Novákoviny

S nadcházející zimou se stává dominantou noční oblohy opět hvězda Sirius ležící jižně od souhvězdí Orionu. Jde o nejjasnější stálici severního nebe - a současně o hvězdu k níž se vztahuje nejvíc starých bájí a pověstí. Některé dokonce tvrdí, že v dávné minulosti ze Siria přiletěly bytosti, které naučily pozemšťany základům vědění.

Sirius je jednou z nejbližších hvězd; nachází se ve vzdálenosti 8,7 světelných let, tedy přibližně dvakrát tak daleko, jako vůbec nejbližší stálice Proxima Centauri. Stejně jako v případě Proximy, ani Sirius není jediným objektem. Už v roce 1844 vypočítal německý astronom Friedrich Wilhelm Bessel z nepatrných pohybů hvězdy na obloze, že se skládá ze dvou složek (Siria A a Siria B). V roce 1862 Siria B dalekohledem skutečně objevil Američan A. Clark.

Obě složky jsou přibližně dvakrát větší než naše Slunce. Sirius A má také asi dvakrát větší hmotnost, zatímco Sirius B má hustotu 90 000x větší než Slunce. Jde totiž o takzvaného bílého trpaslíka. Obě hvězdy oběhnou kolem společného těžiště jednou za 50 let po velmi výstřední elipse. Jejich největší vzájemná vzdálenost přitom je přibližně dvacetinásobkem vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem.

Kosmonaut Nomo nebo praotec Noe?

Velké překvapení připravil v roce 1931 francouzskému etnografovi Marcelu Griaulovi africký kmen Dogonů, když mu jeho kouzelníci prozradili, že vícenásobná povaha Siria pro ně není žádným tajemstvím. A nejen to: podle Dogonů není Sirius dvojhvězdou, ale trojhvězdou, kolem jedné z hvězd obíhá planeta a na ní je oceán s živými bytostmi.

obr: Obojživelná bytost Nomo pocházející z planety systému Siria na dogonské kresbě

Tvor jménem Nomo tam kdysi postavil kosmickou loď a na ní naložil vše potřebné pro osídlení Země - včetně lidí. Pak přistál na Zemi, vyložil náklad a zase se vrátil zpět (podle jiné verze odešla do oceánu, odkud na lidi dohlíží). V každém případě se dříve nebo později vrátí a napraví vše, co snad lidé pokazili...

Podivné mýty Dogonů způsobily značný rozruch mezi odborníky i laiky. Dnes jsou často dávány do souvislosti s teoriemi Ericha von Dänikena o dávných návštěvách mimozemšťanů na naší planetě. Někteří historikové a etnografové však tvrdí, že báje o Nomovi má mnohem prozaičtější původ.

Dogoni žijí v Mali, která měla prostřednictvím arabských obchodníků odedávna kontakty s jinými částmi Afriky. Touto cestou se sem mohlo dostat také uctívání Siria, který byl posvátný v mnoha kulturách. Znalost o vícenásobné povaze této hvězdy tu pak mohl zanechat některý evropský misionář už v druhé polovině 19. století.

Nápadná je rovněž podoba Nomova jména s legendárním praotcem. Nebylo to tak, že Dogoni působivý biblický příběh pro větší slávu Boží zasadili do vesmíru?

Podivné vědomosti

Jedním z míst, odkud se mohl dostat do Mali kult Siria, je starověký Egypt, kde byla jasná hvězda uctívána velmi intenzívně. Egypťané podle jejích východů řídili svůj kalendář a některé objekty Velké pyramidy v Gize směřovaly v době její stavby právě k této hvězdě.

obr: Siria uctívali i staří Egypťané. Odtud se mohl dostat do oblasti, kde dnes žijí Dogoni

Egypťané kult nejspíš převzali od ještě starších civilizací v oblasti Eufratu a Tigridu. Už Sumerové kromě toho uctívali boha Ea, který byl jakýmsi rybočlověkem a podobného boha jménem Oanes měli i v Babylónu. Stejně jako Nomo i tato obojživelná bytost o pocházela z hvězd, pečovala o lidi a předávala jim svou moudrost.

Sirius byl prokazatelně "hvězdou vědění" také pro saharské národy a pro subsaharské kmeny Bambarů, Sorků a Bosů. Odtud už nebylo daleko k Dogonům. Na první pohled tedy bublina splaskla: "kosmické" znalosti Dogonů jsou jen směsí starých mýtů jiných národů a špatně pochopených zpráv o moderní astronomii.

Co když je to ale naopak: právě jen u přírodních Dogonů se starý mýtus zachoval v nejméně zkreslené podobě, zatímco ostatní kultury jej zdeformovaly k nepoznání?

- - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Víc o hledání mimozemských civilizací najdete v knize Život ve vesmíru. Pokud ji nedostanete u Vašeho knihkupce, můžete si ji objednat zde.

- - - - - - - - - - - - - -

Dogoni totiž mají i další pozoruhodné znalosti o vesmíru, které nejsou příliš v souladu s prostým životem, jaký vedou. Jedna ze složek Siria je podle nich velmi malá a současně velmi těžká - stejně jako Sirius B. Svůj největší svátek zvaný Sigui slaví jednou za 50 let, tedy ve stejné periodicitě, v jaké okolo sebě obíhají Sirius A a Sirius B.

Dogoni také naznačují, že jde jen o část ještě bohatších zdrojů vědění, které však jsou tajné. Kdesi na jejich území má být ukryta jeskyně, v níž kněží údajně střeží znalosti, o jakých se ani moderním vědcům nezdá. Nad vesnicí Dogonů cestovatelé viděli a nafilmovali ve skalách vytesané příbytky, do nichž by se žádný člověk nevešel. Dogoni říkají, že zde žili Malí modří lidé. Ostatně i Nomova kosmická archa byla rozdělena na velké množství palub, z nichž jen část směli navštěvovat lidé, zatímco zbytek jim byl přísně zapovězen...

Tajemství třetí hvězdy

Patrně nejjednodušším potvrzením reálnosti Dogonské pověsti by bylo odhalení třetí složky v hvězdné soustavě Siria. Již dříve někteří astronomové poukazovali na nepatrné pohyby Siria, které by se daly vysvětlit existencí třetí složky. Odchylky však byly tak malé, že nedovolovaly jasné závěry a mnozí vědci v nich viděli pouze nepřesnosti v měření.

obr: Podivné stavby Dogonů

Před časem si však dva francouzští astronomové - Daniel Benest z Nice Observatory a J. L. Duvent z observatoře v Longjumean - dali práci s pečlivou analýzou všech dostupných výsledků měření polohy Siria. Jejím výsledkem bylo tvrzení, že hvězda se na obloze skutečně pohybuje o pět setin úhlové vteřiny s periodou něco málo přes šest let (přesněji 6,3 roku).

Na základě tohoto zjištění pak hledali neznámou třetí složku systému Síria. Kolem malé hvězdy B se pro ní žádná stabilní dráha s dobou oběhu delší než čtyři roky nenašla, kolem stálice A by však skutečně mohla obíhat ještě jedna hvězda. Zcela jistě by však šlo o nevelké a málo svítivé těleso s hmotností, která by představovala jen malý zlomek hmoty našeho Slunce. Konečné potvrzení těchto výpočtů přinese až další měření, nejspíš v oboru infračerveného záření, které by mohla hypotetická složka C vydávat.

Definitivní rozřešení záhady života v soustavě Siria nejspíš přinese až mnohem vyspělejší kosmická technika daleké budoucnosti. Ale i kdyby lidstvo z cesty výzkumu vesmíru z nějakého důvodu sešlo, zbývá ještě naděje, že se alespoň lidé z hvězd dozvědí o nás. Právě k Síriu totiž míří kosmická sonda Voyager 2, na jejíž palubě je i deska se zprávou o našem světě. K této hvězdě ovšem dorazí až za 296 036 let...

Jan A. Novák

You have no rights to post comments