Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Knižní publikace

Templáři, zednáři a další tajné společnosti width=

 

Tajemný Karlštejn width=

 

Karel IV Mystik a čaroděj width=

 

Tajemné podzemí na našem území width=

 

Tajemné podzemí na našem území width=

 

Utajené osobnosti českých dějin width=

 

Hory a kopce opředené tajemstvím

 

Záhady Bible

 

Publikace Okno do budoucnosti

 

Létající talíř pro Hitlera

 

Megalodon kniha

 

Smrtící sopky

 

Putovania po näjvačších záhadách Slovenska

 

Tajemství mořských hlubin

 

Tajemné Česko

 

Záhadné vynálezy

 

Život ve vesmíru

 

Největší záhady Středomoří

 

Tunguzský meteorit

 

Smrt vzdušných obrů

 

Foto a video pod vodou

 

Potápěči bez moře

Publikace

Knižní publikace je možné si objednat na mailové adrese: aktuální počet kusů na skladě je vidět po rozkliknutí jména požadované knihy.

tajsp024midNení tajná společnost jako tajná společnost. Možná existují takové, které jsou skutečně po všech stránkách tajné, ale těch se z logiky věcí opravdu nikdy nedovíme. Alespoň pokud se na jejich straně něco nepokazí. Existenci dalších naznačují legendy, jindy jim mohou přičítány některé děje, ale jakékoliv důkazy chybí. Což je třeba případ rosekruciánů (nemyslím tím jejich moderní derivát, který se k tomuto mýtu odkazuje a na němž toho ve skutečnosti moc záhadného není).

Pak jsou společnosti, které zpočátku tajné být neměly, ale okolnosti je donutily zmizet v podzemí. Existují nebo ne? Ať už je to jak chce, jejich stín po nich zůstal. Mnozí z toho podezřívají templáře, jimž věnujeme velkou část této knihy. A další věří, že se přeměnili v zednáře, které tu pochopitelně také nemůžeme vynechat.

Společnosti, které jsou dnes obecně označovány jako tajné, by se správně měly nazývat spíš polotajné - mají jakousi veřejnou, obecně viditelnou, nebo dokonce i přístupnou, "profánní" složku, za ní se ale schovává složka tajná. Ta je buď dostupná jen vyvoleným, nebo dokonce oficiálně vůbec neexistuje, je naprosto nepřiznaná.

V rámci téhle kategorie je ještě jedna, která je od předešlých ale téměř nerozeznatelná - uskupení existující naprosto veřejně, kterým však podezřívavější část veřejnosti přisuzuje tajné aktivity. Jaké? Nebuďme malicherní: nejlépe takové, které směřují k zotročení nebo vyhubení lidstva. Nejednou takové legendy slouží jako hromosvod frustrací, na něž lze svést ledacos, od drahých housek až po studená léta a teplé zimy. Což se leckterým politikům nebo režimům velmi hodí, takže přesvědčení o existenci takových spiknutí více či méně zjevně podporují.

Takovou roli hromosvodu často hráli či hrají jezuité (nebo katolický klér obecně), ale především "světové židovstvo" - ruské Protokoly sionských mudrců, nebo nacistická ideologie jsou ukázkovým příkladem politického zneužití víry v tajná spiknutí. Její podhoubí je přítomné stále; společně s touhou jednoduchých lidí po jednoduchých odpovědích ho živí nepřístupnost takových uskupení pro běžného smrtelníka a společenská poptávka po hromosvodech tohoto ražení.

Takže by nemělo překvapit, že k vybujení do nebezpečných forem dochází v obdobích nestability, nejistoty a krizí (nejen ekonomických) - a že dnes k "světovému židovstvu", "židozednářům" nebo "reakčnímu kléru" přibyl ještě spolek Bilderberg, ilumináti, NWO... Ani tyhle fenomény v knize pochopitelně nemůžeme vynechat - kolik z nich je pravda a kolik výmysl?.

Nakonec tu jsou společnosti, které si sice "tajné" říkají, ale ve skutečnosti toho na nich zas tak moc tajného není. Na prvním místě to jsou tajné služby států. O jejich existenci asi nikdo soudný nepochybuje, ovšem odlišit, co skutečně mají na svědomí a co jsou jen pověsti (nebo cílené dezinformace), je pro normálního smrtelníka prakticky nemožné. V této roli vystupuje zejména americká CIA a ruská FSB, přímá nástupkyně neblaze proslulé KGB (zajímavé je, že spiklenecký folklór taktně mlčí o čínských tajných službách). Podobně fungují některé politické strany a hnutí, především ty na radikálních okrajích politického spektra - také mívají neveřejné složky určené pro špinavou práci.

A vynechat nemůžeme ani nejrůznější sekty a obskurní spolky romantiků a frustrovaných jedinců, kteří se v běžném životě nechytají. Můžeme se jim posmívat - nelze ovšem přehlédnout, že podstatná část spikleneckých teorií o tajných organizacích ve skutečnosti pochází právě z těchto kruhů.

Proč tedy vlastně téma tajných společností tolik lidí vzrušuje a přitahuje?

tasp2

 

 

 

obr. Mozaika nalezená ve starořímských Pompejích zasypaných výbuchem Vesuvu roku 79 n. l. Námět připomíná symboly novověkých tajných společností, zejména svobodných zednářů

 

 

 

Myšlenka existence tajných společností nejčastěji vychází z představy, že tu je někdo, kdo řídí lidskou historii jakýmisi neveřejnými prostředky ("tahá za nitky"). Podezřelých je hodně a konspiračních teorií na toto téma ještě víc - ale přiznejme si pravdu: náš chaotický svět moc nevypadá na to, že by ho někdo řídil. I když, co kdyby...

Konspirační teorie ohledně tajných společností ovládajících planetu nejčastěji představují odvrácenou tvář černého světa za křivým zrcadlem: vidí je jako spolky darebáků upsaných ďáblu moci, které mohou za všechno špatné od ukřižování Ježíše Krista, přes Hirošimu až po plesnivou zeleninu v supermarketech.

I v tomto případě ale platí to, co jsme konstatovali v předchozím odstavci: nic tomu nenasvědčuje - svět je příliš homogenní směsí dobra a zla, než aby se dal vykládat jako výsledek působení významné negativní entity.

Temné konspirační teorie obvykle bývají spíš odrazem stavu duše jejich zastánců. Přesto (nebo právě proto) jsou realitou, klamem, který pouhou svou existencí zhmotňuje sám sebe. Nacismus přímo vystavěný na víře v židovské spiknutí názorně předvedl, že spiklenecké teorie představují společenskou sílu, která dokáže bořit civilizaci - nezávisle na tom, jestli tajné společnosti a jejich spiknutí existují nebo ne. A současné internetové diskuse naznačují, že se to může kdykoliv opakovat.

Nakonec je tu představa tajné společnosti jako spolku zasvěcenců či mudrců ochraňujících a uchovávajících informace, které nepatří do rukou veřejnosti. Informace, které by mohly být zneužity, ale současně jsou natolik cenné, že nesmějí být zapomenuty.

Je snadné si představit, že tak fungovaly už rodové linie pravěkých šamanů, společenstva obsluhující pravěké observatoře nebo metalurgické provozy, chrámová kolegia kněží ve starověku nebo bratrstva stavitelů katedrál ve středověku.

Odtud už není daleko k myšlence, že někteří z nich odhalili nebo jinak získali přístup k tajemstvím ještě hlubším - a ponořili se proto do ještě hlubší ilegality. I takové společnosti teoreticky mohou skrytě ovlivňovat dějiny, ale není to jejich hlavním účelem. Smyslem je uchovat informace jen pro vyvolené. Nebo do doby, kdy bude společnost pro ně zralá. Nejde ani vyloučit, že postupně dospěly ke snaze společnost k této zralosti nenápadně postrkávat. A v krajním případě i diskrétně zasahovat, pokud hrozí nebezpečí, že z této cesty zabloudí příliš daleko.

Pohádky?

Možná - protože jak už jsme řekli na začátku, už ze své podstaty často nejdou potvrdit, ani vyvrátit. Ale vyprávět si je můžeme. Je jen na čtenáři, jak si to přebere.

 

tasp3Obsah knihy


Úvod
Učitelé z neznáma
Templáři: tajná mise do Palestiny
Na cestě do ilegality
Velký úklid
Stavitelé nových světů
Místo doslovu: jak fungují?

Přílohy
Malý slovník
Chronologie
Regule templářského řádu
Velitelská struktura templářů
Svobodné zednářství
Literatura

 

 

Bibliografie:

Novák, J. A.: Templáři, zednáři a další tajné společnosti v Čechách a ve světě. Alpress, Frýdek-Místek 2017. 309 str. Kresby, barevné i čb. foto, přílohy. Cena: 289

 

Knihu je možné za výhodnou cenu objednat přímo u nakladatele zde

 

 

 

karlstejn-midBylo nebylo... Když císař římský a král český Karel IV. kázal postavit Karlštejn, neměl to být jen tak obyčejný hrad. Bylo mu souzeno se stát letním sídlem hlavy mocné říše a později také trezorem říšského pokladu i korunovačních klenotů. Každý hrad prý ukrývá celou řadu tajemství: únikové podzemní chodby, tajné komnaty, obranný systém nebo slabá místa opevnění či Achilovu patu v podobě nevyhovující studny... Tím spíš se to týkalo sídla panovníka, který tehdy byl jedním z nejmocnějších mužů Evropy a někteří ho dokonce titulovali slovy "pán světa". V té době šlo o informace stejně důležité, jako jsou dnes mobilizační plány armád nebo údaje o počtech tankových jednotek. A dělníci, kteří na stavbě pracovali, ta nejdůležitější tajemství hradu pochopitelně znali...


I na to se prý myslelo. Pověst vypráví, že po dokončení Karlštejna stavitel pozval všechny dělníky do velké boudy narychlo postavené v nedaleké vsi. Čekalo tam na ně bohaté pohoštění, stoly prohýbající se pod mísami plnými lahůdek, a především silného pití tu bylo, co hrdlo ráčilo.

Zedníkům, tesařům a havířům se málokdy poštěstí, aby jim páni uspořádali tak velkolepý raut, takže se nenechali dvakrát pobízet. Hodování je rychle zmohlo, až tvrdě usnuli - a v té chvíli stavitel přikročil k uskutečnění druhé části plánu. Na předem domluvený pokyn jeho lidé boudu zamkli, obložili klestím ze všech stran a zapálili.

Dělníci uvnitř se ve spánku udusili, jejich těla shořela - a s jejich životy odešla z tohoto světa i největší tajemství hradu Karlštejn. A protože byli umořeni, začalo se místu, kde k masové vraždě došlo, říkat Mořina. Ves pár kilometrů od Karlštejna, se tak jmenuje dodnes.


Ke Karlštejnu se váže celá řada dalších děsivých nebo aspoň zajímavých pověstí, především ale je - na rozdíl od mnoha jiných "tajuplných" hradů - jeho historie plná skutečných tajemství i záhad a nikoliv jen marketingových historek pro zvyšování návštěvnosti. Mystika a symboly mluvící tajnou řečí se ukrývají v jeho podobě, výzdobě i určení, stejně jako v klenotech a relikviích, které měl ochraňovat.

krlstn1Protože Karlštejn nebyl jen vojenská pevnost chránící proti lidským nepřátelům. A dokonce ani jen sídlo hlavy státu nebo mrtvá schránka symbolického říšského pokladu. Byl zamýšlen také (a možná ze všeho nejvíc) jako duchovní útulek, jako mystická pevnost chránící za hradbami víry dobro proti pekelným silám zla. Ale ani to ještě nemusí být všechno; někteří badatelé věří, že v dispozicích stavby a ve výzdobě karlštejnských svatyní vidí symboliku naznačující vyšší zasvěcení, esoterické vědomosti a příslušnost k tajným společnostem. Není to vyloučené, protože Karel IV. byl osobnost nápadně převyšující svou dobu a v mnoha ohledech i osobnost záhadná.

Ne každý na esoteriku věří, tím spíš, že marketingové zneužívání přirozené lidské potřeby tajemna se nevyhnulo ani Karlštejnu. Záměrem této knihy rozhodně není takové pseudozáhady rozmnožovat; naopak jsem usiloval dojít ke kořenům každého z tvrzení o hradu. A často jsem se nakonec nestačil divit: výmysly a nesprávnými informacemi neoplývala jen pokleslá "esoterická" literatura zaměřená na komerční úspěch (u té to konec konců není důvod k divení), ale i mnohé odborné publikace a seriózní průvodci.

Ukázalo se, že zdánlivě důvěrně známý hrad, je ve skutečnosti zcela neznámý. Že o něm s jistotou nevíme skoro nic - počínaje mnohokrát publikovaným datem jeho založení a jeho posláním konče. Že jeho bezmála kultovní místo v českém národním povědomí jej obalilo množstvím spekulací, legend a mýtů, které se častým opisováním a opakováním postupně staly součástí obecné představy o historii, přestože s historií skutečnou mají málo společného.

Stavba, kterou díky radikální přestavbě v 19. století jedni považují jen za kulisu dobrou pro turistický ruch a bezmála kýč, zatímco druzí v jejím zakladateli vidí černokněžníka a ve skále, na níž stojí, pyramidu Atlanťanů, si nezaslouží ani jedno ani druhé. Duch Karla IV. a jeho doby - asi nejsvětlejší v celé naší historii - v Karlštejně pořád ještě žije, a skutečných záhad i mystiky je v něm také dost. Jules Verne psal o tajemném hradu v Karpatech, který nikdy neexistoval, zcela reálný Karlštejn si ale takové přízvisko zaslouží možná ještě víc.


O tom všem - a o mnoha dalších věcech týkajících se málo známých tváří Karlštejna - je tato kniha. Volně přitom navazuje na předchozí publikaci Karel IV., mystik a čaroděj, kterou vydalo také nakladatelství Alpress. Svým způsobem je také jakýmsi jejím pokračováním, protože zatímco císař opustil tento svět roku 1378, jeho hrad tu zůstal, a by se do jeho podoby zapisovaly další osudy Karlovy země.

 

0karlstejn-smOBSAH KNIHY

01. Úvod
02. O podivném místě uprostřed hlubokých lesů
03. O stavbě hradu svatého grálu a jeho tajných prostorách
04. O svátostech nadaných zvláštní mocí
05. O podivných obrazech světa na nebesích
06. O posvátném srdci hradu
07. O pevnosti vzdorující kalichu
08. O strašlivé vražednici na hradě Karlštejn

Přílohy
Karlštejn - základní fakta
Letopisy hradu Karlštejn
Malý slovník
Literatura

 

BIBLIOGRAFIE:

Novák, J. A.: Tajemný hrad Karlštejn. Alpress, Frýdek-Místek 2016. 248 s. barevné i černobílé fotografie a kresby

 

KNIHU JE MOŽNÉ KOUPIT SE SLEVOU NA WEBU NAKLADATELE ZDE

 

Tajné vynálezy, které předběhly svou dobu - to vše bylo odjakživa předmětem mocností, jejich armád i tajných služeb. S jakými silami si zahrával Nikola Tesla? Jaké pokusy prováděli nacisté během druhé světové války? Tajné zbraně i jiné vynálezy, které hrozily změnit mocenskou rovnováhu ale jsou i mnohem staršího data - a i tehdy nebyl zájem, aby cokoliv vešlo ve známost. Po mnoha učencích, alchymistech a vědcích i jejich objevech tak často zůstaly jen mlhavé indície, ale i to málo, co prosvítá bariérou mlčení je vzrušující...

 

 

0-vynal2bigUkázka z knihy:

Ve 13. století to s křesťanskou Evropou zase jednou vypadalo špatně - jako už mnohokrát předtím a mnohokrát potom. Tentokrát představovali smrtelné nebezpečí mongolské hordy pod vedením Čingischánova vnuka Bátú-chána, který roku 1236 zahájil velké tažení směrem na západ.

Brzy ovládl většinu ruských knížectví a roku 1241 při přípravě vpádu do Uher vyčlenil ze svých vojsk armádu, která měla preventivně zpacifikovat Polsko. Velel jí další Čingischánův potomek Khadan. Polská města jedno po druhém končila v plamenech, to už se ale formovala křesťanská koalice, která měla řádění stepních jezdců učinit přítrž.

Ve spojené armádě pod velením Jindřicha II. Pobožného (1207 - 1241) byli především Poláci, ale také příslušníci Řádu německých rytířů, templáři, johanité, stejně jako prostí slezští zemědělci a horníci. Mongolové zřejmě měli mírnou přesilu (různé zprávy se v odhadech počtů bojovníků dost liší), čekal se ale příchod českého oddílu pod vedením krále Václava (1205 - 1252). Ten už však nestihl dorazit, protože všechno nasvědčuje tomu, že nájezdníkům z východu se křesťanské vojsko podařilo zaskočit.

A tak 4. dubna 1241 došlo u Lehnice v jihozápadním Polsku k bitvě, která se už od začátku vyvíjela pro Jindřichovu armádu nedobře. A pak přišlo ošklivé překvapení: podle kronikáře Jana Dlugozse (1415 - 1480) způsobilo definitivní zvrat v bitvě a začátek konce křesťanů u Lehnice použití jakési záhadné zbraně.

"Stala se nečekaná věc," napsal Dlugosz ve svém díle Annales seu Cronicae incliti Regni Poloniae. "V řadách nepřítele se ukázala korouhev nevšední velikosti, na které byl vymalován znak X a na samém vrcholu byla připevněna dračí hlava. V jednu chvíli se z jejích úst vyvalila nějaká pára a pak dým tak hustý a páchnoucí, že od toho puchu omdlévala křesťanská vojska a ustupovala se zděšením..."

 

 

Obsah: 

ÚVOD
PŘÍCHOD BOHŮ
EGYPTSKÁ STOPA
STAVITELÉ CHRÁMŮ
HLEDÁNÍ BOŽÍHO ZÁMĚRU
DOBYVATELÉ JINÝCH DIMENZÍ
ČARODĚJ NIKOLA TESLA
VYPOČÍTAL JSEM BOHA
LITERATURA

 

 

Knihu je možné objednat zde

 

 

 

Bibliografie

Jan A. Novák: Utajené vynálezy. Alpress, Frýdek-Místek 2015, 304 str., barevné i černobílé ilustrace

"Kámen mudrců připravil Karel IV. pomocí obrovských a vskutku císařských nákladů. A Karel V., nejhorlivější zkoumatel Přírody jej poté z velké části zvelebil a zanechal budoucím potomkům své koruny. Touto dobou náhoda svěřila tento poklad do mých rukou a v téže době mě potkalo i další, nemenší štěstí, že žezlo římského císařství obdržel nejslavnější císař Rudolf II."

Karel-bigTohle tvrzení na první pohled vypadá jak opsané z nějakého praštěného rádoby esoterického webu, ale opravdu pochází z časů panování "císaře alchymistů". Traktát se poněkud mnohomluvně jmenuje Zrcadlo alchymie, v němž je obsaženo světlo této božské esence, tedy Filosofického kamene (Speculum Alchymiae in que continentur completum lumen buius Divinae Essentiae, id est Lapilis Philosophici) a jeho autor o sobě tvrdí, že je Odoardus Scottus, což je jméno, které ve spojení s alchymií možná bude leckomu připadat povědomé. A filmoví diváci si nejspíš vzpomenou na obézního alchymistu Scottu, alias Honzu Skotáka, který ve filmu Císařův pekař pálil slivovici.

Jenže příjmení Scotta se v historii tajných věd opravdu objevuje, byť s různými křestními jmény, takže nechybí ani názor, že se za ním skrývá sám Edward Kelly (1555 - 1594), alchymista, spiritista a podle všeho podvodník, který na Rudolfově dvoře opravdu působil (a ve zmíněném filmu představoval hlavního padoucha). Pro nás je důležité, že tvrzení o císaři Karlovi IV. jako alchymistovi pochází z okruhu lidí, kteří se v prostředí okultních věd pohybovali, takže může mít nějaké reálné jádro.

Nasvědčuje tomu i skutečnost, že se v alchymistické literatuře neobjevilo poprvé. Totéž tvrdí i spis Opus mulierum et ludus puerorum, který byl ve Frankfurtu vytištěn už roku 1550. Píše se v něm, že čerpá z ještě starších spisů, které pocházejí z časů císaře Karla IV., pokud ne přímo z jeho dvora.

Tvrzení, že Karel byl alchymista a zasvěcenec tajných nauk se častěji objevuje v novověké historické literatuře. Buditelský spisovatel František Martin Pelcl (1734 - 1801) například napsal, že se o ni zajímal nejen císař, ale i jeho otec Jan Lucemburský a že v lucemburské éře se chymická praxe v Čechách hojně provozovala. Bohužel neuvádí zdroje, z nichž čerpal, přesto není třeba jeho tvrzení jen tak odbýt - byl uznávaný literární vědec, historik a znalec starých archivů, který v závěru života působil na pražské univerzitě. Existují také středověké alchymistické spisy s věnováním Karlovi nebo některé z jeho manželek.

Jiní pozdější autoři také uvádějí, že zasvěcenci alchymie byli nejbližší spolupracovníci Karla IV. Například podle vlasteneckého jezuity a historika Bohuslav Balbín (1621 - 1688) s ní přinejmenším přišel do styku arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297 - 1364) během svých dlouholetých studií v Itálii. A o něm můžeme bez přehánění říct, že byl Karlovým prvním rádcem a pravou rukou, jak ještě uvidíme. Balbín sice neuvádí, kde na to přišel, zato ale víme, že se zabýval hledáním a zachraňováním starých archivních rukopisů, z nichž také při své práci čerpal. Je také autorem Arnoštova životopisu, takže měl tématiku jistě dobře prozkoumanou.

Kontakty Karla i Arnošta (stejně jako dalších vzdělanců z císařova okolí) s alchymií jsou přinejmenším pravděpodobné, protože v časech, kdy neexistovaly přírodní vědy v našem smyslu, je - společně s astrologií - svým způsobem nahrazovala. Lidé, kteří prošli prostředím tehdejších univerzit, nemohli nepřijít do styku s těmi, kdo je provozovali. A pokud byli zasvěceni, měli dobrý důvod se tím moc nechlubit, protože roku 1317 vydal papež Jan XXII bulu, v němž alchymisty označil za podvodníky a celkem oprávněně prohlásil, že umělá výroba zlata z neušlechtilých kovů není možná.

Jenže alchymie není jen o transmutaci kovů, dokonce to ani není jejím základním cílem. Její pravou podstatu prakticky neznáme, protože to, co z ní uniká mimo okruh zasvěcenců, je jen parodie. Jisté je, že nejde ani tak o proměnu hmoty, jako o proměnu duše - a existují lidí tvrdící, že Karlovo obrovské dílo prozrazuje, že ji podstoupil.

Pro domněnku, že měl Karel IV. k alchymii přinejmenším blízko, existuje ještě jeden důvod - sice nepřímý, ale dost pádný. Všechny jeho politické, stavební i duchovní projekty vyžadovaly obrovské množství prostředků a jejich zdrojem bylo české zlato a stříbro. Nevyhnutelně musel přicházet do styku s lidmi, kteří mu ho opatřovali, tedy s důlními odborníky, zpracovateli kovů, a mincmistry. To byli opět více či méně alchymisté, protože i v tomto případě mezi esoterikou a geologií nebo metalurgií neexistovala ostrá hranice.

Za posledního skutečného zasvěcence Karla IV. považuje mnoho moderních esoteriků. K tomuto názoru dospěl například rakouský filosof, esoterik, sociální reformátor, theosof, údajný rosenkrucián a zakladatel antroposofického hnutí Rudolf Steiner (1861 - 1925). Někteří milovníci tajemna dokonce tvrdí, že se Karel převtělil do Christiana Rosenkreutze, otce tajné společnosti rosenkruciánů usilující o změnu světa k lepšímu, který se měl narodit stejného roku, v němž císař zemřel.

Problém je v tom, že neexistují žádné důkazy Rosenkreutzovy historické existence, tím spíš pak neznáme přesný letopočet narození. Většinou se soudí, že žil ve 14. století, nechybí ale ani názor, že jím ve skutečnosti byl Jan Amos Komenský.
Přímý důkaz toho, že byl Karel IV. alchymista, asi nenajdeme - byl především státník a pověst laborujícího mága si nemohl dovolit (ostatně i Rudolf II. s tím měl problémy, byť panoval v podstatně osvícenější době a na veřejném mínění mu moc nezáleželo).

Tomu nasvědčuje i skutečnost, že už jeho syn Václav IV. se zálibou v tajných vědách tajil podstatně méně. Dokonce si tím od jednoho dnes už neznámého benediktinského mnicha vysloužil přezdívku consultor demonum, tedy poradce ďábla. Někteří autoři dokonce tvrdí, že jeho zaujetí hermetickými naukami nemělo daleko k posedlosti "císaře alchymistů" Rudolfa II. Vlastnil rozsáhlou sbírku alchymistických, astrologických spisů a astronomických nástrojů, kterou uchovával na svém kunratickém hrádku. A je velmi pravděpodobné, že přinejmenším část z toho zdědil po Karlu IV. - stejně jako zájem o tuto problematiku. S jistotou to sice tvrdit nemůžeme, pokud ale je něco pravdy na tvrzení, že jablko nepadá daleko od stromu, tak jde o velmi silnou indicii.

Přímý důkaz toho, že se Karel zajímal o duchovno, spiritismus a esoteriku ale přesto máme. Dokonce sepsaný jeho vlastní rukou...

 

OBSAH KNIHY
01. Duch času
02. V očekávání Apokalypsy
03. Na přelomu věků
04. Italští našeptávači
05. Země mrtvého knížete
06. Posvátné dílo
07. Hlavní město evropské říše
08. Místo epilogu

PŘÍLOHY
Karel IV. - osobní karta
Římská říše nebyla jen jedna
Chronologie
Literatura

 

0-Karel-sm

 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
TIP:
Knihu je možné se slevou objednat přímo u nakladatele zde
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

Bibliografie:
Novák, J., A.: Karel IV., mystiky a čaroděj. Alpress, Frýdek-Místek 2016. 280 s., barevná příloha

Podzemi002Mohlo by se zdát, že v malé zemi uprostřed hustě obydlené Evropy už dávno není co objevovat. Ale pravý opak je pravdou - tajemné neznámo se může nacházet jen pár metrů od místa, kde se právě nacházíte. Přesněji řečeno pod ním.

Ano, je to podzemí.

Právě u nás je podzemní svět neobyčejně bohatý, protože naše země má mimořádně pestrou geologickou i historickou minulost. V podzemí planuly vulkanické ohně, prodíraly se jím proudy žhavého magmatu a dodnes z něj leckde tryskají horké prameny nebo jedovaté plyny. Hlubinami skal tečou ponorné řeky - a některé z takto vzniklých dutin představují unikáty světového významu. V jeskyních nacházeli útočiště bizarní dávno vyhynulí tvorové a své démony i bohy tu uctívali pravěcí lidé, aby po sobě zanechali artefakty, nad nimiž se rodí ty nejfantastičtější hypotézy. Ostatně právě s podzemím se dodnes pojí nejvíc příběhů o setkání se strašidly, duchy a jinými nadpřirozenými úkazy. Podzemím se za zlatem a stříbrem prokopávali středověcí havíři a ve stejné době budovali také labyrinty chodeb jako útočiště nebo únikové cesty pro zlé časy.

Pod povrch země se také samozřejmě odjakživa ukrývaly poklady - a většina jich tam nejspíš dodnes odpočívá. Zvláštní náklonnost k budování podzemních děl měly totalitní režimy 20. století, po nichž zůstaly tajné továrny, zakopané archivy, protijaderné kryty pro vyvolené...

Podzemí, to je neznámo, tma a nebezpečí - ale také výzva s magickou přitažlivostí. Tam dole se ještě dá vkročit na místa, na nichž dosud nestanula lidská noha, objevit skryté věci mimořádného významu, nebo najít poklad... mnohem snadněji se tam ale dá zemřít. Je to nejspíš jedno z posledních nefalšovaných a nikým nezaranžovaných dobrodružství poznání, které se je možné u nás zažít, aniž bychom opustili prostor vymezený hranicemi státu.

Právě proto se tam dolů opakovaně vydávají lidé, kteří kouzlu podzemí podlehli a píší stále nové kapitoly pohnuté historie temnot.

 

ukazka1

 

OBSAH KNIHY

 

01. Místo úvodu: bohové a démoni temnot

02. Hledání dřímajícího vulkánu

03. Podzemní moře pod Slaným

04. Magický trojúhelník

05. Řeky bez hladin

06. Doktor Wankel a jeskyně kostlivců

07. Bezedná propast

08. Krajina podzemních svatyň

09. Pohádkové jeskyně

10. Slovník

11. Literatura

 

UPOZORNĚNÍ:

Pokud knihu nenajdete v knihkupectví, je možné ji objednat přímo u nakladatele zde

 

Bibliografie:

Novák, Jan A.: Tajemné podzemí na našem území. Frýdek-Místek, Alpress 2015, 303 str., barevné i černobílé fotografie

 
Joomla Template Tutorial: by JoomlaShack