Není tajná společnost jako tajná společnost. Možná existují takové, které jsou skutečně po všech stránkách tajné, ale těch se z logiky věcí opravdu nikdy nedovíme. Alespoň pokud se na jejich straně něco nepokazí. Existenci dalších naznačují legendy, jindy jim mohou přičítány některé děje, ale jakékoliv důkazy chybí. Což je třeba případ rosekruciánů (nemyslím tím jejich moderní derivát, který se k tomuto mýtu odkazuje a na němž toho ve skutečnosti moc záhadného není).
Pak jsou společnosti, které zpočátku tajné být neměly, ale okolnosti je donutily zmizet v podzemí. Existují nebo ne? Ať už je to jak chce, jejich stín po nich zůstal. Mnozí z toho podezřívají templáře, jimž věnujeme velkou část této knihy. A další věří, že se přeměnili v zednáře, které tu pochopitelně také nemůžeme vynechat.
Společnosti, které jsou dnes obecně označovány jako tajné, by se správně měly nazývat spíš polotajné - mají jakousi veřejnou, obecně viditelnou, nebo dokonce i přístupnou, "profánní" složku, za ní se ale schovává složka tajná. Ta je buď dostupná jen vyvoleným, nebo dokonce oficiálně vůbec neexistuje, je naprosto nepřiznaná.
V rámci téhle kategorie je ještě jedna, která je od předešlých ale téměř nerozeznatelná - uskupení existující naprosto veřejně, kterým však podezřívavější část veřejnosti přisuzuje tajné aktivity. Jaké? Nebuďme malicherní: nejlépe takové, které směřují k zotročení nebo vyhubení lidstva. Nejednou takové legendy slouží jako hromosvod frustrací, na něž lze svést ledacos, od drahých housek až po studená léta a teplé zimy. Což se leckterým politikům nebo režimům velmi hodí, takže přesvědčení o existenci takových spiknutí více či méně zjevně podporují.
Takovou roli hromosvodu často hráli či hrají jezuité (nebo katolický klér obecně), ale především "světové židovstvo" - ruské Protokoly sionských mudrců, nebo nacistická ideologie jsou ukázkovým příkladem politického zneužití víry v tajná spiknutí. Její podhoubí je přítomné stále; společně s touhou jednoduchých lidí po jednoduchých odpovědích ho živí nepřístupnost takových uskupení pro běžného smrtelníka a společenská poptávka po hromosvodech tohoto ražení.
Takže by nemělo překvapit, že k vybujení do nebezpečných forem dochází v obdobích nestability, nejistoty a krizí (nejen ekonomických) - a že dnes k "světovému židovstvu", "židozednářům" nebo "reakčnímu kléru" přibyl ještě spolek Bilderberg, ilumináti, NWO... Ani tyhle fenomény v knize pochopitelně nemůžeme vynechat - kolik z nich je pravda a kolik výmysl?.
Nakonec tu jsou společnosti, které si sice "tajné" říkají, ale ve skutečnosti toho na nich zas tak moc tajného není. Na prvním místě to jsou tajné služby států. O jejich existenci asi nikdo soudný nepochybuje, ovšem odlišit, co skutečně mají na svědomí a co jsou jen pověsti (nebo cílené dezinformace), je pro normálního smrtelníka prakticky nemožné. V této roli vystupuje zejména americká CIA a ruská FSB, přímá nástupkyně neblaze proslulé KGB (zajímavé je, že spiklenecký folklór taktně mlčí o čínských tajných službách). Podobně fungují některé politické strany a hnutí, především ty na radikálních okrajích politického spektra - také mívají neveřejné složky určené pro špinavou práci.
A vynechat nemůžeme ani nejrůznější sekty a obskurní spolky romantiků a frustrovaných jedinců, kteří se v běžném životě nechytají. Můžeme se jim posmívat - nelze ovšem přehlédnout, že podstatná část spikleneckých teorií o tajných organizacích ve skutečnosti pochází právě z těchto kruhů.
Proč tedy vlastně téma tajných společností tolik lidí vzrušuje a přitahuje?
obr. Mozaika nalezená ve starořímských Pompejích zasypaných výbuchem Vesuvu roku 79 n. l. Námět připomíná symboly novověkých tajných společností, zejména svobodných zednářů
Myšlenka existence tajných společností nejčastěji vychází z představy, že tu je někdo, kdo řídí lidskou historii jakýmisi neveřejnými prostředky ("tahá za nitky"). Podezřelých je hodně a konspiračních teorií na toto téma ještě víc - ale přiznejme si pravdu: náš chaotický svět moc nevypadá na to, že by ho někdo řídil. I když, co kdyby...
Konspirační teorie ohledně tajných společností ovládajících planetu nejčastěji představují odvrácenou tvář černého světa za křivým zrcadlem: vidí je jako spolky darebáků upsaných ďáblu moci, které mohou za všechno špatné od ukřižování Ježíše Krista, přes Hirošimu až po plesnivou zeleninu v supermarketech.
I v tomto případě ale platí to, co jsme konstatovali v předchozím odstavci: nic tomu nenasvědčuje - svět je příliš homogenní směsí dobra a zla, než aby se dal vykládat jako výsledek působení významné negativní entity.
Temné konspirační teorie obvykle bývají spíš odrazem stavu duše jejich zastánců. Přesto (nebo právě proto) jsou realitou, klamem, který pouhou svou existencí zhmotňuje sám sebe. Nacismus přímo vystavěný na víře v židovské spiknutí názorně předvedl, že spiklenecké teorie představují společenskou sílu, která dokáže bořit civilizaci - nezávisle na tom, jestli tajné společnosti a jejich spiknutí existují nebo ne. A současné internetové diskuse naznačují, že se to může kdykoliv opakovat.
Nakonec je tu představa tajné společnosti jako spolku zasvěcenců či mudrců ochraňujících a uchovávajících informace, které nepatří do rukou veřejnosti. Informace, které by mohly být zneužity, ale současně jsou natolik cenné, že nesmějí být zapomenuty.
Je snadné si představit, že tak fungovaly už rodové linie pravěkých šamanů, společenstva obsluhující pravěké observatoře nebo metalurgické provozy, chrámová kolegia kněží ve starověku nebo bratrstva stavitelů katedrál ve středověku.
Odtud už není daleko k myšlence, že někteří z nich odhalili nebo jinak získali přístup k tajemstvím ještě hlubším - a ponořili se proto do ještě hlubší ilegality. I takové společnosti teoreticky mohou skrytě ovlivňovat dějiny, ale není to jejich hlavním účelem. Smyslem je uchovat informace jen pro vyvolené. Nebo do doby, kdy bude společnost pro ně zralá. Nejde ani vyloučit, že postupně dospěly ke snaze společnost k této zralosti nenápadně postrkávat. A v krajním případě i diskrétně zasahovat, pokud hrozí nebezpečí, že z této cesty zabloudí příliš daleko.
Pohádky?
Možná - protože jak už jsme řekli na začátku, už ze své podstaty často nejdou potvrdit, ani vyvrátit. Ale vyprávět si je můžeme. Je jen na čtenáři, jak si to přebere.
Obsah knihy
Úvod
Učitelé z neznáma
Templáři: tajná mise do Palestiny
Na cestě do ilegality
Velký úklid
Stavitelé nových světů
Místo doslovu: jak fungují?
Přílohy
Malý slovník
Chronologie
Regule templářského řádu
Velitelská struktura templářů
Svobodné zednářství
Literatura
Bibliografie:
Novák, J. A.: Templáři, zednáři a další tajné společnosti v Čechách a ve světě. Alpress, Frýdek-Místek 2017. 309 str. Kresby, barevné i čb. foto, přílohy. Cena: 289
Knihu je možné za výhodnou cenu objednat přímo u nakladatele zde