Novákoviny

    Průsvitně zelené kameny pojmenované po naší nejdelší řece jsou - vedle českých granátů - nejcharakterističtějším drahokamem naší zem?. Jejich vznik je spojený s tajemstvím: jde o horniny roztavené dopadem asteroidu, o meteority, nebo dokonce o stopy návštěv mimozemšťanů?

    Tak uvádí svůj článek o vltavínech populární záhadolog, publicista a cestovatel Ivan Mackerle jako jednu z možností vzniku vltavín?. Oficiální věda dává přednost mnohem krotšímu vysvětlení - které ale nepostrádá řadu otazníků.

    Existují dvě hlavní oblasti nálezů vltavínů. První se nachází v jižních Čechách mezi Pískem, Prachaticemi, Kaplicí a Jindřichovým Hradcem. Druhá menší je na Moravě mezi Moravskými Budějovicemi, Třebíčí a Moravským Krumlovem. Tamní kameny by se správě měly označovat jako moravity, v praxi se ale tento název téměř nepoužívá. Dodnes se však nepodařilo vysvětlit, proč je mezi těmito oblastmi široký pruh, v němž se tato zelená skla vůbec nevyskytují. Ani proč mají moravské kameny odlišné složení i zbarvení, přestože měly vzniknout společně s těmi českými.

     Mnohem méně se také ví, že vltavíny byly nalezeny i na jiných místech - často na první pohled nečekaných. Malá oblast výskytu se nachází například v okolí Drážďan a několik kusů pochází také z pražských pískoven (například z dnes již zavezené kobyliské pískovny, mluví se však ale i o Průhonicích). Sem kameny zřejmě přinesly vody Vltavy a Labe (či spíše třetihorní řeky, která byla jejich předchůdkyní) z míst dopadu. Ještě překvapivější jsou nálezy, k nimž došlo při těžbě granátů v Českém středohoří u Podsedic a Dlažkovic.    

    obr: Teorie o vzniku vltavínů v kráteru Ries - žluté tečky označují místa současného výskytu. Podle Michaela R. W. Peterse  

    A teprve v první polovině 90. let minulého století byly vltavíny objeveny také na plážích Jesenické přehrady v západních Čechách. Dnes je z chebské pánve známo již několik nalezišť, které vydaly stovky kamenů. Širší veřejnosti neznámou oblastí výskytu je také okolí Radessenu v Rakousku.

    Už ve starší době kamenné lidé z vltavínů vyráběli nástroje - patrně k rituálním účelům, protože byly mnohem křehčí než klasický pazourek. Dodnes lidé věří, že kámen propouštějící magické světlo připomínající svět pod vodní hladinou má jakousi mystickou sílu. Právě proto údajně nosil jeden vltavín stále v kapse Winston Churchill a papež Jan Pavel II z nich měl dokonce celý růženec.

Nechybí ani názor, podle kterého měl vltavín něco do činění i se svatým grálem - předmětem, po němž pátrají romantici už celá staletí. Legenda tvrdí, že grál byla nádoba, z níž pil Ježíš a apoštolové při poslední večeři před ukřižováním, a do níž byly po vykonání rozsudku zachyceny jeho slzy a krev, čímž získala magickou moc. Ve skutečnosti se však příběh grálu objevuje až ve středověkých legendách spjatých s dobrodružstvími krále Artuše.

    Mnohé z těchto nejstarších artušovských eposů v souvislosti s grálem používají označení lapsit exilis - tak jej například nazývá staroněmecký autor Wolfram von Eschenbach (1170-1220). Moderní odborníci soudí, že jde o zkomoleninu latinských slov, jejichž původní znění bylo "lapis lapsus ex illis coellis" "tedy "kámen sestoupivší s nebe". Stará artušovská literatura také naznačuje, že grál byl průsvitný a měl zelenavou barvu podobnou smaragdu, smaragd to však nebyl. Zjevně to tedy nebyl ani meteorit. Existuje jediný "nebeský" nerost tohoto zbarvení: vltavín.

    Hypotézu podporuje i skutečnost, že artušovské legendy jsou zřetelně keltského původu - a právě v Čechách bývalo kdysi centrum keltské moci světské i duchovní. Je jen otázka, jak by Keltové rozpoznali kosmický původ kamene. Tím spíš, že s tím měli dlouho problémy i moderní vědci.

    Věda si vltavínů poprvé všimla roku 1786, kdy o nich na přednášce České vědecké společnosti referoval profesor Josef Mayer (1752-1814). Použil pro ně označení "chrysolit", což výmluvně vypovídá o tom, že tehdejší doba je považovala jen za jeden z mnoha druhů českých drahokamů. Později se podobné nerosty začaly objevovat i na jiných místech světa. Tato nerostná skla dostala jméno souhrnné tektity a společnou vizitku původu: vesmír.

    Z mineralogického hlediska je vltavín tvořen převážně kysličníkem křemičitým (což je lidově řečeno obyčejný křemen) a asi deseti procenty kysličníku hlinitého. Dalších deset procent pak připadá na další příměsi. Charakteristické jsou drobné dutiny a bublinky, které představují první záhadu: tlak plynu v nich je mnohem nižší než na povrchu Země. Poprvé narážíme na stopu mimozemského původu vltavínů.

    Důležité je ale i to, co ve vltavínech není: téměř tu chybí voda. Naproti tomu sopečná skla, která jsou tektitům v mnoha ohledech nápadně podobná (například obsidián), jí obsahují stokrát víc. Podobnost je tedy čistě náhodná: vltavíny nemají se sopkami nic společného.

    Podle všeobecně uznávané teorie se zrodily při dopadu asteroidu, který před více než 14 miliony let vyhloubil kráter Ries ležící mezi Norimberkem, Mnichovem a Stuttgartem. Protože kosmický vetřelec přiletěl pod ostrým úhlem od jihozápadu, byla hornina roztavená explozí a obrovskou silou vržena severovýchodním směrem do horních vrstev atmosféry a rozpýlena do podoby kapek nejrůznějších velikostí. Za letu dlouhého stovky kilometrů pak chladla a tuhla - právě proto je tlak plynů v dutinkách vltavínů tak nízký - a nakonec se proměnila v déšť zelenavého skla. Ale ani dopadem na zemský povrch příběh neskončil. Sklovitý minerál byl odplavován na druhotná naleziště a leptán půdními roztoky, až se na jeho povrchu objevila typická skulptace, tedy kresba připomínající daktyloskopické rýhy na lidských prsech. Teprve mnohem později se objevili lidé a začali jej sbírat.

    Stáří kráteru Ries a vltavínů přibližně odpovídá, což je jeden z hlavních argumentů zastánců této teorie. Přesto zůstávají některé nejasnosti. O odlišnosti moravských a českých kamenů jsme se už zmínili - tím však výčet nesrovnalostí nekončí. Složení vltavínů například nijak nekoresponduje s horninami v oblasti kráteru Ries, zato je možné vysledovat souvislosti s místy dopadu. I proto mají kameny z různých nalezišť různé zbarvení. Ledacos tedy naznačuje, že vltavíny vznikaly působením neobvykle vysokých teplot v místě nynějšího výskytu. Zvláštní je ostatně i to, že kráter Ries má skoro přesně kruhový tvar, což příliš neodpovídá představě příletu mateřského tělesa pod ostrým úhlem.

    Nebude proto na škodu si připomenout i jiné teorie snažící se vysvětlit vznik vltavínů. Ještě před meteorickou hypotézou se objevilo tvrzení, že jde o zbytky materiálu z pravěkých skláren - jenže v době vzniku vltavínů na Zemi ještě žádný člověk nežil. Jiní tvrdili, že jde o lávu z měsíčních vulkánů, která dolétla až na zemi, o sklovinu odkapávající z meteoritu prolétávajícího nad jihem Čech a Moravy, o produkt srážky dvou meteoritů v atmosféře, nebo o stopy po úderu blesku do písku (tzv. fulgurity).

    obr: Některé teorie dávají tektity do souvislosti s návštěvami astronautů z jiných hvězd. Kresba: archiv

    Největší ohlas měla myšlenka, podle které jsou tektity památkou na aktivity mimozemšťanů - měly prý vzniknout v místech, kde trysky jejich kosmického plavidla zasáhly půdu, nebo, kde prováděli jaderné exploze. Ale nechybí ani názor, že jsou výsledkem nějakého zatím neznámého geofyzikálního jevu.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny/Víkend

Upozornění:

Podrobnější kapitola o vltavínech bude v připravované knize Tajemné Čechy, Morava a Slezsko, kterou nakladatelství XYZ uvede na trh během léta 

You have no rights to post comments