Novákoviny

Od 20. května plní své úkoly na oběžné dráze bezpilotní raketoplán X-37B, který patří US Air Force. Účel výpravy ani předpokládaná délka pobytu ve vesmíru nebyly oznámeny. Letecké síly Spojených států vlastní dvě tyto opakovaně použitelné lodě, které už pobývaly ve vesmíru celkem třikrát - vždy bez udání cílů a výsledků mise.

Současná v pořadí čtvrtá mise tohoto typu nese označení OTV 4 (Orbital Test Vehicle 4) – a to je tak asi všechno, co se o ní s určitostí ví.

"Představitelé US Air Force pouze opakovaně prohlašují, že X-37B není kosmická zbraň," poznamenává k poslání lodi server Space.com. "Zdůrazňují, že hlavním posláním těchto strojů jsou dlouhodobé testy materiálů a technologií na oběžné dráze, které umožní konstruovat opakovaně použitelné lodě pro budoucí mise."

Poslání neznámé

X-37B na první pohled vypadá jako dokonalá zmenšenina pilotovaných raketoplánů Space Shuttle - do nákladového prostoru každého z nich by se pohodlně vešly oba stroje, kterými letectvo USA disponuje. Startují obvykle pomocí nosičů Atlas a má se za to, že se pohybují po oběžných drahách ve výšce okolo 300 až 400 kilometrů - tedy podobně jako Space Shuttle nebo Mezinárodní kosmická stanice ISS.

obr: Raketoplán X37-B na oběžné dráze (kresba)

Stejně jako raketoplány Space Shuttle i X-37B umí podle potřeby ve vesmíru manévrovat. Nepřítomnost lidí na palubě a solární panely mu umožňují velmi dlouhý pobyt na oběžné dráze. O jeho skutečném poslání se ale neví skoro nic - a tak je obestřený řadou mýtů, nejasností a někdy i propagandistických dezinformací. Nechybí ani tvrzení, že má ve vesmíru provádět špionáž, ničit cizí satelity, nést zbraně hromadného ničení a že jeho vývoj a vypuštění porušuje mezinárodní dohody.

Vývoj X-37 zahájila společnost Boeing roku 1999 ve svém oddělení Phantom Works, podílela se na něm i NASA, agentura pro pokročilé obranné projekty DARPA a vojenské letectvo. Kosmické premiéry se dočkal až 22. dubna 2010. Na nízkou oběžnou dráhu jej z odpalovací rampy č. 41 na Cape Canaveral vynesla raketa Atlas V v konfiguraci označované jako 501. pak létal až do 3. prosince téhož roku.

Stejně jako raketoplány Space Shuttle je X-37B vybaven nákladovým prostorem s dveřmi, které se po dosažení oběžné dráhy otevřou. Mají rozměry jen 2,1 x 1,2 metru - ale co se ukrývá za nimi, to ví jen málokdo. Jisté je jen to, že díky tomu je možné vystavit náklad podmínkám kosmického prostoru, nebo vypustit malý satelit.

Po splnění úkolů se X-37 vrací na Zemi klouzavým letem jako dnešní raketoplány Space Shuttle. Stejně jako ony je tedy i mnohonásobně použitelný. Cíle těchto misí mohou být různé: zkoušky technologií a navigačních systémů pro jiné kosmické stroje, vynášení malých satelitů na oběžnou dráhu, materiálové testy a pokusy prováděné ve stavu beztíže - včetně biologických. Důležité je, že díky možnosti vracet se na Zemi může X-37 realizovat pokusy, na které satelity nestačí. I z toho je patrné jeho hlavní využití: nepůjde o rutinní operační lety, protože klasickou kosmickou špionáž nebo vynášení zbraňových systémů na oběžnou dráhu zvládnou mnohem levněji běžné kosmické prostředky.

Solární plachetnice

Při současném startu X-37B nesla raketa Atlas ještě jeden náklad, který sice není tak tajemný, zato může mít pro konstrukci kosmických lodí budoucnosti podobný význam. Je jim satelit LightSail zkonstruovaný neziskovou organizací Planetary Society, jejímž cílem je osídlení planet sluneční soustavy.

obr: Součástí nákladu rakety Atlas byla vedle raketoplánu také solární plachetnice LightSail

Jak už jeho jméno naznačuje, jde o další test principu známého jako solární plachetnice. "Plachty" tohoto satelitu budou mít po rozvinutí na oběžné dráze celkovou plochu 32 čtverečních metrů. Planetary Society chce při tomto letu ověřit především mechanismus rozvinutí jejich fólie a ovladatelnost stroje.

Princip solární plachetnice je překvapivě starý. Už v 17 století Johannes Kepler postřehl, že ohon komet je ovlivňován jakýmsi větrem vycházejícím ze Slunce a napsal: "Jednoho dne budou postaveny nebeské lodi s plachtami přizpůsobenými pro nebeský vítr, jež budou plout po nebi a ponesou výzkumníky, kteří nebudou mít strach z nesmírnosti prostoru".

Kosmická plachetnice má s tou námořní společnou základní výhodu: nemusí nést pohonné hmoty, protože ji pohání vítr - v tomto případě ovšem sluneční, což je proud částic unikajících ze sluneční koróny velkou rychlostí do kosmického prostoru. Také princip kosmického plachtění je podobný jízdě třeba na windsurfovém prkně. Stačí slunečnímu světlu nastavit lesklou hladkou plochu z vhodného materiálu a jejím natáčením měnit rychlost i směr letu.

Jan A. Novák

Boeing X-37B - základní údaje

délka: 8,9 m

rozpětí křídel: 4,5 m

výška: 2,9 m

hmotnost: 4990 kg

výrobce: Boeing

předešlé starty:

22. dubna 2010 (224 dní ve vesmíru)

5. března 2011 (469 dní)

11. března 2012 (674 dní)

You have no rights to post comments