Novákoviny

Přítomnost Vikingů v Americe před Kolumbem je stále považována za krátkodobou a okrajovou epizodu historie. Přibývá však náznaků, že jejich pokusy prozkoumat a osídlit nový kontinent měly mnohem větší rozsah. K těm nejvýznamnějším patří kameny s runovými nápisy rozeseté po místech, kde přítomnost Viking? vědci vůbec nečekali. 

 

 

Kolumbovo prvenství v objevení Ameriky zpochybňovali někteří badatelé celá staletí, padlo ale až roku 1960. Tehdy našli manželé Helge a Anne Ingstadovi v zátoce L°Anse aux Meadows na Newfoundlandu zbytky vikingské osady pocházející z doby okolo roku 1000 našeho letopočtu.

 

obr: Vikingové v Americe. Podle dosavadních představ podnikli jen jeden krátkodobý neúspěšný pokus o kolonizaci na pobřeží. Nové objevy však naznačují, že jejich přítomnost byla dlouhodobější a podnikali výpravy hluboko do vnitrozemí.

 

Definitivně tak potvrdili vikingské legendy o plavbě Leifa Erikssona (někdy též psaného jako Lief Erikson) do země zvané Vinland a o nepodařeném pokusu ji osídlit. Vykopávky v L°Anse aux Meadows se shodovaly se starou ságou: seveřané tu prožili jen pár krušných let, než podlehli nájezdům "skraelingů", tedy původních obyvatel nového kontinentu. Mnozí archeologové soudí, že na zániku kolonie se podílelo i ochlazování klimatu předznamenávající nástup období známého jako malá doba ledová.

Při tom na dlouho zůstalo - historikové vikingský kolonizační pokus vnímali jako okrajovou záležitost, osamělé plácnutí do prázdna, které nemohlo změnit chod dějin. Navzdory tomu, že nechyběly indicie, podle nichž obyvatelé Skandinávie v Severní Americe podnikli mnohem víc objevitelských cest a uchytili se tu možná i na několik staletí.

Svědectví kamene

Už dřív upozorňoval známý archeolog, etnograf, cestovatel a dobrodruh Thor Heyerdahl, že v Severní Americe muselo existovat rozsáhlé vikingské osídlení a jejich expanze nejspíš sahala až na jih od dnešního New Yorku. Tvrdil, že v církevních archivech existují dokumenty nepřímo potvrzující příjem desátků z Vinlandu - a nebyly právě malé. Kolonie podle něj spadala pod církevní diecézi Grónsko, které v době přechodného oteplení klimatu vzkvétalo natolik, že si mohlo dovolit i vlastního biskupa.

 

obr: Vikingské lodě plují k Americe kolem Grónska. Za jejich časů však ve skutečnosti nebylo pobřeží zaledněné, protože tehdy vládlo mnohem teplejší klima než dnes  

 

V každém případě Vinland nebyla jen obchodní stanice nebo dočasná základna, ale skutečná osada: žily tu ženy a rodily se děti. Známe i jméno prvního rodilého Američana, jímž byl Snorri, syn Gudrid a Thorfinna. Podivný je už sám název, který Vikingové své kolonii dali, protože Vinland znamená Země hroznů. I když za jejich časů bylo klima mnohem teplejší než dnes, přesto neexistují důkazy, že by někdy vinná réva rostla tak daleko na severu. Někteří badatelé proto usoudili, že Erikson se při své výpravě dostal i jižněji, možná na pobřeží Nového Skotska, k Manhattanu, nebo ještě dál. Zdálo se ale, že dokázat tuto teorii je prakticky nemožné.

Ve skutečnosti však důkazy dávno existovaly. V říjnu 1898 vykopal farmář Olaf Ohman na svých pozemcích v Minnesotě kámen s runovým nápisem, v němž pak odborníci rozpoznali svědectví o dávné tragédii: "8 Gótů a 22 Norů na výzkumné cestě z Vinlandu velmi daleko na západ. Měli jsme tábor na dvou skalnatých ostrůvcích vzdálených jeden denní pochod od tohoto kamene. Jednoho dne jsme byli na rybolovu a po návratu jsme našli deset našich mužů v krvi a mrtvých. Ave Maria, chraň nás od zlého."

 

obr: Runový nápis nalezený u města Heavener v Oklahomě.

 

 

 

 

Pod tím bylo ještě připsáno: "Deset mužů se vydalo k moři podívat se po našich lodích, 14 dní od tohoto ostrova. Roku 1362."

Znamenalo by to, že Skandinávci se po Severní Americe pohybovali ještě více než tři století po zániku vinlandské kolonie a dostali se přitom hodně daleko: místo nálezu leží od pobřeží Newfoundlandu vzdušnou čarou přibližně 3000 kilometrů jihovýchodně .

Brzy po nálezu ale převládl názor, že jde o padělek. Na Vikingy v Americe před vykopáním osady L°Anse aux Meadows věřil málokdo - a navíc trochu podezřelé byly i skandinávské kořeny nálezce runového kamene.

Záhada Glomova údolí

Nezůstalo ale jen u jednoho nápisu. Koncem 19. století zaznamenal lovec medvědů Wilson King vyprávění svého otce, který v oblasti Poteau Mountain, kde dnes leží město Heavener, viděl kámen s podivným nápisem. Roku 1923 se k němu vypravil Carl Kemmerer, znaky obkreslil a poslal do washingtonského Smithsonian Institution. Opět se ukázalo, že jde o severské runy - a opět nikdo nevěřil. Nejen proto, že Poteau Mountain leží v Oklahomě a ta je ještě o tisíc kilometrů jižněji než Minnesota, ale také proto, že pouhých 8 znaků nápisu zdánlivě pocházelo ze dvou runových abeced, které se používaly v různé době.

 

obr: Kámen s vikingským runovým nápisem nalezený v Shawnee (Oklahoma)

 

Přesto se našli amatérští nadšenci, kteří na Vikingy hluboko v nitru kontinentu věřili a hledali další důkazy. V Poteau Mountains tak objevili ještě několik zlomkovitých nápisů, většina však vzápětí padla za oběť zlatokopům, kteří pod nimi hledali poklady. Další nápis byl objeven v Shawnee (opět Oklahoma), skládal se ale jen z 5 run, které dohromady dávají nic neříkající slovo MEDOK. Několik zlomků pochází i z jiných míst.

Po nálezu vikingské osady v Newfoundlandu začali archeologové pohlížet shovívavěji i na runové nápisy ve vnitrozemí USA. Specialista na runy Richard Nielsen použil pro čtení heavenerského nápisu nejstarší verzi runového písma známou jako Futhark a dospěl k závěru, že na kameni stojí psáno GLOMEDAL (Glomovo údolí). Potíž je v tom, že Futhark se používal okolo roku 600, takže Vikingové potloukající se Oklahomou buď nebyli jen dobrodruzi, ale také literární historikové - nebo do Ameriky dorazili už několik století před Leifem Erikssonem.

Tomu se zatím většina odborníků zdráhá uvěřit, nicméně víra v pravost nápisů nenápadně vplula do hlavního proudu vědy. Vědecká konference, která se roku 2000 konala v St. Paul za účasti archeologů, geologů a chemiků z USA a Kanady, potvrdila pravost kensingtonského nápisu, čímž otevřela dveře i pro uznání dalších zlomků.

Potomci Leifa Erikssona

K dalšímu zajímavému objevu došlo roku 2009, kdy tým z Kanadského muzea civilizace našel stopy vikingského osídlení na Baffinově ostrově. Je to přinejmenším stejně neuvěřitelné, jako přítomnost Vikingů daleko na jihu - tentokrát ale přesně z opačného důvodu: lokalita se nachází na polárním kruhu a není jasné, co tu Vikingové hledali. Badatelé soudí, že tehdejší teplé klima umožňovalo jejich lodím pronikat hluboko mezi ostrovy dnešní kanadské Arktidy a na Baffinově ostrově proto vybudovali své pobřežní základny.

Pomalu se tak začíná rýsovat mnohem velkorysejší obraz vikingské přítomnosti v Americe: už ne jen jedna výprava a jedna neúspěšná osada trvající pár let, ale několik staletí systematického výzkumu na ploše tisíců čtverečních kilometrů. Je možné, že by tak rozsáhlé úsilí zanechalo tak nepatrné stopy?

Někteří badatelé věří, že tu jsou i jiné stopy. Cestovatelé objevující Kanadu od domorodců často slýchali vyprávění o "měděných Eskymácích", lidech se světlou pletí a modrýma očima, kteří uměli vyrábět nástroje z kovů. Je samotné se sice objevit nepodařilo, přesto nejde vyloučit, že šlo o poslední potomky skandinávských osadníků.

Odborníci se dodnes přou, proč vikingský kolonizační pokus neuspěl. Hlavní podíl na tom zřejmě měly prudké klimatické změny, které zhoršily podmínky v nových osadách a nejspíš je i odřízly od staré vlasti. Během malé doby ledové zcela zaniklo rovněž vikingské osídlení v Grónsku, prodloužila se tak námořní trasa a plavba v otevřených lodích Vikingů začala být zřejmě ještě mnohem nebezpečnější než dřív. Svou roli také sehráli domorodci: na rozdíl od Španělů neměli seveřané střelné zbraně a nemohli proto vzdorovat jejich přesile.

Roku 2006 prezident George Bush vyhlásil 9. říjen za Den Leifa Erikssona. Datum nebylo zvoleno náhodně: přesnou chronologii vikingských výprav sice nikdo nezná, roku 1825 však toho dne přistála v New Yorku loď Resolution s první organizovanou skupinou norských imigrantů. Dnes tvoří Američané se skandinávskými kořeny významnou část populace USA, takže dílo započaté před více než tisíci lety vikingskými mořeplavci přece jen došlo svého naplnění.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

 

obr: Kensingtonský runový kámen

You have no rights to post comments