenger 2 na jednom místě Marianského příkopu naměřila pomocí ultrazvukového sonaru hloubku 10 920 metrů. Lokalita dostala název hlubina Challenger a naměřená hodnota se stala oficiálně udávanou rekordní hloubkou světového oceánu.

Ale ne všude. V roce 1957 připlula nad Marianský příkop sovětská oceánografická loď Vitjaz a stejnou metodou dostala 11 034 metrů. Tento údaj pak vstoupil do literatury převážně ve státech východního bloku. Oceánografové ostatních zemí jej však považovali za výsledek chyby měření, když už ne přímo za projev urputné sovětské posedlosti být ve všem za každou cenu první. Žádná jiná expedice totiž výsledky vědců z Vitjaze dlouho nedokázala potvrdit.

 

obr: Ruská miniponorka ponorka Mir, jedna z těch, které Cameron použil při natáčení Titanicu a v níž oslavil narozeniny na dně Bajkalu.

 

Aby to nebylo tak jednoduché, pozdější expedice zjistily i jiné údaje - zatím poslední ultrazvukové mapování z července 2009 udává hloubku 11 033 metrů. Ale už roku 2003 vědci z havajského Institutu geofyziky a planetologie 200 kilometrů východně od hlubiny Challenger objevili oblast, která je možná přinejmenším stejně hluboká.

Velké rozdíly v naměřených hloubkách jsou při sondování pomocí ultrazvuku pochopitelné. Zvukové vlny se při průchodu vodou rozptylují a dochází k vedlejším odrazům od stěn příkopu. Na rychlost šíření zvuku pod vodou má vliv i teplota, koncentrace solí a další faktory. To vše ovlivňuje výsledky měření.

A tak jediné, o čem vědci nepochybují, je to, že nejhlubší místa Země se musí hledat v Marianském příkopu na dně Tichého oceánu. Je to výsledek pohybu zemské kůry: Pacifická deska se tu podsouvá pod Filipínskou, na místě jejich styku geologické vrstvy klesají směrem dolů a vytvářejí příkopovitou propast gigantických rozměrů. Na mnoha místech by v ní zmizel celý Mt. Everest a ještě by nad ním pěkných pár stovek metrů vody zbylo.

 

Až na dno!

Běžné ponorky by byly na nejhlubším místě oceánu okamžitě rozmačkány na kovový šrot. Na každý čtvereční centimetr tu působí síla více než jedné tuny - celou loď by tedy drtily stovky tisíc tun. Jediná možnost, jak vzdorovat takovému tlaku, je postavit kulovou kabinu ze speciálních slitin s dostatečně tlustou stěnou. Má to však jeden háček: hmotnost kabiny bude taková, že spadne na dno jako kámen. Před druhou světovou válkou proto zkoušeli americký biolog William Beebe a inženýr Otis Barton spouštět takovou gondolu na laně, ale nikdy o moc nepřekročili jeden kilometr. Příliš dlouhé lano totiž neunese ani vlastní hmotnost a navíc může prasknout v důsledku nejrůznějších pnutí. O strašnou smrt v kovovém hrobě na dně moře nikdo nestál.

Na správné řešení brzy poté přišel švýcarský profesor fyziky a tehdy známý vzduchoplavec Auguste Piccard. Tak jako gondolu balónu nese těleso naplněné plynem lehčím než vzduch, odolnou kabinu by do největších hlubin mohl bezpečně nést plovák naplněný tekutinou lehčí než voda.

Kapaliny jsou totiž nestlačitelné, takže stěny nosného tělesa mohou být (stejně jako u balónu) poměrně slabé a lehké.

 

obr: Švýcarský profesor Auguste Piccard, balonový letec, pokořitel stratosféry a vynálezce hlubinné ponorky - batyskafu.

 

Piccard domyslel i všechno ostatní. Nosnou látkou může být například tehdy ještě levný benzin, stoupání a klesání půjde regulovat pomocí odpouštění železných broků držených elektromagnety. Horizontální pohyb obstarají elektromotory. Stroj dostal také jméno - batyskaf, řecky hlubinná loď.

Ještě před druhou světovou válkou Piccard postavil batyskaf FNRS 2. Po válce získal jako sponzora italské město Terst a roku 1953 za jeho peníze dokončil batyskaf Trieste.

O pár let později jej koupili Američané i se svérázným profesorem a dodali novou gondolu. Takto vylepšený batyskaf se 23. ledna 1960 vydal na svou rekordní výpravu do hlubin Marianského příkopu. Na palubě byl Piccardův syn Jacques a americký námořní důstojník Donald Walsh.

Historický sestup začal v 8,22 ráno a teprve krátce po 13 hodině se hlubinná loď přiblížila ke dnu. Hloubkoměr ukazoval 10 916 metrů. Posádka provedla krátké vědecké pozorování - mimo jiné spatřili za okénkem rybu dokazující, že život může existovat i v tomto strašlivém tlaku - a po dalších hodinách výstupu se v pořádku vrátila na hladinu.

 

obr: Batyskaf Trieste dosláhl dna Marianského příkopu, nejhlubšího místa na naší planetě.

 

Američané Trieste ještě několikrát přestavěli a celkem s ním provedli okolo 600 ponorů. Na dno Marianského příkopu se ale lidé už nikdy nevrátili. Mezi lety 1995 až 1998 se tam však třikrát ponořil výzkumný robot Kaikó postavený v Japonském ústředí pro námořní vědu a techniku (JAMSTEC). A v květnu 2009 jej následoval robot Nereus patřící americkému Woods Hole Oceanographic Institution.

 

 

Souboj o podmořskou cenu X

Od sestupu Jacquese Piccarda a Dona Walshe na dno Marianského příkopu letos uplynulo právě půl století - a to přilákalo pozornost nadace, která před časem inspirovala vznik první soukromé kosmické lodi. X Prize Foundation tentokrát obrátila svou pozornost opačným směrem a slíbila 10 milionů dolarů tomu, kdo se dvakrát po sobě ponoří na samé dno hlubiny Challenger. Pokud by chtěl podmínky X Prize splnit James Cameron, měl by financování svého projektu značně ulehčené.

Slavný režisér ale je zatím na podrobnější informace o svém projektu poměrně skoupý. "Stavíme ponorku, která by to měla dokázat," řekl listu Sunday Times. "Celý trik spočívá v tom, aby byla lehká a přitom pevná, použijeme proto kompozitní materiály a další technologie, které za časů Trieste ještě neexistovaly. Australští inženýři už mají ponorku z poloviny hotovou."

 

obr: James Cameron si při natáčení fantastických filmů plní sny o dobývání hloubek

 

Posádku Cameronovy ponorky poháněné elektromotory mají tvořit dva muži. Na palubě samozřejmě nesmí chybět speciální 3D kamera. Kdy se ponory uskuteční, zatím není známo, zřejmě ale nebudeme muset dlouho čekat. Avatar 2 má totiž do kin přijít roku 2014.

James Cameron přitom není tak docela bez konkurence. Stejné záliby jako on má i miliardář a majitel podnikatelského konglomerátu Virgin Group Richard Branson. Jen začal z druhého konce: do vesmíru už míří jeho kosmická loď SpaceShipTwo - a teď padl jeho pohled na moře. Pro začátek na svém soukromém ostrově Necker spustil na vodu pětimetrovou třímístnou ponorku Necker Nymph postavenou společností Hawkes Ocean Technologies. Do Marianského příkopu s ní ještě nemůže, protože plavidlo má otevřený kokpit a posádka tedy musí mít potápěčskou výstroj. Branson už se ale nechal slyšet, že o průzkumu nejhlubší propasti světa vážně uvažuje.

 

Jan A. Novák

 

přílohy

Dynastie vědeckých dobrodruhů

- Auguste Piccard

Narodil se 28. 1. 1884 v Bazileji, vystudoval Federální polytechnický institut a roku 1922 se stal profesorem Bruselské univerzity. Z prostředků Belgického národního vědeckého fondu (FNRS) postavil stratosférický balón nazvaný FNRS, s nímž roku 1932 dosáhl tehdy rekordní výšky 16 179 metrů. Pak obrátil svou pozornost k mořským hlubinám a roku 1947 dokončil svůj první batyskaf FNRS 2. Roku 1953 v Itálii spustil na vodu batyskaf Trieste a dosáhl s ním rekordní hloubky 3150 metrů. Stal se mimo jiné i předlohou pro postavu profesora Calculuse ze slavného komiksu Tintinova dobrodružství. Zemřel 24. 3. 1962.

- Jacques Piccard

Syn profesora Auguste Piccarda se narodil 28. 7. 1922. v Bruselu. Původně vystudoval ekonomii, kterou pak přednášel na ženevské univerzitě. Současně svému otci pomáhal při vývoji batyskafů a absolvoval v nich řadu ponorů. Roku 1956 odešel do USA, kde pro US Navy pokračoval ve vývoji a pokusech s batyskafem Trieste. 23. ledna 1960 v jeho gondole uskutečnil ponor na nejhlubší místo světového oceánu. Po otcově smrti zkonstruoval v USA několik ponorek pro střední hloubky a zabýval se oceánografií. V ponorce Ben Franklin se roku 1969 nechal unášet 3000 kilometrů Golfským proudem. Zemřel 1. 11. 2008.

- Bertrand Piccard

Jacquesův syn Bertrand se narodil 1. 3. 1958 v Laussane. Na tamní univerzitě vystudoval psychiatrii, kromě toho se zabýval létáním na závěsných kluzácích a v balónech. Roku 1999 se společně s Brianem Jonesem stal prvním člověkem, který uskutečnil non-stop oblet Země v balónu. Nyní se zabývá konstrukcí solárního letounu schopného obletět planetu.

 

 

obr: Don Walsh (vpravo) a Jacques Piccard v gondole Trieste při rekordním ponoru  na dně Marianského příkopu

 

 

 

 

 

Ponorkář, který pokořil mokrý Everest

Don Walsh, druhý muž na palubě Trieste při rekordním ponoru se narodil 2. 11. 1931 v Kalifornii. Roku 1954 ukončil studium na námořní akademii Spojených států a dalších 15 let strávil na moři, převážně jako velitel ponorek. Později na University of Texas vystudoval také oceánografii. Kromě ponorů na Trieste se podílel na hledání a výzkumu vraku Titanicu a německého bitevního křižníku Bismarck. V současnosti vlastní konzultační firmu zabývající se projekty podmořského výzkumu.

 

Z filmografie Jamese Camerona

 1978 - Xenogenesis 

1985 - Rambo

1986 - Vetřelci

1989 - Propast

1991 - Terminator 2, Soudný den

1994 - Pravdivé lži

1996 - T2 3-D: Bitva napříč časem

1997 - Titanic

2000 - Temný anděl (pro TV)

2003 - Terminator 3, Povstání strojů

2005 - Tajemné hlubiny (IMAX 3D)

2009 - Avatar

 

Nejhlubší místa oceánů

Průměrná hloubka světového oceánu: -3730 m

Pacifik: Marianský příkop, hlubina Challenger (-10 924 m, nejhlubší místo na Zemi)

Atlantik: příkop Puerto Rico (-8648 m)

Jižní Pacifik: příkop South Sandwich (-7235 m)

Indický oceán: Jávský příkop (-7125 m)

Severní ledový oceán: Eurasijský bazén (-5450 m)

Středozemní moře: příkop Matapan, hlubina Calypso (-5267 m)

Černé moře: hlubokomořská planina Euxine jižně od Jalty (-2206 m)

Antarktida: Kuriozitou je oceánský příkop celý vyplněný ledem: příkop Bentley sice dosahuje hloubky -2540 m pod úrovní hladiny světového oceánu, je však celý vyplněný antarktickým pevninským ledovcem.

You have no rights to post comments