Novákoviny

Mýty a legendy nejsou jen záležitostí dávných časů nebo sci-fi literatury, ale vytváří je i současnost. A stejně jako ty staré pověsti, mohou (ale nemusí) mít více či méně pravdivé jádro. Jednou z nejpodivnějších a nejtrvanlivějších legend přelomu 20. a 21. století je tajemný letoun nazývaný Aurora.

Jihozápadní Kalifornie se svými tektonickými zlomy a stálou hrozbou zemětřesení je rájem seizmologů, kteří neklidný tep této krajiny sledují citlivými přístroji hustě rozmístěnými po velké oblasti. Ty začaly v létě roku 1991 náhle registrovat mimořádně silné a velmi neobvyklé záchvěvy, které nepocházely z hlubin země, ale naopak z výšky okolo deseti kilometrů. Na rozdíl od zemětřesení se také řídily podle lidského kalendáře: docházelo k nim vždy ve čtvrtek brzy ráno. Odborníci pro ně měli jediné vysvětlení: v Kalifornii se tajně zkouší letoun, který se dokáže pohybovat rychlostí mnohonásobně překračující rychlost zvuku.

Projekty z černého světa

Podivné záznamy seizmografů tehdy znovu oživily pověst o tajemném letounu Aurora, která v leteckých a ufologických kruzích koluje už nejméně od poloviny 80. let 20. století. Položka označená jako Projekt Aurora se v americkém obranném rozpočtu objevila už v roce 1985, pak však zmizela, aniž by kdy byla blíže specifikována.

obr: Jedna z představ jak Aurora vypadá

Pravidelně se k tomuto tématu vrací i seriózní specializovaný časopis Aviation Week and Space Technology, který je znám svými dobrými kontakty na vojenské a konstruktérské kruhy. Ten v listopadu 1996 dokonce oznámil, že vývoj záhadného stroje byl doveden do úspěšného konce a Aurora je připravena k operačnímu nasazení. Oficiální místa však tuto informaci přešla mlčením. Veřejnosti tak i nadále zbývají jen vyprávění náhodných svědků.

Některá z těchto svědectví rozhodně stojí za poslech. Tak například na počátku 90. let vidělo obrovský letoun trojúhelníkového tvaru několik stovek pasažérů Boeingu 747 letícího na lince Los Angeles - Londýn. Několik měsíců po podivných záznamech seizmografů v Kalifornii se začaly podobné jevy odehrávat i na Floridě. V roce 1992 viděli někteří obyvatelé kalifornského Beale přelet velkého trojúhelníkového letounu doprovázeného stíhačkami. Častá jsou svědectví popisující neobvyklé kondenzační pruhy na obloze, které vypadají jako korálky navlečené na šňůrce. Od poloviny 90. let se stroj párkrát nechal vidět i v Evropě.

Redaktoři časopisu Aviation Week and Space Technology vyhodnotili desítky těchto svědectví a dospěli k závěru, že v USA se možná zkouší hned několik typů letounů neuvěřitelných vlastností. Tvrdí také, že už roku 1991 dostali někteří vysocí státní činitelé možnost se s těmito stroji seznámit. Vývoj spadá do oblasti tzv. černého světa - projektů financovaných z tajných fondů, jejichž schvalování neprochází běžnými veřejnými procedurami. Federace amerických vědců (FAS) upozorňuje, že každý rok v nich zcela nekontrolovaně mizí desítky miliard dolarů.

Zakázaná oblast Area 51

O jakémsi pravdivém jádru pověstí z černého světa svědčí i některé nepřímé indicie týkající se oblasti zvané Area 51. Jde o pouštní prostor státu Nevada v okolí vyschlého jezera Groom přibližně 140 kilometrů severně od Las Vegas.

obr: Hranice Area 51 zdobí varovné tabule, které přitahují ufology a špiony jak noční můry světlo. Možná, že o to jde především...

Tajná letecká základna tam byla založena již v 50. letech a zpočátku sloužila především firmě Lockheed k vývoji a testování letounů určených pro výzvědné služby - pracovalo se zde mimo jiné i na známém špionážním stroji U-2. Vznikly tu rozlehlé podzemní hangáry, laboratoře, testovací stavy pro reaktivní motory a další pracoviště.

Několik menších tajných základen je i v širším okolí. O významu oblasti svědčí mimo jiné i to, že z Kalifornie sem pravidelně létá velký dopravní letoun a v poušti slepě končí kvalitní dálnice.

Tajná oblast v Nevadě je velká bezmála jako malý evropský stát, přesto po několik desítek let oficiálně vůbec neexistovala. Kdo se neopatrně přiblížil, zadělal si na značné nepříjemnosti, z nichž vysoká pokuta byla tou nejmenší. Teprve v polovině 90. let vláda existenci základny oficiálně přiznala - současně ji ale rozšířila, zrekonstruovala a zabrala poslední kopce v okolí, z nichž letečtní nadšenci (mezi nimiž ostatně nemuseli být jen nevinní amatéři) sledovali dění v areálu.

Skutečnost nebo dezinformace?

Většina leteckých odborníků - včetně prominentních komentátorů Aviation Week and Space Technology - soudí, že pokud Aurora existuje, jde o letoun zcela nové koncepce. Jeho maximální rychlost se blíží neuvěřitelným 7000 km/h a je radary i dalšími sledovacími prostředky prakticky neodhalitelný.

obr: Jiný pokus o rekonstrukci Aurory. Někteří experti se domnívají, že stron pohánějí náporové motory s nadzvukovým spalováním (ramjet)

Základem jeho konstrukce jsou pulsní motory spalující metan, přičemž okysličovadlem má být kapalný kyslík nebo atmosféricky vzduch. Motory vydávají charakteristický zvuk o velmi nízké frekvenci a na obloze po nich zůstává podivná přerušovaná kondenzační čára. Aurora prý je dlouhá okolo 70 metrů, má trojúhelníkový trup pokrytý keramickými destičkami a existuje jak v pilotované, tak v bezpilotní verzi. Základním posláním je průzkum, letoun však může být použit také jako bombardér.

I odborníci z Aviation Week and Space Technology však připouštějí, že svědectví jsou velmi mlhavá - nechybí zprávy o letounech dlouhých až 300 metrů, o strojích ve tvaru surfového prkna a dalších podivnostech. Není také zcela jasné, proč se Američané trápí s problematickými kosmickými raketoplány, když v podobě Aurory mají letoun schopný dosáhnout takové rychlosti, že by mohl být poměrně snadno využit jako první stupeň opakovatelně použitelného kosmického nosiče. Za bezmála deset let od údajného dokončení vývoje se také o Auroře neobjevily žádné podstatnější informace - což ve světě, kde se neutají téměř nic, je dost podivné. Fámy okolo tohoto letounu mohou být i záměrně šířené dezinformace svádějící nepřátelské zpravodajské služby na falešnou cestu.

Jisté je jen to, že projekty z černého světa skutečně existují; každý odborník na vojenskou techniku potvrdí, že veřejně známé zbraňové systémy vydávané za poslední výkřik techniky, jsou obvykle dávno zastaralé. Jestli ale opravu mají podobu Aurory, to se dozvíme teprve tehdy, až budou tajné konstrukční kanceláře pracovat na něčem mnohem lepším.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments