Novákoviny

Jedna z nejznámějších řeckých bájí vypráví o hrdinech, kteří se na lodi Argó vydali do Kolchidy pro zlaté rouno. To se pochopitelně (jak se na správnou řeckou báji sluší) nemohlo obejít bez mnoha dobrodružství a překonávání těžkých protivenství. Výjimkou nebylo ani přistání na Krétě. Tady Argonauté narazili na obra jménem Talos (někdy také Tálon), který byl strážcem ostrova. Až potud je vše tak, jak to v pohádkách a bájích má být. Jenže Talos nebyl obyčejný pohádkový obr. Byl to stroj.

Už samo jméno obra je trochu divné, protože v místním dialektu zřejmě souviselo se sluncem nebo se slunečním bohem Héliem. Bájná líčení této podivné bytosti se shodují v tom, že Talos byl celý vytvořený z mědi nebo bronzu - v době bronzové, která neznala železo a a z níž báje zřejmě pochází, ovšem byl za bronz nejspíš označován každý mimořádně tvrdý a odolný kov.

Ještě zajímavější je, že jeho krví byl údajně jiný roztavený kov, obvykle se mluví o olovu. Je to kupodivu stejné "technologické řešení" jaké se používá například pro chlazení jaderných reaktorů. Na patě měl Talos hřeb ze zvlášť odolné slitiny, kterým bylo možné roztavený kov z jeho žil snadno a rychle vypustit. Tak jako každý robot, ani Talos při plnění rozkazů moc nepřemýšlel, a tak na jeho služební horlivost tu a tam doplatili i nevinní.

obr: Talos na antické minci z Kréty. Hází na vetřelce kameny - a dokonce má i křídla

Talos se na Krétě nezdržoval jen tak pro nic za nic. Měl tu střežit lid krále Minoa - a dělal to opravdu důkladně. Třikrát za den obešel celé pobřeží; kdo byl na Krétě, tak ví, že to neměl snadné. Někdy proto bývá zobrazován s křídly. Když se přiblížilo cizí plavidlo, dokázal jej na velkou dálku zasáhnout kamennými projektily.

Plavce, kteří přesto přistáli, sežehl. Obr sídlil ve Faistu - což je mimochodem místo, kde byl nalezen záhadný disk, o němž budeme mluvit o kus dál. Dosadil jej tam sám Zeus - prvnotním úkolem kovového obra bylo chránit Europu, milenku, kterou si na Krétu nejvyšší bůh jaksi odložil. Europa se pak stala zakladatelkou rodů minójských králů, kteří pak dědili i bojového robota.

Bůh má celou řadu odpovídajících možností, jak stvořit libovolnou bytost, obra nevyjímaje - a šéf bohů je na tom samozřejmě ještě o dost lépe. Tak třeba bohyni Athénu si Zeus prostě a jednoduše vymyslel: vyskočila prý z jeho hlavy rovnou v plné zbroji.

Kupodivu to, co šlo u bohyně moudrosti, z nějakých důvodů nešlo u panáka z mědi. Toho totiž musel na Diovu zakázku vyrobit Héfaistos, božský kovář (což je obzvlášť zajímavá postava antického panteonu, protože víc než nadpřirozenou bytost připomíná moderního konstruktéra).

Talos ovšem nakonec nedopadl dobře. Když se na Krétě vylodili Argonauté, nemohl u toho strážný robot pochopitelně chybět. Chystal se na nich vyzkoušet své zbraně - jenže Medea, manželka vůdce Argonautů Iásona, věděla o vypouštěcím kohoutu na obrově patě. Hrdinům se podařilo jej rozzuřit, odlákat jeho pozornost jinam a svalit na zem. Podle jiné verze pověsti stejného výsledku dokázala Medea docílit jeho omámením pomocí drog. Buď jak buď, Argonauté pak už hřeb z paty snadno vytáhli a "vypuštěný" stroj se změnil v hromadu kovového šrotu.

Pověst o Taloovi má celou řadu zajímavých aspektů. Především je to jeho "nepohádkový" charakter - Talos nemá znaky bájné bytosti, ale spíš uměle vytvořeného stroje poháněného nějakým zdrojem tepla. Není asi třeba připomínat, že podle oficiální vědy se lidé té doby s něčím takovým nemohli setkat. V řeckých bájích takových strojů kupodivu nacházíme víc.

Další záhadou je Taloovo působiště. Zvláštní je už podobnost jména jeho tvůrce, s tímto místem: Héfaistos - Faistos, stejně jako mystérium faistského disku s tímto místem spojené. Jsou zde však ještě podivnější okolnosti. Minojská kultura bohatá na hmotné statky, a tedy nepochybně lákající nepřátele se totiž opravdu vyznačovala podivuhodnou bezstarostností: žádné hradby, žádná zobrazení bitev, žádní vojáci. Historikové proto soudí, že ostrovní říši střežila mocná flotila, někteří dokonce mluví o talassokracii, tedy suverénní vládě nad mořem.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

TIP: 

Text je ukázkou z knihy Největší záhady Středomoří, kterou vydalo nakladatelství XYZ/Albatros Media

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Málokdo si ale kupodivu všímá toho, že obrazy vysloveně válečných plavidel, která by mohla tento úkol v oné neklidné době vykonávat, rovněž chybí. Na nástěnných malbách nalezených na ostrově Théra sice je výjev označovaný jako námořní výprava, obsah se však podobá spíše zábavné vyjížďce dobře naladěné společnosti: na lodích ozdobených květinami plují svátečně vystrojení lidé a nic z jejich postojů i vzezření nenasvědčuje, že by šli do války. Drobné plastiky zase znázorňují malé rybářské loďky - ale nic víc. Žádná válečná plavidla, žádné krvavé námořní bitvy s hromadami mrtvých, jako známe například ze staroegyptského umění té doby.

Objevují se proto i poněkud feministické názory, že krétská kultura obsahovala prvky matriarchátu, a proto neválčila – muži pod pantoflem měli válku jednoduše zakázanou. Bylo by to hezké, jenže tak dějiny nefungují. Naopak, většinou pracují na principu toho nejbrutálnějšího darwinismu, vyjádřeného známým sloganem „chceš-li mír, chystej válku“. I když dnes snad existují "sametové revoluce", nic nenasvědčuje tomu, že starověk (a nejen starověk) vedl sametové války. Spíš naopak.

Co tedy vlastně chránilo Krétu, když to nebyli hradby, vojáci ani lodě? Není Talos jakousi zkreslenou a "zpohádkovatělou" vzpomínkou na něco, co Minoovo království z protekce bohů opravdu po celá staletí úspěšně střežilo?

A samozřejmě otázka základní: kde se to tu vzalo?

Jan A. Novák

You have no rights to post comments