Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Američané se vracejí do vesmíru

orion1Po několikaleté přestávce se do vesmíru opět chystá americká loď. Panenský let kabiny Orion plánovaný na příští týden, bude jen bezpilotní, i tak ale přiblíží chvíli, kdy astronauté přestanou být závislí na ruských Sojuzech.

 

Pokud vše půjde dobře, odstartuje Orion na špici nosné rakety Delta IV Heavy z rampy Launch Complex 37B na mysu Canaveral ve čtvrtek 4. prosince.

Startovací okno se otevře 7:05 hodin EST (tedy v 13:05 našeho zimního času) a potrvá 159 minut během nichž musí loď opustit rampu na mysu Canaveral. Meteorologové už ohlásili, že pravděpodobnost příznivého počasí je nyní 60 procent.

"Je to další významný krok na naší cestě k Marsu, a to jeden z těch velkých," řekl William Gerstenmayer, který v NASA šéfuje pilotovaným programům. "Orion se během tohoto letu dostane mnohem dál než jakákoliv kosmická loď za posledních více než 40 let. Je to velký krok nejen pro NASA, ale pro všechny, kdo si přejí, aby lidé pronikli i do vzdálenějšího vesmíru."

"Čtvrteční test bude významným krokem k cestám do vzdálenějšího vesmíru," potvrzuje šéf pozemních operací Kennedyho kosmického střediska Mike Bolger. Konkrétní cíle a především cesty, jak jich dosáhnout ale zůstávají poněkud nejasné.

 

Na palubě bude i tyranosaurus

Symbolický charakter prvního letu Orionu zvýrazňuje i část nákladu, který bude mít během letu na palubě. Je tu příklad čip se jmény lidí, kteří odpověděli na výzvu NASA a chtěli se podniku zúčastnit aspoň tímto způsobem. Do vesmíru poletí i součástky lodí Apollo, které kdysi byly na Měsíci, malý vzorek lunární půdy získaný při programu Apollo a kost druhohorního dinosaura Tyranosaurus rex, která má symbolizovat dlouhou cestu evoluce života na naší planetě.

orion2

 

 

obr: Vnitřní uspořádání velitelského modulo lodi Orion

kresba: NASA

 

 

Důležitějším nákladem samozřejmě jsou zařízení zaznamenávající průběh letu a vědecké přístroje zjišťující radiaci při průletu nebezpečnou oblastí van Allenových pásů nacházejících se vysoko nad drahou Mezinárodní kosmické stanice. Protože je let bezpilotní, zůstalo dost volného místa i pro další náklad. A tak kromě již zmíněných symbolů naložili inženýři z Lockheed Martin, kde kabina vznikla, i pestrou směs nejrůznějších artefaktů, které mají po návratu šanci stát se středem zájmu sběratelů. Kromě jiného poletí i nahrávka známé písně We Shall Over Come. Název výstižně symbolizuje úlohu Orionu při překonávání krize americké astronautiky.

Zda někdy Orion poletí s astronauty k Mezinárodní kosmické stanici, zatím není jasné, protože program jeho testů se s plánovanou životností ISS nejspíš mine. Loď je ostatně stavěná spíš pro vzdálenější vesmír: Měsíc, asteroidy a hlavně Mars.

Načasování startu se musí strefit do startovacího okna, které se otevře jen na přibližně dvě a půl hodiny (přesně 159 minut). Loď poletí bez posádky a nemá namířeno na klasickou oběžnou dráhu. Místo toho ji raketový nosič dopraví do vesmíru ještě hlouběji: při jediném spirálovitém obletu Země se počítá s dosažením výšky okolo 6,5 tisíc kilometrů, což je patnáctkrát výš, než Zemi obíhá Mezinárodní kosmická stanice.

Nejvyšší bod dráhy loď dosáhne tři hodiny po startu. V této fázi letu se od ní oddělí poslední stupeň nosné rakety a servisní modul. Samotná kabina pak začne klesat a o další hodinu a půl později na padácích přistane do vln Pacifiku západně od Kalifornie.

Hlavním důvodem volby této dráhy je snaha vyzkoušet návrat do atmosféry při rychlostech, za jakých se vracejí lodě z meziplanetárních výprav. V tomto případě Orion poletí rychlostí 32 000 km/h a jeho tepelný štít se zahřeje na teplotu okolo 2 200 stupňů Celsia (pro srovnání: ve vysoké peci při výrobě železa dosahují teploty "jen" 2000 stupňů Celsia).

Dalším důvodem volby této dráhy je raketový nosič: Delta IV. představuje provizorní řešení, protože raketa určená pro Orion SLS (Space Launch System) ještě není dispozici. Poprvé pravděpodobně poletí při druhém testu Orionu, bude opět bezpilotní. Někdy roku 2017 nebo 2018 při něm loď obletí Měsíc a vrátí se k Zemi. První start s posádkou se má uskutečnit nejdříve roku 2021. Další cíle jsou poněkud nejasné.  připravovaný nosič SLS (Space Launch System) má nosnost jen 70 tun na nízkou oběžnou dráhu Země, kabina sama by při takové výpravě mohla sloužit nanejvýš jako velitelský modul. Bez dalších prvků stavebnice je její maximální výdrž ve vesmíru je 21 dní, což je pro Mars trochu málo.

 

Apollo, které bralo anabolika

"Orion si můžete představit jako Apollo, které bralo anabolika, " vyjádřil základní filosofii vývoje nové kosmické lodě někdejší administrátor NASA Michael Griffith.

Orion se opravdu velmi podobá někdejšímu Apollu, ale je větší, s čtyřnásobným objemem vnitřního prostoru. Posádka může být při kratších letech až šestičlenná, při maximální délce letu 21 dní čtyřčlenná. Některé její prvky budou opakovaně použitelné. Od Apolla se liší i tím, že místo palivových článků, které způsobily havárii Apolla 13, i problémy jeho posádky při pokusech o záchranu, jej budou zásobovat elektřinou solární panely. Loď se v základní konfiguraci skládá ze dvou částí: kuželové velitelské sekce s prostory posádky a válcového servisního modulu s motory, nádržemi, energetickými systémy a přístroji. Pro lety do vzdálenějších oblastí vesmíru by k tomu musely přibýt další prvky - jak původně zamýšlel projekt Constellation, z něhož kabina Orion pochází.

orion3

 

 

obr: Orion v sestavě Constellation nad povrchem Marsu

kresba: NASA

 

 

Orion totiž prošel dlouhou a komplikovanou historii, za jejímiž zákruty nejsou ani tak technické problémy, jako spíš diletantství Obamovy administrativy. Na začátku roku 2004 vyhlásil prezident George Bush kosmický program, který spočíval v postavení stálé základny na Měsíci a pilotovaném letu na Mars v horizontu příštích přibližně 20 let. Jeho součástí byla také stavebnice kosmické lodi Constellation s velitelským modulem Orion, nosnými raketami Ares I a Ares V a lunárním modulem Altair.

Jenže roku 2009 se stal prezidentem Barack Obama a do funkce administrátora NASA jmenoval astronauta afroamerického původu Charlese Boldena. Vše nasvědčovalo tomu, že jej pro tento post kvalifikovala především ochota podřizovat se Obamovým poradcům. A ti byli od počátku rozhodnutí program Constellation zlikvidovat.

To se také brzy po inauguraci nového prezidenta stalo - prakticky bez náhrady, jen s neurčitým příslibem, že vznikne něco lepšího. "To je vážná zrada amerických zájmů," varoval tehdy demokratický senátor Ben Nelson. "Bude to poprvé od Sputniku, kdy Spojené státy nebudou mít zásadní převahu ve vesmíru."

Nic lepšího pochopitelně na obzoru nebylo, a tak se některé části systému Constellation (včetně Orionu) tiše a zadními vrátky zase vracely do hry. Jen se tomu nějaký čas nemělo říkat Orion, ale MPCV (Multi Purpose Crew Vehicle).

Později se stejně nenápadně vrátilo i původní jméno. Začátkem července 2012 byl veřejnosti slavnostně představen první letový exemplář kabiny už opět jako Orion. Senátor Bill Nelson při té příležitosti prohlásil: "Dámy a pánové, začínáme cestu k Marsu! " Dnes se projekt oficiálně jmenuje PMCV Orion. Ztráty, které způsobila Obamova exkurze do kosmického programu, se nikdo ani neodvážil vyčíslit.

Stejně tiše a většinou pod jinými jmény NASA pokračuje také ve vývoji nosných raket a dalších prvků systému. Pilotovaný program se ale i dál potýká s chronickým nedostatkem financí, pomalým postupem a nejasnými cíli.

 

Jan A. Novák

orion4sestaveno z několika mých článků pro různá média

 

Orion: základní údaje

průměr: 5,5 metrů

výška (bez záchranné věže): 3,3 metrů

obytná část: 9 krychlových metrů

tlakovaná část: 20 krychlových metrů

hmotnost velitelské sekce: 9 tun

hmotnost servisního modulu: 12,3 tuny

celková hmotnost: 25 tun

posádka: až 4

letová výdrž: 21 dní

 

 

obr: Příprava nosné rakety Delta IV Heavy před prvním letem Orionu

Foto: NASA

 

obr: Schéma prvního letu Orionu

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

 
Joomla Templates: by JoomlaShack